Maminka bydlela ve svém domečku s kočkou. Hospodařila na svém. Sázela kytky, jahody, stromy. Pečovala o sádek, předzahrádku. Její domeček byl útulný. Hezky zařízený. Čisťounký. Jezdila autem. Do poslední chvíle. Začala ztrácet paměť. Jednou od nás odjížděla. Seděla v autě. Šla jsem se podívat, proč neodjíždí:
- Víš, já chci jet k jedné známé a nemohu si vzpomenout, kde bydlí.
Ještě jsem nebyla vystrašená... Až později. Nevěřila jsem. V DD je už asi sedmý - osmý rok. Skvělá bezkonkurenční péče. Jen ředitel je nějak divný. Chlubí se, že pracoval osm, respektive dvanáct let na kraji. Myslí si, že skvělá neracionální kuchyně je super, že praní v agresivních pracích prášcích je odpovídající hyg. normě. Schvaluje, že pan farář evangelické církve smí hřímat: Jsme bohatá země a MUSÍME do rodiny přijmout uprchlíky... Jsem v rozpacích...
Fotka je z horkého léta 2018 u maminky. Celé prázdniny, vlastně celou dobu jejího pobytu mimo domov téměř denně pečlivě dbám o její rozvíjení, rozptylování, zlepšování zhoršující se nálady :-) Není se co divit. Milovala práci na zahradě. Svobodu, volnost. Přes den nikdy neuléhala. Nebylo přeci hotovo. Starala se o svou tříbarevnou kočku. Byla to Kočka. Já ji nazvala Micicinda. Pak jsem stejně pojmenovala naši kočičí hraběnu.
V srpnu 2017 od nás naposledy odjela. Žhavý den. Ležela pod stromem na lehátku. Manžel ji odvezl. Zapomněla tu košilku. Netušila jsem, že se na lehátku prospala u nás naposledy. Maminka upadla. Zlomila si nohu. Od té doby se špatně hýbe. Upoutána na vozík. Všechna čest paní RHB sestře... A péči pečovatelek... Léky atrofují svaly. Lidé padají na vozíky, do lehátek... Místo aby přestali s krmením bílou moukou, ládujou je dle chuti klientů. Vždyť proč by měli měnit zavedenou a dobrou kuchyni...
Pokud máte možnost poslat dar na doménu a další prémiový balíček standard pro doménu počteníčko...
zde je číslo konta: 8302530257/0100 Do zprávy pro příjemce: DAR
Děkuji
Paní Hrobská, měla jste za půl hodinky skypovat s maminkou. Ale já ji musím poslat do FN. Ona nám sklouzla z vozíku. To se stane. - Ať vás ani nenapadne ji po návratu zavřít na samotku!!! Víte, jak jste to před čtyřmi roky zvrtali, když si zlomila nohu. Žádná narkóza!!!
Ve čtvrtek 20.5. nás zavolali do FN k rozloučení. Maminka 21.5.2021 ve 4.10 hod. nad ránem vydechla po krvácení do mozku naposledy.
Měla zdravé srdce, ledviny, v 94 letech jsme luštily křížovky. S odchodem i v tak vysokém věku jsme nepočítali. Ředitel DD neprojevil jakoukoli účast.
Odskákala mamčinu smrt infarktem.
V tropickém červencovém dni jsem se vypravila k soudu, abych ji obhájila. Obviněn měl být systém, tedy ředitel organizace, který nezajistil včas opravu sprchy, kterou pečovatelka nahlásila týden předem.
Žofie mě nechala dospat. Hodinku jsem si dala frekvence proti chřipku. Chvíli ležela na parapetu ložnice. Ale netloukla. Hodná. Za to když jsem vstala – to bylo mňaukotu. Asi si chytila z plezíru sýkorku. Prý ležela pod třešní. Nestihla jsem ji vyfotit. Pótvora.
Neděle. Bolí mě na průduškách. Tělo se čistí. Do horkého hrnečku vody sypu obrovskou lžíci kurkumy, citron, upíjím medu ze sklenice tekutého. A zcukernatělý vkládám do hrnečku s lektvarem. Krájím pár kousků zázvoru. Míchám. Programuji vodu. Docela dobrý nápoj. Jdu si pro zapper. Volím frekvenci chřipka. Pouštím si léčivé Garjajevovy frekvence....
V zimě mám zimní rituály. Na jaře jarní. Přestali jsme topit. Už nemusím vymetat kamna, čistit okýnko… Po probuzení si dám velký hrneček horké vody s něčím. Na konci roku to byla kurkuma. Chvíli jedlá soda. Někdy citron, jindy můj jablíčkový ocet. Teď na jaře trhám do koktejlu Herbalife kytky. Fialky, sedmikrásky, pampelišky i s kořenem,...
První máj. Do průvodu na existenční pochod? Už nemusím. Nebo bych šla? Šla. Družit se. Třeba postavit na náměstí a koukat, jak jedou alegorické vozy. Jeden by propagoval zdravou výživu. Jeden by ukazoval nějaké prvky z gymnastiky. Jeden by předváděl krásu lesa. Další by na své korbě vezl lidi, kteří se druží, baví, tančí, radují. A další by...
Dospávám. Odpoledne mi tenhle čas bude náramně chybět. Obstarat kočky. Sebe. Programuji vodičku ve prospěch všech lidí.
Hezky. Slunce. Zima jak na Sibiři. Sluníčko zastřené. Fouká ledový vítr. Kýchám. Teče mi z nosu. Krmítka už nezasýpám. Ptákům by potrava přišla vhod, ale zapomněli by pracovat na stromech. Na větvích v klíckách visí ze zimy nesezobané lojové koule. Asi jim nejely. Asi jim nejely z nějakého důvodu. Asi nestály za nic. Koupila jsem drahou velkou...
Mně se dnes nechce. Už je nový den. Kratičko.
Vstávám. Žiju ráda. Kočeny – úvod dne. Krmení dravé zvěře.
Neděle. Otevírám oči na svět. V hlavě mi zní Žofinčino mňau. Drzoun mě vzbudil a zmizel. Zavírám ještě na chvilku oči. Umím okamžitě usnout. Na lusknutí prstu. Petroušek přijel ze svých ranních objížděk.
- Peťuš, prožila jsem hezký den. Bylo to s tebou moc hezké. Se všemi.
Ráno. Vypadá to pěkně. Ale zas fouká. Dnes budu celý den sázet. Dnes se budu snažit celý den sázet. Dnes budu odpoledne sázet. Dnes budu asi dvě hodiny sázet.
Týden jsme netopili. Dnes večer po návratu z vernisáže jsem přihodila papírky z odpadové krabice, od Lindy otýpky a šup. Budiž teplo!