Pod rozkvetlými třešněmi
Klimbla jsem. Večer. Sobota. Únava.
Petroušek dnes sloužil v energetice. Přes týden pracuje. Má volna. Ale na víkend – to je jiné. Mám ráda, když si o víkendu mohu dělat co chci. Není v tom rozdíl. A je. O víkendu je klid.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-04-18-rano-dopoledne-v-zahrade
Přicházím do kuchyně. U ostrůvku na teplé dlažbě se vůbec nenechá rušit Mourek. Tvrdě chrupe. Rozvalen na zádech. Už to je pět nebo šest let, kdy k nám chodil jako nápadník za Zrzečkou. Když se jí pak narodila samá zrzatá koťata, spustila se se zrzáčem, chodil se aspoň na koťata dívat. Vyháněli jsme ho. Jedním koncem utekl. Na druhém konci se zase vkradl do zahrady. On věděl. My ne. Dnes je to člen naší smečky.
Dnes bych si chtěla doběhnout na cyklostezku na vršky kopřiv. Pak budu sázet, sázet, sázet. A doplet jahody. Práce jak na kostele.
Kočky dekorují. Dělají pózy. Chlupáčci se muzlají. Žofka se vždycky přijde lísnout k Mourkovi. A ten trubec ji myje, packou přidržuje… A pak ho packou žďuchne. Lítají chlupy. Ozývají se tupé rány jejich těl. Někdy i Žofčin kvikot.
Jdu obejít zahradu. Nesu si do koktejlu pampelišky. Jak stárnu, hlavou mi jdou myšlenky. Přála jsem si bydlet v paneláku. Odstěhovat se z tichého pevnostního domu. Jak rychle mě to přešlo. Neukázněnost. Hluk z hospod pod okny. Od dětství jsem tu na zahradě pomáhala. Saze a popílek ze všech továren ve městě na rukou. Tiba, Mileta, ZAZ… Vdaná jsem se vyhýbala zahradě jako čert kříži. Mami, já blbina. Jak se lidská mysl obrátí. Jak jsem tě uháněla, abys to tu prodala. Mladická nerozvážnost. Něco jako když agent Pávek měl ty své popletené názory. Jsem šťastná, že jsi mě neposlechla.
Drtím v hmoždíři skořápky. Pod sadbu. Chystám oběd. Uvařeno. Péťa je tu.
Krásný den. Překrásný. Ještě o něco víc. Totiž na třešni bzučí včely. To tu už asi čtyři pět let nebylo. Někde si někdo asi umístil včelstva. To je lahoda pro uši i pro duši. Opylování nemusí zvládnout jen čmeláčci. Letos mají hafo včelích dělnic.
- Slyšíš ten bzukot? Včely se vrátily. To už tu nebylo tak pět let.
Lindina dvoje včelstva dostala nástavek. Bude jich víc. Ty jedny byly pomalé. Všimla si toho. Když do nich nakoukli, královna nebyla. Proto byly zmatené. Linda se učí. Vypráví mi, jak se to udělá. Letos bude mít první med.
Kouzelné. Obědvat pod bzučící třešní. Kompot ze své zahrady. Pažitku na brambory ze záhonu. Tohle všechno bylo v mém dětství normální. Teď to považuji za zázrak.
Po obědě Petroušek odjíždí k Lindě.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-04-18-ty-mraky
Já startuji na svůj kopec do šancí. V malé příruční taštičce jen Lift Off, power banku, klíče, kapesníky.
Chůze přecházející v běh se mi stala součástí dne. Na ostrohu se spouštím dolů k soutoku. Vybíhám cvičně schody. Vracím se oklikou. Přes Labe slyším lidi u Matchy. Po mostě na cyklostezku. Míjím občerstvení. Teda tady je dnes nával.
Za čističkou rostlo vždycky kopřiv. Ztratily se. Údržba terénu. Sedám do zbytku malých kopřivek. Trhám. Loni jich tu bylo mraky. Večer mi budou chybět. Měla jsem jich natrhat víc. Ale přes jemné čínské květované rukavice mě píchají. Jak to ta bosorka dělá?
https://www.youtube.com/watch?v=Oq-qF44F7Ok
Domů. Sázím. Krášlím. Neumím. Snažím se. Zdokonaluji se. Třídím květiny na záhony, do truhlíků. Na kraji týdne jsem si omylem vykopala jamku na angrešt. Spletla jsem to. Byl to rybíz. Ten jsem vsadila do rybízové řady. Koupila jsem si červený angrešt. Ukládám ho dnes do připravené jamky. Kytičku včera v divadle darovanou sázím do závěsu.
- Petroušku, je třeba vykopat motýlí keř.
- Jsme říkali, že mu dáme šanci.
- Je suchý.
Péťa kope. Kope. Ješiši, takový kořen!
- On si to tu užil. Proto tak narostl.
- Možná hledal vodu.
Sázíme nový keřík. Vypadá jak suchý. Uvidíme.
U chatičky sázím do objemných květinových nádob begonky. LP je vytvořil bez našeho souhlasu. Kytkám tu chybí slunce. Přichází až západní.
Petroušek přijel s pytli černozemě.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-04-18-s-petrouskem-pod-rozkvetlou-tresni
Sedáme si pod třešeň. Vturánu z houpačky seskočila Žofie. Jde se zamíchat taky do hovoru.
V truhlíku odporný slimák. Takový tygrovaný.
Peťuš, jsem slyšela, že tihle snad predátoří na těch hnusných.
Jdu se podívat.
Tak ne. Je to největší příšera v zahradě. Může kousnout rezáče v době páření. Ale prý se občas požerou navzájem. Masožravci. Odporní.
Informace šířící se na sociálních sítích o tom, že s invazivními slimáky v zahradách likvidujeme i "dobrého" slimáka velkého (limax maximus), který ve velkém požírá hnědé slimáky, nás nenechaly chladnými. Zeptali jsme se na to hned dvou odborníků.
Zooložka ze Štátnej ochrany prírody SR, Ing. Ivana Havranová, PhD., uvádí: "Slimák velký je sice všežravec, ale v boji proti slimákovi iberskému nepomůže. Neloví ho, ani jiné slimáky." Vedoucí oddělení zoologie zároveň vysvětluje, že slimák velký může ostatní slimáky napadnout nebo kousnout, aby je zahnal, především v době páření, ale míra kanibalismu se u tohoto druhu slimáka neliší od jiných. Příležitostně si slimáci navzájem na sobě pochutnají všichni.
Večer. Cítím v srdci klid. Pohodu. Mír. Obcházím své dílo. Domů přicházím až se setměním. Mezitím Petroušek kočkám nakrájel maso. Nakrmil je. Mám puštěný tablet. Poslouchala jsem rozhovor Cibulky s Luckou Bílou před deseti lety. Zaslechla jsem papežovo jméno Lev. Snad František?
- On zemřel papež?
- No, už loni.
- To mi uniklo. Asi to nebylo důležité.
Pak si vzpomínám; měl něco na svědomí… Někde kryl nějakou pedofilii.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-04-18-balzam-z-vrsku-kopriv
Jdu si připravit hrnec, sklenice, utěrku na kopřivový balzám. Něco skvostného se mi loni povedlo.
Čtyři hodiny zahřívání kopřivového extraktu uplynuly. Vypnout. Pod utěrku. Pokračování zítra.
Klimbá mi hlava. Celodenní práce. Nechce se mi. Pro dnešek jen deníkový zápis. Jdu.
Dobrou noc!