Pondělí velikonoční
Velikonoční čas za dvě hodinky skončí. Hezký. Narušen spadem tzv. pouštního písku. Petroušek mi prozradil, že to opravili na spad z vesmíru. Směšné, mnoha lidmi přijímané.
České zvyky, tradice a pranostiky - ilustrace která baví
PROČ ŘÍKÁME HODY, HODY, DOPROVODY
Na Velikonoční pondělí koledníci odříkávají koledu: Hody, Hody doprovody… Tento text bereme automaticky a většina z nás se nad ním nepozastavuje, ale má zajímavé vysvětlení. První neděle po Velikonocích se nazývá Provodní neděle, nebo také provoda a Velikonoce se původně slavily osm dní, od Hodu božího velikonočního (Velikonoční neděle) do následující Provodní neděle. Tento zvyk se udržel do roku 1094, kdy synoda v Kostnici zkrátila počet velikonočních svátků na tři dny. Začátek koledy tedy pojmenovává původní osmidenní velikonoční hody trvající do Provodní neděle. Vzhledem k tomu bychom měli psát spíše "do provody" místo obvyklého "doprovody", přípustné jsou ale obě verze. Slova provod, provoda, sprovoda jako označení první neděle po velikonočních hodech užívali Čechové od středověku. Slovy "pomni hody na provody, že jsú svaté dni" vyzývali kazatelé (např. i Jan Hus) ke zdrženlivosti a ukázněnému životu po celý velikonoční oktáv, podobnou výzvu obsahuje i masopusní hra z konce 17. století: do sprovodu zanech veselosti, svodu. Říkadlo Hody, hody do provody je tedy vlastně ohlasem středověkého popěvku inspirovaného patrně duchovním textem (incipitem kázání, písně).Význam této říkanky v překladu do současného jazyka si pak můžeme vykládat: Hoduj do Provodní neděle. Byla to vlastně výzva ke střídmosti, tedy ke zdrženlivosti v jídle i životních radostech.
VELIKONOČNÍ PONDĚLÍ (ČERVENÉ), LIDOVÉ ZVYKY A TRADICE
Velikonočním pondělím velikonoční čas nekončí. Od Božího hodu velikonočního (neděle) běží čtyřicet dní k Nanebevstoupení Páně a padesát dní ke slavnosti Letnic - Svatodušní svátky.
Říká se mu také červené. Jeho barevný přívlastek vychází z červeně barvených vajíček. Pondělní pomlázka nemá již s církevními svátky nic společného, vychází z tradic doby předkřesťanské (pozůstatek pohanských oslav jara). Ze všech velikonočních svátečních dnů je však nejoblíbenější. Právě k vůli pomlázce, která je spletena z vrbového proutí, nejlépe z osmi dlouhých proutků a ozdobená pestrobarevnými stuhami. Krajově se pomlázce také říká mrskačka, vařejka, šlehačka, višpánek, tatar, žíla, rócák, kančák, korbáč, šibák, konak, čugar ...
Mrskání na Červené pondělí u nás dokládají záznamy již z poloviny 15 století. Tehdy prý metlami z vrbových proutků šlehali nejen muži ženy a chlapci dívky, ale i opačně. Pomlázka podobně jako metličky v lázni, měla pomoci k osvěžení a prokrvení těla. Věřilo se, že vyhání nemoci, chmury a špatnou náladu a vyšlehaným dívkám pomlázka přinese zdraví, mládí i sílu po celý rok a zajistí, aby "neuschly".
V některých moravských krajích bývalo obyčejem, že chasníci ráno polévali děvčata vodou, nebo je rovnou shazovali do potoka a jinde se mládež dřevěnými stříkačkami postřikovala ovoněnou vodou. Po pomlázce, dynovačce či šlohačce dostávají chlapci od děvčat malovaná vajíčka, ale také barevné mašle, jimiž ovazují pomlázku. Když chlapec dostane od děvčete zelenou stuhu, znamená to, že se jí líbí. Modrou pentlí děvče dávalo hochovi naději a žlutou vyjádřilo koledníkovi svůj nezájem.
Velmi oblíbeným velikonočním dárkem dětí byla cukrová vejce, kupovaná na velikonočním trhu. Uvnitř byl z papíru plasticky zhotovený výjev (jesličky, ukřižování) zakrytý celuloidem, aby bylo vidět dovnitř. Náplň zobrazující náboženské symboly a scény se vkládala i do skořápky pečlivě rozříznutého slepičího vejce.
Oslavy Velikonoc však nekončí ani pondělkem. Ve skutečnosti totiž trvají dalších 50 dní a končí letnicemi neboli Svatodušními svátky.
Osm. Vstávám. Kolik by bylo včera? Sedm? Mléko čeká na svaření. Peteroušek je tu. Všechno mám připraveno. Koledičky čekají na koledníky. První dostal pán tvorstva.
