Z ptačího parku na zahradnické trhy do Kuksu a do Babiččina oudolí na ovčácké slavnosti
- Peťuš?
- Hm.
- Peťuš, prožila jsem hezký den. Bylo to s tebou moc hezké. Se všemi.
- No, hezký den to byl.
- Já jsem ušla 12865 kroků.
- Ukaž? Já taky přes dvanáct tisíc.
- To jsem nemusela ani ráno šlapkat do ptačího parku.
---
Ráno. Budík v osm. Ano, chci vstávat brzy. V půl deváté otevírám oči. Půl hodiny jsem zaspala. Rychle, rychle.
- Jé, tys´ opravdu vstala!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-04-25-rano
- Peťuš, řeknu ti plán, ale nemusí vyjít. Teď poběžím do šancí, po promče seběhnu dolů do ptačího parku. Přiběhnu. Pojedeme na Zahradnické trhy v Kuksu. Přesuneme se do Ratibořic na Ovčácké slavnosti.
Období čištění těla, jater. Běžím do zahrady na kopřivu, pampelišku. V konvalinkách se pasu na bršlici kozí noze. Všechno jarní bylinky se zázračnou silou. Mixuji nám hustou zelenou dobrotu s chutí máta s čokoládou.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/206-04-25-do-ptaciho-parku
Můj kopec. Už jsem se vzdala myšlenky, že ho někdy vyběhnu jak víla. Vždycky budu funět, akorát ne tolik, co dřív. Mažu do ptačího parku. Je tam lidí jak na Václaváku. Všichni mají s sebou fotoaparátová děla. Na začátku se pozoruje jeřáb. Hlasitý křik patří tomuhle krasavci. Pro mě čáp, jeřáb, volavka – všechno jeden pták. Kousek dál je velká skupina z kurzu poznávání ptáků. Lidé z celé republiky. Hm. A já tu jsem dnes podruhé v životě. Obrovským dalekohledem na stativu, nebo fotoaparátem značky Swarovski pozorují bahňáka.
Nakukuji do objektivu. Vidím obyčejnou husu jak se babře v blátě. Poslouchám znaky různých druhů, ten má dlouhý zoban, tamten kratší, jak se živí právě v takových mokřadech tím, že zapichují zobák do bláta. Vcelku mi je fuk, jestli má zobák takový nebo onaký. Je to špína pták, když chodí blátem. Pokračuji ještě kousek cesty. Vracím se. Nad ptačím revírem co chvíli řve motorové letadlo. Táhne na laně plachťák. Když je klid, je slyšet hlasy hnízdících opeřenců v rákosí. Líbí se mi to tu. Na mostě při zpáteční cestě se vydávám ještě vlevo do protisměru. Vypadá to tu, jako by někdo spásl trávu. Jsou tu ti divocí koně. Prve jsem v dálce viděla něco jako jeleny. Možná to byly kozy. To spíš. Jako sekačky. Jsem laik. Přírodu vůbec neznám. Jen ji pozoruji. Poslouchám zvuky. Vracím se. Na mostě se dívám do mobilu. Pod ním se něco vlní. Ješiši, to je had. Takový pěkný černý hnusný. Na hlavě má dvě žluté skvrny. Ustoupila jsem. Lekla jsem se. I ona. Hupsla do řeky. Odpoledne v Babiččině oudolí mi pán s hady prozradil, že šlo o užovku obojkovou. Zpátky se u Podklasňáku deru nahoru na promenádu. Rázuji, abych byla co nejdřív doma.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-04-25-doma
Už na mě čekají. Žofie na gauči. Petroušek u sportu.
- Peťuš, co sis vzal ke svačince?
- Tyčinku.
- Udělám oběd a pojedeme.
- To bychom přijeli na konec. Najíme se někde.
Vytahuji hranoly. Budou za dvacet minut. Žhavím pánev. Na ni naložená krůt prsa. Do kompotu z jablek přidávám broskev. Sobě sportovní výživu. Horkou vodou vyhřívám termosku. Do ní vkládám žhavou rýži s pohankou a čočkou. Houby, rajčata, červená řepa, cibule… Termosku s jídlem do batůžku. Thermojetics. Lift Off.
