Zmokla jsem. Nerozpustila jsem se :-)

Večer. Dívám se na FB ve vzpomínkách na videa s maminkou před pěti lety. Za měsíc upadla v koupelně a 21.5. odešla… Tehdejší čas pro mě strašný. Nemohla jsem za ní přijet, dát jí napít. Pohladit ji. Opusinkovat. Dotknout se jí. Porovnat naše ruce. To já moc ráda. Fotila jsem svou starou ruku vedle její. Moje stará byla vturánu mladší. Mám těch fotek hodně. Maminka moje. Když jsem jí vezla jídlo, dobroty, chtěli to dezinfikovat. Ireno - buď slušná. Dere se mi na jazyk... Ve videu tablet položila, takže jsem na ni neviděla. Těžké bylo, aby nevypla obrazovku, ale aby tablet postavila a opřela o vázičku. Tvrdila, jak nemá čaj, kapesníčky… Krabičku jsem musela vždycky celou oblepit izolepou. Byl tam nějaký nelidský škůdce. Vždycky novou krabičku rozerval. Měla jsem podezření… Tolik zničených věcí… Hrozný dům! Drahuška všechno sledovala. O všech škodách věděla. Ach, Drahuško! 

- Mami, co si představíš pod slovem pirát? Co tě napadne?

- No, něco hroznýho!

Maminko, lila jsem ti v tomhle dni do hlavy, jaká je EU zločinecká organizace… Tolik let a je to horší a horší. Jak bych si přála přitisknout se k tvé hebounké tváři. Poslouchám, jak jí vyprávím o renovaci jejího domečku. O plánech zvýšit nám daně. Už tehdy! Smutné video.

Říkám jí, že mi v noci přišel tatínek do snu. A mamka vtipně odpovídá:

- No jo, to přejde.

- Mamko, ty máš krásné mandlové oči. Ty seš stařičká.

- No jo, už jsem stará.

- Mami, včera jsme luštily křížovku a já u toho přemýšlela, jak ti odvezu dorty. Nemohla jsem si vzpomenout na jméno Janáčka. Pořád mi naskakoval Bohuslav Martinů… Leoš Janáček jezdil do Luhačovic, byl obklopen ženami, které ho inspirovaly. Když jsem měla na rozvrhu hudebku, učila jsem operu Její pastorkyni. Janáček je moc těžký, ale když ho znáš, je krásný…

---

Ráno. Vstávám do dne. Čeká mě hodně povinností.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-04-19-s-koprivami

Jdu si do zahrady pro kopřivu do koktejlu. Zalévám skleník. Dnes se sluníčku nedaří. Nevadí. Měla jsem původně v úmyslu sázet. Petroušek – radar mi už včera hlásil na dnešek déšť. A splnilo se. Oblačno. Dešti moc nevěřím. Určitě pršet nebude. Péťa přijde z práce po druhé hodině. Žehlím. Neoblíbená činnost. Chilku poslouchám Ádu Innemana s Vachlerem. Ne. Rozhovor není pro mě. Nelíbí se. Copak je Zakázaný archiv? Neznám. Gagarin nebyl první? Se zájmem si pouštím. Dožehleny hromady.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-04-19-na-koprivy-s-datlem

Až okolo půl jedné se vypravuji na kopřivy. Fotím si plakát na plotě. Vůbec nevidím, co na něm je napsáno. Aha, támhle je menší verze. Ješiši. Tak to je konec. Třicetiletá válka nesmetla mateřskou řeč. Visela na vlásku. Hodně slov zaniklo. Dobrovský mluvil ještě německy, ale už vytvořil učebnici s českou mluvnicí. Nevěřil, že se někdy bude mluvit česky. Každá služtička s vědrem na vodu u studny švitořila spatlaninou českých a německých slov. Vezla jsem studenty k Tomáši Töpferovi na Fidlovačku. Provedli tam nádherně Tylovu hru. Studenti nevěřili, že se opravdu takhle hatlalo. Dnes i bez války se naše řeč przní. Tentokrát anglickou haťmatilkou. Umělou ubohou řečí. Pády to nemá. To aspoň němčina má čtyři. Ale my! My máme sedm pádů! Pro jednu věc mnoho synonym. Na rozdíl od angličtiny. Ta to má naopak. Pro víc věcí jedno označení. Ach. Ten plakát mě zarmoutil. Vůbec nevím, co mi sdělují. Asi to není akce pro mě.

