Dožínky, výročí řemeslné školy, Vesna...
Ach, to bylo dnes hezky na světě. Radostně, mírově, oslavně, klidně.

Maminka bydlela ve svém domečku s kočkou. Hospodařila na svém. Sázela kytky, jahody, stromy. Pečovala o sádek, předzahrádku. Její domeček byl útulný. Hezky zařízený. Čisťounký. Jezdila autem. Do poslední chvíle. Začala ztrácet paměť. Jednou od nás odjížděla. Seděla v autě. Šla jsem se podívat, proč neodjíždí:
- Víš, já chci jet k jedné známé a nemohu si vzpomenout, kde bydlí.
Ještě jsem nebyla vystrašená... Až později. Nevěřila jsem. V DD je už asi sedmý - osmý rok. Skvělá bezkonkurenční péče. No, nepřehnala jsem to? Zakázali mi nosit košíky třešní pro staroušky - prý je v jídelně pak moc pecek... Ředitel je nějak divný. Chlubí se, že pracoval osm, respektive dvanáct let na kraji. Myslí si, že skvělá neracionální kuchyně je super, že praní v agresivních pracích prášcích je odpovídající hyg. normě. Schvaluje, že pan farář evangelické církve smí hřímat: Jsme bohatá země a MUSÍME do rodiny přijmout uprchlíky... Jsem v rozpacích...
Fotka je z horkého léta 2018 u maminky. Celé prázdniny, vlastně celou dobu jejího pobytu mimo domov téměř denně pečlivě dbám o její rozvíjení, rozptylování, zlepšování zhoršující se nálady :-) Není se co divit. Milovala práci na zahradě. Svobodu, volnost. Přes den nikdy neuléhala. Nebylo přeci hotovo. Starala se o svou tříbarevnou kočku. Byla to Kočka. Já ji nazvala Micicinda. Pak jsem stejně pojmenovala naši kočičí hraběnu.
V srpnu 2017 od nás naposledy odjela. Žhavý den. Ležela pod stromem na lehátku. Manžel ji odvezl. Zapomněla tu košilku. Netušila jsem, že se na lehátku prospala u nás naposledy. Maminka upadla. Zlomila si nohu. Od té doby se špatně hýbe. Upoutána na vozík. Všechna čest paní RHB sestře... A péči pečovatelek... Léky atrofují svaly. Lidé padají na vozíky, do lehátek... Místo aby přestali s krmením bílou moukou, ládujou je dle chuti klientů. Vždyť proč by měli měnit zavedenou a dobrou kuchyni...
Pokud máte možnost poslat dar na doménu a další prémiový balíček standard pro doménu počteníčko...
zde je číslo konta: 8302530257/0100 Do zprávy pro příjemce: DAR
Děkuji
Paní Hrobská, měla jste za půl hodinky skypovat s maminkou. Ale já ji musím poslat do FN. Ona nám sklouzla z vozíku. To se stane. - Ať vás ani nenapadne ji po návratu zavřít na samotku!!! Víte, jak jste to před čtyřmi roky zvrtali, když si zlomila nohu. Žádná narkóza!!!
Ve čtvrtek 20.5. nás zavolali do FN k rozloučení. Maminka 21.5.2021 ve 4.10 hod. nad ránem vydechla po krvácení do mozku naposledy.
Měla zdravé srdce, ledviny, v 94 letech jsme luštily křížovky. S odchodem i v tak vysokém věku jsme nepočítali. Ředitel DD neprojevil jakoukoli účast.
Odskákala mamčinu smrt infarktem.
V tropickém červencovém dni jsem se vypravila k soudu, abych ji obhájila. Obviněn měl být systém, tedy ředitel organizace, který nezajistil včas opravu sprchy, kterou pečovatelka nahlásila týden předem.
Ach, to bylo dnes hezky na světě. Radostně, mírově, oslavně, klidně.
Ne všechno, co vidíš, je pravda. Je to jen něčí pohled na svět. Ne všechno, co vidíš, ukazuje celý příběh. Každý člověk vnímá život skrze své vlastní zkušenosti. Proto se nenech příliš ovlivnit názory druhých. Důvěřuj tomu, co cítíš ty.
Čtvrtek. Půlnoc. Hezký den. Přesto cítím chandru.
Bude půlnoc. Klimbá mi hlava jak zvon na kostele. Den je pryč.
Září zaklepalo. Je tu. Dětem utekl rychle život - a musí tam všichni. Do první třídy. :-)
A je to. Pondělí za námi. Jsem z nicnedělání hezky unavená. Rychle koktejl, kočky, namalovat a v deset klientka. Přemýšlivá, přizná, když necvičí, někdy bublá, většinou se spolu smějeme a máme vždycky co rozebírat.
Neděle. Nemám moc času. Po obědě se chystám do Ratibořic do hereckého hotelu Viktorka. Moc se těším. Potkám se zase s duchovními lidmi, které poslouchám na You Tube. Měla bych zasadit motýlí keř. Ale maňana. Ono stačí, že třídím prádlo do pračky. Je třeba program stihnout tak, abych já stihla vyprané prádlo vymáchat a pověsit před odjezdem.
Dnes výročí pět set let od bitvy u Moháče. 29. srpna 1526; tragická smrt mladičkého českého a uherského krále Ludvíka Jagellonského. František Palacký ukončil své Dějiny národa českého v Čechách a na Moravě právě rokem 1526; Odůvodnění? Konec samostatné státní existence. Na tragédii na Bílé hoře bylo zaděláno právě Moháčem. Někde jsem před pár lety...
Den začal nalezením jedné mrtvoly. Dala bych ruku do ohně, že znám jméno vraha. Ne, Mourek to není.
Petroušku, to byl zase hezký den. S tebou! Tak ráda s tebou pracuji. A řehtám se.
Máme dělat to, co máme rádi. A ono se to prý nějak poskládá. Poslouchám Odznova.
Dnes bych už mohla jet do Aquacentra. Venku zima jak v psinci. Ještě stále si užívám volnosti, svobody po dvou měsících zapřažení do rekonstrukce a malování. Já dnes nic nemusím. Ale do bazénu nejedu. Napracovala jsem se moc. Ráda. Ale taky ráda odpočívám. Mám v plánu za to dnes vzít a dokončit úklid ložnice, pracovny, chodby. To už je jen...