Státní svátek? Ani nevím. Mám práci

Neděle. Pravděpodobně dnes někteří slavili státní svátek. U nás se vyklízela kuchyň. Den D má několik vrcholů. Demontáž naší staré, vcelku krásné kuchyňské linky. Další den D – instalace nové. Vlastně další den D malování. Pak teprve instalace nové a nakonec Den D – položení nové dlažby. Můj diář je popsán na dva týdny dopředu.

Bude půlnoc.

https://hearthis.at/slobodnyvysielac/vykopavky-419-2026-07-02-410-kolo/

Poslouchám na slovenském Rádiu SV z 2. júla pořad Vykopávky. V ten den - 2.7. – jsme stáli v nejstředovatějším středu roku. 182 dnů za námi a stejný počet před námi. První písnička vypalovák z roku 1996. Hit dvacet let starý v novém kabátku. ABBA a Tančící královna. To jsem byla mladá…

Od rána jsem sklízela dekorace. Omývala je. Ušetřím si čas, až přijde stěhování do nového. Kdyby pan Podolský nešel do důchodu, ještě bych linku pár let používala. Občas jsem marnotratná. Vysvětluji si to: V roce 1959 umřel tatínek. Mně byly tři, Ivě dvanáct. Naše krásná maminka na nás zůstala sama. Kvůli nám se nikdy nevdala. Chyba. Měla. Jeden plat na tři lidi. Žiju v městě hvězda. Vojenské pevnosti. Moje spolužačky měly většinou tatínky vojáky. Ti měli větší platy než ženy. Maminka věděla, že je třeba vystudovat SVVŠ, aby se dostala z dělnické profese za úřednický stůl. Povedlo se. Pamatuji se na její první pracovní místo jako administrativní pracovnice. Civilní pracovník. Vojenský útvar 1117. Ale pořád jeden plat na tři lidi… Pamatuji, jak o prázdninách ve své dovolené zaskakovala za dovolenou paní Rösslerové, prodavačky z našeho konzumu. Paní Rösslerová prodávala v tom krcálku až do důchodu. Pak v akci Z postavili krásnou prodejnu. Dnes si ji opravuje soukromník. Akce Z… Neodbočuj. Mamka vždycky v létě měla peníze na víc. Moc šetřila, ale z těchhle brigád přilepšovala. Koupila nám např. malou ledničku. Joj, to bylo radosti. Jako holčička jsem se kamarádila se Stáňou Matějovským. Měli jsme k sobě jako děti nesmírnou náklonnost. Jeho maminka mě měla ráda až do smrti. U nich jsem poprvé v životě ochutnala sifonovou vodu. Bublinky mi příjemně stoupaly do nosánku. Možná z té doby mám ráda nasátí bublin sektu do nosu. Jak jsem se radovala, když i my jsme díky mamince začaly pít ze sifonové láhve se zlatou síťkou. Maminka koupila piáno. Babička se zlobila. Učila jsem se na něj hrát. Splnilo úlohu. Mamka se moc snažila. Na kraji šedesátých let odpečetili tatínkovu firmu. Mamka prodala stroje z ní. Babička mamince přidala; nesmírně šikovná maminka uskrblila na domek. A pořád do něj ládovala peníze. Spadl plot. Nový. Podsekat dům. Nová zásep. Nové okno… Přístavba koupelny. Tak nerada jsem nosila věci po své o devět let, o celých devět let starší sestře. 

Pocházím z chudých poměrů. Tak si vysvětluji svou občasnou marnivost. Nebo marnotratnost? Taky jsem o prázdninách jezdívala k Máchovu jezeru s holčičkami dělat hlavní vedoucí na letní tábor. Taky jsem měla vždycky v červenci dva platy. A taky jsem nám dopřávala. Taky jsem měla jeden plat na nás tři.

Naše kuchyňská linka mohla sloužit až do smrti. Tak to bylo dřív. Snažím se všechno recyklovat. Triko ještě beru do auta na okno. Ale jednou v životě se rozšoupnu. No.

Když jsme se sem stěhovali, měli jsme od našeho obkladače radu, abychom při koupi dlažby dávali pozor na tvrdost. První a druhou dlažbu jsme koupili správně. U dlažby do kuchyně jsme ztratili ostražitost. První díra se objevila při instalaci linky. Mistrovi spadla vrtačka. Těch žďuchanců během let přibývalo. Novou dlažbu jsme vybírali před měsícem. Zase s láskou, ve shodě. To se mi moc líbí. S Petrouškem něco společně porovnávat… Od dob, kdy jsme jezdívali vybírat do nového domu uplynulo víc jak šestnáct let. Zopákli jsme si ty časy.

Celý den jsem stepovala v kuchyni. Sundávala obrázky… Zítra mě to čeká v obývacím pokoji. Linda mi přijede pomoci.

- Ostříhal jsem ten pichlák u branky. Vykopal tu rezavou túji. Ostříhal tu vrbičku…

Jdu se podívat.

- Peťuš, to se ti moc povedlo. Jak krásnou korunku jsi vytvořil. Jsi šikovný.

- Nemám ostříhat ještě ten šeřík?

- Ostříhej.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-05-debuzirujeme

V poledne jsem připravila rybu z Norska. Péťa ji přinesl od nějaké paní z melouchu. Paní jezdí do Norska rybařit. Pomaličku  už vařím v polních podmínkách. To se tak otočíš pro talířek, mističku, pánev, a ono tam nic není. Zvládla. Stolovali jsme venku. Než se Petroušek nadál, Mourek mu obsadil židličku s podsedákem. Po obědě jsme si maličko povídali u dortu. Odpočinuli jsme si. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-05-chlebanek

Upekla jsem na novém Thermomixu chlebánek. Povedl se. Neklesl.

V chaloupce jsem si chystala přeun na doby, kdy v mé kuchyni to nepůjde. Umyla jsem si horkvzdušnou troubu. Uvidíme.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-05-vecer-v-zahrade

Až večer jsem šla do zahrady. Levandule pomalu odkvétá. Rychle jsem si ji naaranžovala do velkého hrnce. Stará aranž byla hnusná. Těším se, až levandulový hrnec bude zdobit čistou, vymalovanou novou kuchyň. Zalít skleník. Poděkovat rostlinám za úrodu. Možná ji dělá měď. Mám tu měděné spirály. Namotané měděné dráty na klaccích do spirálek. Jo, asi to funguje. A pod rajčata jsem nasypala šišky podle jednoho videa. Ale listy mangoldu mám proděravělé. Tam slimáci neodolávají. A to jsem přisypala ovčí vlnu, měděné spirály. Tak nevím.

Dnes by slavila své narozeninky Drahuška z FB. Pořád na ni myslím. Na ni a na Víťu. Ti dva mě letos opustili. Víťa 11.2. a Drahuška na Velký pátek 3.4. Vraceli jsme se z výletu z Trutnova. Čekali jsme u závor.

- Peťuš, je mi strašně smutno. Chce se mi hrozně brečet.

Nechápal. Ani já ne. Až doma jsem si přečetla zprávu o jejím odchodu. U závor předzvěst zprávy.

Půl druhé. Ireno, jdi spát.

Dobrou noc!