Mířím pod šance. Běhám tu už čtvrtý měsíc do kopce. Asi mi to jde už dobře. Dnes jsem se vznesla nahoru a ani jsem moc nefuněla.

Mířím ke škole. Jdu po asfaltce. Tady na kraji stávával v minulosti na kopečku, to ještě dole nebylo ani vidu po škole, nádherný bungalov. Schöferovi. Pán byl laický malíř. Mám po mamce od něj doma vlčí máky ve váze. Obraz se mi líbí. Měli jediného syna. Stavěl kulisy v Divadle Vítězného února. V dnešním Klicperově. Okolo domu měl pan Schöfer soustavu jezírek. A jelena v životní velikosti. Ach, to bylo vždycky krásné pokoukání. Kolikrát byl on nebo paní venku. Naproti si postavil můj spolužák Béďa. Vyprávěl, jak už pan Schöfer chodil s hůlkou. Stál na schodišti pod Béďou. Ten dle návodu maloval obraz. Odešli na věčnost. Jejich krásný dům, jezírka, jelen sežrala zeleň. Zelenou hmotu přejdu, ani mě nenapadne tam nahlížet. Dům už zarostl. Vedle naskákaly další vilky. Klidné bydlení. Sbíhám kopcem dolů. Joj, tady jsou nasázené nové stromy. Srdce mi plesá. Napočítala jsem devatenáct, ale asi dvacet budoucích strážců louky před sluníčkem. Tady je výheň. Pod školou uhýbám vlevo. Sedám na bobek, trhám vršky kopřiv. Tluče mi k tomu datel. Jdu ho objevit. Datel, strakapoud, sojka – všechno velice ostražití ptáci.

Začíná jemně pršet. Rychle škubu kopřivy, dokud jsou suché. Běžím polem. Hezky prší! Ještěže jsem si vzala na halenku lehkou bundičku. Za chvíli je promočená. Nevadí. Vezmu to ještě přes promču. Nemohu se skrýt pod stromy. Ještě nemají listí. Domů přibíhám promočená. A vůbec mi to nevadí. Rychle sportovní výživu a všechno ze sebe dolů. Osprchovat.

- Jsem tady!

- Už to chystám, Petroušku. Zdržela jsem se. 

- Viděl jsem tě na FB. Jak trháš kopřivy. Radar hlásil déšť. 

:-) 

Popletla jsem programy v troubě. Na plech jsem sobě dala brambory od včera. A hranolky pro Péťu. Bože, Ireno, ty jsi idiot. Na rozmrazení páru? 

- Prázdná nádržka!

To tu už dlouho nebylo. Ješiši. Rychle pryč s párou.  Na hranolky sucho. Sobě jsem chtěla vytvořit americké brambory. Nakonec jsem to vybruslila. Péťa nic neříkal. Chutnalo mu.

- Půjdu zalít skleník.

- Už jsem ho zalila.

- Ty seš jak vítr.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-04-19-koprivovy-balzam-den-dve

Druhý den macerace kopřiv v oleji. Zítra už bude balzám hotov.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-04-19-profiterolky/album

Peču profiterolky. Poslouchám u toho Chceme slobodu se Zdeňkem Kedroutkem a Marianem Fillou. Kvalitní kulisa k práci. Připravit Petrouškovi do krabičky na zítra svačinku. Termosku s thermojeticsem.

Večer. Kočky přišly zvenku. Mourek oddychuje nahlas. Žofka ho zlobila. Nakvitýrovala se mi do jeho oblíbené krabice. Už je tu klid. Den se překulil, ani nevím jak.

- Peťuš, říká se, že studený máj, v stodole háj. Tohle deštivé počasí zahradě taky prospívá. I když je duben. Včera teplo. Dnes déšť.

- Uvidíš, jak všechno povyskočí.

Poslouchám výhled na hvězdy na čtrnáct dnů. Danielu Resh. Tentokrát ne Tatianu. Její predikci na květen až zítra.

https://www.youtube.com/watch?v=60I6i4z2r0U

Pokud budu chodit po světě, a to se mi dělo, přijímejte mě, jaká jsem, berte mě takovou, nebudu se vyvíjet.

