Na svatého Jána
Kdopak s tebou chodil, kdo tě lesem vodil?
Maminka bydlela ve svém domečku s kočkou. Hospodařila na svém. Sázela kytky, jahody, stromy. Pečovala o sádek, předzahrádku. Její domeček byl útulný. Hezky zařízený. Čisťounký. Jezdila autem. Do poslední chvíle. Začala ztrácet paměť. Jednou od nás odjížděla. Seděla v autě. Šla jsem se podívat, proč neodjíždí:
- Víš, já chci jet k jedné známé a nemohu si vzpomenout, kde bydlí.
Ještě jsem nebyla vystrašená... Až později. Nevěřila jsem. V DD je už asi sedmý - osmý rok. Skvělá bezkonkurenční péče. Jen ředitel je nějak divný. Chlubí se, že pracoval osm, respektive dvanáct let na kraji. Myslí si, že skvělá neracionální kuchyně je super, že praní v agresivních pracích prášcích je odpovídající hyg. normě. Schvaluje, že pan farář evangelické církve smí hřímat: Jsme bohatá země a MUSÍME do rodiny přijmout uprchlíky... Jsem v rozpacích...
Fotka je z horkého léta 2018 u maminky. Celé prázdniny, vlastně celou dobu jejího pobytu mimo domov téměř denně pečlivě dbám o její rozvíjení, rozptylování, zlepšování zhoršující se nálady :-) Není se co divit. Milovala práci na zahradě. Svobodu, volnost. Přes den nikdy neuléhala. Nebylo přeci hotovo. Starala se o svou tříbarevnou kočku. Byla to Kočka. Já ji nazvala Micicinda. Pak jsem stejně pojmenovala naši kočičí hraběnu.
V srpnu 2017 od nás naposledy odjela. Žhavý den. Ležela pod stromem na lehátku. Manžel ji odvezl. Zapomněla tu košilku. Netušila jsem, že se na lehátku prospala u nás naposledy. Maminka upadla. Zlomila si nohu. Od té doby se špatně hýbe. Upoutána na vozík. Všechna čest paní RHB sestře... A péči pečovatelek... Léky atrofují svaly. Lidé padají na vozíky, do lehátek... Místo aby přestali s krmením bílou moukou, ládujou je dle chuti klientů. Vždyť proč by měli měnit zavedenou a dobrou kuchyni...
Paní Hrobská, měla jste za půl hodinky skypovat s maminkou. Ale já ji musím poslat do FN. Ona nám sklouzla z vozíku. To se stane. - Ať vás ani nenapadne ji po návratu zavřít na samotku!!! Víte, jak jste to před čtyřmi roky zvrtali, když si zlomila nohu. Žádná narkóza!!!
Ve čtvrtek 20.5. nás zavolali do FN k rozloučení. Maminka 21.5.2021 ve 4.10 hod. nad ránem vydechla po krvácení do mozku naposledy.
Měla zdravé srdce, ledviny, v 94 letech jsme luštily křížovky. S odchodem i v tak vysokém věku jsme nepočítali. Ředitel DD neprojevil jakoukoli účast.
Odskákala mamčinu smrt infarktem.
V tropickém červencovém dni jsem se vypravila k soudu, abych ji obhájila. Obviněn měl být systém, tedy ředitel organizace, který nezajistil včas opravu sprchy, kterou pečovatelka nahlásila týden předem.
Kdopak s tebou chodil, kdo tě lesem vodil?
No, a je to. Pondělí. Ráno. Otevírám okno. Prší! Ano, to je léto. Petroušku, tys´ mi slíbil asi deset dnů parna. Tak jsem ti důvěřovala!
Dnes už to vypadalo jako léto. Vedro. Žádné poobědové zatažení. Kvalitní den.
Už je to tady. Léto. Pociťuji teplo ve vzduchu. To to trvalo! Dosud bylo stále cítit zimu. Občas v Krkonoších zahlédnu mapu republiky. Tam bude sníh až do příštího sněhu.
Vše v Čechách je, čeho jen třeba,
je masa a piva a chleba;
nu všechno, co k chrstu a k hryzu;
jen jedno nám schází, to: sůl.
A přece k nám sousedstva půl
jak do žlabu žene se k lizu!
Letos poprvé nocovala Žofie venku celou noc. Ráno vstávám zčerstva. Dnes přijede Iva. Druhý člověk, kterého na světě znám nejdéle. Měla bych jí připomenout, že má jet na kontrolu k lékaři.
Dnes mají Mijanové sváteček. I syn mé sestry Ivy. Vždycky jsme u ní slavívali – oba Mijany. Jejího muže, kterého porazilo na Velký pátek auto. I jejího syna. Vše už bylo. Maminka by rázně máchla paží:
S.K.Neumann: Kniha lesů, vod a strání
Kdopak s tebou chodil, kdo tě lesem vodil?
Nechtěla bych být starostou. Ne, to bych teda nechtěla. Ani náhodou. Stačila mi ředitelská fce. Oh, už nikdy. Kolik kontrol si na tebe troufne. Kominík, hygiena, ČŠI, Úřad pro ochranu osobních údajů (při dodržování GDPR) nebo inspektorát práce (v případě pracovněprávních záležitostí), zřizovatel… Speciální přísné předpisy kontrolují ve ŠJ.
Zima, zima, chladno, zima, zima… Teplo. Vedro! Tropy!
Konečně teplo. Léto, jak má být. Na obloze špinavá modř. Nedívám se tam.