První máj

První máj. Do průvodu na existenční pochod? Už nemusím. Nebo bych šla? Šla. Družit se. Třeba postavit na náměstí a koukat, jak jedou alegorické vozy. Jeden by propagoval zdravou výživu. Jeden by ukazoval nějaké prvky z gymnastiky. Jeden by předváděl krásu lesa. Další by na své korbě vezl lidi, kteří se druží, baví, tančí, radují. A další by ukazoval výrobky, které vyrábějí továrny z našeho města. 

Prve jsem zkoukla video Igora Chauna. Točil v roce devadesát první máj komunistů v areálu bývalé politické školy. Tehdy jsem se společně s Igorem vyšklebovala. Ano, souzním s ním. Vysmívala jsem se jim. Tehdy. Ale dnes? Dnes už se na to dívám jinak. Mocní měli zájem, aby byl národ zdravý. Zdravý člověk dobře pracuje. Není na nemocenské. Využívali jsme tolik vymožeností zdarma. Ve škole jsme za pár šprdlíků jeli od EXODU na poznávací exkurze. Na ty jsme pak mohli vzít školní děti. Pamatuji, jak někde v nějakém hotelu mysleli, že jsme ze zoologické – z oddělení exotů. My přijeli s exkurzním odborem ČMOSu. Vznikl ve třicátých letech minulého století. Cesty s ním stály pár korun díky příspěvku z ČMOSu, dřív ROH.

EXOD (Exkurzní odbor) jsou rekreační a vzdělávací akce organizované Českomoravským odborovým svazem pracovníků školství (ČMOS PŠ) pro pedagogy, zaměstnance škol a jejich rodiny. Nabízejí pestrý program, zájezdy a pobytové základny, přičemž v roce 2026 se koná již 73. ročník. [1, 2, 3]

Klíčové informace k EXOD 2026:

• Určeno pro: Členy odborů, pedagogické pracovníky i nečleny (při volné kapacitě).
• Zaměření: Rekreační pobyty, exkurze, program pro děti.

Akce mají dlouhou tradici sahající až do 30. let 20. století, kdy vznikly v Brně.

Ráno si hovím. Dokoukávám film z roku 1965 Třicet jedna ve stínu. Krásná herečka, hezký hlavní hrdina – jo takhle. To byla spolupráce s Anglií. Režie: Jiří Weiss, Scénář: David Mercer, Kamera: Bedřich Baťka, 

Hudba: Luděk Hulan, Hrají: James Booth, Anne Heywood, Rudolf Hrušínský, Ann Todd, Donald Wolfit, Jiřina Jirásková, Vladimír Menšík, Jorga Kotrbová, Jiří Sovák, Valtr Taub

Proto herce neznám. Scénář je cizí. Vnímám z něj dravčí způsoby.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-01-rano

Petroušek je tu. Jdeme do prvního májového dne.

- Žofie chytila myšku. Měla ji živou v hubě.

- Pochválils´  ji?

Jdu si do zahrady pro byliny do koktejlu.

- Já pustím dopředu vodu.

- A já ti upeču zemlbábu.

Petrouškovo oblíbené jídlo.

- A pak se půjdeš proběhnout?

- Na hřbitov. Vezmu Vitouškovi a mamce tulipány.

- Já ti pro ně dojedu.

Mám tablet u ruky. Reklama: Stačí pár kliků a máte všechno. Chystám u toho tvaroh. Kolik kliků musí udělat? Počkej, to není myšleno jako tělocvičný úkon. To je kliknutí. A kliky jsou i u dveří. Klik a kliknutí… Chaos v mluvě.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-01-pro-petrouska-a-on-pro-me

Vždycky míchám jeden tvaroh. Dnes jsem rozmíchala tři balíčky. A hodně rozinek. Poslední červená jablíčka krájím. Ještě máme bednu ontárií. Krásně to vyšlo do jara. Celou  zimu jsme jedli naše kompoty, naše štrúdle, naše jablečné koláče…

- Peťuš, pojď pod jabloň.

