Kuga a kopřivy hvězdy dne
Už dávno odbila půlnoc. Nemohu natahovat den do druhého dne. Jen se tak otočím, co jsem prožila. Hvězdářku jsem si neměla čas doposlechnout. Ale probudila jsem se s její myšlenkou:
Jsem šťastná. To znamená, že žiju svůj život. Radostně. S lidmi, kteří se okolo mě nastavěli. Moje bolest achilovky, ramene pominuly. Znamená to, že jsem se rozloučila s těmi, kteří vystoupili z mého vlaku. Nastoupili noví. Někteří zůstali ve vagonech sedět. Ti věrní. Dveře se zavřely a už se vlak dal do pohybu. Hotovo.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-04-20-rano
Kočky, chlupaté hračky. Naši kamarádi. Sedí způsobně jako ve škole. Žofce nevěřím, že má hlad. Je to hérečka. Mourek ten je při chuti stále. Je to pět let, co sem začal chodit za Zrzečkou. Teda vlastně už v listopadu jsem ho zaregistrovala pod okny. Držela jsem v náručí rezaté kotě a odháněla ho pryč.
- Zrzi, pozor, pod okny je krokodýl! Jedeš odsud!!
Moureček se plížil přikrčen k zemi. Vypadal jako krokodýl. To byl ještě štíhlý fešák. Pak na jaře si dělal zálusk na naše kotě. Byl milý. Přátelský. Nebál se. Jednou stranou jsme ho vyhnali, druhou se vrátil. Nikdy nekrm cizí kočku. Nikdy se jí nezbavíš. Byl bezedný. Granulky. Mlíko. Až teď po pěti letech konečně nechává kousky masa na misce. S oblibou nechává tři kousky kuřecího krku. To si prý máme nechat. Muzlan se vymanil z psychické nemoci – nedosytnosti. Nebo nedosycenosti.
Žofka von králikáren si žije jak princezna. Udělala díru do světa. Z králíkárny až do své vily se zahradou. Dnes zrovna snídala až večer. Ale to se pak napěchuje. A ještě v noci si přijde mňouknout. Na přídavek. Proto pak ráno tráví.
Dnes mi udělala kontrolu na WC míse. Že se jí nezatočí hlava, když čučí do mísy na vodní vír. Kdysi jsem se studenty z gymplu zakufrovala u Orlice. Divoké. Potřebovali jsme zajít na nějaký hrad na druhém břehu. Most nikde. Červen. Řeka klidná. Ne nadarmo se jmenuje Divoká. Vstoupila jsem do vody. Jak jsem se podívala na nohy ve vodě, hrozilo nebezpečí pádu. Optický klam - s proudem by mi podjely nohy. Studenti seděli na břehu. A prý ne. Báli se. Nakonec první odvážlivci vstoupili do klidné vody, která brala stabilitu. Mně sahala voda po kolena. Nejmenší studentka se ponořila pomalu po krk.
- Žofi, jak říkám, já bych do mísy žuchla.
Ne tak Žofka. Pevně se drží na hladkém prkénku a mraucá.
Na plotně zchladlý kopřivový macerát v oleji. Dnes ho naliju do sklínek. Těším se. Kopřivový balzám. Loni se povedl. Uvidíme, jak letos.
Volá Petroušek.
- Kuga je hotová. Připrav se. Pojedeme pro ni.
Za chvíli je tu. Jedeme.
- Peťuš, kolik to bude stát?
- Já to zaplatím. Prý se do čtyř tisíc vejdu.
- Cože? Už ne sedm set pade?
Stát něco chce. Ale zaplať si to sám. Na podzim mi Petroušek nechal Kugu celou zkontrolovat, povyměňovat vše pro bezpečnost. Před měsícem po výměně tabletu jela opět na kontrolu. To je tisíc a tisíc. Šup! Ještě, občane, zaplať!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-04-20-k-pracharnam
Nechávám si auto u obchodů. Klušu se mrknout nahoru k prachárnám. Až k dálnici. Psí zima. Nasazuji si čepici. Bohužel, s rukavicemi jsem nepočítala. Fučí od Obřího dolu. Mami, mělas´ pravdu. Pamatuji, jak v šesté třídě byly moderní podkolenky. Koupilas´ mi světlomodré a růžové. Ale nosit jsem je mohla, až na horách slezl sníh. A to v dubnu nebylo. Ač v někdy v červnu. Jj, moudrost života. Kochám se. Vším. Rozhledem po polích, kde je zaříznutá nová dálnice. Pohledem do hor. Na Zvičinu. Fotím všechny tři prachárny. Jen jedna byla naplněná prachem. Ale u všech tří stála stráž. Za tou nejkrásnější, padá jí střecha, je na odpis, jsem vyplašila z krmení dvě srnky. Jak krásně se jim natřásala bílá zrcátka při úprku.
