Mizí okolo mě lidi

 Nějak okolo mě mizí lidé. Docela hodně. Moc. V týdnu tři ženy. V měsíci čtyři. Asociuje mi to jarní sčítání broučků v Broučcích podle sedmikrásek. 

Probouzím se. Rovnám si v hlavě, co je za den. Nemohu to identifikovat podle obsazené postele vedle mě. Péťa je skřivánek, já sova. Absolutně se nepotkáváme. Když náhodou, to je divení. Jeho okřídlená věta – my ani nepotřebujeme dvě postele. Já jdu spát, ty pracuješ, ty si jdeš lehnout, já vstávám. Tak dnes je co? Včera byla neděle. Tedy dnes je pondělí. Jdu si protočit čakry. To je bomba. Ješiši, tohle slovo nerada vkládám do textu. Je nebezpečné. Boti jsou debilové. Každý den mi přijde upozornění, že externí ověřovatelů faktů… Lámu si hlavu, čím jsem zas vadila. Zkusím tu jednou to explozivní slovo nechat. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-11-ranko

Prší. Vlastně, ne. Už neprší. Zahrada zalitá. Dokonce sluníčko. Aprílové počasí. V zahradě omamně voní mé políčko konvalinek. Po mamince. Letos jsem ho mohla lépe vyplít od bršlice. Mourek mě doprovází. MÍR!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-11-probehla-jsem-se

Než se dostanu ven, je odpoledne. Stavím si auto pod náměstí. Utíkám na poštu s citronovou kůrou. Volám synovci.

- Mijanku, jsi ve škole?

- Jsem.

- Tak pojď dolů, běžím po mostě.

Když čekám asi deset minut, je mi jasné, že se přeslechl. Ano. Volá. Z domů. Bydlí v druhé škole. 

- Počkám na tebe na lavičce…

Přebíhám od školy okolo knihovny… Vítáme se. Nesu mu peníze za kytku pro slovenskou Irenku na rakev.

- Tak teď mi řekni, jak to bylo. Představ si, mně umřela na Velký pátek jedna paní z FB…

Vyprávím, jak to bylo. A jak to pak šlo docela rychle. A jak jsem naivní kjava, která věří v nesmrtelnost.

- Včera mi volala Linda. Jedné paní, co vyrábějí šunky, umřela maminka. Na Den matek. Ono je jedno, kdy to bylo. To jsme lidi, viď – pořád na Vánoce, a na Den matek. Zkrátka odešla zas osmdesátiletá čilá paní. Nečekaně. A jak Irenka?

- Ještě před třemi týdny jsme s ní mluvil. Celý život jí nic nebolelo. Teta byla pořád zdravá. Nebo to neřekla. Vydala se autobusem sama do dvacet km vzdálené nemocnice. Nechali si ji tam. Prý dehydrovaná. Tak jí napojili na infuzi. A zkazili to. Ona jim natekla.

- Utopila se ve svých tekutinách.

- Selhaly jí ledviny. Odvezli ji do větší okresní nemocnice. Tam ji nechali ležet. Měla celá záda proležená. Sedm cm do hloubky…

- Ješiši! 

-  Říkal jsem Irence, aby to dala k soudu. A ať si ji vezme domů. Že nemocnice není pro tetu. Měla ji doma dva dny. Nešlo to.

- To je jasné, když měla proležená záda. Rozpadala se. V nemocnici! U odborníků!!

Máme smutné téma. Iva s ní byla v neustálém kontaktu přes internet. Pro ni to taky byla silná emoce. Řekla mi:

- To teď čeká mě. 

- Tak to už je třetí osmdesátiletá čilá paní.

Mijanek se chytil za hlavu.

- A to si představ, že dnes před polednem umřela Radce maminka.

Podrobně mi vypráví… Čtvrtá osmdesátiletá. Ty tři jsem znala. Velice převelice milé, hodné, nikomu neublížily. Proč?

Napadá mě, jak jsou někteří lidé zlí, jak se starají o to, po čem jim nic není. Jak kritizují druhé. Jak lžou. Jak škodí. Jak pomlouvají. Jak otravují ovzduší  na planetě. Jejich energie škodí především jim. Co vysílají, to se vrací. To nevědí? Přitom netuší, kolik jim zbývá. Někdo dnes obstará polohovací postel, mobilní pečovatelku z hospice… Na nic.

- Mijanku, ty jsi rak. A my raci to máme v květnu krásné.

- No,to teda. Nejdřív teta, pak…

Povídáme si. Občas zafňukám. Dochází až na zdraví škodlivé věci.

- Divej. Co vidíš?

Ukazuji mu věž gymplu s lesem vysilačů.

- Věž. Tam jsme pařili.

- A co vidíš nad věží?

- No, průšvih. To tam nemá být. Nad třídou!

- Pak se nedivme. My odtamtud bereme internet.

- My taky.

- Pošli parte.

Loučíme se. Čtyři osmdesátileté čiperné ženy.

Vybírám si dlouhou trasu k autu. Přemýšlím, že se blíží den, kdy se maminka v DD smrtelně potloukla. Za tři dny na to odešla... 21.5.21.

Jedu nahoru k Lidlu. Jdu se proběhnout do polí. Poslouchám ptáky, kukačku. Dívám se přes stromy do sluníčka. Vracím se do civilizace. 

Stavuji se u Rossmanna. 2+2 zdarma. Buší do tebe reklama. Vybírám tu pytlík se sušeným mangem. 

Minulý týden jsem si někde koupila luxusně dobrý pytlík sušeného manga. Nikdy jsem to nejedla. Hledám sušené mango. Nemohu si vpomenout, kde jsem ho koupila. Kupuji mletou vanilku. Normálně stojí skoro stovku. Dnes výprodej za čtyřicet. Vybrakovala jsem zbytek pytlíčků. Kupuji pytlík manga v Rossmannovi. Pytlík v Lidlu. Pytlík v Penny. Ani jeden. Doma porovnávám s rozdělaným pytlíkem. Netrefila jsem se. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-11-doma

Petroušek zatím posekal trávu.

- Peťuš, tys´  mi posekal všechny pampelišky.

Zahrada prokoukla. Hlavně snad kočky nebudou chytat tolik klíšťat. 

- Kočky už dostaly.

Mně se líbí, jak se vždycky po večeři nebo po snídani myjí. Vzájemně. Jak se vykusují. Jak se čistí. Pak to Žofka pokazí. Začnou se kočkovat. Dnes jsem na FB viděla video. Zakuklení herci stáli ve skafandrech u letadla. Těžká situace. A najednou jim to pokazil zleva člověk. Vykračoval si v krátkych rukávech okolo divadla se záchranáři. :-) Ten nevěděl, pokazil jim to. Všichni ve skafandrech zakrytí i s hlavou. Tak se vyrábějí fejky. Kupujte, dávejte si píchnout! Prymula už zase straší s točícími se dolary v panenkách očí.

Večer máme kurz Misrovství fermentace. Ledacos už vím z minikurzíku před čtrnácti dny. Zázvorový urychlovač mám hotový, ještě ho budu asi tři dny krmit. Zakládám limonády ze smrkových výhonků, citron, zázvorový urychlovač. Další sklenice skrývá limonádu z růžových lístečků a šeříku, citron, zázvorový urychlovač. Nemáme dávat celé růžici šeříku. Jen lístečky.  Třetí sklenice limonády ze slupek z rebarbory, citron, zázvorový urychlovač. Těším se na šampaňské z černého bezu. Už vím, jak jsem si asi před třemi lety vyrobila ocet z černého bezu. 

Daří se. Každý den otevřu nějakou dobrotu.