Krása
Neděle. To se nic nedělá. Když máš ale práci, tak se dělá. Vyhýbám se modálním slovesům, znamenají podřízenost. Ale tady použiju to jedovaté muset. Když se musí, tak se jede i v neděli.

Maminka bydlela ve svém domečku s kočkou. Hospodařila na svém. Sázela kytky, jahody, stromy. Pečovala o sádek, předzahrádku. Její domeček byl útulný. Hezky zařízený. Čisťounký. Jezdila autem. Do poslední chvíle. Začala ztrácet paměť. Jednou od nás odjížděla. Seděla v autě. Šla jsem se podívat, proč neodjíždí:
- Víš, já chci jet k jedné známé a nemohu si vzpomenout, kde bydlí.
Ještě jsem nebyla vystrašená... Až později. Nevěřila jsem. V DD je už asi sedmý - osmý rok. Skvělá bezkonkurenční péče. No, nepřehnala jsem to? Zakázali mi nosit košíky třešní pro staroušky - prý je v jídelně pak moc pecek... Ředitel je nějak divný. Chlubí se, že pracoval osm, respektive dvanáct let na kraji. Myslí si, že skvělá neracionální kuchyně je super, že praní v agresivních pracích prášcích je odpovídající hyg. normě. Schvaluje, že pan farář evangelické církve smí hřímat: Jsme bohatá země a MUSÍME do rodiny přijmout uprchlíky... Jsem v rozpacích...
Fotka je z horkého léta 2018 u maminky. Celé prázdniny, vlastně celou dobu jejího pobytu mimo domov téměř denně pečlivě dbám o její rozvíjení, rozptylování, zlepšování zhoršující se nálady :-) Není se co divit. Milovala práci na zahradě. Svobodu, volnost. Přes den nikdy neuléhala. Nebylo přeci hotovo. Starala se o svou tříbarevnou kočku. Byla to Kočka. Já ji nazvala Micicinda. Pak jsem stejně pojmenovala naši kočičí hraběnu.
V srpnu 2017 od nás naposledy odjela. Žhavý den. Ležela pod stromem na lehátku. Manžel ji odvezl. Zapomněla tu košilku. Netušila jsem, že se na lehátku prospala u nás naposledy. Maminka upadla. Zlomila si nohu. Od té doby se špatně hýbe. Upoutána na vozík. Všechna čest paní RHB sestře... A péči pečovatelek... Léky atrofují svaly. Lidé padají na vozíky, do lehátek... Místo aby přestali s krmením bílou moukou, ládujou je dle chuti klientů. Vždyť proč by měli měnit zavedenou a dobrou kuchyni...
Pokud máte možnost poslat dar na doménu a další prémiový balíček standard pro doménu počteníčko...
zde je číslo konta: 8302530257/0100 Do zprávy pro příjemce: DAR
Děkuji
Paní Hrobská, měla jste za půl hodinky skypovat s maminkou. Ale já ji musím poslat do FN. Ona nám sklouzla z vozíku. To se stane. - Ať vás ani nenapadne ji po návratu zavřít na samotku!!! Víte, jak jste to před čtyřmi roky zvrtali, když si zlomila nohu. Žádná narkóza!!!
Ve čtvrtek 20.5. nás zavolali do FN k rozloučení. Maminka 21.5.2021 ve 4.10 hod. nad ránem vydechla po krvácení do mozku naposledy.
Měla zdravé srdce, ledviny, v 94 letech jsme luštily křížovky. S odchodem i v tak vysokém věku jsme nepočítali. Ředitel DD neprojevil jakoukoli účast.
Odskákala mamčinu smrt infarktem.
V tropickém červencovém dni jsem se vypravila k soudu, abych ji obhájila. Obviněn měl být systém, tedy ředitel organizace, který nezajistil včas opravu sprchy, kterou pečovatelka nahlásila týden předem.
Neděle. To se nic nedělá. Když máš ale práci, tak se dělá. Vyhýbám se modálním slovesům, znamenají podřízenost. Ale tady použiju to jedovaté muset. Když se musí, tak se jede i v neděli.
Abych si to v hlavě srovnala – je pondělí. První pracovní den. V půl čtvrté jsem ulehla. V půl osmé jsem se sama vzbudila před budíkovým řinčením. Ireno, vstávej. Upletla sis na sebe bič, tak vylez!
Sedm. Budík. Proč mám vstávat? Setina vteřiny… Už vím. V půl deváté u Sika. Vybereme obklady. Dům rozdělen na špinavou část. Oblepenou fóliemi. A na část, kde je relativně čisto, ale bude se taky muset uklidit. Koupelna.
Kolikátého vlastně je? Má mysl je sevřena výměnou kuchyně. Nevím, který je den, kolikátého, hlavně – synchronizovat práce, aby vše klaplo.
Motto andělů na dnešní den jsem si přečetla až večer. Náhodně. Dnes jsem po dlouhé době vzala motivační knížku večer do ruky. Jen proto, že jsem hledala fotky ze stavby domu.
V noci jsem si šla pozdě lehnout. Nad ránem; štěstí že se už prodlužuje noc. :-) Žofie zaťukala divoce na okno. Cvičí nás. My se nechceme nechat trénovat. Je důležité nemít mozek v agonii. Uvědomit si – pozor, začíná výcvik! Noc před se nechal Petroušek vytáhnout na noční cvičení z postele Ona si po půlnoci zaťuká; vtrhne divoce do domu...
Dnes portál 7/7. Umocňuje se manifestace všeho, co vyzařujeme. Co naše vibrace ztělesňuje. Kdo vytváří vysokou vibraci, může pocítit, jak to je, když jsme ve své světelné síle.
Petroušek slouží vlasti a lidu. Je neuvěřitelně charitativní. Něco jako ten z Hradu. Akorát můj Péťa zachraňuje reálně. Energetik. Nikdy nikoho nenechá na holičkách.
Neděle. Pravděpodobně dnes někteří slavili státní svátek. U nás se vyklízela kuchyň. Den D má několik vrcholů. Demontáž naší staré, vcelku krásné kuchyňské linky. Další den D – instalace nové. Vlastně další den D malování. Pak teprve instalace nové a nakonec Den D – položení nové dlažby. Můj diář je popsán na dva týdny dopředu.
Sobota. Půlnoc. To byl den! Vymyslela jsem si práci v domě. Najednou to narostlo. Lekla jsem se svých plánů. Petroušek mi radil, pozvat si Lindu. Ne, ne, to zvládnu. Nakonec jsem byla dnes ráda, že tu hákovala. Jela jako stroj. Co já jsem včera vystěhovala za celý den s koukáním do FB, ona bez zdržovaček kolem vystěhovala v daleko větším...
Zaspala jsem. Odbila půlnoc. Jak to dnes… Jo, už vím. Ráno jsem rovnýma nohama skočila do dne. V diáři mám na čtrnáct dnů práci v domě. Místo dovolené nás čeká… Akcička. Místo od pondělka jsem začala pro jistotu už dnes. Celé dopoledne vynáším věci z kuchyně. Vlastně jsem nic nevynesla. Holka, tak to nevím.
Ráno. Čtvrtek. Léto v plném proudu. Vedro. Nevedro. Slunce. Ale divno. Občas foukne. Ještě jsem se smočila. Voda teplá. Ale zima. Nepříjemno.