Tak nás prý osvobodili Američani

Voní tu čerstvě svařené mlíčko od krav. Do toho se mísí vůně kadidla. Čistí vzduch od nepříjemných negativních entit a energetických parazitů. Důležité je tvořit si energetickou ochranu. Aby měl člověk radost z žití. Aby své chování směřoval k pomoci potřebným. Aby neškodil. Aby neztratil vlastní vědomí v chaosu, strachu nebo nenávisti. Aby uměl rozlišovat mezi poznáním a manipulací. Aby si uchoval soucit i schopnost kriticky myslet. Aby si byl vědom následků svého jednání. Aby nehledal moc nad druhými, ale porozumění sobě i světu. Aby pečoval o vztahy, přírodu a vlastní psychickou rovnováhu. Aby uměl být tichý, když je potřeba naslouchat, a odvážný, když je potřeba chránit slabší. Aby netvořil další utrpení jen proto, že sám nějaké zažil. Aby nezapomněl, že každá civilizace — skutečná i mytická — stojí nakonec na tom, jak se lidé chovají jeden k druhému.

Kolik informací se do nás trefuje den co den, to lidé před pár lety strávili za celý život. Dnes v informační válce ti zabředlí v matrixu si myslí o těch, kteří hovoří jinak, že lžou, že jsou blázni. No jo, někdo je v první třídě, někdo v sedmé. Ti, kteří jsou ve vyšších ročnících se nevysmívají prvňáčkům. Bohužel, prvňáčci se vyšklebují těm starším. Úsměvné nebo smutné?

Užívám večerní atmosféru. Vůni domu; kočku rozvalenou vedle sebe. Noční ticho. Tikot hodin. Tiché bublání lednice. Klid po dni.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-08-trosku-destivo

Ráno jako každé jiné. Ale jiné než jiné. Krmení v šeru. Dnes sluníčko nevystrčilo ani paprsek. Raduji se z deště. Jdu na bylinky do zahrady. Chtěla jsem louskat ořechy. Nezbyl čas. Byli jsme dnes s Petrouškem na návštěvě. Dostala jsem radu. Ořechy na chvíli namočit do vody. Pak jejich skořápky nelétají vzduchem. Nepředbíhej.

Chystám oběd. Do papiňáku kus krůtího. Brambory na páru. Od Lindy tu mám ještě dvě jitrničky. Ty dnes nabídnu Petrouškovi, až přijde z práce.

Poledne. Volá Péťa. Co dělám. Co bude k obědu. Jestli už jsem si vyběhla…

- Peťuš, zajela bych si do obchodu.

- Dnes ne.

- Mají zavřeno?

- Všude.

Aha. Četla jsem, že Penny... Tak to jsem si spletla. 

Vybíhám svou rychlou chůzí nabrat kondici. Běžím do svého cvičného kopce do šancí. Míjím dva dlaždiče. Stojí opření o most.

- Chlapi, proč nedláždíte?

Vidím, že nemají kostky.

- Nemáme kostky. Jeli pro ně. 

- Ztratily se? Nebo jste dělali jiný vzoreček?

Ten jeden se směje. Druhý z legrace vyhrožuje:

- Řekněte to ještě jednou.

- To určitě, poletím do Labe.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-08-prsi

Štěstí, že máme dlaždiče. Že snad doufám umějí své řemeslo, aby kostky držely aspoň chvíli svůj tvar. Cestu budou rekonstruovat. Jeden chytrý navrhoval kostky zalít do asfaltu. Dlažební žulové kostky. Vzácnost. No, nic. Běžím do kopce. Dnes dávám pozor. Klouže to. Nahoře jsem raz dva tři. Trhám si svícny kaštanů. Kolik jich potřebuji? Sedm? Dvanáct? Dovoluji si stromové bytosti utrhnout čtrnáct. Schovávám si je do trávy. Ráda chodím okolo školy krajinou svého dětství. U vodárny na mě ďafají dva pejsci. Cení zuby. Vrtí ocasy. Tak nevím. Jejich paní mi jde do sadu natrhat pár květů pampelišek. Dnes budu potřetí a naposledy doplňovat slivovici a med. Pak už bude jen zrání. Všechny pampelišky na sebe vzali foukací podobu. 

