Nenechejte se zmást datem. 16.10. 2018 je den založení blogu :-) 


Píšu denní shrnutí, sloupky, deník, někdy fejetony na FB. Už víc jak rok mi lidi navrhují: Založte si blog. Neumím... Na kraji října 2018 mě na jeden den zablokovali. Nespravedlivě. Poslední kapka. Začala jsem hledat, snažit se a výsledek je tu. Budu ho vylepšovat, zkrášlovat, piplat, aby tady bylo útulno. 

6.8.2018 na terase DD. Už skoro rok zlomená stehenní kost brání v pohybu.
6.8.2018 na terase DD. Už skoro rok zlomená stehenní kost brání v pohybu.

Maminka bydlela ve svém domečku s kočkou. Hospodařila na svém. Sázela kytky, jahody, stromy. Pečovala o sádek, předzahrádku. Její domeček byl útulný. Hezky zařízený. Čisťounký. Jezdila autem. Do poslední chvíle. Začala ztrácet paměť. Jednou od nás odjížděla. Seděla v autě. Šla jsem se podívat, proč neodjíždí: 

- Víš, já chci jet k jedné známé a nemohu si vzpomenout, kde bydlí. 

Ještě jsem nebyla vystrašená... Až později. Nevěřila jsem. V DD je už asi sedmý - osmý rok. Skvělá bezkonkurenční péče. Jen ředitel je nějak divný. Chlubí se, že pracoval osm, respektive dvanáct let na kraji. Myslí si, že skvělá neracionální kuchyně je super, že praní v agresivních pracích prášcích je odpovídající hyg. normě. Schvaluje, že pan farář evangelické církve smí hřímat: Jsme bohatá země a MUSÍME do rodiny přijmout uprchlíky... Jsem v rozpacích... 


Fotka je z horkého léta 2018 u maminky. Celé prázdniny, vlastně celou dobu jejího pobytu mimo domov téměř denně pečlivě dbám o její rozvíjení, rozptylování, zlepšování zhoršující se nálady :-) Není se co divit. Milovala práci na zahradě. Svobodu, volnost. Přes den nikdy neuléhala. Nebylo přeci hotovo. Starala se o svou tříbarevnou kočku. Byla to Kočka. Já ji nazvala Micicinda. Pak jsem stejně pojmenovala naši kočičí hraběnu. 

V srpnu 2017 od nás naposledy odjela. Žhavý den. Ležela pod stromem na lehátku. Manžel ji odvezl. Zapomněla tu košilku. Netušila jsem, že se na lehátku prospala u nás naposledy. Maminka upadla. Zlomila si nohu. Od té doby se špatně hýbe. Upoutána na vozík. Všechna čest paní RHB sestře... A péči pečovatelek... Léky atrofují svaly. Lidé padají na vozíky, do lehátek... Místo aby přestali s krmením bílou moukou, ládujou je dle chuti klientů. Vždyť proč by měli měnit zavedenou a dobrou kuchyni... 


Nejnovější články na našem blogu

Přečtěte si, co je nového
 

Divný

02.04.2020

Devět. Slunce. Ještě chladno. Kde jsou kočky? Pražská Kitty aktivní. U misky. Čeká. Dočkala se: Jídlo vstalo. Krmím Kitty. Hledám Micku. Drápky té černé budí respekt. Na koši s poleny mám schovaný proutek. Ten se líbí Kitty. Hrajeme si. Ty její tlapy! Seká ocáskem. Končí. Otevírám na terasu. Odsunuji dveře do zahrady. Zdravíme se. Se zahradou....

Zas krásné ráno. Copak mi přinese apríl? :-) Den bláznů. Dnes bych měla už začít pracovat. Obézních je dost... Jen jim pomoci. Mamka vždycky říkala, že blbých je dost. Jako by je z nebe shazoval. Její postřeh aplikuji na Tlustých je moc. Jako by je z nebe shazoval. Tak hurá do pomáhání. Chceš být zdravý? Dovyživ se, přeformátuj tělo....

