Pokora - je jí třeba
Toto letí den se převalí ohromnou rychlostí. Kdykoli si myslím, jak vím, znám, umím, Vesmír mi ukáže.
- Ale jdi ty šmudlo!
Před čtrnácti dny jsem hledala termín pro nějakou paní. Chtěla ne pro sebe, ale pro svou dceru. Dvacet tři let. Co já jí asi tak naměřím! Všechno v normálu.
- Ona zhubla, potřebuje slyšet, jak na tom je.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-03-26-menu
Ráno se věnuji kočinám. Připíjím na den horkou citronovou vodou. V pracovně otevírám počítač. Chystám se na slečnu. Rozevírám dokument s výsledky protein faktoru, BMI, RMR… Připravena; holku jen změřit a na zdar! Tak kde je? Volám, jestli někde nebloudí. Na druhém konci slyším:
- Stojím asi před vaším domem, hledám zvonek.
Holčina se na mě napojila. Vesmírným telefonem si mě přivolala. Bzučím. Usadila se. Vysvětluji analýzku. Má poukaz na 450 korun.
- Ještě vás přeměřím na přístroji, když už jste tady. Dostanete službu v hodnotě sedmi set.
Slečna je ráda. Koukám, koukám, že přístroj potvrzuje to, co jsem říkala v BMI. Nadváha. Zhubnout tak pět kilek. Kondice dvě – obézní. Přístroj ukazuje o několik kil víc, než mi zadala. Aha, tedy doopravdy tak deset kil. Holčina mi dává za pravdu. Je aktivní. Umí třikrát do týdne běžet dvacet kiláčků.
Situace se tak nějak vyloupla do normálu. Rozumíme si a dozvukujeme. Studuje, tedy nic nebude určitě chtít. Jsem ráda, že jsem jí poradila. Prosím? Vybírá si kompletní program. Ten nejdražší. U studia pracuje. Valím oči. Vesmír mi dal facku.
- Tak ty budeš soudit? Ty si budeš myslet, jak jsi nejchytřejší? Ještě se máš co učit.
Kde je moje intuice? Aha! Zapojila jsem jen mozek. Studentka. Poradím, změřím, na shledanou. Zapomněla jsem se napojit výš. Dobrá lekce.
- Ještě bych chtěla, jak jste na začátku říkala…
Zaskočila mě. Vůbec nevím, že jsem mluvila o phyto complete. Holčina má postřeh, paměť, velkou pozornost. Dobře rozumí. Nějaké informace do jejího oboru dostala navíc. Děkuje mi. Po jejím odchodu si v hlavě rovnám.
Nebuď suverénní. Napoj se na Vesmír. Pomáhej a nesuď.
Tak to byla taková malá milá vesmírná lekcička.
Jedu na nákup. Pro kytky. Narcisy do skleněné dózy. Tulipány červené a žluté s nádechem do oranžova. Miluji tulipány. Hyacinty. Narcisy. Nejvíc ladnost a křehkost tulipánů.
Všímám si.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-03-26-pekna-manipulace
Chlast za mnoho set s červenou cedulkou: Ušetříte 35%.
Panenka s cizím jménem, ohozem a divnou barvou.
Doma rychle točím do skupiny přípravu omelety z tofu. Vkládám do své skupinky na FB, do telegramové skupiny týmové.
Tofu omeleta se zeleninou:
Tohle jídlo je fakt velmi rychlé a chutné rychlá večeře bez masa nebo oběd do krabičky. Tofu mám trvale v lednici.
Potřebujete na 1 porci
Tofu natural 120 g
Vejce 1
Vaječný bílek 1
Cibulka jarní 20 g
Sůl , pepř
Sojová omáčka 1 lžíce
Česnek 1
Vývar
Zelené fazolky 100 g
Červená paprika 40 g
1 porce:
1626 kj
Sacharidy 27 g
Bílkoviny 32 g
Tuky15g
Dobrou chuť a napište zda se vám recept libí a vyzkoušíte ho. Dejte like
Petroušek je tu. Už jsem zaparkovala, ale pojedu ještě na hřbitov. S kytkou.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-03-26-na-hrbitov-a-domu
Na hrobě přežily v chladu krásně růže. Vkládám do vázy narcisy. Děkuji rodičům za život, za průvodcovství…
Cestou ze hřbitova koukám do Krkonoš. Patrná sjezdovka na Černé hoře. Jak to, že ze sjezdovky nedohlédnu sem do pevnosti! Hledám očima Sněžku. Není? Popojíždím o pár metrů. Ale je. Pořád tam je moje pyramida. Kochám se. Projíždím pevností. Tady běhala malá Irenka. Tady jsme si hráli na schovku. V tomhle parku bylo naše eldorádo. Mamka vždycky chtěla, abych se po hodince hlásila. Tady stál vchod do kasáren. Támhle budova velitelství. Tam mamka určitě někdy taky něco vyjednávala. Dnes tam jsou byty. Mám odbočit na soutok? Ne, ještě chci vidět, kde jsem se žila s Ivkou.
