Nenechejte se zmást datem. 16.10. 2018 je den založení blogu                                                                    :-) 


Píšu denní shrnutí, sloupky, deník, někdy fejetony na FB. Už víc jak rok mi lidi navrhují: Založte si blog. Neumím... Na kraji října 2018 mě na jeden den zablokovali. Nespravedlivě. Poslední kapka. Začala jsem hledat, snažit se a výsledek je tu. Budu ho vylepšovat, zkrášlovat, piplat, aby tady bylo útulno. 

6.8.2018 na terase DD. Už skoro rok zlomená stehenní kost brání v pohybu.
6.8.2018 na terase DD. Už skoro rok zlomená stehenní kost brání v pohybu.

Maminka bydlela ve svém domečku s kočkou. Hospodařila na svém. Sázela kytky, jahody, stromy. Pečovala o sádek, předzahrádku. Její domeček byl útulný. Hezky zařízený. Čisťounký. Jezdila autem. Do poslední chvíle. Začala ztrácet paměť. Jednou od nás odjížděla. Seděla v autě. Šla jsem se podívat, proč neodjíždí: 

- Víš, já chci jet k jedné známé a nemohu si vzpomenout, kde bydlí. 

Ještě jsem nebyla vystrašená... Až později. Nevěřila jsem. V DD je už asi sedmý - osmý rok. Skvělá bezkonkurenční péče. Jen ředitel je nějak divný. Chlubí se, že pracoval osm, respektive dvanáct let na kraji. Myslí si, že skvělá neracionální kuchyně je super, že praní v agresivních pracích prášcích je odpovídající hyg. normě. Schvaluje, že pan farář evangelické církve smí hřímat: Jsme bohatá země a MUSÍME do rodiny přijmout uprchlíky... Jsem v rozpacích... 


Fotka je z horkého léta 2018 u maminky. Celé prázdniny, vlastně celou dobu jejího pobytu mimo domov téměř denně pečlivě dbám o její rozvíjení, rozptylování, zlepšování zhoršující se nálady :-) Není se co divit. Milovala práci na zahradě. Svobodu, volnost. Přes den nikdy neuléhala. Nebylo přeci hotovo. Starala se o svou tříbarevnou kočku. Byla to Kočka. Já ji nazvala Micicinda. Pak jsem stejně pojmenovala naši kočičí hraběnu. 

V srpnu 2017 od nás naposledy odjela. Žhavý den. Ležela pod stromem na lehátku. Manžel ji odvezl. Zapomněla tu košilku. Netušila jsem, že se na lehátku prospala u nás naposledy. Maminka upadla. Zlomila si nohu. Od té doby se špatně hýbe. Upoutána na vozík. Všechna čest paní RHB sestře... A péči pečovatelek... Léky atrofují svaly. Lidé padají na vozíky, do lehátek... Místo aby přestali s krmením bílou moukou, ládujou je dle chuti klientů. Vždyť proč by měli měnit zavedenou a dobrou kuchyni... 


Pokud máte možnost poslat dar na doménu a další prémiový balíček standard pro doménu počteníčko... 

zde je číslo konta: 8302530257/0100 Do zprávy pro příjemce: DAR

Děkuji

Maminčina pozemská pouť skončila. Náhle. Nečekaně. 

O mamince a jejím životě jsem za deset let téměř dennodenního dojíždění zjistila tolik informací, co za celý život ne. Chodily jsme spolu po stopách jejího dětství. Mlýn Skořípku, školu v Habřině, neznášovský hřbitov, místo jejího dětství... Někdy v dubnu 2021 mi řekla: Prosím tě, jak si to všechno pamatuješ? Ty to znáš líp než já. - Ano, na tuhle pohádku nikdy nezapomenu, mami! Děkuji za veškerou Tvou péči, pomoc, za obětavost, za ochranu, za vzdělání, život... Mami, chybíš mi!

16.5.2021

Paní Hrobská, měla jste za půl hodinky skypovat s maminkou. Ale já ji musím poslat do FN. Ona nám sklouzla z vozíku. To se stane. - Ať vás ani nenapadne ji po návratu zavřít na samotku!!! Víte, jak jste to před čtyřmi roky zvrtali, když si zlomila nohu. Žádná narkóza!!! 

21.5.2021

Ve čtvrtek 20.5. nás zavolali do FN k rozloučení. Maminka 21.5.2021 ve 4.10 hod. nad ránem vydechla po krvácení do mozku naposledy. 

Měla zdravé srdce, ledviny, v 94 letech jsme luštily křížovky. S odchodem i v tak vysokém věku jsme nepočítali. Ředitel DD neprojevil jakoukoli účast. 

Pečovatelka byla v nepravý čas na nepravém místě.  

Odskákala mamčinu smrt infarktem. 

Dopadlo to dobře. 

V tropickém červencovém dni jsem se vypravila k soudu, abych ji obhájila. Obviněn měl být systém, tedy ředitel organizace, který nezajistil včas opravu sprchy, kterou pečovatelka nahlásila týden předem.

Nejnovější články na našem satirickém parodickém dezinformačním dezolátním blogu

Co je nového ve fantaskních příbězích?

 

Sedm. Jsem vzhůru. Budík bude zvonit. Vypínám ho, ať neruší, až budu mimo ložnici. Pohled na krmítka. Zobou málo. V předu krmítka stále dosýpám. V zahradě méně.

Bude to rok, co Žofie skolila mláďátko rezaté veverky. Ač tu kradou oříšky, zastávám názor, že slovo kradou není přesné. Pasou se, berou si. Proč by ne? Sice tatínek s maminkou vysadili do každého rohu "naší" zahrady jeden druh lísky. To neznamená, že by plody patřily jen nám. Tak se to obecně přiznává. Učí. Je to NÁŠ majetek. Donutili nás...

Spolu

18.01.2026

Neděle. Probrala jsem se před osmou. Brzké ulehnutí, ranní ptáče skáče čile relativně brzy. Petroušek má dohodnutého zubaře.

Žiju

17.01.2026

Asi těsně po sametové taškařici, nebo že by to bylo už v roce 68-69? Ne, bylo to podle tiráží hned v roce 1990 mi maminka koupila maličké knížečky pana Škutiny. Prezidentův vězeň, Tak už jsem tady s tím vápnem, pane Werichu a další. Mamka byla vodnářka. Opravdu typická. Šířila vzdělání. Lila ho na svět z nádoby plné vědomostí. Uměla se...

V noci mě strašily hrůzostrašné sny. Probrala jsem se ještě za tmy. Neměla jsem chuť pokračovat. Přípitek dnes byl všeobecný. Mysl vyhazovala černé postavy zvůle moci. Brr.

-19 °C

12.01.2026

Noc. Teplo. Svíčky. Oddychování koček. Plameny olizují sklo. Přítmí.

Zimní euforie

11.01.2026

Osm. Hodinu před budíkem vstávám. Dnes si to užiju v lukách. Nahlížím do zahrady. Na krmítcích snídají.