Loni - z FB 26.10.2017 Cestou kolem staré hospody

26.10.2017

Irena Hrobská

26. říjen 2017 ·

To bylo dnes hezké. Ačkoli se letadla snažila, slunci to nevadilo. Pozorovala jsem řepné kombajny - jestli se tak jmenují, vyorávací auta :-), povedlo se mi natočit veverku se šiškou v drápkách - přeběhla mi před kolem, rychle jsem zareagovala a stihla ji aspoň skákající po větvích ze stromu na strom. To byly fofry. Proč jsem tohle nikdy dřív, celý život nevnímala, neviděla, nezažila. Asi v dětství ano. Ale od studentských let nastaly povinnosti, jiné zájmy, děti, rodina, povolání a taky paměť mi říkala: Zahrada? Nikdy! Tam jsem odjakživa česala metráky jablek, hrabala listí.. Když jsem byla malá holčička, seděla jsem v trávě a vždycky jsem měla špinavé ručičky - od popílku z továrního komínu Liny, pak Tiby. Nepřála jsem si postavit si tu dům. Před dvanácti lety jsem jela na Roh hojnosti a začala čarovat. Všichni si tam dávali domy, auta, lásky, zdraví... Tak jsem si tam dala taky dům. Horizont pěti let - do roku 2012. A začaly se dít věci. Dům měl být jako poslední splněný. Jenže přišel na řadu jako první!! Roh byl v listopadu, na meditačním týdnu dalšího roku v červenci jsem ho už viděla. Zkrátím to - vše se mi splnilo, dokonce přes plán chodím bosa, hrabu se v hlíně, napájím trávník, kytky, túje.. minulý týden jsem dala třem ježkům na noc Micicindiny granule... Asi jsem se zbláznila. Ale líbí se mi to. Je krásné být svobodným bláznem. Nezávislým.

Dnes jsem byla v truhlárně v Lázních Bělohrad. Nádherně to tam vonělo, krásné věci - pro Německo, Holandsko a taky pro nás :-) Jeli jsme nad Velichovkami v Nouzově okolo naprosto vybydleného statku - hospody; po válce si ji koupili děda s babičkou. Trávila jsem tu hodně času v dětství. Byla tam obrovská půda; tam bylo pokladů... A ty plesy! Mamka tam chodila pomáhat. Pamatuji se, když byl jednou rej masek, chodily v kruhu sálem; stála jsem ve dveřích lokálu a sálu; opírala jsem se o maminčinu sukni. Masky mě vábily do kruhu. Hrozně jsem se jich bála. Mamka byla vdova... Děda tam měl včelín, úly, tam mě sestra učila lézt na třešeň, stát na větvi, držet se... Běžel mi dnes v mysli film dětství. Chce se mi říci mamčinu větu: Všechno je pryč. To jsem tak zestárla? Vždyť v sobě cítím mladou holku...