Nenechejte se zmást datem. 16.10. 2018 je den založení blogu :-) 


Píšu denní shrnutí, sloupky, deník, někdy fejetony na FB. Už víc jak rok mi lidi navrhují: Založte si blog. Neumím... Na kraji října 2018 mě na jeden den zablokovali. Nespravedlivě. Poslední kapka. Začala jsem hledat, snažit se a výsledek je tu. Budu ho vylepšovat, zkrášlovat, piplat, aby tady bylo útulno. 

6.8.2018 na terase DD. Už skoro rok zlomená stehenní kost brání v pohybu.
6.8.2018 na terase DD. Už skoro rok zlomená stehenní kost brání v pohybu.

Maminka bydlela ve svém domečku s kočkou. Hospodařila na svém. Sázela kytky, jahody, stromy. Pečovala o sádek, předzahrádku. Její domeček byl útulný. Hezky zařízený. Čisťounký. Jezdila autem. Do poslední chvíle. Začala ztrácet paměť. Jednou od nás odjížděla. Seděla v autě. Šla jsem se podívat, proč neodjíždí: 

- Víš, já chci jet k jedné známé a nemohu si vzpomenout, kde bydlí. 

Ještě jsem nebyla vystrašená... Až později. Nevěřila jsem. V DD je už asi sedmý - osmý rok. Skvělá bezkonkurenční péče. Jen ředitel je nějak divný. Chlubí se, že pracoval osm, respektive dvanáct let na kraji. Myslí si, že skvělá neracionální kuchyně je super, že praní v agresivních pracích prášcích je odpovídající hyg. normě. Schvaluje, že pan farář evangelické církve smí hřímat: Jsme bohatá země a MUSÍME do rodiny přijmout uprchlíky... Jsem v rozpacích... 


Fotka je z horkého léta 2018 u maminky. Celé prázdniny, vlastně celou dobu jejího pobytu mimo domov téměř denně pečlivě dbám o její rozvíjení, rozptylování, zlepšování zhoršující se nálady :-) Není se co divit. Milovala práci na zahradě. Svobodu, volnost. Přes den nikdy neuléhala. Nebylo přeci hotovo. Starala se o svou tříbarevnou kočku. Byla to Kočka. Já ji nazvala Micicinda. Pak jsem stejně pojmenovala naši kočičí hraběnu. 

V srpnu 2017 od nás naposledy odjela. Žhavý den. Ležela pod stromem na lehátku. Manžel ji odvezl. Zapomněla tu košilku. Netušila jsem, že se na lehátku prospala u nás naposledy. Maminka upadla. Zlomila si nohu. Od té doby se špatně hýbe. Upoutána na vozík. Všechna čest paní RHB sestře... A péči pečovatelek... Léky atrofují svaly. Lidé padají na vozíky, do lehátek... Místo aby přestali s krmením bílou moukou, ládujou je dle chuti klientů. Vždyť proč by měli měnit zavedenou a dobrou kuchyni... 


Nejnovější články na našem blogu

Přečtěte si, co je nového
 

Kdyby mi někdo řekl, co všechno se na světě stane za poslední dekádu, asi bych tu odmítla být. Lekla bych se. Kdyby mi někdo řekl na začátku roku, co všechno se přihodí na naší planetě v tomhle roce, jaké vlastnosti lidí vylezou víc na světlo, jak bezcharakternost bude vládnout světu, picla bych se. Ale protože Overtonovo okno je přívětivé,...

Budím se do krásného rána. Venku pošmourno. Šedo. Hnědo. Listí opadává. Začínám v devět. Den v diářku rozvržen do odpoledne. V klidu. Žádné honění. Příroda zavírá oči, klimbá jí hlava. Už už brzy usne. I lidé jsme v dřívějších dobách končili s pracemi na poli i ve stodole. Přijímám násilné uspání státu... Pokud to jde, lidé se zklidní. Rozmyslí...

Jedeme z kopečka. :-) Jedeme k víkendu. Jedeme k dobrým časům. Neposlouchám zprávy. To by byl hřích na mém zdraví. Žádné užírání. Žádné fňukání. Optimismus! Co nám nese budoucnost? Věřím, že jen to nejlepší. Fantastické zprávy. Manévry na našem území. Polní nemocnice po vzoru polní nemocnice v Central Parku v NY. Kohopak tam tehdy zachraňovali??...

Neděle. Podzim. Bez povinností. Dopo relax. Petroušek v práci. Vyndat myčku, pouklidit v kuchyni. Návrat do teplého sarkofágu. Ntb do postele. Čtu, poslouchám, usínám. Telefon.

Sobotěnka. Sama doma. Ve čtrnáct skyp s maminkou. Máme jít na oběd. Petroušek je ve dvě tady. Hladový jak vlk. Lámu si hlavu. Nemám klid. Oželím oběd? Co je důležitější? Maminka. Volám:

Mno. A máme to tady. Jak já ho vítám. Už od středy od oběda. V poledne se ozve třeskutá rána. Bum prásk. Víte co? No - přece... NO? Vždyť víte, se studenty jsme tak špásovala vždycky ve středu po obědě. Jo, uhádli. Láme se týden. A už cupitáme k pátečku. V páteček nepracuji. Ale dnes výjimka. Paní klientce dorazil balíček....