Pozdě jsem šla spát. Budík na devátou. V půl osmé jsem se probrala. Zčerstva do dne! Mám toho v plánu hodně. Tři hodiny na to mám. A ještě těsto na knedlíky mě čeká. Na to je čas.
Nenechejte se zmást datem. 16.10. 2018 je den založení blogu :-)
Píšu denní shrnutí, sloupky, deník, někdy fejetony na FB. Už víc jak rok mi lidi navrhují: Založte si blog. Neumím... Na kraji října 2018 mě na jeden den zablokovali. Nespravedlivě. Poslední kapka. Začala jsem hledat, snažit se a výsledek je tu. Budu ho vylepšovat, zkrášlovat, piplat, aby tady bylo útulno.

Maminka bydlela ve svém domečku s kočkou. Hospodařila na svém. Sázela kytky, jahody, stromy. Pečovala o sádek, předzahrádku. Její domeček byl útulný. Hezky zařízený. Čisťounký. Jezdila autem. Do poslední chvíle. Začala ztrácet paměť. Jednou od nás odjížděla. Seděla v autě. Šla jsem se podívat, proč neodjíždí:
- Víš, já chci jet k jedné známé a nemohu si vzpomenout, kde bydlí.
Ještě jsem nebyla vystrašená... Až později. Nevěřila jsem. V DD je už asi sedmý - osmý rok. Skvělá bezkonkurenční péče. Jen ředitel je nějak divný. Chlubí se, že pracoval osm, respektive dvanáct let na kraji. Myslí si, že skvělá neracionální kuchyně je super, že praní v agresivních pracích prášcích je odpovídající hyg. normě. Schvaluje, že pan farář evangelické církve smí hřímat: Jsme bohatá země a MUSÍME do rodiny přijmout uprchlíky... Jsem v rozpacích...
Fotka je z horkého léta 2018 u maminky. Celé prázdniny, vlastně celou dobu jejího pobytu mimo domov téměř denně pečlivě dbám o její rozvíjení, rozptylování, zlepšování zhoršující se nálady :-) Není se co divit. Milovala práci na zahradě. Svobodu, volnost. Přes den nikdy neuléhala. Nebylo přeci hotovo. Starala se o svou tříbarevnou kočku. Byla to Kočka. Já ji nazvala Micicinda. Pak jsem stejně pojmenovala naši kočičí hraběnu.
V srpnu 2017 od nás naposledy odjela. Žhavý den. Ležela pod stromem na lehátku. Manžel ji odvezl. Zapomněla tu košilku. Netušila jsem, že se na lehátku prospala u nás naposledy. Maminka upadla. Zlomila si nohu. Od té doby se špatně hýbe. Upoutána na vozík. Všechna čest paní RHB sestře... A péči pečovatelek... Léky atrofují svaly. Lidé padají na vozíky, do lehátek... Místo aby přestali s krmením bílou moukou, ládujou je dle chuti klientů. Vždyť proč by měli měnit zavedenou a dobrou kuchyni...
Maminčina pozemská pouť skončila. Náhle. Nečekaně.
O mamince a jejím životě jsem za deset let téměř dennodenního dojíždění zjistila tolik informací, co za celý život ne. Chodily jsme spolu po stopách jejího dětství. Mlýn Skořípku, školu v Habřině, neznášovský hřbitov, místo jejího dětství... Někdy v dubnu 2021 mi řekla: Prosím tě, jak si to všechno pamatuješ? Ty to znáš líp než já. - Ano, na tuhle pohádku nikdy nezapomenu, mami! Děkuji za veškerou Tvou péči, pomoc, za obětavost, za ochranu, za vzdělání, život... Mami, chybíš mi!
16.5.2021
Paní Hrobská, měla jste za půl hodinky skypovat s maminkou. Ale já ji musím poslat do FN. Ona nám sklouzla z vozíku. To se stane. - Ať vás ani nenapadne ji po návratu zavřít na samotku!!! Víte, jak jste to před čtyřmi roky zvrtali, když si zlomila nohu. Žádná narkóza!!!
