Nenechejte se zmást datem. 16.10. 2018 je den založení blogu :-) 


Píšu denní shrnutí, sloupky, deník, někdy fejetony na FB. Už víc jak rok mi lidi navrhují: Založte si blog. Neumím... Na kraji října 2018 mě na jeden den zablokovali. Nespravedlivě. Poslední kapka. Začala jsem hledat, snažit se a výsledek je tu. Budu ho vylepšovat, zkrášlovat, piplat, aby tady bylo útulno. 

6.8.2018 na terase DD. Už skoro rok zlomená stehenní kost brání v pohybu.
6.8.2018 na terase DD. Už skoro rok zlomená stehenní kost brání v pohybu.

Maminka bydlela ve svém domečku s kočkou. Hospodařila na svém. Sázela kytky, jahody, stromy. Pečovala o sádek, předzahrádku. Její domeček byl útulný. Hezky zařízený. Čisťounký. Jezdila autem. Do poslední chvíle. Začala ztrácet paměť. Jednou od nás odjížděla. Seděla v autě. Šla jsem se podívat, proč neodjíždí: 

- Víš, já chci jet k jedné známé a nemohu si vzpomenout, kde bydlí. 

Ještě jsem nebyla vystrašená... Až později. Nevěřila jsem. V DD je už asi sedmý - osmý rok. Skvělá bezkonkurenční péče. Jen ředitel je nějak divný. Chlubí se, že pracoval osm, respektive dvanáct let na kraji. Myslí si, že skvělá neracionální kuchyně je super, že praní v agresivních pracích prášcích je odpovídající hyg. normě. Schvaluje, že pan farář evangelické církve smí hřímat: Jsme bohatá země a MUSÍME do rodiny přijmout uprchlíky... Jsem v rozpacích... 


Fotka je z horkého léta 2018 u maminky. Celé prázdniny, vlastně celou dobu jejího pobytu mimo domov téměř denně pečlivě dbám o její rozvíjení, rozptylování, zlepšování zhoršující se nálady :-) Není se co divit. Milovala práci na zahradě. Svobodu, volnost. Přes den nikdy neuléhala. Nebylo přeci hotovo. Starala se o svou tříbarevnou kočku. Byla to Kočka. Já ji nazvala Micicinda. Pak jsem stejně pojmenovala naši kočičí hraběnu. 

V srpnu 2017 od nás naposledy odjela. Žhavý den. Ležela pod stromem na lehátku. Manžel ji odvezl. Zapomněla tu košilku. Netušila jsem, že se na lehátku prospala u nás naposledy. Maminka upadla. Zlomila si nohu. Od té doby se špatně hýbe. Upoutána na vozík. Všechna čest paní RHB sestře... A péči pečovatelek... Léky atrofují svaly. Lidé padají na vozíky, do lehátek... Místo aby přestali s krmením bílou moukou, ládujou je dle chuti klientů. Vždyť proč by měli měnit zavedenou a dobrou kuchyni... 


Nejnovější články na našem blogu

Přečtěte si, co je nového
 

Šla jsem dnem

25.02.2020

Dvacet tři hodin. Dnes jen kratičce. Krásný den. Plný deště.

Jak víno

24.02.2020

Zaslechla jsem větu: Dějou se nám věci, který jsou moc hezký.

Neděle. Pro Petrouška pracovní. Pro mě taky. Budíkem jistím opuštění postele. Jsem vzhůru o hodinu dřív. Rovnám si v hlavě, co mě čeká. Maminka. Připravit sýrové koule, upéct bagety, obalit kuřecí, žampiony, vyrovnat ovocnou mísu, sýrovou...

Šla jsem dnem

25.02.2020

Dvacet tři hodin. Dnes jen kratičce. Krásný den. Plný deště.

Jak víno

24.02.2020

Zaslechla jsem větu: Dějou se nám věci, který jsou moc hezký.

Neděle. Pro Petrouška pracovní. Pro mě taky. Budíkem jistím opuštění postele. Jsem vzhůru o hodinu dřív. Rovnám si v hlavě, co mě čeká. Maminka. Připravit sýrové koule, upéct bagety, obalit kuřecí, žampiony, vyrovnat ovocnou mísu, sýrovou...

Ráno. Hned se mi na mysl dere úkol dne. V diáři: Lyže. Za oknem vichr. Mám čas na plnění úkolu. Žádné hory! Pročítám reakce lidí na bílý teror. Jj, hodně sdílení. Taky SZ. Jedna z nich:

Úvahový

18.02.2020

Krásný, krásný, překrásný. Ráno - sluníčko. Dopoledne proškrtnuté políčko v diáři. Hory. - Hory? Ne. Fučí. Odfouklo by mě to z lanovky. Udělám si výlet. Pod Orlické. Tu cestu mám tak ráda. Projíždím Jasennou. Předlouhou vesnici. Třicet let ji buduje, zkrášluje, vylepšuje, rozšiřuje jedna jediná starostka. Šikovná. Nesmírně. - Zkouším se vžít do...

Uspěchaný

17.02.2020

Slunce. Ještě nezvonilo. V devět začínám. Těším se. Přijede oblíbená. Co to píšu! Mám ráda všechny své klienty. Tvoříme si realitu.

Masopustní

15.02.2020

Ještě nezvonilo. Vstávám. Ranní opáčko - jako že se vrátím do peřin. Za hodinku zvoní budík. Stejně jsem nestihla kuřecí prsa pěkně prošpikovat... Nestihla jsem nic.

Když si jdu ve tři lehnout, nemohu v osm vstávat s chutí. Navíc - v sedm vzhůru. Beru ntb. Poslouchám. Usínám. Skyp. Lindě se ukazuji jako zelená. Jenže u toho spím. :-)