Plavu si... Přivykla jsem dvojímu metru
Klasika. Odbila půlnoc. Vzbudila jsem se. Klimbám.

Maminka bydlela ve svém domečku s kočkou. Hospodařila na svém. Sázela kytky, jahody, stromy. Pečovala o sádek, předzahrádku. Její domeček byl útulný. Hezky zařízený. Čisťounký. Jezdila autem. Do poslední chvíle. Začala ztrácet paměť. Jednou od nás odjížděla. Seděla v autě. Šla jsem se podívat, proč neodjíždí:
- Víš, já chci jet k jedné známé a nemohu si vzpomenout, kde bydlí.
Ještě jsem nebyla vystrašená... Až později. Nevěřila jsem. V DD je už asi sedmý - osmý rok. Skvělá bezkonkurenční péče. Jen ředitel je nějak divný. Chlubí se, že pracoval osm, respektive dvanáct let na kraji. Myslí si, že skvělá neracionální kuchyně je super, že praní v agresivních pracích prášcích je odpovídající hyg. normě. Schvaluje, že pan farář evangelické církve smí hřímat: Jsme bohatá země a MUSÍME do rodiny přijmout uprchlíky... Jsem v rozpacích...
Fotka je z horkého léta 2018 u maminky. Celé prázdniny, vlastně celou dobu jejího pobytu mimo domov téměř denně pečlivě dbám o její rozvíjení, rozptylování, zlepšování zhoršující se nálady :-) Není se co divit. Milovala práci na zahradě. Svobodu, volnost. Přes den nikdy neuléhala. Nebylo přeci hotovo. Starala se o svou tříbarevnou kočku. Byla to Kočka. Já ji nazvala Micicinda. Pak jsem stejně pojmenovala naši kočičí hraběnu.
V srpnu 2017 od nás naposledy odjela. Žhavý den. Ležela pod stromem na lehátku. Manžel ji odvezl. Zapomněla tu košilku. Netušila jsem, že se na lehátku prospala u nás naposledy. Maminka upadla. Zlomila si nohu. Od té doby se špatně hýbe. Upoutána na vozík. Všechna čest paní RHB sestře... A péči pečovatelek... Léky atrofují svaly. Lidé padají na vozíky, do lehátek... Místo aby přestali s krmením bílou moukou, ládujou je dle chuti klientů. Vždyť proč by měli měnit zavedenou a dobrou kuchyni...
Pokud máte možnost poslat dar na doménu a další prémiový balíček standard pro doménu počteníčko...
zde je číslo konta: 8302530257/0100 Do zprávy pro příjemce: DAR
Děkuji
Paní Hrobská, měla jste za půl hodinky skypovat s maminkou. Ale já ji musím poslat do FN. Ona nám sklouzla z vozíku. To se stane. - Ať vás ani nenapadne ji po návratu zavřít na samotku!!! Víte, jak jste to před čtyřmi roky zvrtali, když si zlomila nohu. Žádná narkóza!!!
Ve čtvrtek 20.5. nás zavolali do FN k rozloučení. Maminka 21.5.2021 ve 4.10 hod. nad ránem vydechla po krvácení do mozku naposledy.
Měla zdravé srdce, ledviny, v 94 letech jsme luštily křížovky. S odchodem i v tak vysokém věku jsme nepočítali. Ředitel DD neprojevil jakoukoli účast.
Odskákala mamčinu smrt infarktem.
V tropickém červencovém dni jsem se vypravila k soudu, abych ji obhájila. Obviněn měl být systém, tedy ředitel organizace, který nezajistil včas opravu sprchy, kterou pečovatelka nahlásila týden předem.
Klasika. Odbila půlnoc. Vzbudila jsem se. Klimbám.
Nějak okolo mě mizí lidé. Docela hodně. Moc. V týdnu tři ženy. V měsíci čtyři. Asociuje mi to jarní sčítání broučků v Broučcích podle sedmikrásek.
"Matčina láska k dítěti se nepodobá ničemu jinému na světě. Nezná zákon ani slitování, pronásleduje a drtí všechno, co jí stojí v cestě."
Ráno. Mám slavnostní náladu. Dnes slaví vítězové. Běžím do zahrady pro byliny. Na FB mi někdo píše, že Rudá armáda v našem městě byla až někdy desátého května. Aha. Tak to mě dohřálo. Počkej! Takový rezáč, co jsem si myslela, že je šikovný člen historické skupiny, se vyškleboval… On nezná historická fakta? No to je teda něco! Indoktrinace par...
Voní tu čerstvě svařené mlíčko od krav. Do toho se mísí vůně kadidla. Čistí vzduch od nepříjemných negativních entit a energetických parazitů. Důležité je tvořit si energetickou ochranu. Aby měl člověk radost z žití. Aby své chování směřoval k pomoci potřebným. Aby neškodil. Aby neztratil vlastní vědomí v chaosu, strachu nebo nenávisti. Aby uměl...
Skotačila jsem. Jen tak. Lehká práce. Odpočinek. Kosmetika. Masáž. Den lahoda.
Boží ráno. Rozhrnuji závěs. Žofie leží na parapetu. Mixuji si snídani. Kňůkna se dožaduje vstupu do domu. Vrhá se na snídani. Mourek není. Kdepak se zapomněl?
Dnes to tu bude pěkné. Hotel Země otevře brány bazénů, jezírek, vířivek, sauny, trysek, perličkových masáží.
Žofie mě nechala dospat. Hodinku jsem si dala frekvence proti chřipku. Chvíli ležela na parapetu ložnice. Ale netloukla. Hodná. Za to když jsem vstala – to bylo mňaukotu. Asi si chytila z plezíru sýkorku. Prý ležela pod třešní. Nestihla jsem ji vyfotit. Pótvora.
Neděle. Bolí mě na průduškách. Tělo se čistí. Do horkého hrnečku vody sypu obrovskou lžíci kurkumy, citron, upíjím medu ze sklenice tekutého. A zcukernatělý vkládám do hrnečku s lektvarem. Krájím pár kousků zázvoru. Míchám. Programuji vodu. Docela dobrý nápoj. Jdu si pro zapper. Volím frekvenci chřipka. Pouštím si léčivé Garjajevovy frekvence....
V zimě mám zimní rituály. Na jaře jarní. Přestali jsme topit. Už nemusím vymetat kamna, čistit okýnko… Po probuzení si dám velký hrneček horké vody s něčím. Na konci roku to byla kurkuma. Chvíli jedlá soda. Někdy citron, jindy můj jablíčkový ocet. Teď na jaře trhám do koktejlu Herbalife kytky. Fialky, sedmikrásky, pampelišky i s kořenem,...
První máj. Do průvodu na existenční pochod? Už nemusím. Nebo bych šla? Šla. Družit se. Třeba postavit na náměstí a koukat, jak jedou alegorické vozy. Jeden by propagoval zdravou výživu. Jeden by ukazoval nějaké prvky z gymnastiky. Jeden by předváděl krásu lesa. Další by na své korbě vezl lidi, kteří se druží, baví, tančí, radují. A další by...