Kdo s koho

V noci jsem si šla pozdě lehnout. Nad ránem; štěstí že se už prodlužuje noc. :-) Žofie zaťukala divoce na okno. Cvičí nás. My se nechceme nechat trénovat. Je důležité nemít mozek v agonii. Uvědomit si – pozor, začíná výcvik! Noc před se nechal Petroušek vytáhnout na noční cvičení z postele Ona si po půlnoci zaťuká; vtrhne divoce do domu s obrovským řevem. Nadává, dožaduje se jídla, popohání. Vím, že kočky mají rády rautové stoly. Chodí zobat několikrát za den. Kvůli Mourkovi jsem zavedla pouze snídani a večeři. Tečka. Žádný raut. A hlídat misky. Jakmile se zapomeneš, najednou vidíš obrovskou chlupatou hroudu u Žofčiny mističky. Vytlačí ji. Někdy Žofka sní pár soustek, jde pryč. Mourek rád dojede její porci nebo jen zbytek. I kdyby to bylo jedno čmírko masa. Tloustne. Lámu si hlavu, jak to, že jsem omezila celodenní mlsání jen na dvě příležitosti. Krmíme masem. A přesto je Mourek jak kule. Kočičák vykastrovaný na to má prý náběh. Ale ne právo. Tlouštík.

Tak tedy Žofka se rozhodla, že je na čase si nás víc ochočit. Už je u nás přeci jenom tři roky, tak je na čase trošku s páníčky pohnout. Konkrétně mě cvičí, že zaťuká. Vpustím. Ona ječí na celý dům – dejte mně najíst, dělej! Mám hlad! Okamžitě! Přidej! Než já vezmu misku s masovou směsí. Ohřeju drtíček vody. Ohřeju obsah misky. To je mňaukotu. Rozléhá se nočním tichem. Pozdní večeři slupne. Někde si ustele. Chvíli dá pokoj. V zimě spí až do rána. Většinou na chvilenku přijde ke mně na gauč. Ale někdy zaleze rovnou do tmy do Péťova studia. Setrvá v klidu do rozbřesku. Po slunovratu si říkala, že noc je ještě mladá. Začala mě nutit, abych ji pustila ven. Když jsem vzhůru, tak posloužím. Ale všechny kočky – Micicinda, Zrzečka i tahle můra z králíkárny – neomylně poznají, kdy se mění vlnění v mozku. Odhadnou přesnou hranici – propadám se do spánku. Propadám... Jsem ve snu. Vtom Micka vždycky hupsala na parapet. Tohle drzé stvoření začne vyřvávat do tmy domu. Já bych to vydržela. Ne tak Péťa. Je na spánek velice citlivý. Dodržuje si svou pravidelnou hodinu. Spí dostatečně dlouho. A najednou mu do jeho spánkové hygieny začne řvát kočičí spratek. Předevčírem vstal, madam pustil. Včera se propadám, propadám, už jsem hluboko…

- Mňááááu!

Ale to jsem se tak naštvala! Jak pořád hlásám lásku, lásku... Někdy to nejde. Popadla jsem z nočního stolku papíry, které si chci přečíst. Stočila do ruky. Potichu jsem ječela domem. Ano, oxymoron. Syčela jsem jak zmije. 

- Kde seš?

- Pocem!

- Ozvi se!

Marně. Žofka inteligentní hodila zpátečku a někde se schovala. Pochopila.

- Ještě si zkus béknout! Ještě jednou! A uvidíš to tóčo!

Ulehla jsem. Okamžitě usnula.

Ráno byl jen Mourek. Žofka asi přijde později. 

Vypravila jsem se za svým dobrodincem. Za Danem, který mi včera tak bezelstně popřál hezký den a nechtěl nic za synchronizaci telefonu s autem a výměnu pojistky, abych mohla nabíjet za jízdy telefon.

- Jste tam?

- Jsem.

- Tak já za chvilku přijedu.

- Dejte mi půl hodiny. Lepím fólii.

- Nebojte, jen něco nesu mezi dveře.

Už včera jsem mu chtěla odvézt kus jahodového dortu, rychle podléhá zkáze. Jahody. Nutno kontrolovat. A kus vynikající borůvkové a jahodové bublaninky. A tyčku Herbalife. A jahody…

Přistávám. U spuštěné rolety hlásím, že mu to nechávám… Vtom se roleta začala zdvihat. Slunce opravdu lepilo folii. Překrásně to vypadá. Je to fční. Nevpouští to UV záření a teplo ve vedrech do auta. A drží to sklo pohromadě. Nechci otravovat. Utíkám zpět do auta. V září si to nechám nalepit. 

Zajímavé, jak srdce plesá, když potkáš dobrého člověka. Lidskou duši. Mám to i naopak. Potkám-li nelidu, jak říkávala babička, srdce umí indikovat. Pryč od takového netvora z okruhu jeho energie.

Stavuji se v Penny. Nic nepotřebuji. Přesto se u pokladny divíš. Mají 33% šlehačky. Kelímek jogurtu. Kupuji do truhlíku dvě kytky. To jsou ceny, to jsou ceny. Nový prodavač vyrovnává zboží. Beru sušené mango.

- Mám tu asi týden vyjednáno, že přinesu…

- Kytičku. Ano. Vím.

- Vy to víte?

- Máte na to dva roky.

- Aha. Já totiž teď nevím, kam jsem si vystěhovala desky s účtenkou. Máme vystěhovanou kuchyň.

