Věžový potenciál nad městem

Ráno. Otevírám oči. Právě se mi zdálo, jak řídím auto v chumelenici. Přede mnou moped paní G. Myslím na sen. Vidím vrchní ostré větvičky jabloně v zahradě. Napadá mě, proč se probouzím do světa, kde se opakuje slovo nacismus, fašismus, válka… Fuj. Nechci ta slova slyšet. Chci MÍR!

Zvoní telefon. Kdo to takhle ráno…

- Maminko, všechno nejlepší k svátečku!

- Tak brzy nemusíš. Ale já dnes vstávám, přijde na přeměření pán. :-) Seš doma?

- Jedu v zácpě. 19 km dojezd 42 minut.

- Cože?

Během hovoru se maluji, snídám... 

- Už jen 17 km dojezd 44 minut. Naskočilo 47 minut.

- To máš míň km a delší dobu dojezdu.

- No, do Phy jsem jela hodinu deset 123 km.

Do Phy jede kratší čas než po Pze. Povídáme. Už si linkuji oči.

- Už aby ten Hřib vysmahnul. Rozkopal Phu. Pak se tam zdržuješ. 

- Mami, už jedu sedmdesátkou. Max rychlostí. Svištím Blankou.

- Ješiši. Tam když mě vezl LP, nemohla jsem dýchat. Vždycky když byl nějaký nájezd se světlem. Lapala jsem po světle.

- Mami, žene mě ven na Radlickou. Přitom je to úpně stejný na dojezd. Zůstávám v tunelu. Nejsou tu semafory a křižovatky. A jedu jako dráha.

- Jako vláček. :-)

- Mami, ráno strávím hodinu, než se dostanu do tunelu. Á, zkrátilo se mi to o dvě minuty. Ještěže jsem ji neposlechla, holku. Tady sedmdesát, tam padesát. Hned mám dojezd o dvě minuty kratší.

Za chviličku slyším:

- Jé, zase zácpa. 5,1 km za 11 minut. Už mám dojezd ne 8:57, ale 8:47.

Tohle bych nedávala. To je denně štrapáce.

- Jdu se soustředit. Přijde pán.

- Mami, tak ahoj. A užij si den!

Celý den jsem chytala jak brankář gratulace. Na Messingeru, na tg, na Whats Appu, v SMS, to bylo zpráv a zpráv. Potěšujících. Hodně lidí psalo soukromě. Ještě teď v noci chytám poslední. :-) Děkuji všem. Děkuji z celého srdce.

Měření pěkné. Hovoříme mimo o jeho filosofii jídla a o školství. Jakou má filosofii?

- Prosím tě, ty se programově přejíš, i když nemůžeš.

- Přesně. Já rád jím. A nemám hlad a žeru. Teď jsme tři dny grilovali.

- Ó, jé!

Před polednem odjíždí. Petroušek má volno.

- Jsem rád, že tě vidím.

Směju se. Miluji ho. Motýl. Vždycky přiletí. Odletí. Zkontroluje. Jede.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-04-16-ranni-a-dopoledni-hodovani

Chystám se na nákup. Asi tři hodiny se chystám. Tak už se naobědvám. Mám v plánu z nákupu odběhnout k prachárnám. To bych obědvala ve čtyři. Ještě asi deset dnů bude trvat má odčervovací kúra. Bez alkoholu, bez masa, bez lepku, bez mléka. Jde to, ale stále si vymýšlím, co jíst. Dnes jsem si udělala houby s vajíčkem a zeleninou. Takovou zeleninovou smaženici. Mezitím výjimečně do trouby hranolky. Abych se nezdražovala bramborami. Kompot. Pažitka. Zobu lískové oříšky, křížaly... 

Na FB se mi ukázala ve vzpomínkách loňská Drahuščina gratulace k sváítku. Ach! Srdce mi smutně poskočilo. Loni jsme obě netušily. Ještě se s manželem vydala v létě do svého oblíbeného Chorvatska. Vzpomínám.