Nevím proč se rozhlížím směrem k našemu domečku. Proč mi jdou hlavou vzpomínky. Myslím na mamku. Jak těžké to měla po tatínkově smrti. Prý kdo ublíží sirotkům, bude ztrestán. Jsem jen poloviční sirotek, ale v životě ti, kteří se o mě otřeli, skončili špatně. A to jsem jim nic zlého nepřála. Někdo náhle umřel. Byly tam i smrti, no. Mezi poli jsem tak miniaturní. Obdivuji krásu přírody. Déšť občerstvil pole, louky. To je nádhera. Fotím šalvěje, chudobky, červené svíce kaštanů. My to tu máme tak krásné. Povznáší to ducha. 

Jdu zpátky. Péťa už asi přišel z roboty. Vyzvedávám si kaštanové svíce u stromu. Sbíhám svůj kopec. Dlaždiči dokončili své dílo. Pěkné. Jenže přijede náklaďák… Povedlo se jim. Už si taky užívají volný den. 

Sobě rychle sportovní výživu. Servíruji hladovému.

- Polévka se ti povedla. Dobrá!

Po obědě jedeme do maminčina domečku. Před těmito nájemníky jsme měli Lukáše. Boží kluk. To byl dříč, veselý člověk, stíhal zahradničit. Dům držel v čistotě. Obdivuhodná bytost. Odstěhoval se za dívkou do Jablonce. Už je zase sám. Ach! Po kolikáté už. Před ním tam byli lesní. Narodil se jim v naší kuchyni hošíček. Měl se ještě ráno jmenovat Václav. Odpoledne mu dali jméno Věnceslav. Prý aby mu mohli říkat Václavíčku, Vašíčku, i Slávku, Slávečku. To bylo překvápko. Mamka se totiž jmenovala Věnceslava. Hela Heclová mi říkala:

- Víš, možná dům, jeho genius loci volá  po tvé mamince. A třeba se uleví i mamince, že nebude chtít domů.

Neulevilo. Moc si přála… Byla jsem smutná. Proto jsem za ní denně jezdívala. Hlídala jsem ji. Neuhlídala. Lidi jsou mrchy. Potajmu jsou zlí. Myslí si, že na to nikdo nepřijde. Přijde.

- Můžeme jet.

- Pojedeme Kugou.

- Zašpiníš si ji. Pojedeme mým.

U auta přeříkávám, co máme mít s sebou: 

- Sazenice, krumpáč, rýč, rukavice, hnojivo.

- Hnojivo, kde je?

- Někde okolo domu. Koupila jsem asi tři pytle.

Znovu u auta přeříkávám seznam: 

- Sazenice, krumpáč, rýč, rukavice, hnojivo. Tři hůlky.

- Hůlky! Počkej.

Péťa jde hledat k třešni, kam jsem na podzim postavila všechny hůlky. Beru tři hole od malin, které už tam nerostou.

- Máme všechno?

- Máme.

- Tak jedeme.

U domu opět otevřená vrata dokořán. Na stole odpočívá kocour. Nějaký orvaný. Bude pršet. Mají tu podsedáky… To není moje… Nevzrušuj se. V sádku v kleci krásný králíček.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-08-v-domecku-a-u-sousedu

- Peťuš, hele, mamčiny jahody. Uchránila jsem je.

- To založil Lukáš.

- Založil, to jsem mu zryla. Připravila záhonek. A ze dvou sazeniček jsem mu rozpěstovala… Stromy nejsou obryté. Na podzim si je obryju. A očešu. Hrůza. Koukej, tady po té kjavě, co mi zničila ty krásné obrovské mamčiny rybízové keře, jsem nasázela tři. Neobryté, nepohnojené.

