Nenechejte se zmást datem. 16.10. 2018 je den založení blogu :-) 


Píšu denní shrnutí, sloupky, deník, někdy fejetony na FB. Už víc jak rok mi lidi navrhují: Založte si blog. Neumím... Na kraji října 2018 mě na jeden den zablokovali. Nespravedlivě. Poslední kapka. Začala jsem hledat, snažit se a výsledek je tu. Budu ho vylepšovat, zkrášlovat, piplat, aby tady bylo útulno. 

6.8.2018 na terase DD. Už skoro rok zlomená stehenní kost brání v pohybu.
6.8.2018 na terase DD. Už skoro rok zlomená stehenní kost brání v pohybu.

Maminka bydlela ve svém domečku s kočkou. Hospodařila na svém. Sázela kytky, jahody, stromy. Pečovala o sádek, předzahrádku. Její domeček byl útulný. Hezky zařízený. Čisťounký. Jezdila autem. Do poslední chvíle. Začala ztrácet paměť. Jednou od nás odjížděla. Seděla v autě. Šla jsem se podívat, proč neodjíždí: 

- Víš, já chci jet k jedné známé a nemohu si vzpomenout, kde bydlí. 

Ještě jsem nebyla vystrašená... Až později. Nevěřila jsem. V DD je už asi sedmý - osmý rok. Skvělá bezkonkurenční péče. Jen ředitel je nějak divný. Chlubí se, že pracoval osm, respektive dvanáct let na kraji. Myslí si, že skvělá neracionální kuchyně je super, že praní v agresivních pracích prášcích je odpovídající hyg. normě. Schvaluje, že pan farář evangelické církve smí hřímat: Jsme bohatá země a MUSÍME do rodiny přijmout uprchlíky... Jsem v rozpacích... 


Fotka je z horkého léta 2018 u maminky. Celé prázdniny, vlastně celou dobu jejího pobytu mimo domov téměř denně pečlivě dbám o její rozvíjení, rozptylování, zlepšování zhoršující se nálady :-) Není se co divit. Milovala práci na zahradě. Svobodu, volnost. Přes den nikdy neuléhala. Nebylo přeci hotovo. Starala se o svou tříbarevnou kočku. Byla to Kočka. Já ji nazvala Micicinda. Pak jsem stejně pojmenovala naši kočičí hraběnu. 

V srpnu 2017 od nás naposledy odjela. Žhavý den. Ležela pod stromem na lehátku. Manžel ji odvezl. Zapomněla tu košilku. Netušila jsem, že se na lehátku prospala u nás naposledy. Maminka upadla. Zlomila si nohu. Od té doby se špatně hýbe. Upoutána na vozík. Všechna čest paní RHB sestře... A péči pečovatelek... Léky atrofují svaly. Lidé padají na vozíky, do lehátek... Místo aby přestali s krmením bílou moukou, ládujou je dle chuti klientů. Vždyť proč by měli měnit zavedenou a dobrou kuchyni... 


Nejnovější články na našem blogu

Přečtěte si, co je nového
 

Divný

02.04.2020

Devět. Slunce. Ještě chladno. Kde jsou kočky? Pražská Kitty aktivní. U misky. Čeká. Dočkala se: Jídlo vstalo. Krmím Kitty. Hledám Micku. Drápky té černé budí respekt. Na koši s poleny mám schovaný proutek. Ten se líbí Kitty. Hrajeme si. Ty její tlapy! Seká ocáskem. Končí. Otevírám na terasu. Odsunuji dveře do zahrady. Zdravíme se. Se zahradou....

Zas krásné ráno. Copak mi přinese apríl? :-) Den bláznů. Dnes bych měla už začít pracovat. Obézních je dost... Jen jim pomoci. Mamka vždycky říkala, že blbých je dost. Jako by je z nebe shazoval. Její postřeh aplikuji na Tlustých je moc. Jako by je z nebe shazoval. Tak hurá do pomáhání. Chceš být zdravý? Dovyživ se, přeformátuj tělo....

Ach, tak kočka, ta kočka! Jsme její otroci. Ani nevíme jak, stalo se. Vychovala si nás. Cvičí s námi. Poroučí. Sprchuji se. Čeká ve dveřích koupelny. Chce ven. Usínám. Říkám si, to už asi obešla revír, zkontrolovala boudičku. Už by mohla hupsnout na parapet. Hlavně, ať to neudělá. Probrala bych se ještě. Ne. Až když jsem v limbu. Buch. Bicí...

Něco někde tluče. V posledních dnech si dost časta ráno vzpomínám, co je za den, v kolik co kde mám... Dnes? Neděle. Ale něco tu tlouklo. Otáčím se k oknu. Venku - sluníčkový den. A na parapetu Micicinda. Dívá se do zahrady. Naštvaná, že otrok nepřiskočil a nepustil ji dovnitř. Tak lezu. Šest. Otevírám okno. Brrr! Chlad. Teplo, zima, teplo,...

Dnes školení v Blavě. No - poprvé STS seminář exkluzivně přes počítač. Za týden v Pze. Poprvé nebudu honit autobus. Začínáme v devět. Skvělé, vynikající, krásné, výživné školení.

Ráno. Půl sedmé. Jedu? Nejedu. Ale dnes - to bude! Modré nebe, slunce přes celou oblohu. No jo, ale co by tomu řekli lidi... Sarkofág. Druhý pokus - devět hodin. Slunce do toho pere. Měla jsem jet. Právě bych měla první jízdu za sebou. Jé - pozor na nemoc ABYCH KDYBYCH! Zahrada? Kolo? Práce? Všechno dohromady. Vyřizuji telefony. Objednávky...

Budík na půl devátou. V devět začínám. Dnes nebudu čistit okénko, vymetat kamna. Na desátou na homeopatii. Ranní rituálek až večer.

Cestovatelský

10.03.2020

Už úterý! Tak copak nám dnešní den odhalí, přinese, čím nás obohatí? Já na desátou na melíry. Zas se budu pokoušet o teleportaci. A zas neúspěšně. Že bych si před tím ještě sfrnkla na úřad do Náchoda?