Nenechejte se zmást datem. 16.10. 2018 je den založení blogu                                                                    :-) 


Píšu denní shrnutí, sloupky, deník, někdy fejetony na FB. Už víc jak rok mi lidi navrhují: Založte si blog. Neumím... Na kraji října 2018 mě na jeden den zablokovali. Nespravedlivě. Poslední kapka. Začala jsem hledat, snažit se a výsledek je tu. Budu ho vylepšovat, zkrášlovat, piplat, aby tady bylo útulno. 

6.8.2018 na terase DD. Už skoro rok zlomená stehenní kost brání v pohybu.
6.8.2018 na terase DD. Už skoro rok zlomená stehenní kost brání v pohybu.

Maminka bydlela ve svém domečku s kočkou. Hospodařila na svém. Sázela kytky, jahody, stromy. Pečovala o sádek, předzahrádku. Její domeček byl útulný. Hezky zařízený. Čisťounký. Jezdila autem. Do poslední chvíle. Začala ztrácet paměť. Jednou od nás odjížděla. Seděla v autě. Šla jsem se podívat, proč neodjíždí: 

- Víš, já chci jet k jedné známé a nemohu si vzpomenout, kde bydlí. 

Ještě jsem nebyla vystrašená... Až později. Nevěřila jsem. V DD je už asi sedmý - osmý rok. Skvělá bezkonkurenční péče. Jen ředitel je nějak divný. Chlubí se, že pracoval osm, respektive dvanáct let na kraji. Myslí si, že skvělá neracionální kuchyně je super, že praní v agresivních pracích prášcích je odpovídající hyg. normě. Schvaluje, že pan farář evangelické církve smí hřímat: Jsme bohatá země a MUSÍME do rodiny přijmout uprchlíky... Jsem v rozpacích... 


Fotka je z horkého léta 2018 u maminky. Celé prázdniny, vlastně celou dobu jejího pobytu mimo domov téměř denně pečlivě dbám o její rozvíjení, rozptylování, zlepšování zhoršující se nálady :-) Není se co divit. Milovala práci na zahradě. Svobodu, volnost. Přes den nikdy neuléhala. Nebylo přeci hotovo. Starala se o svou tříbarevnou kočku. Byla to Kočka. Já ji nazvala Micicinda. Pak jsem stejně pojmenovala naši kočičí hraběnu. 

V srpnu 2017 od nás naposledy odjela. Žhavý den. Ležela pod stromem na lehátku. Manžel ji odvezl. Zapomněla tu košilku. Netušila jsem, že se na lehátku prospala u nás naposledy. Maminka upadla. Zlomila si nohu. Od té doby se špatně hýbe. Upoutána na vozík. Všechna čest paní RHB sestře... A péči pečovatelek... Léky atrofují svaly. Lidé padají na vozíky, do lehátek... Místo aby přestali s krmením bílou moukou, ládujou je dle chuti klientů. Vždyť proč by měli měnit zavedenou a dobrou kuchyni... 


Maminčina pozemská pouť skončila. Náhle. Nečekaně. 

O mamince a jejím životě jsem za deset let téměř dennodenního dojíždění zjistila tolik informací, co za celý život ne. Chodily jsme spolu po stopách jejího dětství. Mlýn Skořípku, školu v Habřině, neznášovský hřbitov, místo jejího dětství... Někdy v dubnu 2021 mi řekla: Prosím tě, jak si to všechno pamatuješ? Ty to znáš líp než já. - Ano, na tuhle pohádku nikdy nezapomenu, mami! Děkuji za veškerou Tvou péči, pomoc, za obětavost, za ochranu, za vzdělání, život... Mami, chybíš mi!

16.5.2021

Paní Hrobská, měla jste za půl hodinky skypovat s maminkou. Ale já ji musím poslat do FN. Ona nám sklouzla z vozíku. To se stane. - Ať vás ani nenapadne ji po návratu zavřít na samotku!!! Víte, jak jste to před čtyřmi roky zvrtali, když si zlomila nohu. Žádná narkóza!!! 

21.5.2021

Ve čtvrtek 20.5. nás zavolali do FN k rozloučení. Maminka 21.5.2021 ve 4.10 hod. nad ránem vydechla po krvácení do mozku naposledy. 

