Nenechejte se zmást datem. 16.10. 2018 je den založení blogu :-) 


Píšu denní shrnutí, sloupky, deník, někdy fejetony na FB. Už víc jak rok mi lidi navrhují: Založte si blog. Neumím... Na kraji října 2018 mě na jeden den zablokovali. Nespravedlivě. Poslední kapka. Začala jsem hledat, snažit se a výsledek je tu. Budu ho vylepšovat, zkrášlovat, piplat, aby tady bylo útulno. 

6.8.2018 na terase DD. Už skoro rok zlomená stehenní kost brání v pohybu.
6.8.2018 na terase DD. Už skoro rok zlomená stehenní kost brání v pohybu.

Maminka bydlela ve svém domečku s kočkou. Hospodařila na svém. Sázela kytky, jahody, stromy. Pečovala o sádek, předzahrádku. Její domeček byl útulný. Hezky zařízený. Čisťounký. Jezdila autem. Do poslední chvíle. Začala ztrácet paměť. Jednou od nás odjížděla. Seděla v autě. Šla jsem se podívat, proč neodjíždí: 

- Víš, já chci jet k jedné známé a nemohu si vzpomenout, kde bydlí. 

Ještě jsem nebyla vystrašená... Až později. Nevěřila jsem. V DD je už asi sedmý - osmý rok. Skvělá bezkonkurenční péče. Jen ředitel je nějak divný. Chlubí se, že pracoval osm, respektive dvanáct let na kraji. Myslí si, že skvělá neracionální kuchyně je super, že praní v agresivních pracích prášcích je odpovídající hyg. normě. Schvaluje, že pan farář evangelické církve smí hřímat: Jsme bohatá země a MUSÍME do rodiny přijmout uprchlíky... Jsem v rozpacích... 


Fotka je z horkého léta 2018 u maminky. Celé prázdniny, vlastně celou dobu jejího pobytu mimo domov téměř denně pečlivě dbám o její rozvíjení, rozptylování, zlepšování zhoršující se nálady :-) Není se co divit. Milovala práci na zahradě. Svobodu, volnost. Přes den nikdy neuléhala. Nebylo přeci hotovo. Starala se o svou tříbarevnou kočku. Byla to Kočka. Já ji nazvala Micicinda. Pak jsem stejně pojmenovala naši kočičí hraběnu. 

V srpnu 2017 od nás naposledy odjela. Žhavý den. Ležela pod stromem na lehátku. Manžel ji odvezl. Zapomněla tu košilku. Netušila jsem, že se na lehátku prospala u nás naposledy. Maminka upadla. Zlomila si nohu. Od té doby se špatně hýbe. Upoutána na vozík. Všechna čest paní RHB sestře... A péči pečovatelek... Léky atrofují svaly. Lidé padají na vozíky, do lehátek... Místo aby přestali s krmením bílou moukou, ládujou je dle chuti klientů. Vždyť proč by měli měnit zavedenou a dobrou kuchyni... 


Maminčina pozemská pouť skončila. Náhle. Nečekaně. 

O mamince a jejím životě jsem za deset let téměř dennodenního dojíždění zjistila tolik informací, co za celý život ne. Chodily jsme spolu po stopách jejího dětství. Mlýn Skořípku, školu v Habřině, neznášovský hřbitov, místo jejího dětství... Někdy v dubnu 2021 mi řekla: Prosím tě, jak si to všechno pamatuješ? Ty to znáš líp než já. - Ano, na tuhle pohádku nikdy nezapomenu, mami! Děkuji za veškerou Tvou péči, pomoc, za obětavost, za ochranu, za vzdělání, život... Mami, chybíš mi!

16.5.2021

Paní Hrobská, měla jste za půl hodinky skypovat s maminkou. Ale já ji musím poslat do FN. Ona nám sklouzla z vozíku. To se stane. - Ať vás ani nenapadne ji po návratu zavřít na samotku!!! Víte, jak jste to před čtyřmi roky zvrtali, když si zlomila nohu. Žádná narkóza!!! 