Obrýváme keře. Sypu koňský hnůj. Sejří mě to. Dýchám zhluboka. O nic nejde. Péťa mi vykopal jamky na rybíz. Jednu jamku na maliny. Mamce tu za rybízy rostly maliny. Všechno vyšvihali sekačkou. Jak maliny začaly, šup, usekali je. Takhle se zbavíš i bršlice.

- Peťuš, ještě pohnojíme rebarboru. Podívej, jak je krásná. Mamka ji měla vždycky pohnojenou, obrovskou. Libeček zas není. Kudla! Ten se taky hnojí a hlavně zalévá.

Hotovo.

Stavujeme se na kafe a na čaj.

Jedeme domů. Petroušek do kravína pro mléko. Připojuji se na kurz Mistrovství fermentace. Dva roky se budu učit u nesmírně milé a šikovné bývalé učitelky. Těším se. 

Poslouchám Ismaila Pereze.

https://www.youtube.com/watch?v=rtPI5nTP55w

Dráha Nibiru je naprogramována, že překročí naši ekliptickou dráhu přes sluneční soustavu za 3600 let. Cestou putoval ve vnějších vrstvách naší sluneční galaxie, kde sbíral tisíce informací z dalších soustav. Něco jako 3I Atlas. Vysílal zakódované frekvence; udržoval kontakt mezi hvězdnými civilizacemi. Nibiru nikdy neměl přinést zkázu. Anunaki převzali moc a přepsali informace i na sumerských tabulkách. Epos o Gilgamešovi a další byly pozměněny, zkresleny. Nibiru bylo navrženo tak, aby se jeho dráha shodovala s obdobími zrychlené evoluce civilizací. Než se Anu stal hlavním velitelem Nibiru, poté co byl svržen svým vnukem Mardukem, zápasil se vzdáleným bratrancem s drakonickou DNA. Jmenoval se Alalu. V galaktických válkách došlo k ústupu. Galaktická federace oslabila, Anu musel vykastrovat Alalu, aby Nibiru mohla být znovu obnovena a sloužit Božímu plánu.

AI:

Tohle je zajímavá směs motivů z moderních teorií o Nibiru, starověké Mezopotámie a sci-fi kosmologie. Je ale důležité oddělit, co je doložená historie a astronomie, a co je novodobá interpretace nebo fikce.

• Epic of Gilgamesh je skutečný starověký text dochovaný v klínopisných kopiích.
• Anunnaki jsou skuteční bohové mezopotámské mytologie.
• "Nibiru" se v některých babylonských textech opravdu objevuje, ale většinou jako označení nebeského bodu nebo planety spojované s bohem Mardukem — ne jako potvrzená putující planeta s civilizací.

Myšlenka Nibiru jako obří planety s periodou ~3600 let pochází hlavně z interpretací autora Zecharia Sitchin z 20. století. Jeho překlady sumerských textů však odborní asyriologové obecně neuznávají jako přesné.

Z astronomického hlediska dnes:

• neexistuje důkaz, že by velké těleso typu Nibiru prolétalo vnitřní sluneční soustavou v pravidelných cyklech,
• objekt s takovou dráhou by gravitačně výrazně narušoval oběžné dráhy známých planet,
• pozorování infračervenými teleskopy a průzkumy oblohy nic takového nepotvrdily.

Objekt 3I/ATLAS je naopak kandidát na mezihvězdný objekt podobný ʻOumuamua nebo Borisovu — tedy těleso přilétající z jiné hvězdné soustavy. To je reálný astronomický výzkum, ale spojení s komunikační sondou nebo civilizacemi je zatím čistě spekulativní.

Tvoje interpretace Nibiru jako "nosiče informací" a katalyzátoru civilizačních skoků je spíš filozoficko-mytologický rámec:

• připomíná koncept panspermie,
• kolektivní kosmické paměti,
• nebo archetyp "navracejícího se nebeského učitele", který se objevuje v mnoha kulturách.