Měla zdravé srdce, ledviny, v 94 letech jsme luštily křížovky. S odchodem i v tak vysokém věku jsme nepočítali. Ředitel DD neprojevil jakoukoli účast. 

Pečovatelka byla v nepravý čas na nepravém místě. 

Odskákala mamčinu smrt infarktem. 

Dopadlo to dobře. 

V tropickém červencovém dni jsem se vypravila k soudu, abych ji obhájila. Obviněn měl být systém, tedy ředitel organizace, který nezajistil včas opravu sprchy, kterou pečovatelka nahlásila týden předem.

Nejnovější články na našem satirickém dezinformačním dezolátním blogu

Co je nového ve fantaskních příbězích?

 

To bylo dnes boží! Půlnoc. Právě odbila. Vibruji. Vznáším se. Ne, ne. Žádný alkohol. Jen Setkání v trávě. Petroušek moc nemiluje tyhle happeningy. A to já jo. Nějak nás je třeba sladit. No. Copak v životě. Tam jsme oheň a voda. Jing a jang. Odlišní a přitom oba srdcaři. Jenže každý jinak. Zrovna prve noční cestou domů mi líčil jeden...

Podvečer. Měla bych sázet zbytky okurek a rajčat. Sedím na sluníčku. Zas naskočilo na oblohu. Na houpajdě si hoví Žofka. Pod ní se obírá Mourek. Žofie je potvora. Předstírá spánek. Ví, že je Mourek pod ní. Za chvilku se jde napást travičky. Ten ptáček, jak dělá takové ty chřestící zvuky teď chřestí z jednoho místa zevnitř zlatého deště. Možná, že...

Tak dnes, dnes volám bravóóo! Hotel Země se předvedl. Jsem náramně spokojena se statutem důchodce. PrDuch. Teď jsem vzpomínala, která písmena se tam mají dát. Na vaření v osmé a deváté třídě jsme si psali do receptů pr. d. p. To vymyslela paní učitelka Černá.

Tvořivý

04.06.2024

To bylo dnes skvělé! Až na žehlení jsem zvládla plán. Dokonce nadplán.

Prohlížím si fotky z dneška. Žofka Kéliška pořád někde špízuje. Pozoruje. Zkoumá. Na FB poslouchám zpívání s maminkou v roce 2020. Jsme tam v tom altánu. Byl ledový květen i dnešní den. Mamka nabalená víc, než tehdy v prosinci, jak mi ji pečovatelka pokladní ze samoobsluhy, Jana svezla v kraťasech… V těchto dnech tam pracoval velice šikovný mladý...

Bezstarostný

01.06.2024

Dožila jsem se věku, kdy jsem zvána na oběd k dětem. K dítěti. Ze čtyři našich dětí zve jen Linda se svým Petrem. Poprvé v životě jsem o Vánocích nemusela chystat Štědrý den. Neuměla jsem si představit, že bychom nebyli doma. Bylo to moc a moc krásné. Zážitek. Linda po odstěhování z Phy do hor měla poprvé stromeček. Něžný....

Pátek. Páteček. Ještě mám v mysli včerejší písničkaření. Až do večera myslím na děti, které zpívaly na schodech našeho krásného gymnázia. Ještě i večer, když začalo děsně pršet, říkám Petrouškovi:

Půlnoc. Co já tady zas dělala? Do čeho jsem zírala. Co jsem kde poslouchala? Co mi přišlo pod oči, že jsem to chtěla číst? Např. připomenutí, jak nás naši američtí osvoboditelé zbombardovali tak, že umíraly i děti. Navíc zničili náš majetek, který v budoucnu připadl pod sovětskou zónu. Kdyby se USA včas neprobrala z úleku, Stalin by osvobodil celou...

Letí to

28.05.2024

Dnes brzy. Brr. Klient na devátou. Brr. OK. Tak tedy vstávám. Připít horkou vodičkou na den, na radost, na MÍR… Koktejl. Kočičkám namíchat snídani. Měla bych zadělat na bagetky. Zvonek. Je tu. Měříme. Sice fixluje, ale výsledky má. Radím, co dělat, pokud budou grilovat, aby jedl méně a nemusel se přecpávat.