Z ptačího parku do venkovského divadla
Ráno. Vypadá to pěkně. Ale zas fouká. Dnes budu celý den sázet. Dnes se budu snažit celý den sázet. Dnes budu odpoledne sázet. Dnes budu asi dvě hodiny sázet.
Mám takové sny a plány a pak se ukáže moje živelnost.
Ráno. Kočky venku. Žofie se snaží vniknout do domu. Vyskočila si na okno do ložnice. Chraň Tě ruka Páně si ťuknout. Ochránila ji. Neťukla. Jen vyskočila. Nahlížela dovnitř. Seskočila do zahrady.
Vycházím ven.
- Mňau, mňau, mňau.
Mourek není. Žofie snídá sama. Kontroluji své limonády. Vypadají krásně.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-04-24-bylinkove-dopoledne
Jdu ven na květy a kopřivy do koktejlu. Fotím si své tulipány. Ani jsem si jich nevšimla. Schované u plotu.
https://www.youtube.com/watch?v=6dui_jif1S0
Trhám do košíku květy pampelišek. Mám jich mít sedmdesát. Má hamižnost mi říká, abych natrhala aspoň sto. Víc květů, víc macerátu, víc pleťového krému. Vytrhávám kvítky ze zelených kalíšků. Zalévám olejem. Na sluníčku bude macerát zrát měsíc.
A tady jsou čtyři recepty: https://www.youtube.com/watch?v=Todotci9l18
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-04-24-ptracim-parkem-do-civilizace
Vybíhám ven. Kudy? Vypravím se do ptačího parku. Nejprve vybíhám kopec do šancí. Vracím se na druhou promenádu. Scházím Máchovy schody. Mířím po cestě okolo Podklasního mlýna. Kus divočiny na slepém rameni řeky. Vypadá to tu moc hezky. V dálce se pasou koně. Ne normální. Takoví nějací stepní divocí mumíci z Exmooru.
Přivítali jsme je 20.1.2018, kdy se louky staly i jejich domovem. Pět mladých hřebečků z pastevní rezervace v bývalém vojenském prostoru Milovice. Svou přítomností pomáhají koně udržovat prostředí nezbytné pro luční mokřadní druhy ptáků, kteří patří mezi cílové druhy josefovských luk.
Procházím mokřady. Stromy spadlé na zem, do vody… Vede tu stezička. Potkávám docela dost lidí. Taky svého mladšího známého, s nímž jsem se sblížila loni na Theatrum Kuks. Vyšla mu prý knížka, teď vyjde nová…
Vracím se na začátek ptačího parku. Okolo Podklasného mlýna, kde na mě docela přátelsky ďafají tři vlčáci, utíkám zpátky do hlučné civilizace.
Sportovní výživa. A šup do jahod. Hotovo. Chvilku sázím kytky. Opravdu jen chvilku. V pět se chystám na večerní venkovské divadlo. Poslouchám Helenu Heclovou. Vysvětluje, jak posloucháme tzv. panský tón. Ano, někdo zahartusí, většina lidí zaleze pod zem. Naprosto, ale naprosto souhlasím. Už r. 1895 Svatopluk Čech o tom píše v Písních otroka. Hela vysvětluje napadení parazitem. Pokud si všimneš, když ti něco jde, jsi v nějakém bezva společenství, už je tu parazit! Už kazí. Naše negativní energie ho živí. Démoni si stěžují, že nemohou pracovat. Hela zmiˇňuje přesný letopočet, někdy před rokem 1895, kdy nás parazit napadl. Duchovní lidé ho neviděli, ale byl už nějaký, který o něm věděl. Teprve nyní se bráníme. Nevím, nevím…
https://www.youtube.com/watch?v=-JTBkQhMUuI&t=6539s
Přepis její moravštiny ze Zábřeha je děsný. Vyprávění je skvělé. Jsem zvyklá na její projev, ale přepis - nekvalita. Helena hovoří o překroucené mysli. Ano, vnímám.
Oni už jsou vytvarovaný tou lží prostě natvrdo a přeprogramovat je, tak trochu bolí, dá to práci a je potřeba tam dát do toho energii…
Pomohl mi někdo s něčím, tak jsem mu v obligu, čili cítím vůči němu závazek, jsem z obliga je český běžný český úsloví a znamená nic nedlužím, splnil jsem povinnost nebo nemusel jsem splnit povinnost, které jsem se zavázal, protože vyšší mocí mi to bylo znemožněný, takže to mám odbitý a vyřízený; nebo taky tam může bejt - udělal jsem prostě to, co se očekávalo ode mě, jo, že to očekával ten s tím kufříkem a s tím panským tónem, a prostě s tím logem EU.
