Mašinérie
Ráno. Připíjím na nový den. To ještě netuším, jak mě rozseká. Mít tak mačetu… Ježiš, tohle ani nevyslovuj. To by se ti mohlo vymstít. Miluji svět, miluji lidi. Mírumilovná milovnice.
Maminka bydlela ve svém domečku s kočkou. Hospodařila na svém. Sázela kytky, jahody, stromy. Pečovala o sádek, předzahrádku. Její domeček byl útulný. Hezky zařízený. Čisťounký. Jezdila autem. Do poslední chvíle. Začala ztrácet paměť. Jednou od nás odjížděla. Seděla v autě. Šla jsem se podívat, proč neodjíždí:
- Víš, já chci jet k jedné známé a nemohu si vzpomenout, kde bydlí.
Ještě jsem nebyla vystrašená... Až později. Nevěřila jsem. V DD je už asi sedmý - osmý rok. Skvělá bezkonkurenční péče. Jen ředitel je nějak divný. Chlubí se, že pracoval osm, respektive dvanáct let na kraji. Myslí si, že skvělá neracionální kuchyně je super, že praní v agresivních pracích prášcích je odpovídající hyg. normě. Schvaluje, že pan farář evangelické církve smí hřímat: Jsme bohatá země a MUSÍME do rodiny přijmout uprchlíky... Jsem v rozpacích...
Fotka je z horkého léta 2018 u maminky. Celé prázdniny, vlastně celou dobu jejího pobytu mimo domov téměř denně pečlivě dbám o její rozvíjení, rozptylování, zlepšování zhoršující se nálady :-) Není se co divit. Milovala práci na zahradě. Svobodu, volnost. Přes den nikdy neuléhala. Nebylo přeci hotovo. Starala se o svou tříbarevnou kočku. Byla to Kočka. Já ji nazvala Micicinda. Pak jsem stejně pojmenovala naši kočičí hraběnu.
V srpnu 2017 od nás naposledy odjela. Žhavý den. Ležela pod stromem na lehátku. Manžel ji odvezl. Zapomněla tu košilku. Netušila jsem, že se na lehátku prospala u nás naposledy. Maminka upadla. Zlomila si nohu. Od té doby se špatně hýbe. Upoutána na vozík. Všechna čest paní RHB sestře... A péči pečovatelek... Léky atrofují svaly. Lidé padají na vozíky, do lehátek... Místo aby přestali s krmením bílou moukou, ládujou je dle chuti klientů. Vždyť proč by měli měnit zavedenou a dobrou kuchyni...
Paní Hrobská, měla jste za půl hodinky skypovat s maminkou. Ale já ji musím poslat do FN. Ona nám sklouzla z vozíku. To se stane. - Ať vás ani nenapadne ji po návratu zavřít na samotku!!! Víte, jak jste to před čtyřmi roky zvrtali, když si zlomila nohu. Žádná narkóza!!!
Ve čtvrtek 20.5. nás zavolali do FN k rozloučení. Maminka 21.5.2021 ve 4.10 hod. nad ránem vydechla po krvácení do mozku naposledy.
Měla zdravé srdce, ledviny, v 94 letech jsme luštily křížovky. S odchodem i v tak vysokém věku jsme nepočítali. Ředitel DD neprojevil jakoukoli účast.
Odskákala mamčinu smrt infarktem.
V tropickém červencovém dni jsem se vypravila k soudu, abych ji obhájila. Obviněn měl být systém, tedy ředitel organizace, který nezajistil včas opravu sprchy, kterou pečovatelka nahlásila týden předem.
Ráno. Připíjím na nový den. To ještě netuším, jak mě rozseká. Mít tak mačetu… Ježiš, tohle ani nevyslovuj. To by se ti mohlo vymstít. Miluji svět, miluji lidi. Mírumilovná milovnice.
Krásný den. Dopoledne jsem měla volno. Venku sluníčko. Za normálního počasí bych se vydala do hor. Zatím jsme dnes uklidili lyže, hůlky, boty, přílby, chránič páteře, rukavice, ponožky...
Joj, to byl krásný den! Úterý. Žofinka už jen pět dnů a má stýžky na tahání. Občas jí sundám její cylindr z hlavinky. Už jí nedůvěřuji. Rána ji asi svědí. Hladím ji. Když je osvobozena, zadní nožénkou se drbe na hlavě. Myje se. Donekonečna si vymývá ouška, kožich. Ráda ji pozoruji.
Každý den ráno připíjím horkou vodou s citronem poctivě na nový den! Ruce s hrnečkem zdvihám směrem k smrku naproti v zahradě. S někým si musím připít, že jo, když jsem tu sama. Nejprve obstarávám kočky, pak sebe. Žofina dnes týden po operaci. Zotavuje se dobře. Včera mě obelhala – prý si nebude vůbec všímat svého zašívaného bříška, když teda...
Dopoledne nechávám Žofinku dvě hodinky bez límce. Důvěřuji, že přes odér 31 bylin od JUST na svou pooperační ránu nepůjde. Hrajeme si. Užíváme si radost.
Probouzím se pozdě. Přemýšlím, co je za den. Jestli je klid. Přemýšlím. Podle indicií zjišťuji – buď v pohodě. Sobota..
Mezinárodní den žen. Zopákla jsem si jeho vývoj. Kdy a proč. Mé generaci je spojován s červenými karafiáty a přiopilými muži na podnikové oslavě tohoto dne. Samozřejmě, že svátek je starší. Kdysi někdo ženám nakukal, aby bojovaly. Bojovaly za své volební právo. Abych pravdu řekla, už mnoho let bych své volební právo přenechala svému manželovi. Ne,...
Za minutku dům rozezní hodiny. Vskutku, půl noc. Chce se mi moc spát.
Večer. Hlava mi klimbá. Celodenní aktivita. Stále na nohou. Pořád mít Zrzečku na očích, aby někde neuvízla s límcem. Ten štve nás obě. Soucítím s ní. Dnes už asi injekce proti bolesti tolik nepůsobí. Máme tři dny za sebou.
prosím, otevři naše srdce, aby ze dne na den zmizela jakákoliv zbývající hořkost, smutek či nemoc. Bože, nech svého Ducha svatého vstoupit a naplnit každý prázdný prostor srdce mírem, láskou a uzdravením našeho těla, mysli i duše svou úžasnou milostí.
Ráno. Dnes. Dnes Žofinku hodně, hodně budou zachraňovat, operovat, odstraňovat škody po kopanci od nějakého nelidy.
POKLONA GAIE - MATCE ZEMI - z FB