Drahuška promluvila, bylinkové lektvary, kolaudace bytu

Hezky. Slunce. Zima jak na Sibiři. Sluníčko zastřené. Fouká ledový vítr. Kýchám. Teče mi z nosu. Krmítka už nezasýpám. Ptákům by potrava přišla vhod, ale zapomněli by pracovat na stromech. Na větvích v klíckách visí ze zimy nesezobané lojové koule. Asi jim nejely. Asi jim nejely z nějakého důvodu. Asi nestály za nic. Koupila jsem drahou velkou šišku zalitou něčím. Lůj to asi nebyl. Vypadá to spíš jako latex. V sobotu jedno opeřené nebožátko vniklo na terasu. Malý hnědý až oranžový ptáček. Křehounký. Nedovedu si představit, že by si ucpal střívka sajrajtem, který jsem pro něj koupila v dobré víře v obchodě. Když jsem byla malá, mamka kupovala maso a hovězí morkové kosti na polévku. Mamka byla ještě ze staré školy. Učená babičkou, jejíž narození sahalo do století devatenáctého. To se vařilo poctivě. Normálně. Pamatuji, že jsme mívali v polévce slepičí pařátky. To byla dobrotka. Ráda jsem je okusovala. Dnes pařáty vidím za hranicí v polském Lidlu nebo Berušce. Jak by se lidi dnes stavěli ke slepičím pařátům u nás? Mamka vytáhla klepavé z polévky. Protáhla jím špagátek. Pověsila za okno na hřebíček. Pak mě upozornila, když přiletěl ptačí strávník.

Jdu se mrknout, kdo u nás přezimuje:

Mezi nejčastější zimní ptáky patří:

• Sýkory: Sýkora koňadra, sýkora modřinka, sýkora babka, sýkora uhelníček a sýkora lužní.
• Vrabci: Vrabec domácí a vrabec polní.
• Pěnkavovití: Pěnkava obecná, jikavec severní (přilétá na zimu), zvonek zelený, stehlík obecný, čížek lesní, čečetka zimní.
• Další běžné druhy: Kos černý, brhlík lesní, strakapoud velký, straka obecná, červenka obecná, drozd kvíčala, hrdlička zahradní.
• Zimní hosté ze severu: Brkoslav severní (výjimečně). [1, 2, 3, 4]

Tito ptáci se živí semeny, bobulemi nebo v případě sýkor spícími housenkami a lárvami skrytými v kůře stromů. [1, 2]

Dívám se na brkoslava. Prý výjimečně. Nepletu si ho se stehlíkem? Stehlíčci u nás na zahradě žijí. Většinou přiletí hejno na krmítka v největší chumelenici. Teď na jaře jsem ho kolikrát zahlédla. Divila jsem se. Tak vím, že tu někde hnízdí. A ne jen v zimě. Brkoslav je podobně pestrý jako stehlík.

Hledám ptáka s chocholkou. Jednou mě maminka vezla ze školky. Převáděla kolo přes cestu. Mě na sedátku. Než naskočila:

- Podívej, to je chocholoušek. Vidíš? Jakou má na hlavě chocholku?

Celý život jsem neměla štěstí zahlédnout někde chocholouška. Jsem vděčná za ptáky, kteří létají na krmítka. Nejvíc sýkorky. Pak asi vrabci. V sobotu jsem chytila malého droboučkého hnědého. To je z mých chatrných vědomostí asi všechno.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-04-29-kocky-a-ptaci

Protože nedostávají už na krmítka, vytloukají ta na okenním skle, o něž nejevili zájem v zimě. Zobou, tlučou, dávají zprávy přes morseovu abecedu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-04-29-snidane-a-obed-same-zelene

Ráno vybíhám pro pampelišku, zběhovec plazivý, sedmikrásku a vršky kopřiv. Mixuji do koktejlu.

