Nenechejte se zmást datem. 16.10. 2018 je den založení blogu                                                                    :-) 


Píšu denní shrnutí, sloupky, deník, někdy fejetony na FB. Už víc jak rok mi lidi navrhují: Založte si blog. Neumím... Na kraji října 2018 mě na jeden den zablokovali. Nespravedlivě. Poslední kapka. Začala jsem hledat, snažit se a výsledek je tu. Budu ho vylepšovat, zkrášlovat, piplat, aby tady bylo útulno. 

6.8.2018 na terase DD. Už skoro rok zlomená stehenní kost brání v pohybu.
6.8.2018 na terase DD. Už skoro rok zlomená stehenní kost brání v pohybu.

Maminka bydlela ve svém domečku s kočkou. Hospodařila na svém. Sázela kytky, jahody, stromy. Pečovala o sádek, předzahrádku. Její domeček byl útulný. Hezky zařízený. Čisťounký. Jezdila autem. Do poslední chvíle. Začala ztrácet paměť. Jednou od nás odjížděla. Seděla v autě. Šla jsem se podívat, proč neodjíždí: 

- Víš, já chci jet k jedné známé a nemohu si vzpomenout, kde bydlí. 

Ještě jsem nebyla vystrašená... Až později. Nevěřila jsem. V DD je už asi sedmý - osmý rok. Skvělá bezkonkurenční péče. Jen ředitel je nějak divný. Chlubí se, že pracoval osm, respektive dvanáct let na kraji. Myslí si, že skvělá neracionální kuchyně je super, že praní v agresivních pracích prášcích je odpovídající hyg. normě. Schvaluje, že pan farář evangelické církve smí hřímat: Jsme bohatá země a MUSÍME do rodiny přijmout uprchlíky... Jsem v rozpacích... 


Fotka je z horkého léta 2018 u maminky. Celé prázdniny, vlastně celou dobu jejího pobytu mimo domov téměř denně pečlivě dbám o její rozvíjení, rozptylování, zlepšování zhoršující se nálady :-) Není se co divit. Milovala práci na zahradě. Svobodu, volnost. Přes den nikdy neuléhala. Nebylo přeci hotovo. Starala se o svou tříbarevnou kočku. Byla to Kočka. Já ji nazvala Micicinda. Pak jsem stejně pojmenovala naši kočičí hraběnu. 

V srpnu 2017 od nás naposledy odjela. Žhavý den. Ležela pod stromem na lehátku. Manžel ji odvezl. Zapomněla tu košilku. Netušila jsem, že se na lehátku prospala u nás naposledy. Maminka upadla. Zlomila si nohu. Od té doby se špatně hýbe. Upoutána na vozík. Všechna čest paní RHB sestře... A péči pečovatelek... Léky atrofují svaly. Lidé padají na vozíky, do lehátek... Místo aby přestali s krmením bílou moukou, ládujou je dle chuti klientů. Vždyť proč by měli měnit zavedenou a dobrou kuchyni... 


Maminčina pozemská pouť skončila. Náhle. Nečekaně. 

O mamince a jejím životě jsem za deset let téměř dennodenního dojíždění zjistila tolik informací, co za celý život ne. Chodily jsme spolu po stopách jejího dětství. Mlýn Skořípku, školu v Habřině, neznášovský hřbitov, místo jejího dětství... Někdy v dubnu 2021 mi řekla: Prosím tě, jak si to všechno pamatuješ? Ty to znáš líp než já. - Ano, na tuhle pohádku nikdy nezapomenu, mami! Děkuji za veškerou Tvou péči, pomoc, za obětavost, za ochranu, za vzdělání, život... Mami, chybíš mi!

16.5.2021

Paní Hrobská, měla jste za půl hodinky skypovat s maminkou. Ale já ji musím poslat do FN. Ona nám sklouzla z vozíku. To se stane. - Ať vás ani nenapadne ji po návratu zavřít na samotku!!! Víte, jak jste to před čtyřmi roky zvrtali, když si zlomila nohu. Žádná narkóza!!! 

21.5.2021

Ve čtvrtek 20.5. nás zavolali do FN k rozloučení. Maminka 21.5.2021 ve 4.10 hod. nad ránem vydechla po krvácení do mozku naposledy. 

Měla zdravé srdce, ledviny, v 94 letech jsme luštily křížovky. S odchodem i v tak vysokém věku jsme nepočítali. Ředitel DD neprojevil jakoukoli účast. 

Pečovatelka byla v nepravý čas na nepravém místě. 

Odskákala mamčinu smrt infarktem. 

Dopadlo to dobře. 

V tropickém červencovém dni jsem se vypravila k soudu, abych ji obhájila. Obviněn měl být systém, tedy ředitel organizace, který nezajistil včas opravu sprchy, kterou pečovatelka nahlásila týden předem.

Nejnovější články na našem satirickém dezinformačním dezolátním blogu

Co je nového ve fantaskních příbězích?

 

Občas se mi stává, že po probuzení nevím, do jakého dne vstávám. Dnes svítalo. Kolik je hodin? Co je zaden? Kde je Žofka? Slečna Žofka večer vůbec neráčila přijít na noc domů. Jdu ji zavolat. Otevírám dveře do zahrady. Hups, rána. Kočičí slečna seskočila ze židle. Jako že půjde ven. Přibouchla jsem právě včas. Petroušek dnes slouží v energetice. Já...

Petroušek v práci. Mám dost času. Dopoledne mám zvládnout nákup, předat dům, uvařit. To dám.

12. duben. To mi bylo asi tak do první třídy. Gustav Brom zpíval Dobrý den, majore Gagarine. Písničku jsem uměla zpaměti. Prozpěvovala jsem všechny šlágry, a že jich bylo! Gustav Brom se mi moc líbil. Milý vtipný a i pro holčičku hezký chlap. Jsou verze s vyšším hlasem, s dlouhým í a krátkým i – Gagaríne, Gagarine…

Dnes naposled

11.04.2024

Čtvrtek. Včera se zlomil týden. To už jedeme z kopečka k víkendu. Měla jsem ho trávit v nobl hotelu na školení s Herbalife ve Valmezu. Svobodně jsem se rozhodla, že na to kašlu. Jsem už ve věku, kdy si čas s Petrouškem a péči o něj chci užívat. Chci být s ním. Co nejvíc chvil a chvilek. Poslouchat jeho řeči....

Pondělí. Nejneoblíbenější den. Začátek dlouhého týdne. Dnes navíc divné slunce. Američani šílí – pozorují zatmění. Ts! No a co! No a co? To jsou data, termíny, příležitosti k rejdům nečestných.

Pohádkový

07.04.2024

Další den končí. Ale ten byl! Úplně dle mých představ. Slunce. Modrá obloha. Kvetoucí zahrada. Kočky v trávě. Otevřený skleník s malými salátky a kedlubničkami. Moje aktivita na zahrádce. Minimum času v kuchyni.

Stavte se u mě, já vám zabalím padák. Ještě jsem to nikdy nedělal, ale pro vás to udělám :-)

Dnes skoro celý den pro sebe. A to se vším všudy. O samotě. Jen odpoledne krátké setkání s mladičkou klientkou. Těšila jsem se na předání koledičky jejímu Šimůnkovi. Akorát usnul v autě. Budu se těšit na zprávu o radosti.

Zas večer. Rozmýšlela jsem se, jestli zatopit, nezatopit Zatopit, jenže jen žebříkem v koupelně. Dům je prohřátý. Tak snad zítra budeme zas topit penězi, jak bohatneme. Viďte, pane premiére?