Nenechejte se zmást datem. 16.10. 2018 je den založení blogu :-) 


Píšu denní shrnutí, sloupky, deník, někdy fejetony na FB. Už víc jak rok mi lidi navrhují: Založte si blog. Neumím... Na kraji října 2018 mě na jeden den zablokovali. Nespravedlivě. Poslední kapka. Začala jsem hledat, snažit se a výsledek je tu. Budu ho vylepšovat, zkrášlovat, piplat, aby tady bylo útulno. 

6.8.2018 na terase DD. Už skoro rok zlomená stehenní kost brání v pohybu.
6.8.2018 na terase DD. Už skoro rok zlomená stehenní kost brání v pohybu.

Maminka bydlela ve svém domečku s kočkou. Hospodařila na svém. Sázela kytky, jahody, stromy. Pečovala o sádek, předzahrádku. Její domeček byl útulný. Hezky zařízený. Čisťounký. Jezdila autem. Do poslední chvíle. Začala ztrácet paměť. Jednou od nás odjížděla. Seděla v autě. Šla jsem se podívat, proč neodjíždí: 

- Víš, já chci jet k jedné známé a nemohu si vzpomenout, kde bydlí. 

Ještě jsem nebyla vystrašená... Až později. Nevěřila jsem. V DD je už asi sedmý - osmý rok. Skvělá bezkonkurenční péče. Jen ředitel je nějak divný. Chlubí se, že pracoval osm, respektive dvanáct let na kraji. Myslí si, že skvělá neracionální kuchyně je super, že praní v agresivních pracích prášcích je odpovídající hyg. normě. Schvaluje, že pan farář evangelické církve smí hřímat: Jsme bohatá země a MUSÍME do rodiny přijmout uprchlíky... Jsem v rozpacích... 


Fotka je z horkého léta 2018 u maminky. Celé prázdniny, vlastně celou dobu jejího pobytu mimo domov téměř denně pečlivě dbám o její rozvíjení, rozptylování, zlepšování zhoršující se nálady :-) Není se co divit. Milovala práci na zahradě. Svobodu, volnost. Přes den nikdy neuléhala. Nebylo přeci hotovo. Starala se o svou tříbarevnou kočku. Byla to Kočka. Já ji nazvala Micicinda. Pak jsem stejně pojmenovala naši kočičí hraběnu. 

V srpnu 2017 od nás naposledy odjela. Žhavý den. Ležela pod stromem na lehátku. Manžel ji odvezl. Zapomněla tu košilku. Netušila jsem, že se na lehátku prospala u nás naposledy. Maminka upadla. Zlomila si nohu. Od té doby se špatně hýbe. Upoutána na vozík. Všechna čest paní RHB sestře... A péči pečovatelek... Léky atrofují svaly. Lidé padají na vozíky, do lehátek... Místo aby přestali s krmením bílou moukou, ládujou je dle chuti klientů. Vždyť proč by měli měnit zavedenou a dobrou kuchyni... 


Nejnovější články na našem blogu

Přečtěte si, co je nového
 

Procházím v myšlenkách dnem. Středa - dnes nikam nemusím. Začínám v devět. Další ve dvanáct. Využiju čas. Huráá do obchodu. Nepoužívám chemii. Ocet. Jedlou sodu. Popel z kamen. Asi měsíc okénko u kamen nově čistím popelem a octovou vodou. Někdy nejde vyčistit, výjimečně použiju chemii. Dnes jsem se nějak urvala ze řetězu; WC čističe, desinfekce,...

Šla jsem dnem

25.02.2020

Dvacet tři hodin. Dnes jen kratičce. Krásný den. Plný deště.

Jak víno

24.02.2020

Zaslechla jsem větu: Dějou se nám věci, který jsou moc hezký.

Když si jdu ve tři lehnout, nemohu v osm vstávat s chutí. Navíc - v sedm vzhůru. Beru ntb. Poslouchám. Usínám. Skyp. Lindě se ukazuji jako zelená. Jenže u toho spím. :-)

Ireno, prober se. Budík zvonil. Micicinda chce domů. Má bezvadný sluch. Přesně ví, na které okno zabušit. Ve dne, ráno, v noci. Asi slyšela budík. Šup do služby! Chce do tepla. Voní senem. Zahrada v bílém. Nádhera! Snídám zdravé jídlo - mixuji banán a lesní ovoce. Energie do dne. Budu ji potřebovat.

Jupíí! Nový den. Zas to fouká. Proud jde. Vybrat popel. SMS - paní se omlouvá. Fukeř. Stromy na cestě. Přeobjednávám až na konec února. To je fajn. Jako když mi ve škole odpadla hodina.

Nový start

10.02.2020

Pondělí. Nejneoblíbenější den - pro mě. Dnes začínám už v osm. Paní důchodkyně. Pracuje v třísměnném provozu.

Proto ve své podstatě, nejdražší spolutvůrci nové reality na Zemi - ve své podstatě jediné, před čím se opravdu potřebujete chránit, jsou vaše myšlenky a přesvědčení, které neslouží nejvyššímu dobru vaší Duše. Jediný koho potřebujete ochránit, osvobodit a učinit šťastným, je vaše vnitřní dítě sídlící ve vašem srdci a čekající na vaši lásku a...

Osm. Nemusím, lezu. Sluníčko visí ve větvích třešně. Kochám se. Slyším tiché šátrání...

Bílý teror

08.02.2020

Plány se plánují, sliby se slibují, blázni se radují. Chtěla jsem jet lyžovat. Člověk míní, Vesmírný pán mění... Vstávám jako do hor; vlastně o hodinu déle. Pro jistotu jedu zrušit účet v Raifce. Volám na jejich linku, co potřebuji s sebou.

Bílý

06.02.2020

Budíííík. Sedm. Jak to venku vypadá? Žádné sluníčko. Že bych zůstala doma? Proč jsem si včera nachystala lyže? Jedu. Trošku protahuji tělo. Uvařit horkou vodu. Umixovat sportovní výživu - než jdeš do sprchy, než jdeš do sprchy... Využít metabolické okno po výkonu. Naložit lyže, boty. Nevyděsit šustěním kalhot Kočičindu. Z pracovny se přemístila do...

Uf. Mám to za sebou. Od devíti do jednadvaceti. Dnes začínám v devět. Jede paní. Všichni mě dobře najdou. Vždy jim kladu na srdce: