1. máj

Květen - to je lásky čas,

probudí vše krásné v nás.

Slunce zář, zelený háj,

v očích snář a v srdci ráj.

autor: J. Lada

Večer. Linda mi líčí, co její Petr. Řehtáme se. Totiž – jsou jak dvojčata s mým Petrouškem. 

- Mami, telefonovala jsem přesně čtyři a půl minuty. On stihnul sníst koláč. Pak přišel jeden jeho známý. Ještě že jsem měla bábovku od včera. 

- Jinak bys mohla podat tak akorát ruku. 

Z telefonu slyším z dálky:

- Pomluvy! Pomluvy!

Reaguji smíchem:

Kampáááň! Kampáááň.

Z Petrouškovy pracovny slyším:

- Přestaňte kvokat.

Hýkáme.

- Péťa dnes pravil, že mu polévka stačí. Že nemá hlad. Než jsem se vrátila z jahod, ubyly z tácu kousky té včerejší buchty. 

Péťa hlásí:

- Mour je venku!

Linda to slyší:

- Jo, Petr mi taky hlásil:

- Kittynka je venku!

Jdu psát. Petroušek mi dal dobrou noc u telefonování. Jdu mu dát do postele dobrou noc. Vědomě. 

- Prosím tě, ty se neumíš ubalit!

On mi závidí, že já ano. Zabalím se až po krk, aby na mě odnikud netáhlo. Hladím ho po vlasech.

- Tak Petroušku, dobrou noc! Hezky se vyspi!

- Rozcucháš mi účes!

Jak byste reagovali? Já smíchem. Hurónským.

Vzdaluji se z ložnice. Sleduji konec dokumentu na ČT První máj. Zítra si to zkouknu znovu. Různé první máje v různých letech. Doby se měnily. Některé se na vlas podobaly té dnešní. Slyším větu někdy v roce 38 nebo 39, že jako by vláda nezvládala svou fci. Asi 38, to byly jen Sudety. Asociace. Vláda nezvládla vládnutí. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-05-01/

Ráno:

Slunce. První máj. Strakapoud hraje ten svůj džez. Trr. Trrrrrr. Pauza. Pauza. Torr. Trrrrrrr!

Jdu se dát dokupy.

- Peťuš, už jsem hotová!

Jdeme se políbit pod rozkvetlou třešeň. Říká mi hezká slova. Ano. Děkujeme si. Vzájemně. Jsme šťastní. Teda – já za sebe: Jsem s ním šťastná.

Snídám pozdě. To už Petroušek hledá svačinku. Chjo. Mixuji mu protein drink mix. Jdu do jahod. Tak dlouho se do nich chystám. Dnes nastal den D. 

- Peťuš, kdybys měl hlad, zavolej na mě. Ke kafi si vezmi tady kousek buchty. 

Pýr, bohaté kořeny pryskyřníků – jak to, že se jim daří v mém jahodové záhonku?!! Jahody nemají vůbec šlahouny. Jak to, že nemají. Vždycky jsem brala mladé. Nemám z čeho množit. Nemohu koupit jiné. Zpotvořila bych si naši starou měkkou voňavou rasu. Kde ji maminka koupila... Mamka tu měla všechny plody všech stromů dobré. Maminka lištička šikovná, chytrá. Nemám šlahouny. Neva. Vyrývám, vykopávám, zarývám koňský, pak slepičí fermentovaný hnůj. Ten prý může normálně ke kořenům rostliny. Prý je nespálí. Neriskuji. Raději prokládám zeminou. Jdu ohřát polévku. Nemám hlad, ale Petroušek, ten ano. Vždycky.

Chystám pánev. Obalím aljašskou tresku. Ještě kontroluji, kde byla ulovena. Jo, na moři.

- Mně bude stačit polévka.

Reaguji radostně.

- Můžeš jít do jahod, dokud je sluníčko.

No bezva. Dostala jsem zelenou. :-) 

Po polévce se odebírám k zahradničení. Vím, že ve tři čtvrti na pět chce jet na fotbal. Už tam prý nebyl půl roku. No, to tak bývá. Přes zimu se nehraje. Přeju si, aby se šel proběhnout. :-)  Mezi chlapy. Před třetí se zdvihám z hlíny. Mám tak čtvrtinu vypletou. Jdu rychle obalit tresku. Brambory na páru. Běžím do skleníku.

- Dobrý den! Jak vy krásně rostete! No teda! A kdo chce jít dnes na misku?

- Já, já, ne, já.

- Dobrá! Tak ty á ještěééé! Tak ty!

Nesu si dvě krásné hlavy salátu! Proprání není skoro potřeba. Lístečky hebounké. Jednu misku s nálevem. Jednu misku se smetanou.

Když jsem se s Petrouškem seznámila, bylo léto. Zvala jsem ho na oběd.

- A s čím máš rád salát? S nálevem nebo se smetanou?

- A s čím ty?

- Já se smetanou.

- Já taky!

No, to byly namlouvánky. On mi lhal. Láskyplně. :-)  Mléko nepije. Miluje mléčné výrobky, ale mléko a smetanu ne. Jó, šlehačku, ano!