Snažím se. Moc se snažím na sobě pracovat. Těší mě, když slyším o svých změnách. Poprvé to bylo asi před patnácti lety. Kosmetička mi řekla:

K. povídal: Ta Irena se úplně svlékla z kůže.

To byla první vlaštovka hlásící mou změnu.

Daniela Resh pokračuje ve výkladu:

No, já jsem prostě beran. Jsem prchlivý a sobec. S tím se nedá nic dělat. Tak mě berte takového, jaký jsem. Sice to zní osvobozujícím způsobem. Ale je to identita v této inkarnaci, do které se člověk narodil a která ho definuje, že ho uvěznila v cele nevývoje. Tak mě ber. Takže bude nesnášenlivý, bude chodit po světě, mít problémy ve vztazích, v práci a vykřikovat – musíte mě brát, jaký jsem. Svět ho nemusí brát. Je třeba, aby se v rámci lásky k ostatním a hlavně sám k sobě proměnil. Bude mu lépe, když zvládne nějakou destruktivní část své povahy. Zpracuje a nepotlačí. Pokud mi bude chutnat jíst, dovolím si jíst, jak mi to hlásí přirozenost, neprojdu dveřmi. Pak je třeba sebedisciplína. A když vím, že mám v predispozici přejídání, učím se žít tka, abych nezatěžovala tělo, nebude esteticky vypadat, hlavně bude nemocné. Je to zodpovědnost vůči sobě i vůči společnosti.

Narodili jsme se se svými tématy. Každý si máme prosazovat své téma.

Berani se narodili proto, aby se naučili prosazovat. Ale ne agresivním způsobem, ale ze své síly. Ze své opravdové síly. Taky aby nám ostatním pomáhali se sebeprosazovat.

Všichni jsme se narodili s nějakým životním posláním. Každý ideálně kdyby dělal práci, která je mu milá. Která ho naplňuje a má rád. A naučil se prosazovat to své v rámci vztahů a tak. Pokud to neumím. Berani jsou tu od toho, aby se to naučili bravurně a učili nás ostatní.

Novoluní je ještě ve znamení berana, je to nejlepší čas: chci se prosadit v nějaké oblasti, ale něco mě táhne zpátky. Něco mi v tom brání. Strachy mě oslabují. Pojmenuji, co to je. Já bych byla ráda tím a tím. Tak to začnu trénovat. A nejlepší čas je právě teď. Pokud ego překonám, začnu se vzdělávat. V dalším novoluní už budeme ve znamení býka. V jiné energii. Tam se rodí lidé, kteří nás mají naučit další kvalitě. Pokud ráno vstanu a z 90% mě to nebaví, tak 100% nežiju svůj život. Pokud žiju svůj život, tak mě to baví a těším se na ten den. Někdy taky nemám svůj den, ale život mě baví.

Ráno se vzbudím, a ne hrrr a utíkám. Je to zkvalitňování života procesem. Hezky si ustelu postel. Dám si záležet. Vychutnám si koktejlík. Začnu si vychutnávat v kvalitě práci, kterou dělám. Měla bych se naučit práci, kterou dělám, vykonávat kvalitně. A jestli mě to nebaví, není to moje práce. Pokud je to práce pro tebe, budeš se v tom chtít zkvalitňovat, zlepšovat. A to je býčí princip. Lidi narození v býku – tam je to o kvalitě. Kvalita = hodnota. Hodnota = sebehodnota. A pokud si sebe nevážím, dovoluji, že žiju v naprosto blbých vztazích, kdekdo si na mě něco dovolí a já ve strachu držím hubu a krok. Býci se narodili do této esence, aby to mohli učit ty ostatní.

Třetí princip, tam se rodí blíženci – je to schopnost pracovat se svojí myslí. Aby nás nezneužívala. Abychom se nestávali obětí myšlenek, které nechceme a informací, které nechceme. Nauč se v kvalitě si vuědomovat, které myšlenky, informace, názory ti dělají dobře. Pokud je někdo extrémně toxicky, pořád si stěžuje, nadává a nechce to řešit, nikdo není povinen být ve společnosti tohoto jedince. Pokud je to zóna mého vlivu, a mohu to vyřešit, pak pokud jsem schopna to řešit, jdu. Ale pokud jsem uzlík neštěstí, jsem blbá já. Každý je zodpovědný sám za sebe.

Zítra doposlechnu další principy. Jdu spát.

Dobrou noc!