21.5.2021

Ve čtvrtek 20.5. nás zavolali do FN k rozloučení. Maminka 21.5.2021 ve 4.10 hod. nad ránem vydechla po krvácení do mozku naposledy. 

Měla zdravé srdce, ledviny, v 94 letech jsme luštily křížovky. S odchodem i v tak vysokém věku jsme nepočítali. Ředitel DD neprojevil jakoukoli účast. 

Pečovatelka byla v nepravý čas na nepravém místě. 

Odskákala mamčinu smrt infarktem. 

Dopadlo to dobře. 

V tropickém červencovém dni jsem se vypravila k soudu, abych ji obhájila. Obviněn měl být systém, tedy ředitel organizace, který nezajistil včas opravu sprchy, kterou pečovatelka nahlásila týden předem.

Nejnovější články na našem blogu co je nového

 

Za mlada jsem se svým prvním mužem Ivkou jezdila pravidelně do Phy. K našim známým. Milované Zlatce a Pavlovi. Zlatka bude mít v březnu výročí opuštění planety. Ivka vždy zařídil, že paní tchýně vyzvedla naši Denisku ze školky. Mně vyzvednul on ve škole. Frrrr po staré cestě do Phy. Do strahovských VŠ kolejí na diskotéku. Tehdy letěl bump. Konec...

Ráno. Ještě chvíli sluníčko. Veršíček. V domě zní nějaké upozornění na telefonu. Doufejme, že ho to omrzí. Ne. Stále úmorná melodie. Jak dlouho? Deset minut furt dokola? Už to přestalo. Klimbnu. A znovu. Moureček mi říká, ať tam jdu, že ho to ruší. Nedbám. Zesílil.

Ráno. Ještě šero. Kočky nocovaly venku. Slyším tu rezatou mrůcu odněkud výt. Vstávám. Spokojeně se protahuje za dveřmi ložnice. Povedlo se jí to. Nechci, ale musím. Jdu je obstarat. Zrzka čichne k miskám. Jde ke dveřím do zahrady. Jo, to Mourek je jiný chlapák. Poctivě vymele celou nabídku. Tedy kousíček kapsičky, hrstečku granulí. Jdu si ještě...

Nový rok. Jen dnes je Nový rok. Od zítra nový rok bude pomalu stárnout. Jako člověk. Probouzím se brzy ráno. Za tmy. Nakrmím Kitty a jdu spát. Petroušek je někde na těch svých odpisech. Probouzím se do slunce. Jé! Nenačárováno! Svítí na Nový rok na naši zemi. Na českou zemičku. Jedno z hvězdných přání splněno.

Ireno, vylez. Otevírám dveře z ložnice. Hádejte, kdo tam na mě čekal. Pražská Kitty. Mraucla a běžela přede mnou.

Čas se už dávno neplouží. Nebo někomu ano? Letí, běží, cválá, uhání, hrne se, řítí se... Jak? Jak vodopád. Jak horská řeka. Lusk. Den je pryč. Dnes jsem si zapamatovala své sny. Zazněla tam věta. Tu si zapíšu.

Ráno. Rychle poklidit, vybíháme s Lindou na vycházku. Směr pošta. Dnes mi přišel balíček s vanilkami. Připomínám - 2 g za 80. Do teď jsem nakupovala 1g za 80. Před Vánocemi jsem zavolala informaci zdejším míchačům koření a kořenných směsí. Majitelka: Vy mě urážíte. - Jo? Ne! Jen dávám informaci o kvalitě vanilky. Oba odebíráte vanilku stejné...

Sv. Štěpán. Právě rok od pro mě nemilého zážitku. Nezvládnutá společenská komunikace. Si někdo myslel, že jsem hadr nebo rohožka. Tak ne. Fakt ne! To se nebude opakovat. Si myslím, že jsem nejstarší v našem křídle rodiny. U sestry je nejstarší ona. U nás se stařešina rodu vždycky ctil. Kdo se chová neslušně, hrubě, nepřiměřeně, nemá tu co dělat....