Maminka bydlela ve svém domečku s kočkou. Hospodařila na svém. Sázela kytky, jahody, stromy. Pečovala o sádek, předzahrádku. Její domeček byl útulný. Hezky zařízený. Čisťounký. Jezdila autem. Do poslední chvíle. Začala ztrácet paměť. Jednou od nás odjížděla. Seděla v autě. Šla jsem se podívat, proč neodjíždí:
- Víš, já chci jet k jedné známé a nemohu si vzpomenout, kde bydlí.
Ještě jsem nebyla vystrašená... Až později. Nevěřila jsem. V DD je už asi sedmý - osmý rok. Skvělá bezkonkurenční péče. Jen ředitel je nějak divný. Chlubí se, že pracoval osm, respektive dvanáct let na kraji. Myslí si, že skvělá neracionální kuchyně je super, že praní v agresivních pracích prášcích je odpovídající hyg. normě. Schvaluje, že pan farář evangelické církve smí hřímat: Jsme bohatá země a MUSÍME do rodiny přijmout uprchlíky... Jsem v rozpacích...
Fotka je z horkého léta 2018 u maminky. Celé prázdniny, vlastně celou dobu jejího pobytu mimo domov téměř denně pečlivě dbám o její rozvíjení, rozptylování, zlepšování zhoršující se nálady :-) Není se co divit. Milovala práci na zahradě. Svobodu, volnost. Přes den nikdy neuléhala. Nebylo přeci hotovo. Starala se o svou tříbarevnou kočku. Byla to Kočka. Já ji nazvala Micicinda. Pak jsem stejně pojmenovala naši kočičí hraběnu.
V srpnu 2017 od nás naposledy odjela. Žhavý den. Ležela pod stromem na lehátku. Manžel ji odvezl. Zapomněla tu košilku. Netušila jsem, že se na lehátku prospala u nás naposledy. Maminka upadla. Zlomila si nohu. Od té doby se špatně hýbe. Upoutána na vozík. Všechna čest paní RHB sestře... A péči pečovatelek... Léky atrofují svaly. Lidé padají na vozíky, do lehátek... Místo aby přestali s krmením bílou moukou, ládujou je dle chuti klientů. Vždyť proč by měli měnit zavedenou a dobrou kuchyni...
Pokud máte možnost poslat dar na doménu a další prémiový balíček standard pro doménu počteníčko...
zde je číslo konta: 8302530257/0100 Do zprávy pro příjemce: DAR
Děkuji
Paní Hrobská, měla jste za půl hodinky skypovat s maminkou. Ale já ji musím poslat do FN. Ona nám sklouzla z vozíku. To se stane. - Ať vás ani nenapadne ji po návratu zavřít na samotku!!! Víte, jak jste to před čtyřmi roky zvrtali, když si zlomila nohu. Žádná narkóza!!!
Ve čtvrtek 20.5. nás zavolali do FN k rozloučení. Maminka 21.5.2021 ve 4.10 hod. nad ránem vydechla po krvácení do mozku naposledy.
Měla zdravé srdce, ledviny, v 94 letech jsme luštily křížovky. S odchodem i v tak vysokém věku jsme nepočítali. Ředitel DD neprojevil jakoukoli účast.
Odskákala mamčinu smrt infarktem.
V tropickém červencovém dni jsem se vypravila k soudu, abych ji obhájila. Obviněn měl být systém, tedy ředitel organizace, který nezajistil včas opravu sprchy, kterou pečovatelka nahlásila týden předem.
Dospávám noc. V mobilu už dávno skončil poslech, který jsem si nastavila. Usnula jsem. Buch, buch, buch. Otevírám jedno oko. Ješiši! Petroušek tu asi byl. Pustil dračici Žofii ven. Tluče. To je buchec. Tak jdu. Slunce svítí. Týden na horách jsem ztratila. Nic. Dnes si to užiju.
Dnes se mi vrátí Kuga z opravny. Ráno zvonek.
Sluníčko. Dnes by bylo krásně na Černé hoře. Sjela bych ji směrem do Pece. Na Zahrádkách ve Ski baru bych si dala jejich skvělý čaj s mátou, medem, citronem, zázvorem.
To jsou věci, to jsou věci. Kdysi jsem dost často používala vtip:
Úterý. Probouzím se. Něco mě šíleně tíží v hrudi. Co to je? Nějaký obrovský balvan. Smutek? Předzvěst nějakého vilagoše? Rozdýchávám to. Uvědomuji si – jsem zdravá, jsem milovaná, jsem šťastná, jsem bohatá, jsem zamilovaná, nic nemusím… Že by tohle nebylo málo? Myslím na Vitouška. Už jsem myslela, že mám jeho odchod zpracovaný. Nemám. Před týdnem...
Vracím se do svého normálu. Smutek po odchodu Víti se pomaloučku zmenšuje, rozpouští, vzdaluje, odchází, mizí.
Dnes se narodila před šedesáti osmi lety dvojčata. Čekali jedno. Měli připravené jméno Josef. Po tatínkovi. Jednoho kluka už měli, tak ještě druhé mimčo. Jenže – on tam je ještě někdo. A byl. Klučínek. Jak se bude jmenovat? Mrkli do kalendáře a zrovna slavil svátek Petr. Bude to Petr. Tenhle týden na karu starší bratr dvojčátek zavzpomínal, že se...
Ráno. Za oknem zas bílá zahrada. Co mě tíží? Přece nic. Buď veselá! Tak jaká byla dnešní pohádka? O kom? O čem? Jaký byl příběh dne?
Konečně páteček. Už hodně let ho mám každý den. Ale prožít ho aktuálně – to je super. Když jsem podnikala, v pátek jsem nepracovala. Chystala jsem si reklamu, vyřizovala zákaznické servisy, objednávky, připravovala jsem se na sobotní STS…
Ráno. Dnes necítím tíži. Myslím na Vitouška, ale už to nepálí. Šup, šup. Do dne!
Pomalu se zotavuji z odchodu osoby, kterou jsem měla ráda. Moc ráda. Včera tiché rozloučení. Dnes bych mu blahopřála k narozeninám.
Dnes začíná rok ohnivého koně. Silný den s nepředvídatelnými silnými momenty.