Nenechejte se zmást datem. 16.10. 2018 je den založení blogu :-) 


Píšu denní shrnutí, sloupky, deník, někdy fejetony na FB. Už víc jak rok mi lidi navrhují: Založte si blog. Neumím... Na kraji října 2018 mě na jeden den zablokovali. Nespravedlivě. Poslední kapka. Začala jsem hledat, snažit se a výsledek je tu. Budu ho vylepšovat, zkrášlovat, piplat, aby tady bylo útulno. 

6.8.2018 na terase DD. Už skoro rok zlomená stehenní kost brání v pohybu.
6.8.2018 na terase DD. Už skoro rok zlomená stehenní kost brání v pohybu.

Maminka bydlela ve svém domečku s kočkou. Hospodařila na svém. Sázela kytky, jahody, stromy. Pečovala o sádek, předzahrádku. Její domeček byl útulný. Hezky zařízený. Čisťounký. Jezdila autem. Do poslední chvíle. Začala ztrácet paměť. Jednou od nás odjížděla. Seděla v autě. Šla jsem se podívat, proč neodjíždí: 

- Víš, já chci jet k jedné známé a nemohu si vzpomenout, kde bydlí. 

Ještě jsem nebyla vystrašená... Až později. Nevěřila jsem. V DD je už asi sedmý - osmý rok. Skvělá bezkonkurenční péče. Jen ředitel je nějak divný. Chlubí se, že pracoval osm, respektive dvanáct let na kraji. Myslí si, že skvělá neracionální kuchyně je super, že praní v agresivních pracích prášcích je odpovídající hyg. normě. Schvaluje, že pan farář evangelické církve smí hřímat: Jsme bohatá země a MUSÍME do rodiny přijmout uprchlíky... Jsem v rozpacích... 


Fotka je z horkého léta 2018 u maminky. Celé prázdniny, vlastně celou dobu jejího pobytu mimo domov téměř denně pečlivě dbám o její rozvíjení, rozptylování, zlepšování zhoršující se nálady :-) Není se co divit. Milovala práci na zahradě. Svobodu, volnost. Přes den nikdy neuléhala. Nebylo přeci hotovo. Starala se o svou tříbarevnou kočku. Byla to Kočka. Já ji nazvala Micicinda. Pak jsem stejně pojmenovala naši kočičí hraběnu. 

V srpnu 2017 od nás naposledy odjela. Žhavý den. Ležela pod stromem na lehátku. Manžel ji odvezl. Zapomněla tu košilku. Netušila jsem, že se na lehátku prospala u nás naposledy. Maminka upadla. Zlomila si nohu. Od té doby se špatně hýbe. Upoutána na vozík. Všechna čest paní RHB sestře... A péči pečovatelek... Léky atrofují svaly. Lidé padají na vozíky, do lehátek... Místo aby přestali s krmením bílou moukou, ládujou je dle chuti klientů. Vždyť proč by měli měnit zavedenou a dobrou kuchyni... 


Maminčina pozemská pouť skončila. Náhle. Nečekaně. 

O mamince a jejím životě jsem za deset let téměř dennodenního dojíždění zjistila tolik informací, co za celý život ne. Chodily jsme spolu po stopách jejího dětství. Mlýn Skořípku, školu v Habřině, neznášovský hřbitov, místo jejího dětství... Někdy v dubnu 2021 mi řekla: Prosím tě, jak si to všechno pamatuješ? Ty to znáš líp než já. - Ano, na tuhle pohádku nikdy nezapomenu, mami! Děkuji za veškerou Tvou péči, pomoc, za obětavost, za ochranu, za vzdělání, život... Mami, chybíš mi!

16.5.2021

Paní Hrobská, měla jste za půl hodinky skypovat s maminkou. Ale já ji musím poslat do FN. Ona nám sklouzla z vozíku. To se stane. - Ať vás ani nenapadne ji po návratu zavřít na samotku!!! Víte, jak jste to před čtyřmi roky zvrtali, když si zlomila nohu. Žádná narkóza!!! 