- No jo, vždyť je první máj!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-01-na-hrbitov

Balím si kahánky. Kytičku tulipánů do batohu. Druhou jsem dostala od Petrouška pro mě. Běžím. Krajina ofoukaná. Stromy nádherně zelenkavé. Běžím loučkou k potůčku. Kopřivy u něj mají srolované listy. Nemají vodu. U Viktora všechny macešky uschlé. Velký květináč zalévám. Vkládám velkou svíci. Víťo, děkuji za všechnu tvou péči… Za týden to budou už tři měsíce, co jsi nás opustil. A třetí měsíc, co naposledy vydechla moje milovaná Drahuška z FB.

U nás ometám hrob. Věneček obírám. Do koše. Než rozsvítím všechny lucerny. Mami, tati, zas přijdu. Klušu domů. Od hřbitova nahlížím do Krkonoš. Vidím mapu republiky. Sněženka v oparu. Černá hora. Moje hory. Naše hory. Nemůžu se donakochat. Volám kamarádce.

- Zbyla mi voda v konvi, zalila jsem ti hrob.

- Jé, děkuji. Já ti to oplatím.

Cestou domů si vybírám překážky. Srázy do šancí a dolů. Hrabu se k té lípě, u které někdo podpálil ohýnek. Mám radost. Rozvinula pozdě, ale přece lístečky. Na kamenné podezdívce si někdo zapomněl láhve. Nadělal tu bordel. Tady se asi nikdo neprochází, že prý budou pochůzkáři chodit… Tak určitěéé.

Jdu nasázet celery, pórky, salátky, kedlubničky. Ivina rajčátka a petrželku ukládám do skleníku. Včera neměla zapnutý telefon.

- Peťuš, to je dřina. Neřekla bych, co mi to dá práce.

- Protože jsi to sázela do suchého.

- No, pórky jsem sázela na kraj jahod. Odryla jsem si to. Proplela. Pojď se podívat, ať mi je nevyrveš a nezapomeneš zalévat.

Zahrada je suchá.

Kdysi se mi dostala do ruky knížečka Zdeňky Jordánové. Skvělé spisovatelky. Ta knížka už nebyla pro mě. Děti byly z domu. Jmenovala se Tvoje dítě jako šance pro tebe. Jenže byla. Byla pro mě. Byla. Půjčila mi ji Nella. Díky.

AI:

Tvoje dítě jako šance pro tebe je kniha o velké příležitosti dozvědět se o sobě něco nekonečně cenného. Vše, co jsme svoje dítě naučili, poznáme v jeho životě. Již nikdo nás nikdy nebude mít tolik rád, jako naše dítě. Již nikdy nás nikdo nebude tolik potřebovat. A nikdy nám již nikdo nebude tolik věřit, jako naše dítě... Využijte tu příležitost. Pochopte a poznejte sami sebe skrze vaše dítě.

Popis

Ing. Zdeňka Jordánová miluje příběhy, protože jí pomáhají poznávat souvislosti. Příběhy vyřešené i nevyřešené, neboť vesmírné zákonitosti v nich určují pravidla hry pro náš život. Čím více porozumíme těmto zákonitostem, tím více se můžeme projevit a vytvořit si život podle svých představ.

Úryvek z úvodu:

Tvoje dítě. Je konečně na světě... Jaká událost. Jako by svět byl najednou jiný, než byl dosud, čekáš snad zázrak, čekáš, že se stane něco... Máš dítě...

Ten nevšední pocit zůstává několik dnů. Vše je nové a výjimečné. To nádherné a malé tělíčko, vyžadující zvláštní péči, obsluhuješ zpočátku s velkou úctou a ostychem. Je tak křehké a tak závislé. Je tak malé a tak bezmocné. Je tak dokonalé a tak neschopné. Pomalu si zvykáš na ten nový a zvláštní pocit jeho blízkosti. Slavnostní pocit pomalinku odchází. Již ho vnímáš jen občas, neboť nové se stává běžným. A teď je ta chvíle, kdy pochop, že tvoje dítě je totiž šance pro tebe! Šance dozvědět se o sobě všechno, šance pohnout se ve svém životě dál, šance poznat se a pochopit. Využij jedinečnou příležitost tohoto dokonalého zrcadla.

