Okouzlena životem loni :-) 15.11.2017

15.11.2018


15. listopad 2017 · Jaroměř ·

Prokrastinuji. Celý život. Manžel chodí všude včas. A tak mi nahlásí odchod na ples o patnáct minut dřív, takže přijdeme jen o půl hodiny dýl. Moje dcera, ta je rafinovanější. Někdy mi nahlásí začátek oslavy o hodinu dřív, my přijedeme o padesát minut dýl, nikde nikdo, teprve se scházejí... A říkám - jé, tak to jsme tady včas. A ona odpovídá - né, přijeli jste téměř o hodinu dýl. V mládí jsem chodila tak o pět, deset minut. Jednou jsem těhotná přiběhla na nádraží. Vyběhla jsem z podchodu. Lokomotiva se zrovna rozjížděla. Křičela jsem zmateně - nééééé. Pan strojvedoucí zastavil ten těžký dýmající kolos. Nastoupila jsem splavená a přisedla ke známému. Říkal mi - představ si, že nějaký blbec zastavil vlak. Dnes jsem taky prokrastinovala, ale už z toho nemám depku. Asi něco v genech. Nebo to taky vysvětluji tím, že jsem celý život chodila na zvonek - po pětačtyřiceti minutách opustit třídu a za pět deset minut zas valit do jiného patra do jiné třídy :-) Tím to ale asi nebude :-) Jsem zkrátka nedochvilná. Tedy - nemohu si zvyknout, že na kolo nemohu jet v pět večer. V létě byla nejzazší doba ve čtvrt na devět. Teď kousek před čtvrtou. Já nevím, na co čekám. Když je sluníčko, klid... Já si počkám, když se šeří :-) Dnes jsem si vzala Esku - má krásné svícení vpředu i vzadu. Šlapala jsem jako robot, z toho kola mě vždy bolí za krkem, na jezu jsem se otočila, chvilenku poslouchala zvuky večera. Téměř nikoho jsem už nepotkala. Cyklisté - většinou svítí. Běžci, pejskaři, kterých je na kraji města hafo - bez osvětlení hazardují se zdravím svým i mým. Zvládla jsem to, Miluji takovou úzkou cestičku přes louku - ale směrem k domovu. :-)
Co se mi dnes přihodilo kouzelného. Mám něco? Mám. A co Vy? Zažili jste setkání s milým člověkem? Dnes jsem potkala jednu maminku s dvěma holčičkami, které nesmírně miluji. VESMÍRNĚ. Maminka oněch dvou dívenek je od malička vychovává sama, stalo se. U ní by se měla skládat maturita z rodinné výchovy. Kam se hrabu s vysokou školou a státnicí z pedagogiky a didaktiky a s certifikáty z evropské mumie! :-)Nenásilná výchova. Nemám ráda tu volnou, cochcárnu. To je pak organizovaný chaos, děti nevědí, čí jsou a dělají si, co chtějí. To chce NWO. Ta mladší holčinka prý nebude chodit. Ne, ne, maminka šátkovala, cvičila, holčička začala chodit do gymnastiky - dnes krásná slečna :-) Moc ráda je pozoruji, přiučuji se. Vlastně šátkování jsem viděla poprvé v praxi u nich. Hóóódně jsem se naučila a dostudovala. Dnes jsme si padly okolo krku v hudebce. Zaslechly prý známý hlas. Neviděly jsme se víc jak rok. Dřív to bylo častější. Čekaly dnes na tu nejmladší. Ach, jak bylo vidět - že mě rády vidí. Pro mě moc milé (ego říká lichotivé) zjištění, mají mě rády. A já je. Holčičky - opatrujte svou maminku až zestárne tak, jako ona opatruje nyní Vás :-)