Už to začalo

Zaspala jsem. Odbila půlnoc. Jak to dnes… Jo, už vím. Ráno jsem rovnýma nohama skočila do dne. V diáři mám na čtrnáct dnů práci v domě. Místo dovolené nás čeká… Akcička. Místo od pondělka jsem začala pro jistotu už dnes. Celé dopoledne vynáším věci z kuchyně. Vlastně jsem nic nevynesla. Holka, tak to nevím.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-03-ach-ty-sanony-sanony-sanony

Padla mi do očí drtička. Nepotřebovala by novou vpusť? Jdu hledat šanon.

Naše drtička drtí statečně už asi šestnáct let. Když byla nová, hned jsem do ní omylem narvala gumový protlačovací uzávěr. Obratem mi v obálce ochotná slečna poslala i s víčkem nový. Držím v ruce obálku. Zkoumám, jestli je to ten semletý nebo nový… Takový nějaký unavený. Zpuchřelý. Zkouším ho vložit do drtičky. Ne. Propadl. Chci nový. Hledám na obvyklém místě šanon se všemi fakturami ze zařízení domu. Vím přesně, kde bych v šanonu našla to, co hledám. Teď jen ho najít. Není tu. Jdu k sobě do pracovny. Očima zběžně přelétám řadu barevných hřbetů. Vracím se do kuchyně ujistit se, že tam, kde léta stával, opravdu není. Kde může být? Pamatuji si, že firma Schock dřezy nám prodala nanogranitový zázrak, kterého se léta chci zbavit. Prý s nanočásticemi stříbra. Samočisticí. To určitě. Už máme indický měděný hluboký tepaný škopek. Hned vedle dřezu je uložen návod a faktura za drtič. Kdo hledá, najde. Už ho mám. Dychtivě hledám dřez a u něj drtičku. Poznamenané telefonní číslo na návodu. Volám. Určitě nebude už po tolika letech fungovat. Neberou. Berou:

- Dobrý den, drtičky Bond.

- Bonde, dobrý den! Ani nevíte, jakou radost jste mi udělal.

Vyprávím, jak jsme si v roce 2010 u nich koupili skvělou drtičku. Šlape dodnes. Jen gumovou vpusť bych asi potřebovala už novou. Taky říkám, jak mi ochotná slečna poslala obálkou za mnou zlikvidovanou manžetu obratem novou. Víte, moje drtička je slečna. Mladičká. neunavená. Ona pracuje nejvíc v zimě. V létě nosím všechno na kompost. Ale zkažené vejce posílám přes ní do odpadu.

Na druhém konci slyším nádhernou moravštinu. Hlas mi připomíná jednoho brněnského herce. Ladí mi do uší.

- Tak vy byste chtěla novou drtičku?

Dělá si legraci. On pochopil, že chci jen tu ucpávku.

- Kolik to stojí?

- 259 korun. Plus Zásilkovna.

- A poštovné?

- 105 korun.

- Počkejte, a vy byste mi nedoběhnul na poštu, kdybych si zaplatila balikovnu?

- Ne, nedoběhnul.

- Mám ji totiž podstatně levnější. Poslala bych vám štítek. Jenom byste to dal na poštu.

- Pošlu fakturu. A vy mi pošlete štítek. Ale až v pondělí. Dnes už ne.

- Vy jste tak skvělý!

- No vy byste totiž vymámila z každého všechno.

- I z jalové krávy tele.

Smějeme se. Chválím ho. 

- Jen pro zajímavost, kolik teď stojí drtička?

- Od nejlevnějších to začíná na jedenácti tisících. 

- Hm. Tak to je přijatelná cena. My jsme ji odhadem koupili tak za šest sedm...

Nahlížím do šanonu. 

- Mám tu číslo. 

- Ano, tak ty jsme prodávali tak v roce 2009. 2010.

Diktuji mail. Děkuji za ochotu. Budu o nich všude mluvit. Drtičky Bond.

Drtiče odpadu BOND (Bone Crusher) jsou vysoce výkonné americké drtiče z Anaheimu v Kalifornii určené pro domácnosti i gastro provozy. Vyznačují se motory s permanentním magnetem pro okamžitý plný výkon, antikorozní úpravou a tichým chodem.

Víte, Moravané jste daleko lepší, pohostinnější, přátelštější než – nechci říci Čecháčkové. Než Češi. Ale v jednom jste teda pochybili.

- Jo? V čem?

-  Fiala a ti vaši, co se tam rojí. Tak ten se nepovedl. 

- Ale za to můžete vy! Proč vy jste ho od nás vytáhli do Prahy. Tam nadělal škody. 

