27.3.2017

27.03.2019

Před 2 lety

Irena Hrobská

27. března 2017 v 14:50 ·

Prve jsem tu četla krásné honění hlavou od nějaké paní a co jsem se stačila připravit na to, že jí napíšu, jak krásně napsala, už se mi to ztratilo. Kouknu-l na fotečku tady pod textem, tak je stará asi 40 let, s tím Holanďanem jsme si psali mnoho let. Doufám že se mu daří dobře. Zajímalo by mě, jestli se také raduje z míru, jestli vnímá výžirky, které nám vládnou, kteří nám vládnou v Evropě, jestli žije ještě v Izraeli nebo jestli se vrátil kvůli nahánění do vojenské služby domů... Honí se mi hlavou, jak život uběhl, že visí fakt na tenké nitečce, jak mě někdy rozzlobí maličkost - včera jel po městě nějaký řidič ve Škodě 120 s žaluziemi na zadním okně rychlostí šneka a mě popadl čert - předjela jsem ho, přitom jsem mohla klidně snášet jeho pomalou jízdu, nikam jsem vcelku nespěchala, doma bylo hotovo.. Uvědomuji si, jak si všímám věcí a situací, které mi dřív unikaly. Letos v zimě jsem našla nádheru v plevelnatých ojínělých břízách, hodně jsem fotila stromy, bylo vidět jejich větvoví - životodárné, jak krevní systém u lidí. Prve jsem obešla zahrádku - bosa jsem našlapovala - ach, to bylo příjemné. Kvetou podléšky, jaterník, krokusy, narcisy, odkvetly bledulky, sněženky... Obloha je bez viditelného posypu, nic tu neduní, je klídek, mír, pohoda, žiju ve zdraví, včera tu byla naše vnučinka - zavedla jsem ji na půdu. Vykulila oči, když jsem odklopila ze stropu dveře, tříleté noženky stoupaly nahoru, opatrně se držela, je od maminky vedená k obezřetnosti... Ta koukala. Ukázala jsem jí i pohled ze střešního okénka. I pro mě to byla radost - zavést ji někam, kde ještě nikdy nebyla. :-) Za plotem se plížil kocourek, taky obezřetně. Vyběhla jsem se podívat ven, kde je naše Micicinda - plížila se na něj, musela jsem se té zvířecí hře smát. Pozorovali jsme jejich hru na vojáky z okna. Když kocourek podél plotu opatrně prošel na konec, vystartila Micka a hnala ho. Pak si očichala keře, hlínu... Co kdyby tam byl jeho šplíchanec :-) Chjo, máme to tu tak moc krásné. Držme všichni při sobě bez ohledu na politické názory. Buďme jen Čechy, ne čecháčky, Moravany a i Slováky v kotlince, které říkáme domov. Čtu-li příspěvky na FB, jsou milé, slušné, ale ve skupinách mnohdy i přes to, že souhlasím s názorem je psán tak vulgárně, sprostě.. Zhrubla nám řeč, zhrubly vztahy, neplatí slovní úmluva... Zamysleme se a každý jeden nasaďme úsměv, lidi jsou šedí, utrápení, vylekaní a naštvaní. Takže se začněme usmívat na svět, na sebe, buďme slušní... Také milí, přátelští a když někdo nesouhlasí s názorem druhého, napišme mu to mírně, ale srozumitelně, ne sprostě. Veselý den!! Hodně lásky! Zdraví! MÍR!!