Loni včera a dnes... 5. a 6. listopadu 2017

06.11.2018

5. listopad 2017 ·

Dnes to asi nedočtete... Jsem dlouhá...
Moc bych si přála napsat, že jsem prožila další z krásných dnů. Pokazil mi ho systém; bezohlednost, organizovaný chaos NWO. Dnes odjela do Phy dcera naší Micicindy - uhlově černá ostrá Kitty. Micka byla spokojená, že má revír jen pro sebe.

Po o jsem chceš nechceš jela na svůj kondiční výlet. Pár koníků se páslo, dva se k sobě měli, stáli při sobě, jak kdyby se objímali. Dojemné.

V platanové aleji, kde je provoz, jsem zachytila na louce holčinu při cvičení zlatého retrívra. Jenže v tom samém okamžiku jela kolem - asi se tomu říká mušerka se dvěma hasky. Jak je cvičený retrívr uviděl, běžel se pozdravit a milí psi svou vůdkyni i s koloběžkou strhli na druhou stranu silnice, nemohla je zvládnout. To jsem zachytila také. Velmi nebezpečná situace. Ani nechci domyslet, co by se stalo, kdyby auto jelo o chvilenku dříve...

A pak rychle za maminkou. Opět hodina mezi psem a vlkem... Pacientky LDN mě vítaly s úsměvem větou: Áá, sluníčko jde. Jenže ze sluníčka se dnes stal velmi nasupený mrak. Maminka u křížovky říká: "Uhni, potřebuju srandit." Utíkala jsem někoho přivolat, jenže bylo před večeří, sanitáři krmili a sestra rozvážela léky. Ptala jsem se, co mám udělat, kde mají mísy... Sanitářka i sestra - jedna pod druhé mě spražily, že mamka má přeci plíny. Snažila jsem se chovat korektně. Donekonečna to ale nejde. Sestra mi velice hlasitě vytkla, že paní K. - to jako maminka - NIC NEDĚLÁ! ANI SI ŽÍNKOU NEUMYJE OBLIČEJ! Tak to abychom ji potrestali! (Paní inženýrka naproti se pětkrát za den zmaže výkaly a na každého huhlá, ať ji odveze na nádraží atd. Několikrát za den se prý zlije čajem. Personál na ni křičí, že se na ni zlobí, ať už se nesvlíká a mají různé dehonestující průpovídky. Nedivím se, jenže já nejsem odborník. A když paní zaskuhrá, že má žízeň, jdu jí dát napít. Ale také mi leze na nervy, jenže já nejsem zdravotní personál.) Tak to jsem se móóóc radovala, že mi prohřešky paní inženýrky nevpálila ta odbornice středovzdělaná do obličeje. Že mamka klidně leží, nesvlíká se, nematlá se výkaly, řekne si, že chce na záchod a plní - neplní úkoly. Mami, dej si lžičku do pusy. Mami, dojez to... Mamko, tady je hřeben, učeš se. A to je špatně, když máš plíny, dělej do nich!!! "Odbornice" před důchodem, očividně nervní, mi vpalovala invektivy jednu za druhou. To asi kdysi na zdrávce neprobírali, že existuje stařecká demence... A nebo že by se učili, že mají na toho člověka křičet? Vypadá to tak. Žádný úsměv, hřejivá poznámka. Dále jsem dostala sprchu, že za maminkou málo jezdím!!! (V rámci korektnosti si toto NESMÍ dovolit, teď nemluvím o profesionalitě.) Při každé její hloupé větě jsem začala zvyšovat hlas, abych ji překřičela. Já blbina. Byla rozvzteklená do běla. Oponovala jsem, že se chová neuctivě, neprofesionálně, necitlivě... Že hájím maminku! Hulákala na mě a já jí to vracela. Ona argumentovala tím, že maminka má PLÍNY ODJAKŽIVA!!! Orwell by to lépe neztvárnil. Všichni nosíme plíny odjakživa!!! Ukončila jsem překřikování útěkem. Dala jsem zmatené mamince pusu, ještě že jsem ji stihla namastit suchou kůži na nohou i rukou - to není v popisu práce zdravotního personálu - taky proč by to dělali, pracujeme jen do výše svého platu. S neláskou! A pak to vyčteme rodinným příslušníkům, že málo makají! Odsloužit otrockou směnu a nazdar bazar. Hlavně, že jsem musela donést toaletní papír, francovku - na co???, olej, krém... Pane bože, čeho jsem svědkem!!

Po operaci mamince ztratili ve FN HK veškeré oblečení. O jedné sestře jsem už tehdy psala. Po dvou třech týdnech, kdy jsem se zajímala, kde jsou mamčiny věci, jsem u maminky ve stolku našla obrovský zmuchlaný igelitový pytel s nějakými cizími hadry! Když jsem se bránila, že je to nějaká cizí dětská bunda, řekli mi, ať si to odvezu!!! Jsem blázen? Nebo jsem v paralelním světě? No, hezky mi hrábli pařátem NWO do mé pohádky, kterou si tu na stará kolena žiju.
A závěrem - loni mi ředitel DD doporučil, abychom na ten rok, než se vrátí do jejich DD, obstarali mobil. Nevěřila jsem. Poslechla jsem. Pořídili jsme mobil a s maminkou byli denně v kontaktu. Uměla přijmout hovor, nebo se tam vždy někdo vyskytl, kdo pomohl. Byla tam jedna pečovatelka, která nad rámec svých povinností vždy k večeru před koncem své směny zavolala, dala mamce nahlas reproduktor a mohly jsme si povídat. Mamka věděla, že nás má a udržovala si slova. V DD platíme poplatky i přes to, že tam mamka od konce srpna není. Drží jí místo. To aby důchod nepřišel vniveč. A na telefonu jsem dnes našla 38 zmeškaných volání.
A ještě mě napadlo, že sestra si byla v tom svém vykřikování a aroganci dost jistá v kramflecích, protože je prý málo platí a je jich nedostatek. Jo, kdyby na její místo stálo deset dalších, to by byla jiná péče, citlivost, úcta k rodinným příslušníkům i k pacientům.


6. listopad 2017 v 21:32 · Jaroměř ·

Sluníčko dnes svítilo - ale za mraky. Přemýšlela jsem o stížnosti na ministerstvo... Po rozhovoru s ošetřujícím lékařem jsem si to rozmyslela. Omlouval se. Lékař se omlouval za podřízenou unavenou přepracovanou vzteklou necitelnou micku. Vezmu-li, že bych způsobila nepříjemnosti lidem, kteří svou práci odvádějí profesionálně, zatím počkám. Ono se prý už ráno na oddělení přetřásalo moje včerejší trkání, přetahování... Nechci využít svou sílu. Ublížila by. Moje ego by zachrochtalo blahem. No, nic. Pan doktor zjedná nápravu. A já to vydržím... vnímal mě - paní K. nic nedělá! Plíny nosí odjakživa! Jezdíte sem málo! Měla byste si ji jezdit krmit! Tyhle invektivy už snad neuslyším. Tak se budeme těšit. Soustředila jsem se na klienty, dnes se tu dveře netrhly, ani jsem ráno necvičila, ale to neva, je ještě večer :-) Ale stihla jsem upéci unikátní chlebík. Povedl se. Odhodila jsem negaci a vkládala jen láskyplné energie. Zasunula jsem růžky, vyndala křídla a jedu zas po své cestě dál.
P. S. Jedna klientka si všimla mé kozy :-) O ní v jiném příspěvku :-)