Nasněžilo. To mě vystřelilo z postele. Teda – budík to byl. Nábojem závěje v zahradě. Závěje! Na krmítcích hodují zpěváci. Dokonce o chvilku později, když kontroluji krmítka vpředu, slyším jemňounké tíkání. Doufám, že známka radosti z plného stolu.

Osm. Budík. Šero. Rozkoukávám se. Odhrnuji kousek závěsu. Dívám se na jabloňku. Stále rodí. Její jablíčka nehnijí. Korunka vypadá jako rozeklaná skála. Zdvihám hlavu. Nahlížím postele na krmítka. Vystřeluji. Ptáci už snídají. Poznávám stehlíčky. Šup, krmení!

Ráno. Mé tělo je po sedmi dnech unavené. Vždycky při pobytu na horách o jarních prázdninách jsem uprostřed týdne udělala jeden odpočinkový den. Nedám si odpočinkový den. Doku je sníh, poběžím. No, poběžím. Dá se jen místy. Kde je navátá pokrývka sněhu. Přemýšlím, jestli nevyjedu výš. Ještě ne. Lépe se nadřu a zpotím na nerovném terénu tady...

Večer. Ořízla jsem stonky tulipánům. Fialové a oranžové. Koupila jsem je v Penny. Nádherné. Personál v Penny prozákaznický, milý, ochotný. Nepřátelské kjavy u pokladny jsou už asi na ÚP.

No, tak dnes to venku vypadá mrzutě. Před devátou paní. Prý mínus patnáct. Jo? Krmítka maličko odjedená. Paní něco zhoršeno, něco zlepšeno. Po Vánocích chci vidět výsledky. No! Odchází.

Noc. Pohoda. Klid. Pootevřené dveře do zimní zahrady. Slyším přímotop. Myslím na ptáky. Petroušek mi povídal, jak někde před okny je peří. Prý měla Žofka teplou svačinku. Myslím na ně, na velké i malé, na staré i mladé nezkušené. Jestli jsou zachumlaní v peří. Jestli přežijí mrazy.

Petroušek slouží v energetice. To já ráda. Mám až do čtrnácté hodiny čas. Už nic nemusím. Nikam. Jen to, co chci. Užívám si důchod. Raduji se ze všeho. Probouzím se. To je fajn. Ještě tu jsem. Vstávám. Krmné válce na větvích jsou vyzobané jen z poloviny. Vysvětluji si to tak, že ptáci nechtějí vydávat energii. Jdu se podívat, jak to je. Mýlím se....

Měla bych najet na datový režim. Vědět, který den v týdnu a kolikátého je. Když ukládám fotky nebo soubory, mozek ostražitě nahodí nový letopočet. Následně doplním první měsíc a datum. Právě o datum jde. Pomáhám si nápovědou dole na liště.

Šest ráno. Jdu jen na záchod. Přítmí osvětluje jen malá lampička na fotobuňku. Slyším jemné zvonění. Ježíšek. Ježíšek? Co by tu dělal? Kočky. Určitě si hrají ve stromečku. Ne. Obě spí, ani oko neotevřou.

Podle jejich kalendáře Nový rok. Normální den. Vždycky jsem se snažila dělat všechno ukázkově, předpisově. Jak na Nový rok, tak po celý rok. Dnes lážo plážo. Snažím se odpoutat.

Silvestr. Nejpříšernější den v roce. To dám. Přežiju. Ne, beru ho jako normální, každý jiný den. Na desátou přijde terapeut.

Poslední klidný den v roce. Předposlední. Zítra už se občas ozve zvuk rachejtlí. I když, možná ne v plné síle děsu.