Naslouchej svému dítěti a využívej jeho nekonečnou moudrost a jeho dokonalé přijetí. Již nikdy v životě tě nebude mít nikdo tolik rád a tolik ti důvěřovat. Již nikdy nikdo o tobě nebude tolik vědět a tolik tě znát...

Pozdě, ale poučila jsem se. V příštím životě už budu vědět. Zdeňku Jordánovou poslouchám na Cestách k sobě. Souhlasím s tím, co říká. Ne všechno se děje, jak má. Lidé jsou unavení tlaky ve společnosti. Čas se zkracuje. Žijeme v nepředstavitelném chaosu. Je třeba jít dál. Nelze povolit. Myšlenka sv. Grálu – je třeba jít dál a najdi svatý grál. Budeme tak dlouho žít, jak dlouho nás bude bavit jít dál. Důležitá informace. Aby lidé nevzdávali životy. Ano, jsou tu lidi nelidi. Ale cvičíme se v trpělivosti. Mně Petroušek vždycky říká, jakou mám trpělivost, když někomu vysvětluji… To je moje profese. To jsem dělala celý život. Na zvláštní, tam bylo třeba učit pomalu, zlehka, šlo to. Na učilišti jsem se vždycky ptala, jestli nemluvím příliš rychle, jestli chápou, co jim vykládám. Na gymnáziu, na elitní soukromé škole, tam nebylo třeba, tam přijímali do průměru asi necelých jedna a půl. Zdeňka hovoří, že věříme naprogramované lži, že jedinec nemá žádnou sílu. Má! A to tvrdím celý život. Když slyším – a co já s tím. Nebo – s tím nic neudělám. Ale jo. Jeden kamínek v hrázi ji dokáže protrhnout. Můžeme ovlivnit dění tím, jak myslíme, jak se cítíme, jak vyzařujeme. Ano, jsem mnohdy šokovaná, a tato zlá energie někoho zajímá. https://www.youtube.com/watch?v=O_p4KBLEV-A    

Tedy pracuji na zvyšování svých vibrací. Soustředit se na sebe. Nalezla jsem své poslání. Co jsem sem přišla dělat. Jak mám být užitečná. Koho osvobozuji svým posláním. Je mnoho lidí, kteří pracují pro peníze. Jenže přichází doba, která boří jistoty. Oni jdou do neprozkoumaných vod. U toho je nutno věřit své vlastní síle. To je důležité. Když si někdo nevěří, řeže si pod sebou větev. Líbí se mi, jak se lidi pomaloučku spojují v malých skupinkách. To je moc důležité. Moc. Škarohlídi, věční stěžovatelé, nesnesitelní kritici, nenávistníci nejsou lidé. Nebrat na ně zřetel. Dráždí je naše světlo. Vyhýbám se zlým a hloupým. Ne nevzdělaným. Hloupým, tedy blbým. Obklopuji se vlídnými, hodnými, milými, ochotnými, radostnými… Je důležité, co vyzařuješ. Mamka říkávala: Raději s chytrým tratím, nežli s blbým nabudu.

Cestou ze hřbitova poslouchám ve Šťastné cestě Vejletování. Karel Hynek Mácha se inspiroval Velkým rybníkem k vydání své vrcholné lyricko epické básně Máj. Původním pravopisem Mág. G bylo j. Tedy Máj. J bylo i. Slovo gegj se čte jak? Její. 

