Nenechejte se zmást datem. 16.10. 2018 je den založení blogu :-) 


Píšu denní shrnutí, sloupky, deník, někdy fejetony na FB. Už víc jak rok mi lidi navrhují: Založte si blog. Neumím... Na kraji října 2018 mě na jeden den zablokovali. Nespravedlivě. Poslední kapka. Začala jsem hledat, snažit se a výsledek je tu. Budu ho vylepšovat, zkrášlovat, piplat, aby tady bylo útulno. 

6.8.2018 na terase DD. Už skoro rok zlomená stehenní kost brání v pohybu.
6.8.2018 na terase DD. Už skoro rok zlomená stehenní kost brání v pohybu.

Maminka bydlela ve svém domečku s kočkou. Hospodařila na svém. Sázela kytky, jahody, stromy. Pečovala o sádek, předzahrádku. Její domeček byl útulný. Hezky zařízený. Čisťounký. Jezdila autem. Do poslední chvíle. Začala ztrácet paměť. Jednou od nás odjížděla. Seděla v autě. Šla jsem se podívat, proč neodjíždí: 

- Víš, já chci jet k jedné známé a nemohu si vzpomenout, kde bydlí. 

Ještě jsem nebyla vystrašená... Až později. Nevěřila jsem. V DD je už asi sedmý - osmý rok. Skvělá bezkonkurenční péče. Jen ředitel je nějak divný. Chlubí se, že pracoval osm, respektive dvanáct let na kraji. Myslí si, že skvělá neracionální kuchyně je super, že praní v agresivních pracích prášcích je odpovídající hyg. normě. Schvaluje, že pan farář evangelické církve smí hřímat: Jsme bohatá země a MUSÍME do rodiny přijmout uprchlíky... Jsem v rozpacích... 


Fotka je z horkého léta 2018 u maminky. Celé prázdniny, vlastně celou dobu jejího pobytu mimo domov téměř denně pečlivě dbám o její rozvíjení, rozptylování, zlepšování zhoršující se nálady :-) Není se co divit. Milovala práci na zahradě. Svobodu, volnost. Přes den nikdy neuléhala. Nebylo přeci hotovo. Starala se o svou tříbarevnou kočku. Byla to Kočka. Já ji nazvala Micicinda. Pak jsem stejně pojmenovala naši kočičí hraběnu. 

V srpnu 2017 od nás naposledy odjela. Žhavý den. Ležela pod stromem na lehátku. Manžel ji odvezl. Zapomněla tu košilku. Netušila jsem, že se na lehátku prospala u nás naposledy. Maminka upadla. Zlomila si nohu. Od té doby se špatně hýbe. Upoutána na vozík. Všechna čest paní RHB sestře... A péči pečovatelek... Léky atrofují svaly. Lidé padají na vozíky, do lehátek... Místo aby přestali s krmením bílou moukou, ládujou je dle chuti klientů. Vždyť proč by měli měnit zavedenou a dobrou kuchyni... 


Maminčina pozemská pouť skončila. Náhle. Nečekaně. 

O mamince a jejím životě jsem za deset let téměř dennodenního dojíždění zjistila tolik informací, co za celý život ne. Chodily jsme spolu po stopách jejího dětství. Mlýn Skořípku, školu v Habřině, neznášovský hřbitov, místo jejího dětství... Někdy v dubnu 2021 mi řekla: Prosím tě, jak si to všechno pamatuješ? Ty to znáš líp než já. - Ano, na tuhle pohádku nikdy nezapomenu, mami! Děkuji za veškerou Tvou péči, pomoc, za obětavost, za ochranu, za vzdělání, život... Mami, chybíš mi!

16.5.2021

Paní Hrobská, měla jste za půl hodinky skypovat s maminkou. Ale já ji musím poslat do FN. Ona nám sklouzla z vozíku. To se stane. - Ať vás ani nenapadne ji po návratu zavřít na samotku!!! Víte, jak jste to před čtyřmi roky zvrtali, když si zlomila nohu. Žádná narkóza!!! 

