Jen tak se nechat nést na sobotní vlně

23.03.2024

Vzpomínám, jak babička říkávala touhle dobou, že jde zabzdít. Na jaře a na podzim stačí prohřát vzduch. Slovo asi nikdo nezná. U nás se bzdilo. Tedy přitápělo. Babička, mamka i já jdu každý večer zabzdít. Venku dnes fučelo. Vítr čechral a bral, co se dalo. Nebylo příjemno k práci na zahradě. Sluníčko zvalo a táhlo ven. Ne, ne. Zatím ne. Jak to říkávala mamka?

- Dokud je na horách sníh...

Žofínek ráno přišel k posteli mraucat. Matně si vybavuji, že jsem ji podrbala za ušima v límci; otočila se a spala dál. Už ví, že na postel se nesmí. Nechala mě.

Vstávám. Kočička se odněkud vykulila. Dnes nesnídala. Ani neobědvala. Obstaral to za ni Mourek. Až večer dohnala celodenní půst. Dostala stoprocentní konzervu Grand. Od Denisky už vím, proč se nesmí mísit maso a kapsičky. Kvůli vyváženosti živin. Nic se nesmí přehánět, aby kosti zůstaly zdravé. Maximálně v rozestupu ráno maso, večer kapsa a granule. Nejsem odborník. Dávat kočkám pozor na jídlo. Napadá mě - navoněný Felix toho v sobě asi moc nic nemá ze živin.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-0-23-dopoledne

Přinesla jsem si do kuchyně schůdky. Umyju okna. Je noc a na okna nedošlo. Jen si úkolové slovo přepíšu z papírku na papírek. Už nejsem schopná odškrtat všechno, co si naplánuji. Spíš schopná jsem, ale líná taky. Už nemusím všechno stihnout. Není třeba. Jen tak se nesu na proudu dne. Nikdo mě netlačí.

Na ceduličce mám slovo vejdunky. Což znamená: Odvézt vejdunky, skořápky od ořechů, špulky od utěrek a WC papíru a špunty od vína. Zátky nebo špunt? Co je hezčí? Spisovné nebo germanismus?

Volám mladému učiteli z lesní školky. Mé vejdunky, které jsem mu darovala po Vánocích ve školce zpracovali. Ještě jim pár vajíček zbylo. Když jsem se s ním spojila poprvé, neznal význam slova vejdunek. Vejdunek, též vejduněk - vyfouknuté vajíčko používané na výrobu kraslic. Někde to říkají ještě jinak. Vejfuk, vejdumek, pukanec. Poslední označení, to používala babička pro vejce smradlavé. Taky říkala záprtek nebo záprdek. Pamatuji, jak jednou přinesla z chlíva vajíčka. Položila je do teplé vody v umývadle. Prosvěcela je baterkou? Už ani nevím, jestli bylo něco vidět. To jsem zapomněla. Má fantazie mi říká, že mi dávala k uchu poslouchat pípání kuřátka ve vajíčku. Co z těch dvou - prosvěcení nebo poslouchání - je jen má fantazie. Pak vajíčka z teplé vody zas naskládala opatrně do koše a odnesla pod slepici. Jak to bylo? Co to je za esenci dětství? Bohužel se nemohu do situace s kuřátky ve vajíčkách dostat. Zvláštní, proč se mi scénka vybavila?

- Tak já zkusím zavolat do Domu dětí Klíč.

- Tam by je mohli potřebovat. Tam dělá moje žena.

- A můžete tam zavolat?

Za chviličku volá zpět. Na třináctou začnou v Domě dětí dílničky zdobení. Zbytek mám dát v bastionu IV na okénko vrátnice.

Přemýšlím nad snem. Zdálo se mi, že náš skleník byl zaplaven vodou. Pak na jedné straně začala opadat. Ze sna my zbyla vůdčí myšlenka – okurky potřebují vláhu. Už dlouho se mi nic nezdálo. Co mi to má symbolizovat?

Jedu s půlskořápakami od vlašských ořechů, s krabicí zátek od vín a vejdunky.