Před odbočením do naší ulice vystupuji. Fotím nízké západní slunce. Popouzí mě, že jedna jediná stodola, která v ulici přibyla, změnila mikroklima našeho prostoru, našeho domu, naší zahrady. Naprosto rozstříleli klid, pohodu, intimitu. Před jejich domem permanentně stojí tři až čtyři auta. Proč si nezajedou na pozemek. Protože ho mají malý. Vecpali se sem násilím. Trapně. Nevhodně. Otravují. Brání v provozu. Máme uzoučkou ulici. A v ní panují vetřelci.
Na TV Šalingrad zajímavý příspěvek. Přepíšu do textu:
Nepřijde vám zvláštní, mít systémem zavedený první den v roce zrovna prvního ledna uprostřed zimy, který začíná desátým znamením zvěrokruhu - kozorohem? Proč drží systém společnost tak odpojenou od přírody? Jak nás to oslabuje? Co o našem kalendáři nemáme vědět? Bylo vždy skutečně dvanáct měsíců v roce? Lidé, kteří žijí propojení s přírodou a jejími cykly, se řídí třináctiměsíčním kalendářem stejně, jako se jím řídily předchozí civilizace. Např. Egypťané, májové nebo inkové. Má to svůj důvod. Původní kalendář začínal vždycky na jarní rovnodennost 20.3. Tedy na první jarní den. Není logické, že když rok začíná jarem, že první jarní den bude i začátek roku? Všechny předchozí civilizace, toto chápaly, jen my se nad tím ani nepozastavujeme. Místo toho slavíme nový rok uprostřed zimy prvního ledna. Dále však víme, že zvěrokruh začíná beranem, který rovněž začíná na jarní rovnodennost. Podle současného kalendáře začíná nový rok desátým znamením zvěrokruhu, kozorohem. Dává vám tohle smysl? Máme třináct úplňků v roce, ale jen dvanáct kalendářních měsíců. Proto předchozí civilizace používaly kalendář o třinácti měsících, kdy měl každý měsíc osmadvacet dnů. Dává to větší smysl v tom, že ženám trvá menstruační cyklus právě dvacet osm dní a tím pádem by měly každý měsíc menstruaci ve stejný den. A pravidelnost by bylo daleko snadnější sledovat. Není to jednodušší, než když ženy mají menstruaci šestého a další měsíc osmého? Už chápete to napojení na přírodu? Trináctiměsíční kalendář po dvaceti osmi dnech má další výhodu v tom, že např. první den v měsíci je vždycky neděle. Šestnáctého připadá na pondělí a dvacátý den je vždycky pátek. Nebyl by takto život daleko jednodušší, kdy bychom měli dní v měsíci pořád stejně? Tohle chápal i Georg Eastman, zakladatel firmy Kodak. Proto třináctiměsíční kalendář zavedl ve své firmě. A všichni zaměstnanci se jím řídili, aby byli ve větším propojení s přírodou, s intuicí, a byli více efektivní. Zároveň třináctý měsíc se nazývá sol, v překladu slunce. Nachází se mezi červnem a červencem, protože díky letnímu slunovratu je nám Slunce nejblíž. Je jen na nás, jestli se necháme dále odpojovat od přírody současným dvanáctiměsíčním kalendářem nebo například i letním časem, který nás rovněž odpojuje od přírody, od našich orgánových hodin, díky kterým jíme a spíme v nesprávné časy, což pak ovlivňuje i naše zdraví. Proto třináctiměsíční kalendář využívaly předchozí civilizace, žijící v souladu s přírodou. Ale nyní se daleko více lidí navrací k tomuto kalendáři, protože stále více lidí začíná chápat podstatu a důležitost života ve spojení s přírodou.
Ještě malé potěšení. V Messengeru jsem našla zprávu. Milou. Potěšující. Na FB:
Lidi, všimli jste si mého zvyku - fotit všechno a stále. Na trzích fotím stánky, mluvím o prodejcích, fotím jejich adresy, jména, abyste mohli když tak reagovat. Někdy mi nějaká netýkavka řekne - Ne, prosím, nefotit. Jo, jak chtěj vaši, našim to je jedno. Nechceš reklamu, OK! Dnes jsem dostala od Ateliér Holubí dům - skvělou odezvu. Mám radost!
Čtěte! A taky - mrkněte k nim. Mám od nich na okně slunečný květ. Třeba se inspirujete a vy od nás z pevnosti - města hvězda - si třeba vykoukáte, vyčekáte jejich přítomnost u nás. Nebo někdo zná Holovousy, Zdobín atd.
Dobrý den pani Ireno, chci Vám poděkovat za to jak jste v Josefove natočila to video viděla ho jedna paní a nakoupila u mne hodně věcí až jsem z toho byla v šoku 12.5.budu na charitativní akci ke dni matek v Holovousích na zámku a 18.5.na jarmarku ve Zdobíně, kdybyste náhodou měla cestu ráda Vás uvidím anebo klidně i u mne v ateliéru , přeji Vám krásné jaro s vašimi kočičkami
Mám o čem přemýšlet.
Dobrou noc!