Řehtáme se. Velice hezký, milý a vtipný rozhovor. Pokud by někdo potřeboval drtičku, jedině Bond. Drtičky Bond.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-03-dopoledne

Vařím ve svém novém Thermomixu rajčatovou rýži. Skvělé jídlo. Vynikající recept. Pouze v době úrody.

Petroušek je tu. Kytici nese. 4.7.1989 jsem ho viděla poprvé v životě. Mamčin soused, jeho bratr, odletěl s manželkou do Bulharska. Zahradu jim přijel zalévat atletický veselý chlápek. Mamka ho zdravila:

- Dobrý den, pane Hrobský!

Koukala jsem, jestli se nespletla. Ne, nespletla… Svou historku z toho dne jsem dávala na FB. Jak v pohádce O Jeníčkovi a Mařence. Opřené o dlouhý žebřík jsme s mamkou gestikulovaly, aby pan Hrobský se mnou neflirtoval. Nad hlavou česal třešně jeho přechůdce, žárlivý chlápek z Karlových Varů.

- Co říkáš, Irenko?

- Nic, nic. Trhej.

Péťa zas:

- Paní Konečná, kdyby mi tohle říkalo pane, už bych vaši dceru pozval nahoru na kafe.

- Pšššt!

- Co říkáš, Irenko? Neslyším.

- Nic, nic. Česej! To fouká vítr.

Zavašené na šprycli žebříku jsme si špitaly. Mamka význačně:

- On se dává rozvádět.

- Mami, nepřipadá v úvahu!

Vida, připadlo.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-03-posvitit-s-vyhledem-na-snezku

Jedu posvítit. Jsem v meditativní náladě. Dnes jsem si sedla na hrob a chvíli zůstala v tichosti. Krásné poleženíčko s výhledem přes hřbitovní zeď do Krkonoš. Sněžka se dnes nádherně tyčila na krajinou. Vypadalo, že ji podpírá Černá hora. Ale ne. Sněžka je majestátní pyramida. Naše ochránkyně. Strážkyně naší země. Pohlídá, aby se Spojené státy evropské rozsypaly na padrť.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-03-vyrocni

Od včera mám upečený korpus. Dnes zdobím jahodový dort.

- Peťuš, dnes jsem zalévání odbyla. Jdu uvařit marmeládu. Sestavíš mi stroj?

Co bych si bez něj počala. Bože, děkuji ti! Vytahuji různé krabice od robota. Petroušek sestavuje jednotlivé části. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-03-marmeladove-kuteni

Nejprve z černého rybízu. Každý rok melu na systému z masového strojku, ale se sítkem na šťávu…

- Peťuš, nejde mi to.

- Jsem čekal, že mě zavoláš dopoledne. Jsem už unavený.

- Petroušku, neboj. Přijdeme na to.

V klidu rozděláváme vnitřnosti.

- Tady je to správně. Proč se tam nepřenáší ten pohyb.

- Petroušku, rozdělej ještě tohle.

- Ale to je dobře.

- To nevadí. Rozdělej to.

V klidu zašroubovávám pěkně do závitu znovu kolečko. Spouštím.

- Peťuš, už to jde!

Melu nejprve černý rybíz.

- Péťo, mám 650 g hmoty. Kolik cukru, když se dává kilo a půl…

Péťa mi to spočítá z hlavy. Hotovo. Teď červený.

- Peťuš, a kolik dám cukru, když se dává…

Spočítal. Hotovo. Černou směs liju míchat do robotu. Ta se bude miglat dlouhou. Na noc ji přikryju utěrkou. Červenou liju do Thermomixu. Za půl hodinky hotovo,. Vypařené skleničky. Obrátit dnem vzhůru. Hotovo, točit! Jak by řekla maminka.

Ještě čaj na zítra do termosek. Vyplachuji nádobu po marmeládě. Liju do termosky. Výlisky už mnoho let nezahazuji. V zimě je přidávám do konve. Čaj voní po originál rybízu.

Klimbla mi hlava. Ješiši. Po půlnoci. No, ale nedám si ujít proběhnout FB.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-03/1716762701

Megy Bílková

Chybí vám tam především že je vlastizrádce a válečný sráč

Monika Trundova

Jeste kokot tam chybí

Tele Semtele

Supersoudruhman

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-03-dokonala-polstina/1716762610

Aleš Sýkora

respekt polákům....

Klára Klimšová

Dobře brutální hnidy...

Aleš Kováč ·

tvl, tohle dokáže jen polština, rozsekalo mě to na hadry

Irena Hrobská

Aleš Kováč I mě:-)

Můdra Sova

Blekotnik Neandrtalsky je jasná volba!

Dobrou noc!