Svět jak na horské dráze
Usnula jsem. Teď večer. Hlava mi spadla. Značí to – jdi spát. Za čím se ohlédneš?
Maminka bydlela ve svém domečku s kočkou. Hospodařila na svém. Sázela kytky, jahody, stromy. Pečovala o sádek, předzahrádku. Její domeček byl útulný. Hezky zařízený. Čisťounký. Jezdila autem. Do poslední chvíle. Začala ztrácet paměť. Jednou od nás odjížděla. Seděla v autě. Šla jsem se podívat, proč neodjíždí:
- Víš, já chci jet k jedné známé a nemohu si vzpomenout, kde bydlí.
Ještě jsem nebyla vystrašená... Až později. Nevěřila jsem. V DD je už asi sedmý - osmý rok. Skvělá bezkonkurenční péče. Jen ředitel je nějak divný. Chlubí se, že pracoval osm, respektive dvanáct let na kraji. Myslí si, že skvělá neracionální kuchyně je super, že praní v agresivních pracích prášcích je odpovídající hyg. normě. Schvaluje, že pan farář evangelické církve smí hřímat: Jsme bohatá země a MUSÍME do rodiny přijmout uprchlíky... Jsem v rozpacích...
Fotka je z horkého léta 2018 u maminky. Celé prázdniny, vlastně celou dobu jejího pobytu mimo domov téměř denně pečlivě dbám o její rozvíjení, rozptylování, zlepšování zhoršující se nálady :-) Není se co divit. Milovala práci na zahradě. Svobodu, volnost. Přes den nikdy neuléhala. Nebylo přeci hotovo. Starala se o svou tříbarevnou kočku. Byla to Kočka. Já ji nazvala Micicinda. Pak jsem stejně pojmenovala naši kočičí hraběnu.
V srpnu 2017 od nás naposledy odjela. Žhavý den. Ležela pod stromem na lehátku. Manžel ji odvezl. Zapomněla tu košilku. Netušila jsem, že se na lehátku prospala u nás naposledy. Maminka upadla. Zlomila si nohu. Od té doby se špatně hýbe. Upoutána na vozík. Všechna čest paní RHB sestře... A péči pečovatelek... Léky atrofují svaly. Lidé padají na vozíky, do lehátek... Místo aby přestali s krmením bílou moukou, ládujou je dle chuti klientů. Vždyť proč by měli měnit zavedenou a dobrou kuchyni...
Paní Hrobská, měla jste za půl hodinky skypovat s maminkou. Ale já ji musím poslat do FN. Ona nám sklouzla z vozíku. To se stane. - Ať vás ani nenapadne ji po návratu zavřít na samotku!!! Víte, jak jste to před čtyřmi roky zvrtali, když si zlomila nohu. Žádná narkóza!!!
Ve čtvrtek 20.5. nás zavolali do FN k rozloučení. Maminka 21.5.2021 ve 4.10 hod. nad ránem vydechla po krvácení do mozku naposledy.
Měla zdravé srdce, ledviny, v 94 letech jsme luštily křížovky. S odchodem i v tak vysokém věku jsme nepočítali. Ředitel DD neprojevil jakoukoli účast.
Odskákala mamčinu smrt infarktem.
V tropickém červencovém dni jsem se vypravila k soudu, abych ji obhájila. Obviněn měl být systém, tedy ředitel organizace, který nezajistil včas opravu sprchy, kterou pečovatelka nahlásila týden předem.
Usnula jsem. Teď večer. Hlava mi spadla. Značí to – jdi spát. Za čím se ohlédneš?
Divadlo světa v našem regionu spouští oponu. Půjde se spát.
Vzpomínám, jak babička říkávala touhle dobou, že jde zabzdít. Na jaře a na podzim stačí prohřát vzduch. Slovo asi nikdo nezná. U nás se bzdilo. Tedy přitápělo. Babička, mamka i já jdu každý večer zabzdít. Venku dnes fučelo. Vítr čechral a bral, co se dalo. Nebylo příjemno k práci na zahradě. Sluníčko zvalo a táhlo ven. Ne, ne. Zatím ne....
Páteček. Můj oblíbený v pátek nepracuji. Dnes ano. Ráno v deset jsem měla začít. V polštáři ve snu slyším odněkud melodii telefonu. Za deset minut zazvoní budík. Jdu do dne. Připíjím velkým krásným šálkem z dílny pana Kočky na nový den!
Dnešní maraton mám za sebou. Zvládla jsem.
Tak já jdu, loučí se Petroušek. Jeho hodina nastala.
Jakpak já zvládnu dnešní den? Rozplánován na minutu.
Nemohu dospat. Dnes se možná Žofka zbaví límce. Možná. Protože její rána je hnusná. Večer v osm naposledy jedla. Kdyby náhodou bylo potřeba revize rány. Mourkovi vysunuji misky ven. Ani se jich netknul. Jo, dřív, to jedl vždycky jen na terase. Mlsně a toužebně nakukoval dovnitř:
Krásná neděle. Náročná. Pracovní. Slunečná. Plodná. Klidná. Aktivní. Rodinná. No prostě SKVĚLÁ!
Hledejme hezké v každém dni. Chystejme si to. Těšme se. Včera jsem se dozvěděla, že v jednom podhorském kostelíčku bude koncert. Tam musím být. Prý 4 Tenoři. Moc jsem se těšila.
To datum je tady. Maminka už bez paměti vždycky uměla odpovědět na otázku:
Ráno. Připíjím na nový den. To ještě netuším, jak mě rozseká. Mít tak mačetu… Ježiš, tohle ani nevyslovuj. To by se ti mohlo vymstít. Miluji svět, miluji lidi. Mírumilovná milovnice.