Maminka bydlela ve svém domečku s kočkou. Hospodařila na svém. Sázela kytky, jahody, stromy. Pečovala o sádek, předzahrádku. Její domeček byl útulný. Hezky zařízený. Čisťounký. Jezdila autem. Do poslední chvíle. Začala ztrácet paměť. Jednou od nás odjížděla. Seděla v autě. Šla jsem se podívat, proč neodjíždí:
- Víš, já chci jet k jedné známé a nemohu si vzpomenout, kde bydlí.
Ještě jsem nebyla vystrašená... Až později. Nevěřila jsem. V DD je už asi sedmý - osmý rok. Skvělá bezkonkurenční péče. Jen ředitel je nějak divný. Chlubí se, že pracoval osm, respektive dvanáct let na kraji. Myslí si, že skvělá neracionální kuchyně je super, že praní v agresivních pracích prášcích je odpovídající hyg. normě. Schvaluje, že pan farář evangelické církve smí hřímat: Jsme bohatá země a MUSÍME do rodiny přijmout uprchlíky... Jsem v rozpacích...
Fotka je z horkého léta 2018 u maminky. Celé prázdniny, vlastně celou dobu jejího pobytu mimo domov téměř denně pečlivě dbám o její rozvíjení, rozptylování, zlepšování zhoršující se nálady :-) Není se co divit. Milovala práci na zahradě. Svobodu, volnost. Přes den nikdy neuléhala. Nebylo přeci hotovo. Starala se o svou tříbarevnou kočku. Byla to Kočka. Já ji nazvala Micicinda. Pak jsem stejně pojmenovala naši kočičí hraběnu.
V srpnu 2017 od nás naposledy odjela. Žhavý den. Ležela pod stromem na lehátku. Manžel ji odvezl. Zapomněla tu košilku. Netušila jsem, že se na lehátku prospala u nás naposledy. Maminka upadla. Zlomila si nohu. Od té doby se špatně hýbe. Upoutána na vozík. Všechna čest paní RHB sestře... A péči pečovatelek... Léky atrofují svaly. Lidé padají na vozíky, do lehátek... Místo aby přestali s krmením bílou moukou, ládujou je dle chuti klientů. Vždyť proč by měli měnit zavedenou a dobrou kuchyni...
Paní Hrobská, měla jste za půl hodinky skypovat s maminkou. Ale já ji musím poslat do FN. Ona nám sklouzla z vozíku. To se stane. - Ať vás ani nenapadne ji po návratu zavřít na samotku!!! Víte, jak jste to před čtyřmi roky zvrtali, když si zlomila nohu. Žádná narkóza!!!
Ve čtvrtek 20.5. nás zavolali do FN k rozloučení. Maminka 21.5.2021 ve 4.10 hod. nad ránem vydechla po krvácení do mozku naposledy.
Měla zdravé srdce, ledviny, v 94 letech jsme luštily křížovky. S odchodem i v tak vysokém věku jsme nepočítali. Ředitel DD neprojevil jakoukoli účast.
Odskákala mamčinu smrt infarktem.
V tropickém červencovém dni jsem se vypravila k soudu, abych ji obhájila. Obviněn měl být systém, tedy ředitel organizace, který nezajistil včas opravu sprchy, kterou pečovatelka nahlásila týden předem.
Od rána mám pátek. To je strašné, když vám něco utkví v hlavě. Pátek. Až se zítra probudím, bude čtvrtek a v pátek prožiju v jednom týdnu druhý pátek. Magořina. I teď mám pátek, přitom den se už přehoupl do čtvrtka. Mám pocit, že se tomu říká obscedantně kompulsivní porucha. Mám to odjakživa. Má to hodně lidí. Třeba se vracím,...
Léto si představuji klasicky. Chvíli prší, zamračeno. Všechno se zalije. Rostou houby. Pak se zas vrací na dlouho slunce, rybník, požární nádrž. Rybník - myslím lejšovský, požární nádrž - myslím smržovskou nebo rasošskou. Babička skončila s dědou v nouzovské hospodě nad Velichovkami. To byl krásný statek. Děda tam měl včelín. V sadě úly. Mnoho...
Den jsem procupitala po hodinkách, které pravidelně cinkly a já netušila, co jsem v té hodině právě vykonala. Časové skůčky. Tolik prodlev a ztrát.
Půlnoc. Lelkovala jsem na TEMU. Nekonečné divadlo. Díváš se, porovnáváš. Hodina v tahu. Podkres:
Co to je? Co to žijeme? Slunce, déšť, vítr, zima, teplo v jednom dni už po kolikáté za sebou! I kočky se drží doma. Jako v zimě. Lidé jsou jak mouchy. Tlak nesmírně kolísá.
Buď jsem stará a zpomalila jsem krok. Nebo toho mám tolik na papírku, že nestíhám. Dnes jsem odškrtala hodně bodů. Včera jsem vyčistila jedno okno. Okna. Vždycky je čistím v červenci. Na kraji prázdnin. Ty už jsou v letu, už jede druhý týden. Čas nabírá na rychlosti. Dnes jsem si říkala, že dám další kousek. Ale ne. Nestihla jsem. Maňana. ...
Čtvrtek. Hezký den. Měl by přijet pán na vmontování kouzelné věcičky na fotovoltaiku. Až v jedenáct si čtu SMS z brzkého rána. Pán nepřišel do práce. Nový termín zavolají.
Nechápu počasí. Nerozumím. Vedra k padnutí. Ano, vyhovují mi, ale pro většinu lidí nesnesitelné. Dnes podzim. Zima. Relativní zima. Déšť. Lije. Prší. Jak by to řekl pan Kemr?
Nechce se mi. Osm hodin. Nemusím, ale chci. Dnes přivezou k instalaci novou koupelnu. Fa Genadij Podolský – záruka kvality, poctivosti, krásy. Co času jsme s panem Podolským strávili vymýšlením jak, co, kam. Mám v koupelně jednu poličku slepenou z akvarijního kouřového skla. Tu lepil zhruba v roce 1979 – 1980 Pavel Češok. Před jejich emigrací vše...
Neděle. Vstávám nejpozději z rodiny. Kočky ty jsou vzhůru od noci. Petroušek od východu slunce. Ne, to přeháním. Dnes si přispal. Možná do sedmi? Nevím. Normálně vstává před pátou, skřivánek můj. Někdy se míjíme. Většinou poznamená:
Ráno svítá. Jdu spát. Za chvilku budu vstávat. A nebude se mi chtít. Chtěla jsem se vypravit na celý den do Opočna. Měli tam zajímavý program. Přednášky…
A je to tady. Dopoledne máchám prádlo v octové vodě. Komunikujeme ve skupině s Luckou a Lindou. Pohoda, klídek, tabáček.