21.5.2021
Ve čtvrtek 20.5. nás zavolali do FN k rozloučení. Maminka 21.5.2021 ve 4.10 hod. nad ránem vydechla po krvácení do mozku naposledy.
Měla zdravé srdce, ledviny, v 94 letech jsme luštily křížovky. S odchodem i v tak vysokém věku jsme nepočítali. Ředitel DD neprojevil jakoukoli účast.
Pečovatelka byla v nepravý čas na nepravém místě.
Odskákala mamčinu smrt infarktem.
Dopadlo to dobře.
V tropickém červencovém dni jsem se vypravila k soudu, abych ji obhájila. Obviněn měl být systém, tedy ředitel organizace, který nezajistil včas opravu sprchy, kterou pečovatelka nahlásila týden předem.
Nejnovější články na našem satirickém parodickém dezinformačním dezolátním blogu
Co je nového ve fantaskních příbězích?
Déšť, včely a Nábřeží řemeslníků
Sobota. Osm ráno. Vstávám s hodinovým předstihem před budíkem. Zas pod mrakem. Až večer čtu u Jany Kiara konspiraci, která určitě není pravda. Určitě ne.
Další, prosím?
A je tady. Můj nejoblíbenější. Probouzím se, jako bych celou hoc byla někde honěna, těžce pracovala, pronásledována. Nepříjemný děj končí otevřením očí.
Klidný, harmonický a vyrovnaný? Fičák to byl
Půl osmé. Jdu připít lidem na MÍR na světě. Vrátím se do postele. Telefon. Petroušek. V klidu beru telefon. Copak zapomněl? Vůbec jsem se nevystrašila.
Kočičky jsou legrační. Čekají v láskyplném objetí na snídani.
Svět je mozaika. Skládej dílek k dílku
Právě bylo 2345. Od odpoledne si nastavuji nový tablet. Jsem si myslela, jak to půjde raz dva tři, a ono čtyři pět šest. 23:45 hod.
Našlapuji jistě
Tak tedy k Erice. Prší. Chtěla jsem jí natrhat třešně. Lije z listů. Nic z toho nebude.
Červen, červen, červen
Ráno. Válím se. Ještě se válím. Ještě chvilku. Dnes se nemaluji. Jsme doma. Spolu. Petroušek vzadu v zahradě natírá staré židle. Pořád je chtěl vyhodit. Sedí se na nich zdravě, dobře, hezky, příjemně. Jen jak je budeme schovávat před deštěm… Vystrkuji hlavu do zahrady.
Dýchlo na mě mládí
Před pár si Petroušek povzdechl:
Včely přiletěly
Tak si myslíte, že do Kauflandu přivezli ty litinové pánve a desky na gril, jak to avizují v letáku?? Ne. Dovezou dvě – do vyprodání zásob.
Kniha Hjakubun
Končí večer. Dotvořila jsem letošní první jahodový dort. Hm. Povedl se. Řehtám se u Wilsonky. Než si pustím dnešní, ještě se bavím u té minulé. Na tabuli cti visí prezident Pavel. - Včera na streamu dostala Věra Kovářová od pana Holce lenochoda. Tedy diplom za přešlap. Spíš za politické faux paux. Přesněji chucpe.
Když pršelo, jen se lilo - a tma bylo
Ránko. Poslouchám příběh z cesty Kolona. 50 minut. Odbor dopravy kraje. Ano, nemají to na starosti. Úředník křičel – tohle patří ŘSD! Ne, aby řekl – zkusím pomoci Komunikace jako na trhu. Překřikování. Argumentace – vy jste placen z našich peněz… Jenže to nikoho nezajímá. NIKOHO. Oni si myslí, že vy jste jejich podřízení. OK: Na ŘSD se pracuje od...