- Nevadí. Pak to přinesete.

Hm. Tak oni o mně vědí. Totiž kytky se normálně reklamují. Tady o tom nevěděli. Krajánek jim řekl, že ano. Je to teď můj oblíbený obchod. Už moc nechodím do Kauflandu, do Lidlu… Jednou tu budou zase naše české konzumy, samoobsluhy s českým zbožím…

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-08-miluji-mangold

Vracím se domů.

Kde je Žofie? Nebyla na snídani.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-08-chlebanek

Je třeba ještě upéct bochník chleba. Uvařit si mangoldový špenát. Jeho listy jsou jak krajkoví. Měď chrání společně s ovčí plstí rostlinky před slimáky. Ale mangold – ten jim jede. Uvařit brambory. Rozhlížím se kuchyní, jestli mám všechno vystěhováno. Sundat záclony zítra. Vynést kytky z oken ven. Přenést Herbalife výživu do chaloupky. Termosky s čajem. Na chvíli se přenesu na novou linku. Jenže malou. zaplaťbůh, že je chaloupka zrekonstruovaná. Linka malá. Nevadí. Sklenář už pískuje mé motivy v domě do skel nad linkou. Vzory jsou ve výplních dvveří i v kuchyńských dvířkách. Měděný škopek už je v truhlárně. Úchyty. Všechno se to chystá na pondělí. Do té doby vystěhovat linku.

Kde je Žofka?

Obědvám venku. Sleduji FB. To je věcí a věcí, informací, lží a překrůcanin. A hodně urážek od opozičníků. Jak oni jsou nedůtkliví! A vulgární. Takhle to dřív nebylo. Přeci jsme si všichni rozuměli. Nemusí být hned agresivita. Lidi hrubnou. Jak nemáš stejný názor, jsi třídní nepřítel. 

Sleduji vyšklebování ohozu ankarské mise. Legrační. Kdo se hrne někam, kam nepatří. Večer u pana Holce zjišťuji, jak ČT lže. Při Trumpovu odchodu ze sálu si podal ruku s Babišem. Prý mu Babiš za ruku chytil. A ono to prý tak nebylo. Manipulátoři opět v plné síle v sedle. On se zastavil, podal ruku, podíval se do očí. A já viděla všude jen to ledabylé podání. Spíš plácnutí. 

- Odvezu tady ty velké špalky. On mi je naštípe…

OK. Než se naobědvám, Petroušek je zpátky.

- Hotovo. To bys neunesla.

- A poškodila bych šamot.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-08-zofincin-pozdrav

- Petroušku, prosím tě, potřebuji pomoci s tou velkou pichlavou kytkou. 

Beru si rukavice. Pé´ta ji nese za květináč. Já přidržuji.

- Ješiši, Péťo, myš!

- Kde?

- Tam!!

- Já ji přejel kolečkem. Jak je placatá!

- To je pozdrav od Žofky. Ona tu celý den nebyla. Ani na snídani. Co když nepřijde? Určitě se urazila.

- Ráno tu byla. Neboj.

Jdu zalít zahradu. Všechno bují. Občasný déšť. Relativně teplé počasí…

- Petroušku, ty bys mi nenosil konve s jíchou? Zalila bych tím hnojivem ve skleníku.

- Ty máš úrodu! Jak jsi to dokázala?

- Peťuš, to jsou ty měděné spirály. Elektrokultura.

Zaléváme. A záhon vedle skleníku taky bují. Tam to všechno teprve dozrává. Rostliny nebývalé síly.

https://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/221411058090306/

Vracím se k rozhovoru Stacha z Hyde parku civilizace. Nepatří mezi příliš ostré pastelky v penále. Asi před čtrnácti dny řekl, že v případě blackoutu tu budeme mít přece Českou bruselskou lži TV. Jak? Když nepůjde elektřina? V rozhovoru s bývalým americkým agentem o tom, jak nás sledují, jak nás mají v merku, jak se nedá vymanit, dupnul si a plačtivě řekl, že si tohle nepřeje. Agent se jen shovívavě usmál tomu dítěti. Kluku, můžeš si dupnout i víc. Schválně, jestli se nepropadneš až do západního Německa.

https://www.youtube.com/watch?v=-mlEQJdsmSk

U pana Holce se dozvídám nejen o střiženém videu podání ruky Trumpa s Babišem. ČT tvoří AI videa, kam montuje nepohodlné novináře. Dezinformuje. Smutné. Má uvádět dezinformace na pravou míru. A zatím je sama vyrábí.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-08-kde-asi-stach-pracoval-dosud/1717276888

Směju se. Stach vyhrožuje, že nebude pracovat ve státní televizi. Blbec. A kde asi tak pracuje dosud? Ve státní televizi.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-08-tresci-jatra-z-norska-od-rybarky

- Petroušku, dnes si místo koktejlu dáme tresčí játra od té paní…

Krájím cibulku, hořčici, krajíček chleba, jak to chystala maminka. K tomu přidávám na prkénko rajče, okurku… 

- Peťuš, vyřiď té rybářce, že to bylo pochutnání.

Ještě poslední přípravy na ráno.

- Chceš vidět, kde je Žofka?

- Neurazila se?

- Támhle u sezení chytá myš. Mourek ji pozoruje.

Sláva. Vrátila se naše otrokářka. Milostivě si dá večeři.

Pro dnešek to dobře skončilo. V naší mysli, v našich duších, v našem domě...

Dobrou noc!