Také loni bylo 21.12. Jen 2017

21.12.2018

Irena Hrobská

21. prosince 2017 ·

O jé. Zas jsem dlouhá...
Sníh, prší. Nesypu ptákům bosa; mám rýmu. Frajeřila jsem, jak jsem otužilá, že mám imunitu. :-) Včera sypali :-)
Tahám kartičky. Jé, tu jsem táhla před týdnem. Pracovat s univerzem je jednodušší, než být na to sám. Srdíčkové Luisy Hay. Jj. Dobrá.
Slyšela jsem, že ještě na kraji 90. let bylo průměrné IQ 110. Dnes máme 90. Otevřela jsem FB. Vylekala jsem se; paní Rita zablokována. Včera krásné zimní fotky z Dobrošova. Hledala jsem, proč. Okomentovala článek o psacím písmu - je zbytečné ho učit. Paní Helena Heclová na Příznacích transformace nebo na SV svěřila, že denně a ráda píše rukou. Že Slovanky pletly, šily... Rozvoj jemné motoriky... IQ. Co říká Ústava ČR? Čtu si v Listině základních práva a svobod... Doporučuji projít obé. Ráda píšu rukou - písmo je stopa mozková na papíře - poučka z grafologie. Čtu si taťkovy pohledy -stavěl limnigrafické stanice - staré 69 let. Jsou psány rukou. Jsem propojena přes písmo s rodem... Sedm generací dozadu, sedm dopředu. A teď moji pravnuci už nepřečtou moje deníky?!
Nakládám do auta krabici s dárky, s mými ledovkami, koupila jsem půl kila kafe a jela rozjasnit obličeje do DD. Vzala jsem to přes banku. Mám tam dvě milé, krásné, ochotné, sympatické pokladní. Koupila jsem kvetoucí čaj a zázračný mletý zelený bio matchu. Holčičky hned daly hlavy dohromady a cvrlikaly jak vlaštovičky. Prohlížely pytlíčky - říkám: Děvčata, ten kvetoucí se může zalít dvakrát.
V DD tají křeče v obličejích. (Prve jsem hovořila s mou sestrou. Kdykoli si tam chce umýt ruce, nemá si je do čeho utřít!! Je to tam divné, jiné, zakleté strachem. Pracovnice jsou roboti, pozdraví, neusmějou se. Tak takhle si to představuje pan ředitel. Udělal z překrásného milého útulku fabriku na stáří. Běs.) Postavila jsem krabici s dárky na stůl, dopis okamžitě ztratil pentli a už byl vylepen na viditelném místě. Doufejme, že si ho přečtou nejen pečovatelé :-) Á, Jaruška čeká - mám pro ní medovníček. Usmívá se. Děkuje. Krásná duše. Čistá.
Maminka se sama posadila na posteli: Vezmeš mě domů? Už mě to tady nebaví. Jé - to bych si přála, mami. Máš noženku zlomenou. Pusinkuji ji, nabízím cukroví... Přesvědčuje mě, že už běhá. Chjo. Povídáme si. Vzpomínáme. Pamatuje si... Rozkvetla. Ožila. Díííky, pečovatelky! Dííííkýýýý!
Cestou z Phy si tu složil věci vnuk. V půl jednácté pojede vlakem domů. Šel na setkání s kamarády. Nepije, nebere drogy, je v sedmém nebi, když mluví o své práci. Ptám se, za kolik. Neumí se ocenit. Je šikovný. Na mou výtku - aby nepracoval ani ne za minimální mzdu, argumentuje: Babi, vždyť já jsem dělal jen půl měsíce. Babi, já vlastně nepracuji, babi, já dělám svého koníčka. Fotí a točí :-) Měla bych z něj mít radost. Už překonal NWO :-) Je šťastný. Tak já taky.
Na přednášku o betlémech jsem přišla pozdě. Až teď jsem si přečetla, že ne o pět minut, ale o 35. Byla už od půl šesté a já dorazila kousek po šesté. Prokrastinuji i nevědomky. Přednáší unikátní člověk z Jilemnice. Poutavé a zasvěcené vyprávění o Metelkově betlému. Zázrak. Znovu si uvědomuji, že tenhle pan učitel měl IQ asi víc než našich 110 před dvaceti lety. Vyřezával, provázky si vyrobil, mechanismus všech figurek, staveb, chodících figur visí na jednom závaží! Hrají tam dvě kapely :-) Některé z asi 142 figurek dělají i sedm pohybů!!!, jen lenoch dělá tři :-), kukačka na palmě otevírá nepatrný zobáček a kuká... Jsem okouzlená. A unavená. Přečetl jednu východočeskou koledičku - tu knihu mám doma. Pouštím si je v autě. Šel jsem na koledu po ránu z domu, děvečka mě hnala vidlema z domu, před dům až běžela, na hubu upadla(já to znám jako hubu si roztloukla), byl jsem rád tomu. Pod domem házela za mnou kamením, přišel tam ňákej pes, čí byl, to nevím, popad ji za sukni, to byl tanec smutný až vám to povím. Popad ji za sukni, zmáchal ji všecku, děvečka volala zas na kuchařku... Atd. Koledy v autě i doma střídám, folková Rybovka - něha, krása jazyka... 


O Vánocích se rodiny scházely!!! (ale ne v OD na nákupech) a rodinní příslušníci si odpouštěli celoroční prohřešky. Přednášku zakončil zatroubením na dobytčí roh.Troubil na něj jeho prastrýc :-) Tleskala jsem, div jsem si ruce neulomila. Krásná tečka. Tečka? Zapomněla jsem si zapnout zvuk u telefonu. Pět zmeškaných! Tři jedna, dva druhá dcera. Milé!! Miluji je obě. Starší: Mami, Lukáš má u vás vybitý mobil, chtěl by u vás přespat. Prý přijde v půl jedné. Škádlím: To už spím. - Mami, vždyť chodíš ve tři ráno :-) Tak jo. Jdu mu ustlat :-)