Hřebíčky
První den v týdnu nezačal nějak zvlášť mile. Díra ve zdi. Teď už se směju.

Maminka bydlela ve svém domečku s kočkou. Hospodařila na svém. Sázela kytky, jahody, stromy. Pečovala o sádek, předzahrádku. Její domeček byl útulný. Hezky zařízený. Čisťounký. Jezdila autem. Do poslední chvíle. Začala ztrácet paměť. Jednou od nás odjížděla. Seděla v autě. Šla jsem se podívat, proč neodjíždí:
- Víš, já chci jet k jedné známé a nemohu si vzpomenout, kde bydlí.
Ještě jsem nebyla vystrašená... Až později. Nevěřila jsem. V DD je už asi sedmý - osmý rok. Skvělá bezkonkurenční péče. No, nepřehnala jsem to? Zakázali mi nosit košíky třešní pro staroušky - prý je v jídelně pak moc pecek... Ředitel je nějak divný. Chlubí se, že pracoval osm, respektive dvanáct let na kraji. Myslí si, že skvělá neracionální kuchyně je super, že praní v agresivních pracích prášcích je odpovídající hyg. normě. Schvaluje, že pan farář evangelické církve smí hřímat: Jsme bohatá země a MUSÍME do rodiny přijmout uprchlíky... Jsem v rozpacích...
Fotka je z horkého léta 2018 u maminky. Celé prázdniny, vlastně celou dobu jejího pobytu mimo domov téměř denně pečlivě dbám o její rozvíjení, rozptylování, zlepšování zhoršující se nálady :-) Není se co divit. Milovala práci na zahradě. Svobodu, volnost. Přes den nikdy neuléhala. Nebylo přeci hotovo. Starala se o svou tříbarevnou kočku. Byla to Kočka. Já ji nazvala Micicinda. Pak jsem stejně pojmenovala naši kočičí hraběnu.
V srpnu 2017 od nás naposledy odjela. Žhavý den. Ležela pod stromem na lehátku. Manžel ji odvezl. Zapomněla tu košilku. Netušila jsem, že se na lehátku prospala u nás naposledy. Maminka upadla. Zlomila si nohu. Od té doby se špatně hýbe. Upoutána na vozík. Všechna čest paní RHB sestře... A péči pečovatelek... Léky atrofují svaly. Lidé padají na vozíky, do lehátek... Místo aby přestali s krmením bílou moukou, ládujou je dle chuti klientů. Vždyť proč by měli měnit zavedenou a dobrou kuchyni...
Pokud máte možnost poslat dar na doménu a další prémiový balíček standard pro doménu počteníčko...
zde je číslo konta: 8302530257/0100 Do zprávy pro příjemce: DAR
Děkuji
Paní Hrobská, měla jste za půl hodinky skypovat s maminkou. Ale já ji musím poslat do FN. Ona nám sklouzla z vozíku. To se stane. - Ať vás ani nenapadne ji po návratu zavřít na samotku!!! Víte, jak jste to před čtyřmi roky zvrtali, když si zlomila nohu. Žádná narkóza!!!
Ve čtvrtek 20.5. nás zavolali do FN k rozloučení. Maminka 21.5.2021 ve 4.10 hod. nad ránem vydechla po krvácení do mozku naposledy.
Měla zdravé srdce, ledviny, v 94 letech jsme luštily křížovky. S odchodem i v tak vysokém věku jsme nepočítali. Ředitel DD neprojevil jakoukoli účast.
Odskákala mamčinu smrt infarktem.
V tropickém červencovém dni jsem se vypravila k soudu, abych ji obhájila. Obviněn měl být systém, tedy ředitel organizace, který nezajistil včas opravu sprchy, kterou pečovatelka nahlásila týden předem.
První den v týdnu nezačal nějak zvlášť mile. Díra ve zdi. Teď už se směju.
Maličko jsem si přispala. Klidný start do neděle.
Ráno. Programuji horkou vodičku. Dnes s kurkumou a pepřem. Vracím se do postele. Beru si frekvence Zapperu. Jsem sama doma. Petroušek slouží v energetice. Usínám. Elektrody je třeba držet, aby stroj nepípal. Nemá šanci pípat. Protože mě vzbudil telefon. Volá LP.
Další den za námi. Proskotačila jsem ho v hojnosti. ve sluníčku, v bazénu, v létě. Nevytáhla jsem paty z domů. Přesto hojnost přišla až do domu.
A je to tu. Co? Čtvrtek. Tělo dostalo tři týdny zabrat. Už asi pátý den si přepisuji ŽEHLIT ze dne na den. Dnes si ordinuji lázeňský den. Jupíí! Petroušek má volno. Vyvaluji se. Rituálky. Programovaná horká vodička. Vracím se do postele se Zapperem. Bude deset. Petroušek je tu.
Jsem šťastná. Jsem radostná. Jsem zapřažená. Občas jsem ušlá jak duše. Ale raduji se ze života. Neobjednávám lidi, protože se chystám k vymalování svého studia. Hopkám životem s papírky s úkoly na den. Stejně pořád píšu maňana. Maňana. Protože i maňana je čas pro plnění úkolů z papírků.
Vstávám pozdě. Když jsem šla spát, Petroušek vstával. Půl páté. Už svítalo.
Už asi dva dny si říkám: Tak dnes. Dnes to dokončím. A večer vidím, že ještě zítra. Tak zítra. Jenže je tolik drobných dokončovacích činností…
Svatá Anna chladna z rána. Moje teta byla Anna. No, teta… Kdo zná příběh mé babičky Jůlinky, ví, že to vlastně ani teta nebyla. Babička Jůlinka přišla o maminku. Zemřela na tzv. španělskou chřipku. Tatínek – mistr u Sehnoutky v textilce. Mistr, to už bylo postavení. Pak zemřel. Babička se starala asi o pět nebo šest sourozenců. Byla krásná. Jako...
Jedna ráno. Celý den v klidu a pohodě uklízím obývák. Na zemi zaprášený koberec. Myju lustry, okna, vyskládala jsem jednu knihovnu. Všechno ven. Prásknu kniho o knihu místo luxování. ,Zítra mi zůstanou k vytření jen tři knihovny… To dám. Během dne pečuji o Petrouška. Potřebuje se vyspat. Už si může lehnout. Pomaloučku si odkašlává. Maličko se mu...
Bude půl druhé. Jsem uondaná. V koupelně jsem si na horké dlažbě prohlížela FB a zapomněla na to, že je čas jít spát.
Dnes maličko dospávám. Před desátou nastupuji do služby. Kočky si pomalu zvykají zase v domě. Všechno prohlížejí, okukují, pod vousky se diví. Žofie dnes snídala jako první.