Báseň ovlivnila celou českou literaturu. Vydal ji krátce před svou smrtí 1836. Bývá považována za vrcholné dílo českého literárního romantismu. Žádné z nakladatelství o ni neprojevilo zájem. Vydal ji svým nákladem v počtu 600 kusů. Dochovalo se 80 kusů dodnes. Ani to nebylo jednoduché. Musel za pomoci svých přátel a známých nějakým způsobem přesvědčit pražské cenzory, že se nejedná o dílo, které zásadním způsobem vystupuje proti tehdejšímu Rakousku. Hlavní cenzor, který o tom rozhodoval a který krátce předtím zakázal vydání prózy Cikáni, se jmenoval Cimrman. Dílo se nesetkalo s příznivým ohlasem. Naopak. Máj se stal terčem kritiky tehdejší kulturní elity; vyčítala mu, že se zabývá rozervaným srdcem a vnitřními pocity jednotlivce, zatímco zcela pomíjí zásadní národní a historické problémy… Vše změnila další generace Jana Nerudy a dalších. Pochopili, že se jedná o mimořádné dílo české literatury. Jejich literární kruh si dal jméno májovci. Dnes už nečtou. Hlavní hrdina je lupič, lesní pán Vilém. V souboji zabije svého soka v lásce, aniž tuší, že je to jeho skutečný otec, který ho v dětství vyhnal z domu. Přičinil se tak, že se dostal na loupežnickou dráhu. Vilém je chycen a odsouzen. Večer před popravou sedí v kobce. Rozmlouvá se žalářníkem, vzpomíná na svůj osud a na svou lásku Jarmilu. Druhý den je popraven. 

Mácha si to nevycucal z prstu. Inspiroval se událostmi z kraje okolo Doks. Dochoval se záznam z roku 1774. V městě Dubá mladík Ignác Šifner zavraždil svého otce. Utloukl ho chmelovou tyčí, protože mu bránil, aby se oženil se svou milovanou, ale chudou dívkou. Byl odsouzen k trestu smrti lámáním kolem, jako hrdina v Máchově Máji. Druhý mohl být strašný lesa pán jistý Václav Kumr z blízké vesnice Víska u Mladé Boleslavi, přezdívaný Bimšvenc. To je zkomolenina z německého Böhmische Wenzel – český Venca. Což byl skutečný lupič. Nebyl popraven. Byl chycen, uvězněn na Špilberk. Pak se na stáří vrátil do rodné vsi. To vše asi dalo dohromady Máj. Skutečnou inspirací bylo Máchovi Velké jezero. Je to ve skutečnosti rybník; založen ve 14. století na příkaz Karla IV. Celou dobu se jmenoval Velký rybník. Později Hiršberský rybník podle německého názvu města Doksy – Hirschberg.

AI:

Doksy (okres Česká Lípa) se německy historicky nazývaly Hirschberg nebo Bad Hirschberg. Toto město v Libereckém kraji, známé především díky Máchovu jezeru, leží v severních Čechách. Často bývá v historickém kontextu označováno také jako Hirschberg am See.

Od konce 19. století byly snahy přejmenovat ho podle Máchova jména na počest Máchy. . Nesetkávalo se to s ohlasem u tehdejší německy mluvící většiny obyvatelstva. Nepovedlo se to prosadit ani za první republiky. Prosadilo se to od roku 1945 až v roce 1961. Byl oficiálně uznán úřední název Máchovo jezero. Do té doby Velký rybník. Býval majetkem Valdštejnů. Včetně přilehlých pozemků. Nedovolovali k němu přístup a jakékoli aktivity. Teprve hrabě Valdštejn v roce 1896 povolil milostivě koupání, ale to jen na několika přísně vyhrazených místech. Až po roce 1920, když město Doksy koupilo pozemky, přeměnilo je postupně na jednu velkou rekreační zónu, která je dnes nejpopulárnější u nás. 

Zámek v Doksech byl před několika lety poprvé zpřístupněn veřejnosti. Je tu expozice věnovaná Valdštejnům. Je samoobslužná. Sami si tam procházíte. Jinde vám říkají nesahat. Tak tady naopak. Můžete si tu sednout na kopie nábytku, všechno si osahat, vzít do ruky. To je zpříjemnění prohlídky. V jednom z křídel zámku je muzeum Čtyřlístku. Pokud chceme ještě něco víc vědět o Karlu Máchovi a Máji, navštivme bývalý hospitálek; dnes je tam Památník K. H. Máchy. Je to nejstarší dochovaný dům v Doksech. Máj vydán 23.4.1836 – v předvečer smrti Máchy a v předvečer prvního máje.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-01-vecer

Večer si sedám na lavičku na sluníčko. Po víc jak měsíci si vychutnávám bohemku. Žofka se přišla mrknout, jestli mi chutná. Ano, chutná.

Hezké to bylo na prvního máje.

Dobrou noc!