Maminka bydlela ve svém domečku s kočkou. Hospodařila na svém. Sázela kytky, jahody, stromy. Pečovala o sádek, předzahrádku. Její domeček byl útulný. Hezky zařízený. Čisťounký. Jezdila autem. Do poslední chvíle. Začala ztrácet paměť. Jednou od nás odjížděla. Seděla v autě. Šla jsem se podívat, proč neodjíždí:
- Víš, já chci jet k jedné známé a nemohu si vzpomenout, kde bydlí.
Ještě jsem nebyla vystrašená... Až později. Nevěřila jsem. V DD je už asi sedmý - osmý rok. Skvělá bezkonkurenční péče. Jen ředitel je nějak divný. Chlubí se, že pracoval osm, respektive dvanáct let na kraji. Myslí si, že skvělá neracionální kuchyně je super, že praní v agresivních pracích prášcích je odpovídající hyg. normě. Schvaluje, že pan farář evangelické církve smí hřímat: Jsme bohatá země a MUSÍME do rodiny přijmout uprchlíky... Jsem v rozpacích...
Fotka je z horkého léta 2018 u maminky. Celé prázdniny, vlastně celou dobu jejího pobytu mimo domov téměř denně pečlivě dbám o její rozvíjení, rozptylování, zlepšování zhoršující se nálady :-) Není se co divit. Milovala práci na zahradě. Svobodu, volnost. Přes den nikdy neuléhala. Nebylo přeci hotovo. Starala se o svou tříbarevnou kočku. Byla to Kočka. Já ji nazvala Micicinda. Pak jsem stejně pojmenovala naši kočičí hraběnu.
V srpnu 2017 od nás naposledy odjela. Žhavý den. Ležela pod stromem na lehátku. Manžel ji odvezl. Zapomněla tu košilku. Netušila jsem, že se na lehátku prospala u nás naposledy. Maminka upadla. Zlomila si nohu. Od té doby se špatně hýbe. Upoutána na vozík. Všechna čest paní RHB sestře... A péči pečovatelek... Léky atrofují svaly. Lidé padají na vozíky, do lehátek... Místo aby přestali s krmením bílou moukou, ládujou je dle chuti klientů. Vždyť proč by měli měnit zavedenou a dobrou kuchyni...
Paní Hrobská, měla jste za půl hodinky skypovat s maminkou. Ale já ji musím poslat do FN. Ona nám sklouzla z vozíku. To se stane. - Ať vás ani nenapadne ji po návratu zavřít na samotku!!! Víte, jak jste to před čtyřmi roky zvrtali, když si zlomila nohu. Žádná narkóza!!!
Ve čtvrtek 20.5. nás zavolali do FN k rozloučení. Maminka 21.5.2021 ve 4.10 hod. nad ránem vydechla po krvácení do mozku naposledy.
Měla zdravé srdce, ledviny, v 94 letech jsme luštily křížovky. S odchodem i v tak vysokém věku jsme nepočítali. Ředitel DD neprojevil jakoukoli účast.
Odskákala mamčinu smrt infarktem.
V tropickém červencovém dni jsem se vypravila k soudu, abych ji obhájila. Obviněn měl být systém, tedy ředitel organizace, který nezajistil včas opravu sprchy, kterou pečovatelka nahlásila týden předem.
Dnes měli kominíci svátek. Kdo to říkal komeník? Petrouškova babička. A byl šťastný den. Tři jedničky. Je mi zcela a úplně fuk, kdo má jaký názor na Mgr. Pavla Zítka. Padají masky. V tomto týdnu ta jeho mladá vypověděla, zařídila, smluvila… Advokát dostal padáka. Jeho dobrodinci Maruškovi – padáka. Sestavila nový tým. A dnes soudkyně čekala...
"Tam, kam jdu, se vždycky dostanu tak, že odejdu z místa, kde jsem byl."
Mám rozepsaný dopis. Ne a ne ho dokončit. Má znít povzbudivě.
Dnes začínám v devět. Brr. V noci se mi na mou půlku dral vetřelec. Nemůžeš se roztáhnout, natáhnout, uvolnit, odpočinout. Vymezila jsem si prostor, ale spánek nebyl klidný. Přičítám to tomu, že jsem sundala naše Tesla podložky. Visely venku na šňůře. Dnes jsme spali naprosto bez harmonizačních vibrací. A bylo to znát. Normálně spím, jak když mě do...
Sprchuji se. Slyším z ntb v obýváku jekot. Něco jako tetu Kateřinu ze Saturnina nebo Bubílkovou. Co to je? Šalina dojela už ve 22 hodin do cíle. Ne, frčí Brnem dál! Dnes přetahuje. Pouštějí jekot Jany Peterkové. Tu už dlouho neposlouchám. Lavíruje sem tam, zradí toho Čechoslováka, pak zas toho, pak se zas vetře. Kam ji vyšlou, aby to...
Neděle. Podzimní. První ráno – Mourkovi do chřtánu stříkačkou medicínku. Pozoruji ho. Zdá se, jakoby mu bylo lépe. A pak odpoledne zas kýchá. Večer prská. Tak nevím.
Osm. Já začínám psát už v osm? Zvykla jsem si už asi čtvrtý pátý den držet černou hodinku. Bez vyprávění pohádek a příběhů. Jen potichu. Na chvilku si zdřímnu. Hned zas běžím. I dnes.
Teplo. Vůně. Hruškový štrúdl na plechu. Ohýnek tančí v kamnech. Mourek odpočívá. Prská. Kýchá. Maso v misce dostává polité redoxními signálními molekulami – ASEA. V podvečer začal brát léky. Skleněné oči. Slzičky mu tekou. Rýmu má. Už se to lepší. Zítra už bude o skok zdravější. Okny nahlíží tma. Venku hlásek Žofie. Jdu ji otevřít. Hupsla do tepla...
Tak čtvrtek úspěšně za námi. Bude půlnoc.
Jé. Venku tma. Vstávám. Pomalu se rozjíždím. Kočky nejsou.
Žij tak, jako že zítra je první den zbytku tvého života.
Devět. Vypínám budík, který by mě volal do ložnice začtvrté hodinky. Dnes jedu k Erice. K té mé holce kadeřnické šikovné milé a milované.