Jdu se osprchnout. Poslouchám konec Heleny Heclové o panském tónu:
Autorita je někdo, kdo mluví shora, a nevede dialog. To jsem včera už slyšela. Autorita je autor života. Ne ten, kdo je někým delegovaný, protože je poslušný na panský tón. To není autorita. Ale my to tak vnímáme; autorita je někdo, kdo mluví shora, a nevede dialog, je arogantní a pasuje se do pozice, že to ví líp, zatímco má nad sebou ještě nějakou autoritu, která ho diriguje, co má dělat a na koho má spouštět panský tón. Češi, Moravané, Slováci – reakce na panský tón není jednotná. Ale vzorce se opakují pravidelně. U nás je mnoho lidí jako povrchově jsou poslušní, ale mají nějaký vnitřní odpor. Poslechnou, ale ztratí důvěru. Poslechnou, protože tělo poslechne. Ale ztratí důvěru. Podvědomě někdy začne sabotovat. Hela jako terapeut se setkává s tím, že tělo hodně spolyká panských tónů, poslechne tolikrát, až začne sabotovat nás majitele těla. Nesabotuje až explicitně šéfa, nadřízeného, nadřazeného. Ale začne sabotovat náš organismus. Začne odporovat, že máme nemoc, nehodu, vztahové problémy… tím, že se podřídíme panskému tónu, On panský tón sabotuje. Škodí to nám. Člověk to spolkne, je neposlušný, ale škodí sobě. Ostatní poslechnou, ale nemají v sobě žádný odpor. Jsou rebelanti, kteří se s panským tónem nepodloženým zodpovědností. Často rebelují děti z rodin, kde měli narcistní rodiče. V nich rebelantství je. Poslechnou, ale hledají, jak se z toho dostat. Existují lidé, kteří měli hodné rodiče, laskavé rodiče, dalo se jim věřit, spolupracovali, vyhověli dětem… přirozené autority v ideální klasické rodině. Ale z nich se část generují děti, které začnou rebelovat až v druhé půlce života. Teprve se začnou učit, že není radno všem důvěřovat. Že by ta autorita to s nimi nemyslela dobře. Výhodu mají děti z narcistních rodin. V nich je rebelantsví. Hledají cestu, jak se z toho dostat. Panský tón je v našem prostředí efektivní nástroj vlivu. Nejde o to, že by fungoval obecně u všech, ale v části lidí vyvolává poslušnost a to z konkrétních historických a psychologických důvodů. Hlavně u lidí u moci, v úřadech… V těchto lidech je naučeno, že autorita a panský tón znamená kompetenci a bezpečí. To se v lidech stává. Pokud někdo vyrůstal v prostředí, kde se bez řečí poslouchalo, autorita byla kompetentní, nezpochybnitelná, pak nervový systém, tělo reaguje – silný tón, někdo to tu řídí. Menší nejistota, pak já nemám nejistotu a když poslechnu, jsem si jistý, že to je správně. Toto není slabost, ale je to adaptace na dlouhodobě vychovávaný vzorec v českém národu, který bych nazvala panský tón. Panský tón v nervovém systému funguje – stáhne se to v hrdle, amygdala udělá své. Jak na to reagovat. Jak se předem cvičit, když je někdo vystaven prostředí, kde na něj vyvíjejí panský tón: Vyzařováním!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-04-26-ktera-jsme-se-baly-vic
Petroušku, oběd!
- No teda! Jak jsi to zvládla za dvacet minut.
- To víš, jsem hvězda.
Mám sbaleno.
- Petroušku, jedeme. Jsem hotová. Ješiši, na terasu vletěl ptáček. Chytím ho, aby se neutloukl. Ješiši, pojď sem. Neboj se. Taky se bojím. Počkej. Mám čisté kalhoty. Neutíkej!
Konečně jsem se opovážila malinkatého ptáčka chytit. Hebounký tvor v mé dlani. Petroušek otevřel dveře do zahrady. Otevírám dlaň. Zběsilý okamžitý let do bezpečí zahrady.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-04-25-zahradnicke-trhy-v-kuksu
V Kuksíku nakupuji sadbu, květiny, keramické květy na hůlkách. Petroušek odnáší koš s rostlinami přes oudolí nahoru do auta. Linda mi ukazuje těžkého železného kohouta. Od paní Kokyové. A veverku do skalky.
- Mami, my jdeme na sýpku se naobědvat.
- Já jdu na kafe s vámi. A ty za námi přijď.
Kupuji hnojivo z ovčí srsti. Je tam dusík a draslík. A pytel srsti, která se dává okolo úrody jako ochrana před slimáky. A hořec. Dva. A kadeřávek. A ještě jednu sazenici česneku. Loňské dva se mi ujaly. Ale hořec? Kam já ho vsadila?
- Už by měl mít lístečky.
- No, asi zašel. Doma se podívám. Beru ještě svazeček česneku.
Obtěžkaná mířím k Sýpce. Holky už jsou po obědě; Petroušek debužíruje na kafi. A já si tajně vytahuji svou termosku s rýží. Obědvám. Hotovo. Jedeme do Ratibořic.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-04-25-ovcacke-slavnosti-v-ratiboricich
Ještě hodinku tu bude program. Vstupné šedesát. V Kuksu chtěli čtyřicet. Jdeme se podívat na stříhání rouna. Ovečky se nebrání. Drží. Asociují mi citát francouzského ekonoma Pikettyho: Češi jsou krmelcem Evropy. Ano, obrázek naší země. Oholená odrbaná ovečka… Rouno se likviduje v kafilérce nebo potajmu v odpadu. Taková škoda. Výrobci hnojiva z rouna ho prý tolik nespotřebují. Tolik vlny se zahazuje!
Přicházím ke stánku s krásnou paní. Prodává vlněné deky z Ekvádoru přímo od tkalců z hor. Říká, že je projekt, jak zachránit suché pralesy. Žijí tam živočichové, roste dřevo palo santo. I tyto suché pralesy jsou velice ohroženy. Dává mi letáček. Je možné stát se dobrovolníkem. Přiletět do Ekvádoru. Tam se zadarmo ubytovat ve vile. Dopoledne se sázejí stromy. Odpoledne ti ukáží třeba kávovou plantáž, nebo výrobu šperků z ořechu tagua, můžeš jít do hor k tkalcům. Zachraňuje se nejohroženější ekosystém světa – suchý tropický les. Můžeš taky stavět domy z bambusu pro potřebné. Pro mě tento udržitelný ekoturismus není, ale někdo třeba… U stánku si kupuji dva balíčky kakaových bobů z Ekvádoru, hořkou čokoládu taky z bobů. Lze tu koupit pléd, šperky, kávu, listy čaje, který se vaří, deku o velkých rozměrech – dva krát dva dvacet za dva tisíce. Je tkána ve výši tři tisíce metrů v horách.
- Mami, my už jedeme. Jedu sázet.
- I my.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/206-04-25-co-jsme-koupili-nutno-zasadit
Doma sázím ve skleníku rajčata, okurky, saláty, kedlubny. Zítra už uříznu první salát.
Péťa zalévá. Jdu po něm znovu ještě všechno prolít. Mám toho na zítra ještě hodně. Má se ochladit. Snad rostliny chlad zvládnout.
Je stále se co učit. Dnes plodný den.
Dobrou noc!