Stojím před dveřmi DD. Sem jsem čtyři roky chodila na druhý stupeň. Šťastná šedesátá. Plakalo baby, Hej, pane zajíci, Rottrová Němec – Tobogan, Volej správný číslo, Plakalo baby, Tisíc mil, Pan Tydlít a pan Tydlitát, Zum zum, Nechoď do kláštera, Maličká, Stín katedrál, Harmonika, Lékořice… Co komu tyhle názvy říkají!

https://www.youtube.com/watch?v=XLxMwZLknPk

https://www.youtube.com/watch?v=LEgcKSXvOmM&t=2101s

Stojím před zamčenými dveřmi. Nikde nikdo. Zvoním. Nic. Přichází pán s dítětem. Jdou na hledání se zajíčkem nebo na co. Beru za kouli. Oj, dveře povolily. Vevnitř hluk. Jak to bylo za nás. Vlevo, kde byla naše malá třída s velkými černými kamny v šestce, je barvená recepce. Tam jsme měli paní učitelku Steinerovou na dějepis. Na ten jiný. Kdepak bychom věděli, že dějiny jsou zfixlované. PPS. Tabulka s přibližnými letopočty opičáků až do člověka vzpřímeného. Přišla do třídy. Pozdravila vpředu. Předpaženou paží naznačila i vyzvala:

- Zástupy!

Srovnali jsme se. Zavelela:

- Posaďte se!

Dodržovala řád. V téhle třídě Jsme se učili i matematice. Jednou měla na matematiku Marcelka Fapšová, nedávno odešla, školní inspekci. Zkoušela nás frontálně. Dělala si čárky do notesu, za každých pět byla malá jednička. Za pět puntíků malá pětka. Mohla jsem se přetrhnout. Na všechno jsem znala odpověď. Hlásila jsem se jak divá. Na konci hodiny:

- Dej mi žákovskou.

Nesla jsem hrdě ŽK ke katedře. Láďa Jaroš mi pak v knížce četl:

- M Aktivní v hodině. 1 F.

Srdce se mi tetelí ještě teď. Poslouchám písničky pod psaním z té doby. Špinarová – Domů mířím, venku svítá. Vašíček Neckářů se svými roznožkami… Jak to mohl udýchat? :-)

Slečna už o mně ví. Předávám vejdunky, ořechové skořápky a špunty od láhví. Vajíčka využijí, zbytek předají do Bastionu IV:

Jedu domů. Ježiš, nevzala jsem roličky.

- Peťuš, já jsem zapomněla předat špulky od toaleťáku. Nechce se ti…

- Ráno tam jedu na kontrolu kotelny.

Dnes budou tvořit. Třeba ušaté zajíčky. Doma beru košík, vracím se znovu nahoru do pevnosti.

Dvě hodiny. Petroušek se vrací z roboty. Ze své milované energetické prácičky. Na stůl nesu kroupovou z prasátka. Ze zahrady jsem si přinesla nový šnytlík a sibiřskou cibuli.

Dnes se mi to tu hemží germanismy - šnytlík, špunt, špulka...

- Petroušku, máme sníst ještě tuhle sklenici zelí. Tedy s vervou do toho!

Celý nadšený. Kladu mu na talíř pečené vepřové koleno. Dostali jsme jako dar. Brambory - miluji ty hliněné s klíčky od sedláka. Do řetězců vozí vykartáčované rtg ozářené proti klíčení sorty z dalekých zemí. Mně teplé zelí, Petrouškovi studené. A navíc jablečný kompot.

Petroušek chválí.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-03-23-vecer

Sundávám Žofce límec. Hlídám ji. Vykusuje si kožíšek. Myje se. Za celé odpoledne střídání límec dolů, límec na krk si vykousala zbytky stříbrného obvazu. Na noc jí ho nechám. Jsou dvě hodiny ráno. Bříško růžové, vyčištěné. Původní bolístka svítí. Snad týden límce navíc ji zahojil zevnitř. Schoulená v klubíčku spí první noc v pohodlí bez límce. Co má být, má být. Tečka.

https://www.youtube.com/watch?v=P-fxhaGwoDQ

Poslouchám o tom, jak prediktor oznamuje. Docela děsivé. Vím o tom. Ani se mi nechce slyšet o všech těch filmech a reklamách, které lidstvu dvacet třicet let říkají:

Takhle s vámi zatočíme. Končíte.

Nevyjde jim to. Vidím světový konec optimisticky.

Spát!

Dobrou noc!