Maminka bydlela ve svém domečku s kočkou. Hospodařila na svém. Sázela kytky, jahody, stromy. Pečovala o sádek, předzahrádku. Její domeček byl útulný. Hezky zařízený. Čisťounký. Jezdila autem. Do poslední chvíle. Začala ztrácet paměť. Jednou od nás odjížděla. Seděla v autě. Šla jsem se podívat, proč neodjíždí:
- Víš, já chci jet k jedné známé a nemohu si vzpomenout, kde bydlí.
Ještě jsem nebyla vystrašená... Až později. Nevěřila jsem. V DD je už asi sedmý - osmý rok. Skvělá bezkonkurenční péče. Jen ředitel je nějak divný. Chlubí se, že pracoval osm, respektive dvanáct let na kraji. Myslí si, že skvělá neracionální kuchyně je super, že praní v agresivních pracích prášcích je odpovídající hyg. normě. Schvaluje, že pan farář evangelické církve smí hřímat: Jsme bohatá země a MUSÍME do rodiny přijmout uprchlíky... Jsem v rozpacích...
Fotka je z horkého léta 2018 u maminky. Celé prázdniny, vlastně celou dobu jejího pobytu mimo domov téměř denně pečlivě dbám o její rozvíjení, rozptylování, zlepšování zhoršující se nálady :-) Není se co divit. Milovala práci na zahradě. Svobodu, volnost. Přes den nikdy neuléhala. Nebylo přeci hotovo. Starala se o svou tříbarevnou kočku. Byla to Kočka. Já ji nazvala Micicinda. Pak jsem stejně pojmenovala naši kočičí hraběnu.
V srpnu 2017 od nás naposledy odjela. Žhavý den. Ležela pod stromem na lehátku. Manžel ji odvezl. Zapomněla tu košilku. Netušila jsem, že se na lehátku prospala u nás naposledy. Maminka upadla. Zlomila si nohu. Od té doby se špatně hýbe. Upoutána na vozík. Všechna čest paní RHB sestře... A péči pečovatelek... Léky atrofují svaly. Lidé padají na vozíky, do lehátek... Místo aby přestali s krmením bílou moukou, ládujou je dle chuti klientů. Vždyť proč by měli měnit zavedenou a dobrou kuchyni...
Ach, mně se nechce vstávat. Budík v neděli, to je sebetrýznění. Lezu. V půl deváté jóga břišně taneční s Janou VanCoppenolle. A to já zbožňuji. I cvičení s ní i Janu. Pozitivní. Radostná. Milá. Příjemná Moravanka. První úkol dne - cvičení - zahájeno. Dnes Jóga břišně taneční matka Země a životní síla pro tvé dílo. Zase jeden cvik z hodinové...
Sobota. Nepřispím si. Budík. V půl desáté se začínají sázet stromy na dvou stanovištích ve městě. Na trojúhelníku, ten jsem si vybrala, a u terminálu. Než se vykohátím, je deset. Ještě telefonuji, jestli si mám přinést nářadí. Nemám.
.jpg)
Sváteček. Irenka. Irena. Iri. Irik a Irka, Irenečka a Ajrin. Irenička. Renička. Renka. Nemám ráda vibraci Irča. Nevadí mi Irčí.
Budík. Musím. Stříbrná obloha mě nevábí z peřin. Užívám si naše nové povlečení. Už ho máme od Velikonoc. Kraječky, volánky, jemný vzor. Nemáme spát v divočárnách. Máme volit světlé barvy. Černé povlečení bych si nikdy nekoupila. Ani povlečení třeba s městem. Neklid. Naši předci používali bílou, maximálně pruhovaný kanafas - modrý a červený.
Dnes jsem se vypravila na výlet. Miluji jet svým krajem do výroben, obchodů, továrních prodejen; sledovat u toho milovanou - doslova milovanou - vlast. Jak stárnu, jak se kolem mě zdvihá odporná černá hradba, stávám se uvědomělou vlastenkou.
Tak jak jsem si dnes žila? Výborně! Stihla jsem podnikat, skypovat i odpočívat. Venku zima jak v psírně. Bude konec dubna a sněží. Svět obrácený naruby. Děti se už druhý den testují. Rodiče svolili strkat svému dítěti něco neschváleného; dovolí zanést rakovinu? Nebo jen alergii proto, aby mohli v létě k moři? A co za deset dvacet let? Nikdo...
Ráno. Volám Zrzku domů. Kdo běží jako první? Mourek.
Hlavou se mi honí můj svět. Neděle. Mohla bych dospávat, ale v půl deváté už cvičím s jogu břišně taneční - dnes na záda. Mimo cviku noha za krk, zvládám dnes vše. Omamné protahování navozuje výbornou náladu. Jana - sluníčko. Znám ji teprve asi rok. Umí nádherně podat, co je třeba. Bohatou slovní zásobu. Srdečný člověk. Duchovní. Vždy milá. Jen...
Jééé. Večer. Sobotní. Kam se poděla sobotěnka? Ráno v devět jsme začali školení. Ne, nebyla jsem v Atlantisu. To byla pro mě vždy cesta cest. Bral mě kolega s manželkou z HK. Péťa mě předal. A pak mě zase Karel předal zpátky.
Slovanští mužové, kam jste se schovali?
Bliknu očima na hodiny. Venku večerní sluníčko. Počítám tak půl páté. Tři čtvrti na sedm! Nevěřím. Je to tak. Mate sluneční osvit.
Ráno. Dnes nikam nemusím. Před nesmyslem se u nás dveře netrhly. Stále - buď připraven. Teď jednodušší. Pracuji na dálku. Telefon mě nebaví. NEBAVÍ.