21.5.2021

Ve čtvrtek 20.5. nás zavolali do FN k rozloučení. Maminka 21.5.2021 ve 4.10 hod. nad ránem vydechla po krvácení do mozku naposledy. 

Měla zdravé srdce, ledviny, v 94 letech jsme luštily křížovky. S odchodem i v tak vysokém věku jsme nepočítali. Ředitel DD neprojevil jakoukoli účast. 

Nejnovější články na našem blogu co je nového

 

Zítra druhá neděle adventní. Plyne okolo mě čas nejkrásnějšího období. Čekáme na slunce. Na život. Z totality se přebrodit do nového světa. Právě se s holinkami na nohou brodíme nevábnou hmotou. Ale cíl je vidět. Mourek pode mnou funí přes tuky. Nahřívá si břicho. Čeká na futrování. Olizuje se. Granulková miska překryta jinou; lehl by si a žral...

Páteček. Mně se dnes vůbec nechce podnikat. Vůbec. Tak jen zákaznický servis. Tečka. Zaspala jsem. Nic se neděje. Vzbudil mě vyřvávající telefon. Nemám ráda řvavé znělky. Asi před měsícem jsem si jednu takovou vyřvávačku zvolila. Nevím, co mě to napadlo. Než si člověk zvykne, je třeba se utvrzovat - ano, toto je můj telefon. Toto období skončilo....

Jedna ráno. Co já tu vyváděla? Krásný čas nasávala. Všemi smysly. Na nic nemyslím. Jen na zdobení domu, úklid, na kočky, na sebe, na Petrouška... Opakuji si afirmace. Jsem šťastná. Všechno se mi daří. Mám okolo sebe skvělé lidi, čisté duše, křišťálové charaktery... Jakmile mi utečou myšlenky do černa, rychle je přemalovávám růžovou omamnou barvou. ...

Hm. Teď jsem si čistila zuby a pomalu se schyluje k dalšímu. Lusk - a den je pryč. Včera na mně seděl nějaký stínek. Je pryč. Prve jsem se dívala na mamku. Cítila jsem její hebkou pleť. Cítila jsem tu hebkost, když jsem jí kradla pusinky z šíje. A paní Oli jak žárlila. Rozkošně. Babičky, ženy, dámy, krásné bytosti, zanechaly...

Večer jsem si nachystala krabičku s jídlem, připravila láhve na nápoje... Budík na šest hodin. Otevírám oči. Sluníčko z bílé zahrady mi asi poslalo paprsek do oka. Napadlo mě:

Tak už to máme tady. Dočkala jsem se. První neděle adventní. Každý advent peču jednu, dvě vánočky. Obdarovávám mladé. V normálních časech jsem v loutkovém divadle předala... Do loutkového nechodíme. Vlastně vůbec v organizovaném chaosu nevím, jestli se hraje nebo ne. Jestli mají přístup jen vyvolení... Chaos je pro vládu to nejcennější. Lidé...

Zítra první neděle adventní. V posledních letech spíš tenhle hezký tmavý čas s očekáváním světla nazývám dobou příchodu. Miluji světlo, slunce, přítmí, šero, tmu, světýlka, svíčky, lucerny, svícny, svícínky. Ráda vykuřuji dům. Už dlouho jsem nepoužila bílou šalvěj ve svazečku. Třikrát se mi při vykuřování spustil požární hlásič. Poprvé jsem viděla,...

Dlouhý rozjezd. Jedeme k víkendu. Mourek nocoval na terase. Nechtěl zůstat u kamen. Otevírám dveře. Čeká na prahu. Zvu ho dál. Vymete, co zbylo z rautu.

Ráno si vypisuji pár poznámek z rozhovoru s psycholožkou Pracher-Hilander o psychologické válce: