Chaloupka, Louskáček, Aldis - v tomto pořadí
Tma. Procházím ranním šerem domu. Miluji šero, přítmí, tmu. Ale podmínka: Svítí světýlka, lampičky, svíčky, něco.
Maminka bydlela ve svém domečku s kočkou. Hospodařila na svém. Sázela kytky, jahody, stromy. Pečovala o sádek, předzahrádku. Její domeček byl útulný. Hezky zařízený. Čisťounký. Jezdila autem. Do poslední chvíle. Začala ztrácet paměť. Jednou od nás odjížděla. Seděla v autě. Šla jsem se podívat, proč neodjíždí:
- Víš, já chci jet k jedné známé a nemohu si vzpomenout, kde bydlí.
Ještě jsem nebyla vystrašená... Až později. Nevěřila jsem. V DD je už asi sedmý - osmý rok. Skvělá bezkonkurenční péče. Jen ředitel je nějak divný. Chlubí se, že pracoval osm, respektive dvanáct let na kraji. Myslí si, že skvělá neracionální kuchyně je super, že praní v agresivních pracích prášcích je odpovídající hyg. normě. Schvaluje, že pan farář evangelické církve smí hřímat: Jsme bohatá země a MUSÍME do rodiny přijmout uprchlíky... Jsem v rozpacích...
Fotka je z horkého léta 2018 u maminky. Celé prázdniny, vlastně celou dobu jejího pobytu mimo domov téměř denně pečlivě dbám o její rozvíjení, rozptylování, zlepšování zhoršující se nálady :-) Není se co divit. Milovala práci na zahradě. Svobodu, volnost. Přes den nikdy neuléhala. Nebylo přeci hotovo. Starala se o svou tříbarevnou kočku. Byla to Kočka. Já ji nazvala Micicinda. Pak jsem stejně pojmenovala naši kočičí hraběnu.
V srpnu 2017 od nás naposledy odjela. Žhavý den. Ležela pod stromem na lehátku. Manžel ji odvezl. Zapomněla tu košilku. Netušila jsem, že se na lehátku prospala u nás naposledy. Maminka upadla. Zlomila si nohu. Od té doby se špatně hýbe. Upoutána na vozík. Všechna čest paní RHB sestře... A péči pečovatelek... Léky atrofují svaly. Lidé padají na vozíky, do lehátek... Místo aby přestali s krmením bílou moukou, ládujou je dle chuti klientů. Vždyť proč by měli měnit zavedenou a dobrou kuchyni...
Paní Hrobská, měla jste za půl hodinky skypovat s maminkou. Ale já ji musím poslat do FN. Ona nám sklouzla z vozíku. To se stane. - Ať vás ani nenapadne ji po návratu zavřít na samotku!!! Víte, jak jste to před čtyřmi roky zvrtali, když si zlomila nohu. Žádná narkóza!!!
Ve čtvrtek 20.5. nás zavolali do FN k rozloučení. Maminka 21.5.2021 ve 4.10 hod. nad ránem vydechla po krvácení do mozku naposledy.
Měla zdravé srdce, ledviny, v 94 letech jsme luštily křížovky. S odchodem i v tak vysokém věku jsme nepočítali. Ředitel DD neprojevil jakoukoli účast.
Odskákala mamčinu smrt infarktem.
V tropickém červencovém dni jsem se vypravila k soudu, abych ji obhájila. Obviněn měl být systém, tedy ředitel organizace, který nezajistil včas opravu sprchy, kterou pečovatelka nahlásila týden předem.
Tma. Procházím ranním šerem domu. Miluji šero, přítmí, tmu. Ale podmínka: Svítí světýlka, lampičky, svíčky, něco.
Ráno. Ireno, už je třeba opustit postel! Ať stihneš vlak! Vstávám. Dnes. Další dva implantáty. Jeden už mi slouží v puse nevím, jak dlouho.
Právě někdo lusknul prstem. Den jej pryč. Nesplnila jsem všechna předsevzetí na den, ale odpočíváme, odpočíváme… Advent…
Půl osmé. Ještě spím. Kolik je? Ješiši, půl jedenácté. Za chvíli přijedou. Ale to jsem si hezky odpočinula! Petroušek na stadioně. Všechno stíhám. Klídek. Po poledni volám Lindě.
Druhá sobota adventní. Krátce se dívám za dnem, který už před hodinkou skončil. Na desátou můj cvičitel. Je tu. Probíráme cviky na dýchání. Naučila jsem se dýchat do svého středu. Prý jsem šikovná. Učím se nové cviky. Náročné. Fungující.
Bude půlnoc. Lindička mě přivezla domů. Ach, to byl krásný den.
Obraz: Alena Ladová - Mikuláš, anděl a čert 1952
Dnes druhý pokus. Vstávám do černého dne. Brr! Jedu si pro kazetu filtrů do naší filtrace vzduchu Zepter. Druhý pokus. Chci se projít Trutnovem.
Pondělí. Kašlu večer na poradu. Nebaví mě být stále v pozoru. Dnes jsem svobodná. Bez povinností.
První adventní neděle. Už je tu zas ten krásný – pro mě – čas.
Ráno. Jako by mi někdo vstoupil do sna. Otevírám oči. Snad jsem i odpověděla, že ano. Hned jsem na nohou. Běžím na svůj dopolední maraton. Čeká mě příprava kulinářských lahůdek.
Krátce. Včera jsem usnula nad klávesnicí. Jen se otočím za dnem. A půjdu.