- Máš tu mléko.
Najednou má v ruce pomlázku. Ne tu proutkovou. Celé roky mě štve svou bužírkovou. Má lehkou ruku. :-) To mu budiž na omluvu.
- A tady jsem si vykoledoval - podívej.
Ukazuje mi krásné cibulové vajíčko s jahodovými lístečky. Krásné.
- Míla ti posílá kytičku.
Vzpomněla jsem si, jak mi mamka před maturitou na zahrádce nařezala přesně tyhle narcisky. Šla jsem poprvé spát oficiálně k Ivkovi. Učila jsem se tam k maturitě. Jaký strach asi maminka měla. Odešlo její druhé kuře. Nepromarní den? Bude se učit?
Volá Linda.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/20-04-01-velikonoce
- Mamko, když jsem včera vytáhla tašku, Kittyna zdrhala.
- Myslela, že ji zas odtíhneš k nám.
- A v noci nám zeblila schody.
- Řeklas jí, že letíš sama? Chudák, měla trému. Ještě že se o ni Petr postará.
Řehtáme se. Linda se tu za půl hodinky stavuje pro symbolický klíček ke kufru. Dovezla Petrouškovi koledu. Pomlazena. Chválí trubičky, beránka. Jede na letiště.
- Kam že to letíš?
- Do Lyonu. Pojedu dvě stanice TGV. Pak přestoupím na metro. Osm stanic. Jsem v hotelu.
- Mamka říkávala, že to smrdí jako Lyon. Tak jen abys věděla. A nemluv tam anglicky. Nedomluvíš se, jen tou jejich lev lezé do trrramvajéé, žerrre mendléé, lopesijéé.
Věším prádlo. Slunce jak pod lupou. Divné.
Radovan Dlúhy Smith hezký příspěvek.
2
d ·
Saharský prach pro zastínění slunce...?
Je možné, že se reálným snahám o zastínění slunce (strategie Řízení solární radiace SRM známá jako geo-inženýrství - viz můj článek v komentáři) bude brzy říkat saharský písek.
Anebo je také možné, že se k tomu použijí všechny prostředky, včetně sopečných výbuchů a saharského písku (nepopírám, že ho zde tento víkend nemáme). Například moderní ionosférické technologie jsou toho schopné...(viz moje prezentace Co se to děje na obloze?)
Jak ale ČHMÚ vysvětlí to zamlžené slunce, které zde máme posledních pár let prakticky každý den?¨
Zajímavé, že to padá zrovna v době, kdy lidi chodí ven, na procházky, na setkání, na koledu. Nemáme se zdržovat venku. Ve vzduchu těžké kovy. Dokonce písek ze Sahary jezdí na papíře podloženém magnetem. Jasně, jasně, už to není saharský písek, ale spad z kosmu. No. A je to.
Honzík je tu. Připíjejí s Petrouškem. Vytahuji si Tatra tea. Připíjím i já. Chystám oběd. Lindin Petr je tu. U oběda hovoříme s Lindou. Už zaparkovala, je odbavená.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-01-pokus
Po obědě pozorujeme kosa a nějakého drobnějšího kropenatého špačka nebo strnada. Prohledávají mech. Péťa zákeřně otevírá dveře. Oba ptáci se nenechají vyrušit.
- Žofko, běž na ně!
Volám – kose, kose! Včas uletěl. Nebezpečí v zahradě. Naše kočky si občas nějakého ulovily. Ale nesmí to být kočičí rejdiště.
Odpoledne Venku chladno. Máchám, škrobím, věším druhou pračku. Tentokrát raději na půdu.
- Peťuš, jdu na zahradu.
- Nechoď. Odpočiň si.
Hned ho poslouchám. Vmžiku spím. Linda volá.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-01-lyon
- Mami, tak už jsem šla na památky. Dívala ses na telegramu?
Hledám v telegramu. Pojmenovává mi památky z obrázků. Začíná jim tam pršet.
- A smrdí to tam?
Řehtáme se.
- A máte recepci?
- Máme.
- Ale já myslím doopravdickou. Ne s klíčem.
- To je v Bruselu. To už musíš mít kód v telefonu.
Až tam jsme to dopracovali. Tohle bych nechtěla. Mám ráda klasiku. Ne hotel, kde se se mnou nebaví, nevítají mě wellcome drinkem.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-01-vysla-jsem-si
Velikonoce krásné. Poveselili jsme se. Poměli. Od zítřka už konec trubiček. A beránka.
- Můžu si vzít k v čečeři řízečky ze včera?
- Můžeš. Já si dám koktejl.
A tak se stalo.
Dobrou noc!
P. S. K těm neškodným žabičkám. Prý nyní změnili obrázek. Přesto pryč od toho.
https://youtu.be/yJ2ziRSQVx8?si=7bdFZc7i67Qf8JNt&sfnsn=mo
P. S. Tak z vesmíru?