Dnes měli kominíci svátek. Kdo to říkal komeník? Petrouškova babička. A byl šťastný den. Tři jedničky. Je mi zcela a úplně fuk, kdo má jaký názor na Mgr. Pavla Zítka. Padají masky. V tomto týdnu ta jeho mladá vypověděla, zařídila, smluvila… Advokát dostal padáka. Jeho dobrodinci Maruškovi – padáka. Sestavila nový tým. A dnes soudkyně čekala...
Nenechejte se zmást datem. 16.10. 2018 je den založení blogu :-)
Píšu denní shrnutí, sloupky, deník, někdy fejetony na FB. Už víc jak rok mi lidi navrhují: Založte si blog. Neumím... Na kraji října 2018 mě na jeden den zablokovali. Nespravedlivě. Poslední kapka. Začala jsem hledat, snažit se a výsledek je tu. Budu ho vylepšovat, zkrášlovat, piplat, aby tady bylo útulno.
Maminka bydlela ve svém domečku s kočkou. Hospodařila na svém. Sázela kytky, jahody, stromy. Pečovala o sádek, předzahrádku. Její domeček byl útulný. Hezky zařízený. Čisťounký. Jezdila autem. Do poslední chvíle. Začala ztrácet paměť. Jednou od nás odjížděla. Seděla v autě. Šla jsem se podívat, proč neodjíždí:
- Víš, já chci jet k jedné známé a nemohu si vzpomenout, kde bydlí.
Ještě jsem nebyla vystrašená... Až později. Nevěřila jsem. V DD je už asi sedmý - osmý rok. Skvělá bezkonkurenční péče. Jen ředitel je nějak divný. Chlubí se, že pracoval osm, respektive dvanáct let na kraji. Myslí si, že skvělá neracionální kuchyně je super, že praní v agresivních pracích prášcích je odpovídající hyg. normě. Schvaluje, že pan farář evangelické církve smí hřímat: Jsme bohatá země a MUSÍME do rodiny přijmout uprchlíky... Jsem v rozpacích...
Fotka je z horkého léta 2018 u maminky. Celé prázdniny, vlastně celou dobu jejího pobytu mimo domov téměř denně pečlivě dbám o její rozvíjení, rozptylování, zlepšování zhoršující se nálady :-) Není se co divit. Milovala práci na zahradě. Svobodu, volnost. Přes den nikdy neuléhala. Nebylo přeci hotovo. Starala se o svou tříbarevnou kočku. Byla to Kočka. Já ji nazvala Micicinda. Pak jsem stejně pojmenovala naši kočičí hraběnu.
V srpnu 2017 od nás naposledy odjela. Žhavý den. Ležela pod stromem na lehátku. Manžel ji odvezl. Zapomněla tu košilku. Netušila jsem, že se na lehátku prospala u nás naposledy. Maminka upadla. Zlomila si nohu. Od té doby se špatně hýbe. Upoutána na vozík. Všechna čest paní RHB sestře... A péči pečovatelek... Léky atrofují svaly. Lidé padají na vozíky, do lehátek... Místo aby přestali s krmením bílou moukou, ládujou je dle chuti klientů. Vždyť proč by měli měnit zavedenou a dobrou kuchyni...
Maminčina pozemská pouť skončila. Náhle. Nečekaně.
O mamince a jejím životě jsem za deset let téměř dennodenního dojíždění zjistila tolik informací, co za celý život ne. Chodily jsme spolu po stopách jejího dětství. Mlýn Skořípku, školu v Habřině, neznášovský hřbitov, místo jejího dětství... Někdy v dubnu 2021 mi řekla: Prosím tě, jak si to všechno pamatuješ? Ty to znáš líp než já. - Ano, na tuhle pohádku nikdy nezapomenu, mami! Děkuji za veškerou Tvou péči, pomoc, za obětavost, za ochranu, za vzdělání, život... Mami, chybíš mi!