Mám to za sebou. Pondělky nemám ráda. Snažím se nevybočovat z vytyčené cesty. Nemyslet na pitominy. Nelistovat na internetu; nenakukovat do FB. Začínám ráno nesmírně obézní mladou paní. Nerozumím - prý my si to musíme doma spočítat. Směju se tomu. Minulý týden tu byli pán a paní. On mi rozlomil židli. Tak byl těžký. Domluvili jsme se, až to bude...

Restart

09.03.2020

Restart. To jsem potřebovala. Vyšlo to na MDŽ. Moc jsem se namočila do špíny, černot, hnusu, špatných zpráv. Není to potřeba. Zůstávám dál vlastenkou. Ale to je tak asi vše. Budu si vlastenčit podle svého. Pěstovat krásu českého jazyka. Pomáhat lidem ke zdraví. Provádět osvětovou činnost ohledně stravy. Vysílat klidnou energii. Posilovat...

Pyžamový

07.03.2020

Košilový den. Plán - lyžovat. Poslali déšť. Zítra lyže. Dnes postel, domov, čtení, spánek, odpočinek, relax... Péťa se diví, jak dlouho mi jde spaní. Umím. Kdykoli, kdekoli. Někdy to přeci musím dohnat. Po snídani se lehce zasouvám zpátky do sarkofágu. Nemíním z něj vylézt, i kdyby čert na koze jezdil. Poslouchám o mase v plynu ve vaničkách....

Pátek. Nepracuji. Dnes výjimka. Ráno si čtu pokračování vlákna na mé zdi u sdíleného příspěvku ze včera. Babička šla s vnučkou na oční. První otázka lékaře - jestli má plnou moc. Nějaká namachrovaná tam stále zdůrazňuje, že jde o plnou moc a plnou moc a plnou moc na všechno. Poučuje. Jeden pán ji zpražil. Ne, ona je nejchytřejší. Na mé...

Čtvrtek. Těším se na zítra. Páteček už klopká na dvířka! V devět začínám. Liduška. Přesná jak hodinky. Souzníme. Hm, omládla, zlepšila viscerály, metabolickou vodu, kilo svaloviny, kosti posílila. Tak se koukej trošku hýbat a příště zas další zlepšení! V poslední době přemýšlím o denním dění. Taky dost vzpomínám. Přemítám. Včera při prohlížení...

Ráno. Pojedu lyžovat. Nepojedu. Rozmýšlím se. Jdu se podívat na kamery. V Bucích vychází sluníčko. Na ostatních místech slunce chybí. Tak nepojedu. Mám dopoledne pro sebe. Pročtu si to, co mi vázne v počítači. Měla bych psát o češtině. Slíbila jsem. Jdu si ještě zalézt. Nechali mě spát. Nikdo nevolal. Až okolo desáté se moje kancelář dala do...

Pátek. Nejkrásnější den v týdnu. Ještě neběží víkend, ale už stojíme na jeho hranici. Měla bych žehlit. Nerada. Jdu na to. Nekonečné. Odbíhám k FB. Muzlám se s Mickou. Nechce se mi dělat reklama. Sdílím pár příspěvků. Vracím se k žehlení. Mamince napařuji svetr. Prohlížím si ho. Kdy ho tak asi pletla? Měla času jako já. Dvacet čtyři hodin. Jí...

Světe, haló, zešílels? Proč se lidi nechají vést na řetízku? Proč nepoužívají mozek? Proč se nechají vyprovokovat k nesmyslnému kupování všeho okolo hrozby pandemie? Proč se nechávají jezdit kamiony sem a tam? Proč se turisté nepouštějí do Alp? Proč se ti z Alp zavírají do karantény? Virus je tak dlouho, tak dlouho v novinách. A pořád nic. Proč se...