Javory. Jak voní! Asociace. Na gymnáziu na jaře nejvíc učení. A do toho vůně javorů. Dnes žádné učení. Jen nasávám jaro. Tak dlouho jsem ho odtlačovala. Je tu. Cíl dálniční můstek. Zpátky. Na čtrnáctou přijede paní. Znovu jsem vyplašila ty dvě. Zas jedou jak draci. Zastavují se. Vítr jde od nich. Vidí mě. Pro jistotu znovu natřásají zrcátka pod ocásky.
Je tu víc než krásně. Příroda šťavnatá.
Poslouchám Karol s Xaverem. Pořad Za čárou. Dobře komentuje, že má Baxa k ČT mlčet. Porušili slib a zavedli daň z mobilů a internetu.
Nad rybníkem odbočuji mezi domy. Jak krásně se tu lidem bydlí. V tichu. V trávě u stromů kvetou narcisy. Někdo měl nápad. Zasadil cibulky na kraj louky. Budou se už jen množit.
Jsem ráda, že jsem v autě. Brr.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-04-20-sportovni-vyziva-a-obed
Doma rychle sportovní výživu. Za hodinku oběd. Dnes jen rychlý. Ovesné vločky, pohanka, máslo, med, banán.
Chvíli úřaduji.
Péťa pročítá protokol od Kugy.
- Tak víš, jaké má závady? Lehké nula, vážné nula, nebezpečné nula.
- Fakt?
- Emise mohou být max 0,25. Kuga má 0,06.
- Cože? Ona má nižší?
- No. Když by sis dnes koupila nové auto, naměří mu vyšší. A čtu, že nemá ani korozi zespodu.
- A pamatuješ, jak jsi mi přinesl její obrázek? Jak jsem vypískla: Jeď tam!
Péťa se usmívá. Rád mě vidí veselou a š´tastnou. Asi má rád i mou bezstarostnost. Taky větší uzavřenost před světem.
- A já jsem teď žádala o tisícikorunu za pohybové aktivity. Tu mi uznali. Pětistovku za další – tam tě lapí do sítě preventivní prohlídky. Což já jsem absolvovala, ale odmítla jsem rtg atd. A víš, kolik bere obvodní kapitační platbu? A to ji celý rok neobtěžuji!! 120 korun. Za nic. Jen má pacienta v kartotéce. A ta zubařka v Hradci, co mi za čtyři roky v puse nehrábla, ta brala 147 korun. Dobrý ne? A podívej! Pamatuješ, jak jsem sháněla ortopedické vložky? Nakonec jsem si stejně koupila od Boty Hanák. Ale volala jsem, divej, tady tomu doktorovi. A víš co? Já volala, hned jsem hovor usekla, když sestra ihned chtěla vědět, kdo byl dědeček mé babičky a on si, sprosťák, vykázal 46, 60!! Já mu volala, hned jsem to utnula, a šup, plať, pojišťovno!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-04-20-honzik
- Á, Honzík je tady!
Přišel mi poblahopřát. I on slavil. Upekla jsem mu profiterolky. Odjíždí.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-04-20-tohle-bylo-obzlast-omameno-obojkem
- Pojď, jdeme Mourkovi vytáhnout klíště.
Obě kočky mají nové drahé bioobojky. Voní po levanduli. Klíšťata to nějak nevědí. Péťa mi říká, že to teprve začne fungovat.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-04-20-vecerni-zahradou
Jdu večerní zahradou pro včelí vosk do chatičky. Ptáci se radují, i když je chladno.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-04-20-koprivovy-balzam
Cedím přes gázovinu kopřivový macerát. Na půl litru padesát gramů vosku od včelaře. Krásná práce. Povedlo se. Že bych si udělala ještě? Mám dvě várky. Uvidím.
Dobrou noc!