16.5.2021
Paní Hrobská, měla jste za půl hodinky skypovat s maminkou. Ale já ji musím poslat do FN. Ona nám sklouzla z vozíku. To se stane. - Ať vás ani nenapadne ji po návratu zavřít na samotku!!! Víte, jak jste to před čtyřmi roky zvrtali, když si zlomila nohu. Žádná narkóza!!!
21.5.2021
Ve čtvrtek 20.5. nás zavolali do FN k rozloučení. Maminka 21.5.2021 ve 4.10 hod. nad ránem vydechla po krvácení do mozku naposledy.
Měla zdravé srdce, ledviny, v 94 letech jsme luštily křížovky. S odchodem i v tak vysokém věku jsme nepočítali. Ředitel DD neprojevil jakoukoli účast.
Pečovatelka byla v nepravý čas na nepravém místě.
Odskákala mamčinu smrt infarktem.
Dopadlo to dobře.
V tropickém červencovém dni jsem se vypravila k soudu, abych ji obhájila. Obviněn měl být systém, tedy ředitel organizace, který nezajistil včas opravu sprchy, kterou pečovatelka nahlásila týden předem.
Nejnovější články na našem satirickém dezinformačním dezolátním blogu
Co je nového ve fantaskních příbězích?
Podzimní zamyšlení
"Tam, kam jdu, se vždycky dostanu tak, že odejdu z místa, kde jsem byl."
Snění
Mám rozepsaný dopis. Ne a ne ho dokončit. Má znít povzbudivě.
Boni pueri
Dnes začínám v devět. Brr. V noci se mi na mou půlku dral vetřelec. Nemůžeš se roztáhnout, natáhnout, uvolnit, odpočinout. Vymezila jsem si prostor, ale spánek nebyl klidný. Přičítám to tomu, že jsem sundala naše Tesla podložky. Visely venku na šňůře. Dnes jsme spali naprosto bez harmonizačních vibrací. A bylo to znát. Normálně spím, jak když mě do...
Theatrum mundi
Sprchuji se. Slyším z ntb v obýváku jekot. Něco jako tetu Kateřinu ze Saturnina nebo Bubílkovou. Co to je? Šalina dojela už ve 22 hodin do cíle. Ne, frčí Brnem dál! Dnes přetahuje. Pouštějí jekot Jany Peterkové. Tu už dlouho neposlouchám. Lavíruje sem tam, zradí toho Čechoslováka, pak zas toho, pak se zas vetře. Kam ji vyšlou, aby to...
Neděle. Podzimní. První ráno – Mourkovi do chřtánu stříkačkou medicínku. Pozoruji ho. Zdá se, jakoby mu bylo lépe. A pak odpoledne zas kýchá. Večer prská. Tak nevím.
Osm. Já začínám psát už v osm? Zvykla jsem si už asi čtvrtý pátý den držet černou hodinku. Bez vyprávění pohádek a příběhů. Jen potichu. Na chvilku si zdřímnu. Hned zas běžím. I dnes.
Teplo. Vůně. Hruškový štrúdl na plechu. Ohýnek tančí v kamnech. Mourek odpočívá. Prská. Kýchá. Maso v misce dostává polité redoxními signálními molekulami – ASEA. V podvečer začal brát léky. Skleněné oči. Slzičky mu tekou. Rýmu má. Už se to lepší. Zítra už bude o skok zdravější. Okny nahlíží tma. Venku hlásek Žofie. Jdu ji otevřít. Hupsla do tepla...
Dotek mládí
Tak čtvrtek úspěšně za námi. Bude půlnoc.
Panoptikum mocných
Jé. Venku tma. Vstávám. Pomalu se rozjíždím. Kočky nejsou.
Žij tak, jako že zítra je první den zbytku tvého života.
Ztratila jsem se a našla
Devět. Vypínám budík, který by mě volal do ložnice začtvrté hodinky. Dnes jedu k Erice. K té mé holce kadeřnické šikovné milé a milované.