Neděle

14.10.2018

Hezký den. Zdá se, že zas nelítali. Ale v lukách jsem pozorovala opar, prach, dým, špínu. Obloha modrá, ne čistě azurová. Nevadí. Povalovala jsem se, četla... Nicnedělala. Před obědem na kolo. V pátek i dnes fučelo. Teplý vítr. Cestou tam i zpátky. Nevím, jak to vítr ví, ale vždy fouká proti mně. Touhle dobou s nízkým sluncem nádherně světélkuje stříbro na vodě. Labíčko má u břehu nafoukáno listí. Kdysi bydlela moje sestra blízko potoka. Její a moje děti si hrály venku. Potok na sobě měl vapex nebo jak se ten filtrovací písek jmenuje. Dva bratranečci a Lindina starší sestra Deniska potok přeskočili a Lindě nalhali, že ho může přejít po kamínkách. Plavaly na hladině. Vypadalo to jako beton. Žuchla do vody. Přivedli ji nahoru, zazvonili, zdrhli. Postavily jsme milou Lindu do vany. Vystříkaly jsme z ní plno malinkatých kamínečků... To listí u břehu mi dnes připomnělo tuhle vzpomínku.
Maminka už očekávala oběd v jídelně. Holčičky pečovatelské ji usadily do jídelny s denním světlem. To dík. Slouží Kamila, Janinka, Věrka, Verča. S maminkou na sluníčko. Mamka si ho umí vychutnat. Jako kočka. Buchtu, švestky, kompot, louskám ořechy. Zajímavé, jablko neukouše. Ořechy zobká jak Ara. Povídáme si. Luštíme křížovku z U nás v kraji. V tomhle okresním plátku se natřásal Bělobrádek. Božínku, šířím lásku, je nutno milovat bez příčiny, bez podmínek. Proč mi vždy srdce říkalo: Tfujtajxl! Asi nejsem ještě dokonalá. Tak už mu to natřásání skončilo. Neměl se družit s Posseletem a jeho spolkem...
- Autor píšící fantastickou literaturu. To nevíme, viď? Na to přijdeme.
- Verne. Teda, mami, já to vystudovala. Já to učila! Vždycky hledám složitost...
Louskám oříšky, maminka se nabíjí sluníčkem. 14. října; teplo jak v létě. Janinka nese polévku. Mamka odjí pár lžic. Běžím pro mističku na švestky, na oříšky, na můj kompotek. Janinka mi dává mističku jablíčkového - z DD. Nesu ho mamince. Můj jsou kusy jablek a švestek. Jejich kostičky na drobno nakrájeného jablíčka. Uvařené jablko rozkouše každý. Jenže jejich je jen vyvařené ovoce s cukrem. A můj? Skořice, hřebíček, badyánek. Markantní rozdíl. Tomu se říká fytoživina - vůně, pigmentace... To jsem se učila loni v Zakopaném od Susan Bowerman!! Fytoživiny nedílná a důležitá složka stravy, paní Zachariášová! V Americe jim zmodifikovali brokolici a květák, aby nepáchly při vaření. A to je špatné. Vůně je důležitá součást. Na FB se mi mihl profil paní vedoucí. Tvrdíte mi stále, že mi sem nechodíte. Ale informovaná jste perfektně. Až to budete, paní vedoucí, ráno před poradou číst, tak na té schůzi rodičů a přátel budu mluvit i o téhle maličkosti - jako vyvařit jablka nebo uvařit jablkový kompot!!! :-)

- Mami, jezdím za tebou?
- Jo, jezdíš.
- Jak často?
- Vždycky v neděli.
- Mami, každý den.
- Jo?
- Tak ještě jednou, mamulenko moje zlatá. Jak často za tebou jezdím?
- Jednou za týden.
- Mami, každý den.
- No tak každý den. Ale to ne, viď?
- Mami, každý den...
Takhle si hrajeme asi čtvrt hodinky. Pak už prchám. Vítr ohýbá stromy dole v parku. Ukazuji na javor.
- Mami, pamatuješ, jak jsme ho pozorovaly na jaře?
- No, jak se rozvíjel. A bude ti teď vítr foukat do zad?
- Mamko, on jde vždy proti mně. Ale je teplý. Aspoň se budu muset trošku namáhat.

