Nenechejte se zmást datem. 16.10. 2018 je den založení blogu                                                                    :-) 


Píšu denní shrnutí, sloupky, deník, někdy fejetony na FB. Už víc jak rok mi lidi navrhují: Založte si blog. Neumím... Na kraji října 2018 mě na jeden den zablokovali. Nespravedlivě. Poslední kapka. Začala jsem hledat, snažit se a výsledek je tu. Budu ho vylepšovat, zkrášlovat, piplat, aby tady bylo útulno. 

6.8.2018 na terase DD. Už skoro rok zlomená stehenní kost brání v pohybu.
6.8.2018 na terase DD. Už skoro rok zlomená stehenní kost brání v pohybu.

Maminka bydlela ve svém domečku s kočkou. Hospodařila na svém. Sázela kytky, jahody, stromy. Pečovala o sádek, předzahrádku. Její domeček byl útulný. Hezky zařízený. Čisťounký. Jezdila autem. Do poslední chvíle. Začala ztrácet paměť. Jednou od nás odjížděla. Seděla v autě. Šla jsem se podívat, proč neodjíždí: 

- Víš, já chci jet k jedné známé a nemohu si vzpomenout, kde bydlí. 

Ještě jsem nebyla vystrašená... Až později. Nevěřila jsem. V DD je už asi sedmý - osmý rok. Skvělá bezkonkurenční péče. Jen ředitel je nějak divný. Chlubí se, že pracoval osm, respektive dvanáct let na kraji. Myslí si, že skvělá neracionální kuchyně je super, že praní v agresivních pracích prášcích je odpovídající hyg. normě. Schvaluje, že pan farář evangelické církve smí hřímat: Jsme bohatá země a MUSÍME do rodiny přijmout uprchlíky... Jsem v rozpacích... 


Fotka je z horkého léta 2018 u maminky. Celé prázdniny, vlastně celou dobu jejího pobytu mimo domov téměř denně pečlivě dbám o její rozvíjení, rozptylování, zlepšování zhoršující se nálady :-) Není se co divit. Milovala práci na zahradě. Svobodu, volnost. Přes den nikdy neuléhala. Nebylo přeci hotovo. Starala se o svou tříbarevnou kočku. Byla to Kočka. Já ji nazvala Micicinda. Pak jsem stejně pojmenovala naši kočičí hraběnu. 

V srpnu 2017 od nás naposledy odjela. Žhavý den. Ležela pod stromem na lehátku. Manžel ji odvezl. Zapomněla tu košilku. Netušila jsem, že se na lehátku prospala u nás naposledy. Maminka upadla. Zlomila si nohu. Od té doby se špatně hýbe. Upoutána na vozík. Všechna čest paní RHB sestře... A péči pečovatelek... Léky atrofují svaly. Lidé padají na vozíky, do lehátek... Místo aby přestali s krmením bílou moukou, ládujou je dle chuti klientů. Vždyť proč by měli měnit zavedenou a dobrou kuchyni... 


Maminčina pozemská pouť skončila. Náhle. Nečekaně. 

O mamince a jejím životě jsem za deset let téměř dennodenního dojíždění zjistila tolik informací, co za celý život ne. Chodily jsme spolu po stopách jejího dětství. Mlýn Skořípku, školu v Habřině, neznášovský hřbitov, místo jejího dětství... Někdy v dubnu 2021 mi řekla: Prosím tě, jak si to všechno pamatuješ? Ty to znáš líp než já. - Ano, na tuhle pohádku nikdy nezapomenu, mami! Děkuji za veškerou Tvou péči, pomoc, za obětavost, za ochranu, za vzdělání, život... Mami, chybíš mi!

16.5.2021

Paní Hrobská, měla jste za půl hodinky skypovat s maminkou. Ale já ji musím poslat do FN. Ona nám sklouzla z vozíku. To se stane. - Ať vás ani nenapadne ji po návratu zavřít na samotku!!! Víte, jak jste to před čtyřmi roky zvrtali, když si zlomila nohu. Žádná narkóza!!! 