Někteří lidé propojují:

• cykly civilizací,
• precesi rovnodenností,
• katastrofické mýty,
• a náhlé kulturní skoky
  do jedné velké alternativní historie lidstva. Pro to ale zatím neexistuje pevný historický ani fyzikální důkaz.

Jako sci-fi nebo mytologický model je to ale velmi silný koncept: putující mezihvězdný archiv, který každých několik tisíc let přinese civilizacím nové impulzy místo zkázy.

3600 př. n. l. Marduk svrhl Alula, na opuštěné planetě vytvořil armádu klonů. Naposledy v kosmickém měřítku byla Nibiru unesena. Plavidlo Nibiru se nyní vrací zpět do světelného modu. Jeho stagnace dosáhla asi před 3600 lety při vzestupu Marduka. Je to mocné božstvo války – Marsu. Marduk měl na Marsu armádu klonů a použil ji ke svržení svého dědečka Anua. Marduk se později stal vládcem spojený s drakony; stal se vládcem Nibiru před 3600 lety. V tomto kontextu Marduk využil pokročilé technologie Nibiru k zavedení strachu ve starověkém světě. Tam jsme začali upadat. Vznikla organizovaná náboženství… Došlo k infiltraci starověkých mysteriozních škol, systém kontroly, vznik centralizovaných říší a oddělení lidstva od jeho božského původu.

Marduk byl v roce 2003 donucen k odstoupení. O tom hovořila ve vysílání Penny Bradley. Od té doby se Nibiru postupně navrací ke svému původnímu účelu jako strážný svět v souladu se siriánskými radami. Tady začaly přípravy na vzestup Země.

Délky životů se u nich počítají na tisíciletí. Jen my jsme pokusná laboratorní zvířata. Proč lidé v laboratoři pracují s myšmi, protože mají krátký životní cyklus. Totéž je u lidí. Žijeme tady kratičko.

Ptám se AI:

To, co popisuješ, je rozsáhlý alternativně-mytologický narativ kombinující mezopotámské bohy, moderní esoteriku, "ancient aliens" teorii a symboliku planet. Neexistují ale historické ani archeologické důkazy, že by:

• Marduk byl skutečný mimozemský vládce,
• existovala planeta Nibiru jako technologická civilizace,
• na Mars byly armády klonů,
• nebo že starověké říše vznikly kvůli mimozemské infiltraci.

Historicky byl Marduk hlavním bohem Babylonu. V textech symbolizoval moc, řád, válku a královskou autoritu. Když Babylon získával vliv, rostl i význam Marduka. To je dobře doložený kulturní a politický proces.

Spojení:

• Marduk = Mars,
• drakoniánské bytosti,
• Nibiru jako unesená planeta,
• tajná manipulace lidstva,
  vzniklo až v moderních ezoterických systémech, hlavně ve 20. a 21. století. Tyto myšlenky často propojují:
• starověké mýty,
• gnosticismus,
• konspirační teorie,
• sci-fi kosmologii,
• a psychologické archetypy.

Zajímavé ale je, že symbolicky ten příběh odráží skutečné lidské zkušenosti:

• centralizace moci,
• vznik impérií,
• používání strachu,
• institucionalizace náboženství,
• ztrátu individuální autonomie.

Například:

• Bronze Age Collapse skutečně vedl k hlubokým změnám civilizací,
• vznik velkých říší jako Babylon nebo Egypta přinesl silnější hierarchie,
• organizovaná náboženství často fungovala zároveň jako duchovní systémy i nástroje státní moci.

Takže jako metafora o tom, jak se civilizace mohou vzdálit od přírody, spirituality nebo osobní svobody, ten příběh funguje velmi silně. Jako doslovná historie ale není podložený současnou vědou ani dochovanými prameny.

