Počteníčko, relax, radost, smutek, člověčina :-)

Mgr. Irena Hrobská

 První články začnu vkládat - DNES 16.10.2018

V poslední době se mým tématem stala: 

MAMINKA

Než si maminka zlomila v srpnu 17 nohu a než se na rok přestěhovali během rekonstrukce do hradeckého Grand parku, byla vykrmená. Stačily dva tři měsíce na hradecké LDN a zhubla rapidně. Tam se s lidmi napářou. Jsi bezmocná? Neumíš přijmout hovor na mobilu? Nechceš se najíst sama? Nejez! Nějaké zubní protézy večer do skleničky? Neexistovalo. Dali je do zásuvky do pytlíka, aby se neztratily. Hanebné zacházení s nepotřebnými staříky... NWO...

Kdo jsem?

Šťastná, veselá, zdravá, divoká, emocionální, odvážná, nebojácná, chápavá, vnímavá, optimistická DŮCHODKYNĚ 

Irena Hrobská, tak se jmenuji od listopadu 2006. Šťastně ve svazku ale žiju od července 89. Čtyřicet let jsem učila převážně ČJL. Pět let před důchodem - střih. Postavili jsme dům. Maminka s nastupujícím Alzheimerem vegetila ve svém domečku. Řídila u toho auto. Musela jsem složit fci ředitelky školy. Zůstala jsem s ní doma. Změnil se naprosto tok života. Maminčin domeček osiřel. Naše hypotéka na krku do mých jednasedmdesáti. Bez práce. Jedny dveře se zavřely. Střídaly jsme se se sestrou po čtrnácti dnech. Neladilo to s mým podnikáním. Služba 24 hodin. Stále hlídat, aby maminka neutekla, mít ji stále na očích. Necelý rok. Půl roku maminka na LDN. Denně jsem si pro ni jezdila. Vozila ji k nám domů. Aspoň v noci jsem se vyspala. Po půl roce doputovala do DD. Neviděla jsem otevřenou novou bránu. Někdy si člověk nevšimne :-) Dnes jsem šťastná, spokojená důchodkyně - výživová poradkyně. Mé skoro dennodenní vyjížďky k mamince, setkávání se s lidmi, poslech alternativy mě večer nutí k zamyšlení. Retrospekce v podobě deníkových záznamů jako léčebná kůra pro duši...