21.5.2021

Ve čtvrtek 20.5. nás zavolali do FN k rozloučení. Maminka 21.5.2021 ve 4.10 hod. nad ránem vydechla po krvácení do mozku naposledy. 

Měla zdravé srdce, ledviny, v 94 letech jsme luštily křížovky. S odchodem i v tak vysokém věku jsme nepočítali. Ředitel DD neprojevil jakoukoli účast. 

Pečovatelka byla v nepravý čas na nepravém místě. 

Odskákala mamčinu smrt infarktem. 

Dopadlo to dobře. 

V tropickém červencovém dni jsem se vypravila k soudu, abych ji obhájila. Obviněn měl být systém, tedy ředitel organizace, který nezajistil včas opravu sprchy, kterou pečovatelka nahlásila týden předem.

Nejnovější články na našem satirickém dezinformačním dezolátním blogu

Co je nového ve fantaskních příbězích?

 

Pražská defenestrace 23. května 1618 (označovaná jako třetí nebo druhá, pokud se jako druhá nepočítá defenestrace roku 1483) byla demonstrativním aktem odporu českých stavů vedených Jindřichem Matyášem Thurnem proti porušování Rudolfova majestátu, který zahájil české stavovské povstání a tím i třicetiletou válku. Při této akci byli z oken Pražského...

Včera jsem sdílela nádherný obrázek slovenských dětí v krojích. Fotografovali je v jedné slovenské školce, aby znaly své kořeny. Aby nezapomněly, odkud pocházejí. Některé holčičky drží v rukou svázanou kytičku pampelišek. Ogárci vestičky, klouboučky. Holčičky věnečky na hlavách. Pro radost sdílím i sem.

Dnes opět k zubaři. V devět Lindin Petr s pomocníkem na rekonstrukci naší zahradní chaloupky. V ruce pekáč s pečeným masem. A kus hovězího.

Micicinda si nás opanovala. Chodila v ložnici oknem ven, oknem dovnitř. Rušila nás několikrát za noc ze spánku. Zrzečka nesměla vědět, že se dá chodit oknem. Tajili jsme jí, že nějaká okna existují. Netloukla na skleněné tabule dveří ani oken. Krasavice milovaná je už přes rok ztracená. Tohle šídlo, co tu máme, to je raketa. Ráda by nás osedlala....

Ráno. Už zase sobota. Chjo. Pročítám si v posteli letáky. Poslouchám u toho Kalejdoskop. Píšou ho s j. Každý první čtvrtek v měsíci. Tenhle je dubnový. Pan Mišun. O Slovanech. Ale pod pořadem čtu:

Konečně je tu. Páteček. Těšila jsem se, protože v pátek nepracuji, na práci na zahrádce. Člověk míní, pánbu mění. Očénka už nepnou. Jizvy se hojí. Venku lije. Mohla bych jít do skleníku, ale ALE. Dnes jsem měla v úmyslu sázet kytky. Je tam to ale - zima, mokro. Na papírku si přepisuji už týden různá slova. Mezi nimi ČERNÝ...

Dnes se láme týden. Kočky jsou asi venku. Mám klid. V osm vstávám.výhodou je, že se ještě nemíním a nemusím malovat. Levé víčko oteklé. A svědí. Masíruji si ho směrem k nadočnicovému oblouku. Pravé už je skoro normální. Během dne se obě oči srovnaly. Nemohu si vzpomenout, která tvář patří otci a která půlka obličeje je propojena s matkou. Tam...

Den matek

12.05.2024

Matičce Chaloupka Nikdo neví
Matičko má milá, Ta naše chaloupka Nikdo neví, jak mi je,
moje drahá matko, prostá, milá, když se kočka umyje, vy jste jako holub jak by to pro ptáky pak se na mne podívá, a já holoubátko. klícka byla. jako když se vysmívá. Vy jste holub sivý, Není tak maličká Počkej jen,...