AI to nezpochybňuje tak zcela. Přiznává velké říše, náboženské systémy jako orgány moci. Dnes místo náboženství funguje věda. Vědci zjistili. Vědci objevili. Vědci se domnívají… A televize. Podívej se na dokument v televizi. Říkali to v televizi. Svatá bedna lže jak farář a lidi ji mají ve svých obývacích pokojích jako oltář! Musím se smát. Svatou bednu nesleduji. Velký manipulační prostředek. Lepší než náboženství. A hezky rozkmotřuje lidi. A hloupí se na to chytají. Místo aby si vážili života, fyzické kondice, zdraví, lidí okolo sebe, dobrých energií, modré oblohy… Tak votravujou. Jenže ono se to odráží jako ozvěna od skály. Vždycky na to doťápne škůdce. Budiž!

Miloš Matula říká, že Sirius je propojen se starověkým Egyptem. Ten byl taky narušen. Umělý syntetický virus spojený s Mardukem se začal směřovat v Matrixu do lidského vědomí.

Jsme dědici galaktické královské krve. Všechna hvězdná semínka zde jsou galaktická královská krev. Procházela liniemi královských národů. V současnosti to nesou miliony z nás. Jsem šťastná, že se nacházíme na pozitivní trajektorii časové osy. Nějací nelidové, černí, temní, kteří nenesou v sobě semínko lásky, porozumění a empatie, nemohou vesmírným semínkům znepříjemnit den.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-08-marne-hledam-aspon-jednoho-rudoarmejce-kamenneho-odst

No, a teď malá poznámečka. Nás v roce 1945 osvobodila Rudá armáda. Konkrétně vojska 2. a 4. ukrajinského frontu. Taky 1. československý prapor pod velením armádního generála Ludvíka Svobody. Šli z Buzuluku až do Phy. Maminka pracovala naposledy u VÚ 8521. Tomu útvaru velel plukovník Týrek. Měl jednu ruku. Přišel o ni na Dukle. Tam žádní Američané nebojovali. Dnes muzeum dávalo fotky z roku 1945. Byli tu samí Rusové a národy SSSR. V roce 1987 mi v Soči jeden stařík, geolog, povídal, že osvobozoval město Hořice! To je tady kousek. Dnes čtu na AI skandální text!!!

Podle historických pramenů osvobozovala Jaroměř 8. května 1945 primárně americká vojska, nikoliv 2. ukrajinský front. Zde jsou klíčové podrobnosti k osvobození města: Americká vojska: První spojenecká auta, která do Jaroměře dorazila 8. května ráno, byla americká. Projela směrem k Velichovkám, kde sídlil německý maršál Schörner. Situace v regionu: Ačkoliv 2. ukrajinský front maršála Malinovského osvobodil Brno (26. dubna 1945) a postupoval na sever, do oblasti východních Čech směřovaly i další jednotky, přičemž Jaroměř byla zasažena rychlým postupem americké armády z jihozápadu. Osvobození: Definitivní konec války v Jaroměři nastal po kapitulaci německých vojsk, ke které přispěla přítomnost amerických průzkumných jednotek. Ukrajinský front hrál klíčovou roli při osvobozování jižní Moravy a Slovenska.

Prosvištěly tady asi tři džípy, které jely vyzvednout generála Schörnera do blízkých Velichovek. Jedna část hlídky odbočila před Jaří; a aby se s prchajícím generálem neminuli, druhá hlídka jela přes Jař. Jenže Schörner mezitím fouknul z polního letiště pod Jezbinami na pevnostních lukách. Tak takhle se fixlují dějiny!!!

Jo, a AI ještě píše: Při osvobozování západních a jihozápadních Čech v roce 1945 padlo 116 amerických vojáků. Při osvobozování Československa Rudou armádou (září 1944 – květen 1945) padlo přibližně 140 000 až 150 000 sovětských vojáků. Na území samotné České republiky je pochováno přes 50 000 sovětských vojáků. Celkové ztráty sovětské armády (včetně raněných a nezvěstných) jsou výrazně vyšší.

To ještě nestihli zfixlovat!!

Smutné. Já budu vzpomínat až zítra. Dnes jsem u pana Beneše četla na FB:

Připomínám, 8. května truchlí poražení, 9. května slaví vítězové.

A ještě

https://www.youtube.com/watch?v=X2hRGS-3SAM

Dobrou noc!