Pomalu se zotavuji z odchodu osoby, kterou jsem měla ráda. Moc ráda. Včera tiché rozloučení. Dnes bych mu blahopřála k narozeninám.

Dnes začíná rok ohnivého koně. Silný den s nepředvídatelnými silnými momenty.

Pondělí. Nový týden. Na devátou paní. Začala v polovině ledna ke zdravé stravě cvičit. Půl hodiny intenzivně ráno. Půlhodiny intenzivně večer. Výsledky z phytocompletem a stravou Herbalife se dostavily.

Neděle. Vstávám. Petroušek slouží. Vrátím se do peřin. Nakonec pádluji v tempu do dne. Žádný návrat. Pro kočky v misce málo masa. Krájím krůtí prsa na kousíčky. Vařím. Chutnalo. Misky vymydlené.

Petroušek slouží v energetice. Já vstávám. Dnes v pevnosti masopust. Poběžím kondičně nahoru podívat se. V deset jde průvod. To dopíjím svůj koktejl.

Můj nový počítač je nejdražší, jaký jsem kdy měla. Je to pomalý sroula. Trávím u něj mládí. Před týdnem jsem ho reklamovala. Dálkově mi pomohli se zrychlením. Vyměnila jsem prohlížeč. Stejně se pořád točí kolečko. Je to účel? Zdržet člověka od přemýšlení? Kdyby tu byl Víťa, vyřešil by… Jenže zmizel. Odešel. Už nikdy mi nepomůže.

Ráno. Shazuji nohy z postele. Rozhrnuji závěs. Ne. Do téhle špíny nikam nejedu. Rozladěná. Bez nálady. Jdu si ohřát horkou vodu. Petroušek je asi na cestě do kravína.

Ráno. Kočky čekají. Došlo mi maso v misce. Přidávám jim maso z kapsičky od výrobce z nedaleké vesnice . Nesolené. Ale maso. Není to pravá navoněná kapsička. Holky se spokojeně najedly. Hrajeme si. Pohoda. Klídek. Sedím na dlažbě. Přemýšlím, proč dva dny bezdůvodně pobrekávám. Nic mi není. Nic mi neschází. Jsem spokojená. Něco mě přece jen trápí....

Ještě budík nezvonil, už jsem vzhůru. Jedu plavat. Dnes na nádraží nepojedu autem. Hezky si tam doběhnu.

Nevím, co to je, ale vnímám něco okolo sebe. Něco. Neklid? Zlo? Nějaké silové pole. Dnes jsem si povídala s jednou paní. Reagovala na můj rámeček, že jedno s deseti dětí se bojí jít do školy. Chodila jsem moc ráda. Do školky ne. Ovlivněna asi strachem, aby mi neutekla maminka. Když si šla lehnout, prý jsem jí říkala:

Ješiš, devět. Neslyšela jsem budík. V klidu vstávám. Do desíti mám čas. Přijde fyzioterapeut. Hlavou se mi honí myšlenky o deváté vlně. Mám v mysli ještě včerejší mou poznámku ke zdraví jednoho člověka z hospicu. Když ho bolí ruka, to už mu asi budou dávat morfium. Další temnost – vzpomněla jsem si na lidi na FB. Jak jsou zlí, hloupí,...

Bílá stránka. Celý den mám v duši divno. Někdo na FB napíše kriticky, že v zákazu u tělocvičny stojí auta. MP že nic. Rozehraje se celodenní řetízek názorů. Převažují ty, že není potřeba zákony, předpisy, vyhlášky dodržovat. Tak když je tam ten dětský turnaj, tak ať kritik drží pusu. Obrázek společnosti. Prý turnaj – tak výjimka. Si určili rodiče.