Maminka bydlela ve svém domečku s kočkou. Hospodařila na svém. Sázela kytky, jahody, stromy. Pečovala o sádek, předzahrádku. Její domeček byl útulný. Hezky zařízený. Čisťounký. Jezdila autem. Do poslední chvíle. Začala ztrácet paměť. Jednou od nás odjížděla. Seděla v autě. Šla jsem se podívat, proč neodjíždí:
- Víš, já chci jet k jedné známé a nemohu si vzpomenout, kde bydlí.
Ještě jsem nebyla vystrašená... Až později. Nevěřila jsem. V DD je už asi sedmý - osmý rok. Skvělá bezkonkurenční péče. Jen ředitel je nějak divný. Chlubí se, že pracoval osm, respektive dvanáct let na kraji. Myslí si, že skvělá neracionální kuchyně je super, že praní v agresivních pracích prášcích je odpovídající hyg. normě. Schvaluje, že pan farář evangelické církve smí hřímat: Jsme bohatá země a MUSÍME do rodiny přijmout uprchlíky... Jsem v rozpacích...
Fotka je z horkého léta 2018 u maminky. Celé prázdniny, vlastně celou dobu jejího pobytu mimo domov téměř denně pečlivě dbám o její rozvíjení, rozptylování, zlepšování zhoršující se nálady :-) Není se co divit. Milovala práci na zahradě. Svobodu, volnost. Přes den nikdy neuléhala. Nebylo přeci hotovo. Starala se o svou tříbarevnou kočku. Byla to Kočka. Já ji nazvala Micicinda. Pak jsem stejně pojmenovala naši kočičí hraběnu.
V srpnu 2017 od nás naposledy odjela. Žhavý den. Ležela pod stromem na lehátku. Manžel ji odvezl. Zapomněla tu košilku. Netušila jsem, že se na lehátku prospala u nás naposledy. Maminka upadla. Zlomila si nohu. Od té doby se špatně hýbe. Upoutána na vozík. Všechna čest paní RHB sestře... A péči pečovatelek... Léky atrofují svaly. Lidé padají na vozíky, do lehátek... Místo aby přestali s krmením bílou moukou, ládujou je dle chuti klientů. Vždyť proč by měli měnit zavedenou a dobrou kuchyni...
Paní Hrobská, měla jste za půl hodinky skypovat s maminkou. Ale já ji musím poslat do FN. Ona nám sklouzla z vozíku. To se stane. - Ať vás ani nenapadne ji po návratu zavřít na samotku!!! Víte, jak jste to před čtyřmi roky zvrtali, když si zlomila nohu. Žádná narkóza!!!
Ve čtvrtek 20.5. nás zavolali do FN k rozloučení. Maminka 21.5.2021 ve 4.10 hod. nad ránem vydechla po krvácení do mozku naposledy.
Měla zdravé srdce, ledviny, v 94 letech jsme luštily křížovky. S odchodem i v tak vysokém věku jsme nepočítali. Ředitel DD neprojevil jakoukoli účast.
Novoluní v raku. Za hodinu půlnoc. A čerti mají svatbu. Jejich těžké vozy s okovanými koly brázdí oblohu. Přejíždějí sem a tam. Možná už rozvážejí svatebčany do pekel. To je hřmotu a dunění! Lijí konve vody na zemi. Aby všichni noční opozdilci, až se vrátí do hotelů promočení, zítra všem řekli o tom, že se dnes v noci čerti ženili....
7.43 hod. bez budíku. Volá Petroušek.
Budík. Mám čas. Do desíti. Pak přijede popoháněč. Chce vyrazit na Černou horu.
Po mnoha letech jsem nepsala. Vynechala jsem den. Místo psaní videa. :-)
Čtyři. Hrůza. V tu dobu někdy usínám. Koktejl sobě. Koktejl Petrouškovi. Uvařit čaj. Naplnit láhve na vodu. Dnes mě po sedmnácti měsících čeká inspirativní školicí víkend. Motivující. Péťa mě předá v HK Karlovi a Radce.
Horký den. Dnes nemaluji. :-) Možná jen sebe.
Odpočívám; v pracovně binec po malování. Ležíčkuji. Venku to vypadá na léto.
Tak copak dnes chystá na lidi počasí? Magický letní slunovrat. Nejdelší den v roce. Příroda na vrcholu. Vyživuje, posiluje, stimuluje. Začátek léta na severní hemisféře.
Odbila půlnoc. Mám hotovo. Bohatý den.
Probouzím se do slunce. To já ráda. Dnes se chci válet na lehátku, odpočívat, zkouknout aspoň jeden díl Jitřní záře nebo Guru.
Linduška přijela. Jaký je dnes plán? Nejdřív musím vstát, to je jasné.
To bylo dnes hezky. Na světě. Dopoledne jsem se pokoušela odpočívat. Do desíti. Kdo si to může dovolit! PrDuch. Pracující důchodce z domova. A ještě za odpočinek a radování se z žití brát vysokou zaslouženou rentu za celoživotní účast na budování státu. :-)