Doma vytahuji z mrazáku vakuový černý bez, krájím náš kořen žen šenu - zázvor, kurkumový med. Kurýrujeme manželovu rýmu. Z čeho? Věděla bych. Z chemie. Ale pro nevěřící - asi z teplého počasí :-)
Obědváme rybku pod třešní. Úchvatné. Micka se přišla mrknout. Utřela jsem si kousek tataráčku s vajíčkem a cibulkou. Vybírám jen maso. Dokonce si vyskočila na houpačku - nerada. Ale maso ji zlákalo. Trápím ji. Chci, aby se uvelebila na dece. Ne, ne, ne. Skáče do trávy. Ví, že gauč je zapovězen. Analogicky houpačka taky.
Rychle vytřít dům - pavučinky neviditelných přátel. Zalézám na houpačku a volnuju. Doháním resty. Doposlouchávám Helenu Heclovou. Znovu jsem si poslechla Prof. Piťhu.
https://www.youtube.com/watch?v=5GclvuFN0g8
Před rokem v lednu jsem se vracela z běžek. Ve sluchátkách se ozval echový hlas tohoto polistopadového ministra školství. Stála jsem před brankou. Čekal mě prudký sjezd ke vchodu. Doposlouchala jsem. Teprve pak jsem sklouzla do zahrady. Netušila jsem, že projev je už z března 2015! Poslechla jsem si i projev ze dne sv. Václava, patrona české země, letošního 28.9.
https://www.youtube.com/watch?v=vBiyz38PSdQ
Hned na to jsem najela na film Jako v nebi. Čekal na mě z doporučení z FB.
https://www.tarak.cz/tak-jako-v-nebi/
Přečetla jsem si článek, který mě nenechal spát. Dehonestují pravdu... Zametají ji pod koberec. Zostouzejí... Jak úlisně.
https://www.christnet.eu/clanky/6127/prodavaci_strachu.url...
U toho všeho jsem stihla závěr Velké pardubické. Koníčci, nelíbí se mi popohánění před cílem. Ale jméno vítěze - to je legrace :-)
Měla jsem čas se prolítnout v nadpisech na FB:
21:11
"Odmítnout opuštěné děti? Skandální." Juncker žasne nad postojem Česka k uprchlíkům
Chlapče, klidně žasni. Už jste nám tu zničili, co se dalo. Ty žasneš, nám zbyly oči pro pláč. :-) Muzlíku, jdi do háje. Češi tě nežerou!
Tma, zima. Jsme zabalená v dekách. Odsunou se dveře:
- Pojď domů! Je tma a zima.
- Pojď mi pomoci.
Skládám deky, rovnám polstry na houpajdě, beru tablet, ntb...

Televize zas ovlivňuje - propagace homosexuálů. Hodní tatínkové předvádějí dva adoptované chlapečky. Postižené. Ti jsou hoóóóódní! Táta a táta. Lidi mají vymyto, někteří schvalují. Rozkošné. Pane profesore Piťho, hezky jste to řekl na den sv. Václava. A teď se těšte! V katedrále už si ani necinknete. Natož vrznout!
- Hlavně, aby nám ten Sokol fungoval! :-) Na kraji 90. let byl ministrem školství prof. Vopěnka. S učiteli si moc nerozuměl. Na konci jedné televizní debaty byl vyzván k závěrečnému slovu. Shrnul nesmyslně: Hlavně, aby nám ten Sokol fungoval! Skoro třicet let si z téhle věty děláme doma legraci.
Tak hlavně, aby nám ten Sokol fungoval! Pryč s Lisabonskou smlouvou. Doporučuji poslechnout si 28.9. Třeba to v někom vzbudí vlastenectví!!!
Dobrou noc!