Naprosto, ale úplně letní
A neděle je za námi. Byla krásná. Dopoledne s mrakem. Mám na paměti – nebuď arogantní. Zachovávej klid.
Maminka bydlela ve svém domečku s kočkou. Hospodařila na svém. Sázela kytky, jahody, stromy. Pečovala o sádek, předzahrádku. Její domeček byl útulný. Hezky zařízený. Čisťounký. Jezdila autem. Do poslední chvíle. Začala ztrácet paměť. Jednou od nás odjížděla. Seděla v autě. Šla jsem se podívat, proč neodjíždí:
- Víš, já chci jet k jedné známé a nemohu si vzpomenout, kde bydlí.
Ještě jsem nebyla vystrašená... Až později. Nevěřila jsem. V DD je už asi sedmý - osmý rok. Skvělá bezkonkurenční péče. Jen ředitel je nějak divný. Chlubí se, že pracoval osm, respektive dvanáct let na kraji. Myslí si, že skvělá neracionální kuchyně je super, že praní v agresivních pracích prášcích je odpovídající hyg. normě. Schvaluje, že pan farář evangelické církve smí hřímat: Jsme bohatá země a MUSÍME do rodiny přijmout uprchlíky... Jsem v rozpacích...
Fotka je z horkého léta 2018 u maminky. Celé prázdniny, vlastně celou dobu jejího pobytu mimo domov téměř denně pečlivě dbám o její rozvíjení, rozptylování, zlepšování zhoršující se nálady :-) Není se co divit. Milovala práci na zahradě. Svobodu, volnost. Přes den nikdy neuléhala. Nebylo přeci hotovo. Starala se o svou tříbarevnou kočku. Byla to Kočka. Já ji nazvala Micicinda. Pak jsem stejně pojmenovala naši kočičí hraběnu.
V srpnu 2017 od nás naposledy odjela. Žhavý den. Ležela pod stromem na lehátku. Manžel ji odvezl. Zapomněla tu košilku. Netušila jsem, že se na lehátku prospala u nás naposledy. Maminka upadla. Zlomila si nohu. Od té doby se špatně hýbe. Upoutána na vozík. Všechna čest paní RHB sestře... A péči pečovatelek... Léky atrofují svaly. Lidé padají na vozíky, do lehátek... Místo aby přestali s krmením bílou moukou, ládujou je dle chuti klientů. Vždyť proč by měli měnit zavedenou a dobrou kuchyni...
Paní Hrobská, měla jste za půl hodinky skypovat s maminkou. Ale já ji musím poslat do FN. Ona nám sklouzla z vozíku. To se stane. - Ať vás ani nenapadne ji po návratu zavřít na samotku!!! Víte, jak jste to před čtyřmi roky zvrtali, když si zlomila nohu. Žádná narkóza!!!
Ve čtvrtek 20.5. nás zavolali do FN k rozloučení. Maminka 21.5.2021 ve 4.10 hod. nad ránem vydechla po krvácení do mozku naposledy.
Měla zdravé srdce, ledviny, v 94 letech jsme luštily křížovky. S odchodem i v tak vysokém věku jsme nepočítali. Ředitel DD neprojevil jakoukoli účast.
Odskákala mamčinu smrt infarktem.
V tropickém červencovém dni jsem se vypravila k soudu, abych ji obhájila. Obviněn měl být systém, tedy ředitel organizace, který nezajistil včas opravu sprchy, kterou pečovatelka nahlásila týden předem.
A neděle je za námi. Byla krásná. Dopoledne s mrakem. Mám na paměti – nebuď arogantní. Zachovávej klid.
Ráno chceš nechceš vstávám na devátou. Chci se účastnit od desíti hodin procházky pevnostním hřbitovem s ing. Jiřím Černým. Mám toho dost stihnout. Kočky, sebe, svačinku Petrouškovi, pití s sebou…
Půl dvanácté v noci. Úlovek v zahradě nebyl nic moc. Spíš naši čeští. Pár rezáčů taky provádělo ekvilibristické kousky. Třeba na starém rozpadajícím se květináči se vyhřívali dva. Ano, na afrikánech – nezklamali. Sice jen dva, ale byli. Vždycky sedm a tak. Jednoho jsem našla na terase v millionu bels. Ještěže jsem se podívala. Selsky si to...
0:55 hod. Právě skončil čtvrtek. Už je páteček. Teď jsem se vrátila z lovu. V podvečer jsem nasbírala pytel slimáků. Půlnoční sběr byl taky úspěšný. Už byli nalezlí na večeři. Na libečku se jich pár houpalo, po rajčatech lezli, na afrikánech –ty jim opravdu hodně chutnají; na Davidově hlavě mi hodovali na milionu bells; v trávě se potulovali na...
Půl deváté večer. Tropický den za námi. Ráno brzy přišel LP a indiánem. Slyšela jsem je, jak řežou, brousí a pracují na chaloupce. Když jsem se poprotahovala, Žofie po dlouhé dlouhatánské době přišla mezi dveře. Sedla si. Sondovala, jestli ji vyhodím. Zareagovala jsem mile; začala mě tahat z postele svým kvílivým mňau.
"Ani král ti nemůže darovat čest, každý žebrák ti ji může odepřít: chovej se stejně čestně k vysokému i nízkému!" Jan Neruda, český básník, prozaik, novinář (1834–1891)
Půlnoc. Už dávno na věži pevnostního kostelíčka odtroubili večerku. Beru baterku. Nedá mi to. Jdu zkontrolovat rudbekii. Když už jsem tu, beru to zas znovu. Po kolikáté už? Rudbekie v ohrožení malým šnečkem. Kousek dál se vyvaluje jeden hnědý. Pojď. Jdeme! Na libečku se jeden pase. Šup dolů, čuně! Nosím s sebou mističku z plastu, kovovou krabičku s...
Ještě asi hodinku a půl potrvá den s nádherným datem. 7.7.2024
Dnes je asi sobota. S volnými dny mám v hlavě posuny. Děsí mě to. Abych si uvědomila, který den žiju.
Ráno. Pozdní. Telefon. To bude Linda. A je to Linda! Ranní ptáče observuje latifundii.
Skončil Šalingrad. O věrozvěstech. Husovi. Rozjímám. Vzpomínám. Přemýšlím. Stále manipulace. Ti dva - Crha a Strachota zničili naše obrázkové energetické písmo. Vyhrožovali sepsanou sbírkou Zákon sjudnyj ljudem. Nebudeš věřit v jednoho boha? Půjdeš do otroctví, sebereme ti majetek, usekneme ruku... Takoví dva skutečně vynikající manipulátoři. Jak...
Středa. Budík na devátou. Budím se o hodinu dřív. Tak si ještě zaryju čumáčkem v peří. Půl desáté! Neslyšela jsem! Rychle. Otevírám dveře do zahrady. Tam se po čtrnácti dnech zas pracuje v zahradním domečku. Ty dva týdny LP pracoval na jejich. Terénní úpravy. Linda si mohla nasadit stromy. Okolo jejich domu už to vypadá krásně. Jen aby už...