- Ty seš ještě doma?

- Už jedůů!

Zdá se, že je teplo. Počasí nevyzpytatelné. Zatažená obloha. Tam nahoře se snaží sluníčko. Po nebeské klenbě letí bílá čára. To zas budou pítka s červenou vodou. Chjo.

Užívám si v klidu nákup. Městapo. To jsem četla na FB. Co to slovo asi znamená, že jo? To bude nějaký neologismus. Určitě na to přijdu. Nebo se někdo přepsal.

Stavuji se v Active sportu. Lyžařské kalhoty. Cože? Pět tisíc? Sedm?

Jedu dál.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-04-16-priroda-voni

Z nákupu běžím okouknout stromy do biokoridoru; sázeli jsme je v dešti před měsícem. Je třeba se vrátit k autu. Jedu si pro balíček. A pak už rychle, rychle. 

- Skleník jsem zalil. Jedu na stadion.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-04-16-na-zitra

Mouku jsem si namlela dopoledne. Zadělávám na bagety. Mám to tak tak akorát. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-04-16-na-prednasku-a-domu

Dnes mířím do muzea na Věžový potenciál nad Jaroměří.

https://www.youtube.com/watch?v=kFE6FHu_WK8

Letím. Předjíždí mě spolužák Fanda na kole.

- Ireno, je to od půl!

Doběhla jsem za pět minut půl. Jsem dobrá. Naše nádherné muzeum zaplněno. Nacházím židličku vpředu. Na podzim mě zajímal DOD v naší vodárně. Nádherná stavba nad městem. Projektoval ing. Hráský. Odborník na kanalizaci, věžové vodojemy… Město chtělo důstojnou dominantu na kopci nad městem. Architekt Janda navrhl dnešní podobu téhle památky. Dostavěna byla v roce 1928. To už byla mamka rok na světě. Měří 35 m. Loni na podzim mě okouzlila stavba zevnitř. Schody, po kterých jsem se bála vyšlapat až nahoru. Ohromena překrásným výhledem do kraje. Lidé, kteří si pod vodojemem postavili vilky, mají smůlu. Je vidět na jejich pozemky, bazény.

Dnešní přednášku uvedla pracovnice muzea. Představila pana Khola ze Společnosti ochránců památek ve východních Čechách. Uvedl filmek Věžový potenciál nad Jaroměří. Dokument natočila Společnost ochránců památek ve východních Čechách, z. s. ve spolupráci s Výzkumným ústavem vodohospodářským T. G. Masaryka, v. v. i. a s Fakultou stavební ČVUT v Praze. Jeho realizaci finančně podpořil Královéhradecký kraj.

Tenhle filmek nám promítli. Nadšená!

https://www.youtube.com/watch?v=kFE6FHu_WK8

U filmu nikdo ani nedutal. Jedním slovem nádhera. Krásné vyprávění o vodojemech ve světě i u  nás. Ukázky konverzí vodojemů. Třeba v Hamburku mají z vodojemu hotel. Ukazují vodojem upravený na ateliér. V naší památce jsou dva projekty od doktorandů na fakultě. První počítá se sousedskou kavárnou a rozhlednou. Totiž vodojem vznikl nad nemocnicí, která se v té době stavěla. Bylo potřeba víc vody. A jedna varianta je radikálnější, novátorská. Vedla je k tomu možná blízkost nemocnice; přišli s konvertováním vodojemu na smuteční síň a nahoře kolumbárium. Z hlediska realizace je to možné. Ale ta kavárna je úplně na místě. Jen by se musely odstranit vysílače. Kromě památkové ochrany – vysílače jsou využity na věži finančně. Dokud tam jsou, stavbu nikdo nezboří. V případě konverze by musely být odstraněny.

Cestou domů fotím věž gymnázia s lesem vysílačů. Vida, tam nevadí, že se pod ní pečou mozky studentů.