21.5.2021

Ve čtvrtek 20.5. nás zavolali do FN k rozloučení. Maminka 21.5.2021 ve 4.10 hod. nad ránem vydechla po krvácení do mozku naposledy. 

Měla zdravé srdce, ledviny, v 94 letech jsme luštily křížovky. S odchodem i v tak vysokém věku jsme nepočítali. Ředitel DD neprojevil jakoukoli účast. 

Pečovatelka byla v nepravý čas na nepravém místě. 

Odskákala mamčinu smrt infarktem. 

Dopadlo to dobře. 

V tropickém červencovém dni jsem se vypravila k soudu, abych ji obhájila. obviněn měl být systém, tedy ředitel organizace, který nezajistil včas opravu sprchy, kterou pečovatelka nahlásila týden předem.

Nejnovější články na našem blogu co je nového

 

Jsem tam

11.08.2022

Zas půlnoc. Usínala jsem v půl páté nad ránem. Já uléhám, Petroušek vstává. Spím do desíti. Je čas. Dnes nastal den D. Ještě si zkouknu v posteli FB. Vtom mi hlavou mihla myšlenka: V jedenáct má přijet pán na roletky. - Byla jsem rychlejší než špunt ze šampáňa. Utíkám do koupelny. Telefon.

Brutal

10.08.2022

Půl jedné v noci. Zpytuji, přemítám, probírám den.

Usínám nad ránem. Abych nerušila Petrouška v obýváku, buchla jsem sebou v jeho pracovně na gauč; vyráběl ho ještě tatínek. Gauč ještě není u zdi. Potichoučku jsem si vzala z koše dvě deky. Takové sliny - mamka by řekla slíííny. Kvůli malování jsem nechala otevřené okno. Ty vorle, mně bylo líno vstát, jít ho zavřít. Nespím ve své posteli. A...

Bordel jak v tanku. To nemám ráda. Ještě víc to vadí pánu tvorstva. Má rád svůj komfort, své zaběhnuté blátíčko, svůj chlíveček... Tak! A dost! Tady se bude dezinfikovat bělobou! A dvě místnosti naráz. Ó, mám velké oči. Když spíš do půl deváté, než to připravíš, začínáš první nátěr v jednu po obědě.

Zima jak v psinci. Nechápu, jak to příroda dělá. Je to přirozené, že jo? Pár dnů tropy, nedýchatelno, pak duní obloha, jako by po ní někdo válel obrovské pivní sudy a pic - zima. Ani ten liják nebyl teploučký. 1. července jsem šla v největší průtrži bosa městem. Tehdy byl déšť přijatelný. Až když mi okolo jedoucí auto chlístlo na...

No, a je to skoro za námi. Vždycky se tak moc těším na Štědrý den, ale před tím si užívám skvěle a na plné obrátky advent. Adventní dny protahuji, pouštím koledy, zdobím dům, myju, čistím, cídím a pigluji i skobičky pod obrazy - jako Ivanka Devátá. Ne, nezbláznila jsem se. To byl příměr. - Celý týden se těším na pátek....

Půlnoc. Darované okurky naloženy. Nastrkala jsem do pár sklenic červená rynglátka a modré blůmy. U modrých si vzpomínám na mamku. Milovala je. Když jsem se jí ptala, které ovoce má nejraději, odpovídala švestky a blůmy. Ty modré blůmy vypadají trošku jako švestky. To si vždycky pošmákla.

Tedom

03.08.2022

Do prčic půlnoc. Tak to já dnes budu krátká. Jakpak se dnes točila Zeměkoule? Zase pozpátku. A ještě hlavou dolů. Tatiana Micic hovoří o chaosu, tak se s chaosem smířím. Dělám, jako že vše OK. Ale duše si říká - co to je? Kde to jsem? Kam jsem zabloudila? Copak se všichni zbláznili? Oni lidem vyndali mozky do kýble? Mají...