Takže u nás se to používá, my Češi to víme docela často, hodně cejtíme ten panskej tón, ale někdy máme tu naučenou bezmocnost, což je taky nemoc, bych řekla, s těma jako nemoc synapsí. Takže se to používá ironicky, jo, že člověk udělá něco jenom formálně, aby měl klid, aby byl z oblíga, ne ze srdce, ale aby měl prostě splněno. Razítko podpis hotovo. Už nemusím nic. To slovo krásně ukazuje rozdíl mezi vnitřní motivací, kdy podle psychologie,
sebeurčení dělám to, protože chci a že mi to dělá radost. A mezi povinností dělám něco, abych byl z obliga a pokud mě někdo kreje, nejde zodpovědnost za mnou, ale za ním a já nic. Já muzikant. Je to závazek. Bejt z obliga znamená mít závazek z krku. Prodal jsem babičku, prodal jsem celou vesnici, ale mám na to štempl. Pán nařídil a krytí mám, tak mi nemůže nikdo…
Opravdu jako může dojít i k tomu, že řekněme ten úředník, aby byl z obliga a aby vlastně uspokojil ty zájmy, tak on musí nasbírat dostatečnej počet buď těch příznivců nebo odpůrců, aby mohl rozhodnout. Jo, takže já bych řekla, že teďka je taková doba, je to opravdu jako vyhrocený, jo, ta doba je náročná a nějaký určitý zájmový skupiny chcou tady z těch z toho Československa udělat opravdu větrníkovej a solární nějakej park. No a měli bysme jako my lidi opravdu za těma starostama svejma chodit, ptát se, dotazovat se, říct mu to, seznamovat ty lidi, oni taky nemůžou všechno vědět, seznamovat je s těma s tím nebezpečím a s tím vším. Prostě jako potkám starostu tady na ulici, řeknu: "Franto, hele, eh, jak to tady jako je s tím? Jako je to celý špatně, blbě a tak dál, jo, protože a tak dál, jo, vy na obcích znáte ty svoje lidi a tady taky jsme malá obec…
Je potřeba k tomu něco dělat, jo, ohledně toho, ale abysme mohli opravdu, tak musíme bejt imunní vůči tomu panskýmu tónu, jo? Potom můžeme něco dělat, aby na nás někdo nehrkl, bysme se nesložili třeba. Takže k tomuhle tomu termínu je ještě potřeba vysvětlit jeden pojem a to je nobles obliže to je to z francouzštiny. Je to francouzský spojení, který já mám po horoskopu teda, jo, v nějakým bodu, který doslova znamená šlechtictví zavazuje nebo přesněji výsadní postavení zavazuje k odpovědnosti, k větší zodpovědnosti.
Asi v 1:39 slyším větičku: Posloucháme kriply.
Souhlasím. Kriply bez zodpovědnosti. Ano. To sedí.
1:46
Autorita je ten, kdo je autorem svého života. My vnímáme, že autorita je ten, kdo mluví shora, je arogantní, má nad sebou ještě nějakou autoritu a má nad sebou taky panský tón.
57:40
Noblesa je důstojnost, ochrana šlechtického ducha. Žena oblečená s eleganci a se vkusem. Nemusí být v luxusu. Duše a zevnějšek jsou v souladu. Kdo má moc, majetek, nemá zodpovědnost. Nenese důsledky za rozhodnutí. Výsady bez zodpovědnosti je vykořisťování. Status služby degeneruje. Jsou to ekoteroristé. Exploatace krajiny, země. Zas tam zní panský tón. Moc bez zodpovědnosti. Větrníky – likvidace krajiny, přírody, zvířat, rostlin, lidí…
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-04-24-pozdni-obed-a-frr-do-venkovskeho-divadla
Obědvám pozdně venku. Ochutnáváme borůvkovou limonádu. Jak sladidlo jsem použila med. Moc dobrá. Jemně perlivá. Vynikající.
- Žofka má nad okem klíště!
Petroušek nese pinzetu, ajatin. Vytahuji. Nový levandulový obojek.
- Peťuš, už víc nestihnu.
Jdu se připravit. Jedeme do Libňatova na venkovské divadlo. Parkuji na Výšince. Odsud pojedeme s Lindou a její kamarádkou. Projíždíme klikatou vesnici. Za deset minut jsme na místě. Hospoda už je plná. Mají tu hezký sál. Divadlo bude o Československu. Jsou vtipní. Někdo hezky sepsal hru. Jen zapomněli zdůraznit, že v roce 1968 přišla vojska pěti armád na pozvání. Byla to dohoda mezi velmocemi. My vám, vy nám. A hlavně u rozhodování bylo ze sedmi aktérů šest Ukrajinců. Brežněv byl taky Ukrajinec. To se jim rozdávalo území z Ruska jako dary Ukrajině.
Zazpívali jsem si Hašlerky, Hutkovu Náměšť, Krylova Bratříčka, Dezertéra – toho znám od Kantorů… Vybrali pěkné písničky.
Jedeme domů. Na obzoru hora hor. Pyramidální Sněženka. Vzpomněla jsem si na Drahušku. Na Velký pátek nás opustila. Její horou byl Praděd.
Dnes jsem neposlouchala kurz kvašení. Přes víkend doženu.
- Žofka má obrovské klíště pod bradou.
- Jak to, že jsme si ho nevšimli odpoledne?
Vytahuji. Dezinfikuji.
- Ty eco obojky jsou na h...
https://www.youtube.com/shorts/YKDd5D1WrWE
To mi asociuje Na šrota - Zajíce.
Dobrou noc!