Každý den je nový zázrak v životě
Ráno. Čtvrtek. Léto v plném proudu. Vedro. Nevedro. Slunce. Ale divno. Občas foukne. Ještě jsem se smočila. Voda teplá. Ale zima. Nepříjemno.

Maminka bydlela ve svém domečku s kočkou. Hospodařila na svém. Sázela kytky, jahody, stromy. Pečovala o sádek, předzahrádku. Její domeček byl útulný. Hezky zařízený. Čisťounký. Jezdila autem. Do poslední chvíle. Začala ztrácet paměť. Jednou od nás odjížděla. Seděla v autě. Šla jsem se podívat, proč neodjíždí:
- Víš, já chci jet k jedné známé a nemohu si vzpomenout, kde bydlí.
Ještě jsem nebyla vystrašená... Až později. Nevěřila jsem. V DD je už asi sedmý - osmý rok. Skvělá bezkonkurenční péče. No, nepřehnala jsem to? Zakázali mi nosit košíky třešní pro staroušky - prý je v jídelně pak moc pecek... Ředitel je nějak divný. Chlubí se, že pracoval osm, respektive dvanáct let na kraji. Myslí si, že skvělá neracionální kuchyně je super, že praní v agresivních pracích prášcích je odpovídající hyg. normě. Schvaluje, že pan farář evangelické církve smí hřímat: Jsme bohatá země a MUSÍME do rodiny přijmout uprchlíky... Jsem v rozpacích...
Fotka je z horkého léta 2018 u maminky. Celé prázdniny, vlastně celou dobu jejího pobytu mimo domov téměř denně pečlivě dbám o její rozvíjení, rozptylování, zlepšování zhoršující se nálady :-) Není se co divit. Milovala práci na zahradě. Svobodu, volnost. Přes den nikdy neuléhala. Nebylo přeci hotovo. Starala se o svou tříbarevnou kočku. Byla to Kočka. Já ji nazvala Micicinda. Pak jsem stejně pojmenovala naši kočičí hraběnu.
V srpnu 2017 od nás naposledy odjela. Žhavý den. Ležela pod stromem na lehátku. Manžel ji odvezl. Zapomněla tu košilku. Netušila jsem, že se na lehátku prospala u nás naposledy. Maminka upadla. Zlomila si nohu. Od té doby se špatně hýbe. Upoutána na vozík. Všechna čest paní RHB sestře... A péči pečovatelek... Léky atrofují svaly. Lidé padají na vozíky, do lehátek... Místo aby přestali s krmením bílou moukou, ládujou je dle chuti klientů. Vždyť proč by měli měnit zavedenou a dobrou kuchyni...
Pokud máte možnost poslat dar na doménu a další prémiový balíček standard pro doménu počteníčko...
zde je číslo konta: 8302530257/0100 Do zprávy pro příjemce: DAR
Děkuji
Paní Hrobská, měla jste za půl hodinky skypovat s maminkou. Ale já ji musím poslat do FN. Ona nám sklouzla z vozíku. To se stane. - Ať vás ani nenapadne ji po návratu zavřít na samotku!!! Víte, jak jste to před čtyřmi roky zvrtali, když si zlomila nohu. Žádná narkóza!!!
Ve čtvrtek 20.5. nás zavolali do FN k rozloučení. Maminka 21.5.2021 ve 4.10 hod. nad ránem vydechla po krvácení do mozku naposledy.
Měla zdravé srdce, ledviny, v 94 letech jsme luštily křížovky. S odchodem i v tak vysokém věku jsme nepočítali. Ředitel DD neprojevil jakoukoli účast.
Odskákala mamčinu smrt infarktem.
V tropickém červencovém dni jsem se vypravila k soudu, abych ji obhájila. Obviněn měl být systém, tedy ředitel organizace, který nezajistil včas opravu sprchy, kterou pečovatelka nahlásila týden předem.
Ráno. Čtvrtek. Léto v plném proudu. Vedro. Nevedro. Slunce. Ale divno. Občas foukne. Ještě jsem se smočila. Voda teplá. Ale zima. Nepříjemno.
A je tu. Červenec. Doba, kdy jsem si nedělala starosti s tím, že prázdniny běží. Prvního! To jsou ještě dva měsíce před námi! A když se červenec překulil k srpnu, ani mi to nevadilo. Já byla do školy zamilovaná. Školní nadšenec. Všechno mi šlo, až na jeden předmět. Tělocvik. Ješiši, přetrpěla jsem tělocvičnu nebo stadion. S holkami jsme drbaly...
Zas. Slunce. Já se picnu. Prý to prospívá. Tělo se ve vedrech čistí. Všeho moc škodí. Sauna každý den už stačila. :-) Jdu znovu do toho. Venku v zahradě žalostně pomňukuje Žofka. Chce domů. Než zavřu okna, mohu domem volat.
Večer. Konečně po bouři. Zaplaťbůh nepadaly kroupy. Ulevilo se kočkám. Bylo vidět, jak je vedra trápila. Kolila. Nahoře v pevnosti slyším troubit večerku. Tady jsem doma.
Včera večer mě píchla včela. Do prostředníčku levé ruky. Abych zamezila otoku, běžela jsem v noci do zahrady pro list jitrocele. Ne kopinatého. Toho s širokými listy. Zcela zbytečně. List léčil celou noc. A nic. Ráno oteklý nejen prst, ale i dlaň. Postupně otok jel po hřbetě ruky až k zápěstí. Jak si sáhneš jen zlehka na otok, maličko si...
Sobotěnka. Tropy. V tomhle létě se ještě víc a víc zajímám o nové zpracování plodů, květů…
V noci okny proudí do domu chladný vzduch. Ráno vše zavírám.
Docela se těším do horkého dne. Šest ráno. Nastavím si frekvence na Zapperu a vrátím se potichoučku do postele. Jenže otevřenými okny se před kočkami neschovám. Žofie se dobývá bubno Pouštím je dovnitř.
Podvečer. Sedím pod slunečníkem na zahradě. Cítím kůži polechtanou od sluníčka. Den sv. Jána. Byl by krásný. Byl by. Kdyby…
Cvičení CO skončilo. Pomalu zklidňuji. Ještě přiblblé aplikace Rossmann, Lidl, Kaufland… Hezky se přihlásit. Tvrdí ti, že nesprávné heslo… Ale nedala jsem se. Snad je vše v pořádku. Jiný kabílek. Jak jsem včera přenášela fotky? Ne a ne na to přijít. Malé cvičení večer. Přišla jsem na to. Dalo mi to.
Ráno. Petroušek má volno. Čekám dva balíky. Jeden obzvlášť nedočkavě. Nový Thermomix. Starý mi vykoupili ve čtvrtek. Můj dennodenní kamarád ve vaření věrně sloužil devět let. V tichosti jsem toužila po novém modelu s obrazovkou. Ó, kdybych měla k dispozici dvě nádoby. To by bylo!
Laskavost, ta se ti vždycky vrátí zpět.