Míchám pro něj nálev. Třtinový cukr, jablečný ocet, himálajskou sůl. Dřív bílý cukr, ocet, bílá sůl. Časy se mění…

Á, koukám, že panáček neměl hlad. Vůbec neměl hlad. Ale koláč dvěma řadami se zeštíhlel.

- Peťuš, je to kalorické.

- Já jsem si vzal jeden kousek.

Nekomentuji. Obědváme. Brambůrky, moji majolku, rybku. Vidím, že mu to chutná. Takhle to budu dělat častěji. Ze zpožděním mu mohou podstrčit i mangold, špenát, mrkev… :-)  Dnes jsem na páru do brambor rozkrájela dvě mrkve. Ani nehlesl. A jak mu to chutnalo!

https://www.youtube.com/watch?v=5anOT8LKU5o

Až do večera zušlechťuji jahodový záhon. Poslouchám Za stranu a za lidi. Xaver s Karol. Ale ta se dnes rozjela! Hned se mi líp obrací rýčem. Tř pondělky nyní nebude. Karol se jede léčit do Mariánek. Bystrá mladá dáma. Vtipně a rychle komentuje situace. Xaver zas ne a ne přijít na jméno tomu prezidentovi, jak chodí stále v zeleném. 

Mobil vyhrává znělku. Porada. Pondělí. Porady, nutriční webináře… Dnes – nic. NIC! Svobodá.

Petroušek se vrátil. 

- Ty ještě pracuješ?

- Peťuš, nevím, co s tím plevelem. Je to děsně těžké. To nám asi nevezmou. 

Protřepává kořeny, sype do tašky TSM.

- Aby zas neřekli, že je to těžké. 

Jdu domů. Zas zítra. 

- Peťuš, já si dám k večeři koktejl.

- Já taky.

Automaticky sahám po café latte. To je jeho oblíbená k večeři. Zasytí, doplní bílkovinu, jen 220 kcal. Já si dávám mátu s čokoládou a mixuji dva kořeny pampelišky, kterou jsem vyryla. 

Jak to bylo s řemeslem VALCHÁŘ?

Paní Konvalinková v přátelském posezení začala př. n. l. ve starém Římě. Snad to dám dohromady. Valchář bylo opovrhované řemeslo. Valchářský rituál: Každé ráno po celém městě roznesli amfory. Urazili u nich hrdla. Římané do nich chodili na malou. Večer je valcháři sváželi. Za město. Prý to hodně čpělo. Obsah amfor vlili do kádí. Namočili do toho bílé tógy a košile. Přidali potaš, třeba mydlici lékařskou, písek. Obsah nechali namočen tři dny. Tvořil se čpavek. Museli prádlo obracet. Děti nálev šlapaly, odmočovaly špínu a praly. Co na to hygiena? Prý to bylo chytré. Moč dezinfikovala, amoniak pral. Po tře dnech bylo vypráno. Sušili na koších; pod nimi topili sírou a ta ty látky vybělila do jasné běli.

Senátor nosil bílou tógu. Nesměl ji mít špinavou. Byla symbolem čistoty jednání, neúplatnosti. Pokud valchář pruh tógy pokazil, byl potrestán. Vyprané plátno na tógu žehlili mezi dvěma kameny. Složili do úhledného balíčku. Mohl to být i svatební dar. Své hrály voňavé byliny, které vkládali do balíčku mezi látku.

Valchářské praní vápnem, močí, pískem potaší bylo přírodní. Amoniak dělal zázraky. Kasárna ve Florencii, Benátkách, Janově schraňovaly moč. Prodávaly chemičkám. Ještě v 19. století prali v moči kůže.

Další řemeslo příště. Půlnoc. To byl krásný, překrásný den. Vzpomínala jsem ve fotečkách na maminku. Dnes bych ji tu měla na oběd. Vystlala bych jí lehátko podložkou, dekami. Po obědě by si schrupla pod stromem. Pokud by jí bušil strakapoud nad hlavou, snažila bych se jí nasměrovat oči, aby ho uviděla. Večer by ji Petroušek odvezl do DD. Ona by říkala - hele, Chloumek a Prašivka. Mezi fotkami dnes jsem našla jednu, jak jsme spolu stály nad hrobem její babičky. V Černožicích na hřbitově. Koukaly jsme na něj ze druhého nebo ze třetího patra. Rozhlížely jsme se krajinou jejího dětství. U lesa bílý štít hájovny. tam bydlel Hajný Kuře s   rodinou. Měli Mařenku a Oldřicha. Mařka byla její celoživotní kamarádka. všechny holky už jsou pod drnem. Na kopci habřinská škola. S panem učitelem Kyzlichem, paní učitelkou Nečesanou... Jestlipak to není předkyně těch nečesaných, jak ten kluk byl obviněn z pokusu o vraždu v kadeřnictví... - Někdy takhle na jaře jsme přes stromy zahlédly štít mlýnu Skořípka. U skořípeckého mlýna stál ten voják v bílé uniformě. Opřený o strom. Na to stromě byl obrázek Panenky Marie. No, kdoví, jestli tam voják ještě stojí.  

Dobrou noc!