Věžových vodojemů je asi patnáct set. Asi pět set jich je na železnici. Asi čtyři sta ve městech a zbytek v průmyslu a zemědělství. V posledních letech zbourali asi padesát vodojemů na dráze. Škoda. Mají v databázi i zaniklé vodojemy. Zhruba asi tisíc sto objektů stojí a asi čtyři stovky byly zdemolovány.

https://www.turistika.cz/mista/vezovy-vodojem-v-jaromeri/detail

Projekt nového obecního vodovodu byl vypracován až po vzniku ČSR Ing. Janem Vladimírem Hráským, jedním z našich nejvýznamnějších odborníků v této oblasti. Naopak věžový vodojem o kapacitě 400 m3 byl navržen architektem Františkem Jandou. Roku 1926 byla městem uzavřena zápůjčka ve výši 1 000 000 Kč na výstavbu vodovodu, a to u spořitelny v Německém Brodě. Město Jaroměř zadalo stavbu tohoto vodovodu s čerpací stanicí, vodojemem, potrubní sítí a obytným stavením v roce 1927 a spuštěn byl o 2 roky později. Jeho výhodou bylo nejen to, že byl zaveden již přímo do objektů, ale zároveň vznikla po městě síť hydrantů pro případ požáru. Jeho výstavba si však vyžádala i lidský život, když byl 8. května 1928 zasypán ve výkopu v místě "Na vinici" dělník Bohuslav Klouček z Čáslavek. Jeho smrt však nebyla způsobena samotnou zemí, nýbrž dlažební kameny v ní mu roztříštily lebku. Se stavitelskou firmou bylo následně zahájeno trestní řízení, protože krátce předtím odstranila z příkopu veškeré pažení.
O samotné výstavbě vodovodu vyšla zmínka v prosinci 1928 v odborném časopise pro plynárenství, vodárenství a obecní zdravotně-technickou službu "Plyn a voda": "Jaroměř staví nový vodovod ze studně založené na straně Lázní Velichovek, odkud se voda přivádí potrubím do nového železobetonového vodojemu nad městem (nad zastávkou). Délka trubní sítě as 17 km. Současně staví si vodovod pivovar a továrna Polický. Oba tyto průmyslové vodovody jsou na vodu labskou. Dosavadní městský vodovod, zvaný Anenský, přes 40 let starý (má reservoir. u kaple sv. Anny), je dávno nedostatečný a voda z Labe nevyhovuje (vodní síla prodána). Nový vodovod má státi as 3 1/4 mil. Kč."Na nejvyšším místě ve městě tak vznikl železobetonový věžový vodojem, v jehož přízemí se nachází jediná prostora s potrubím uprostřed a schodištěm podél severovýchodní stěny, přičemž vstup na střechu arkády je z podesty. Plochá střecha vestibulu je podepřena 12 válcovitými sloupy a nad ní je situována nosná konstrukce věže, jež je opticky členěna stejným množstvím širokých lizén (mezi nimi jsou nahoře a dole obdélná okna), a to podobně jako plášť rezervoáru, i když tam jsou mnohem mělčí. Vodojem je pak zakončen kuželovitou měděnou střechou se čtveřicí kruhových okenních vikýřů. Takto fungoval vodojem až do roku 1985, aniž by se něco výrazněji změnilo v souvislosti s postupným rozšiřováním vodovodní sítě. Náhradou po jeho uzavření se stal v roce 1983 dokončený dvoukomorový zemní vodojem u Zaloňova, jehož kapacita je 2 x 750 m3.

Unikátnosti věžového vodojemu, nacházejícího se v nadmořské výšce 324,1 m n. m., si rovněž všimli památkáři, takže byl tento objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek 15. března 1984, tedy nedlouho před ukončením jeho provozu (viz https://pamatkovykatalog.cz/vodarna-16304050).

Letím skoro letním večerem domů. K Petrouškovi.

Dnes netopíme.

Dobrou noc!