Dopoledne odbavuji telefony z inzerátu na byt. Na FB samý póvl. A poznámky k bytu. Byt neustále zušlechťujeme. Nové dlažby, obklady, linolea, kvalitní kovové žaluzie – jedno okno nám bez vědomí zničila minulá rodina. Nechali nainstalovat levné plastové žaluzie. Chjo. Drzí. Nevycválaný spratek. Dřevěné zárubně. Dva roky nová kuchyně. Nový sporák… Jeden napsal – rekonstrukce z roku devadesát. To dům ještě nestál. Takové chytré obyvatelstvo… Peníze nemají. Holý zadek zakrývají hloupými řečmi. Bydlení by rádi. Invalidní důchod mají. Volá jedna paní. Já jsem z rodiny K. tím mě uvádí do klidu. Jo, mají sto osmdesát tisíc měsíčně. Aha. Ale nemůžete je deklarovat.

- Jste hodná, že jste mě vyslechla.

Odpovědi na FB ani neotevírám. Žehlím. Poslouchám na Přísně tajné Filipa Turka. Ukazuje pavouka odtoku peněz. Hydra. Proto je Filip persona non grata. Vysvětluje, jak vyhodili odborníka s nevyhovujícím oborem vzdělání, který měl za úkol na MŽp dávat žaloby na stát. Kukačka v cizím hnízdě.

Volá paní od dodavatele energií. Děkuje, že budeme odebírat na třech nemovitostech od nich.

- Víte, vy jste – to neplatí jako na vás osobně – vydřiduši jeden jako druhý.

V hlavě si rovnám – v jedné nemovitosti plyn od června, v druhé plyn a v další v příštím roce elektřinu.

- A máte zajištění?

- Máme. A na pojistky nevěřím. Loni nám spadla třešeň. Poskytli plnění na nový plot. Likvidaci dřeva zaplatili, ale úklid nikoli. A u sousedů zničené květiny, dřeviny, kousek podsebití – ne, ne, na to se pojistka nevztahuje.

- Tak vám děkuji, že jste mě vyslechla.

- To už jste dnes druhá v jedné chvilce. Voláte asi z Ostravy.

- Trefila jste to.

- Slyším vaše nářečí… Kdysi jsem z toho skládala zkoušku.

Volá jedna paní; seriózní. Z té záplavy chtějících se zdá jediná připadající v úvahu. Nemohu svěřit svůj majetek do rukou ničitelů, bordelářů, neplatičů.

Včera jsem na FB v příbězích zahlédla obrázek Drahušky. Myslela jsem si, že je to práce vzpomínek FB. Napsala jsem, jak mi chybí, že vzpomínám a nikdy nezapomenu. Chodím se dívat na její parte. Má tam krásnou fotečku.

Ješiši – mám tu od Drahušky zprávu. Píše snad ze záhrobí? Ne. Odpověděl mi její manžel.

Děkuji, je mi velice smutno a děkuji, že jste Drahušce byla přítelkyni. Manzel Miloš.

Slzy. On neměl rád, když Drahuška čučela do FB. Psaly jsme si, když on odjel na nákup, na ryby… On mi dnes odepsal. Mluvím mu zprávu. Jak jsem v ten den Petrouškovi říkala, jak se mi chce hrozně brečet, jak mám křeč v čelisti, jak jsem smutná. A za deset minut jsem si přečetla, že Drahuška odešla. Brečím zas jak želva. Včera jsem na ni myslela. A na něj. Jak probírá její věci, její prstýnky, její oblečení s vůní jejího parfému… Mám ji stále v srdci. Mám tam mamku, Vitouška, Drahušku… Všichni odcházejí… Blíží se čarodějnice, a já počítám, kdo všechno už tu není, s kým jsme hodovali, smáli se…

Čtu: Děkuji za to krásné vyznání,byla a je anděl.Cele to krásné povídání jsem probrecel.M ela Vás velice, upřímně ráda.Dekuji za všechno.Omlouvam se, neumím zacházet s telefonem a nevyznám se v těch všech možnostech,to byla doména milované Drahušky.Mejte se hezky a přejí hodně zdraví.Miloš.

Pouštím slzy. Ano. Hodně zdraví. Ještě jednu zprávu dám. Ach, jak mu je smutno. Jak trpí. Odešla na Velký pátek. Navždycky už pro něj budou svátky jara v jakémkoli termínu znamenat – na Velký pátek… I já to tak budu mít. Vypravím se… V tom městě odpočívá moje babička Jůlinka a děda. Navštívím ji…

Jdu obědvat ven. Zima. Hnusná. Nesu si hromadu zeleniny. Svůj salát ze skleníku. Kompot. Své naložené zelí. Žofie okolo mě oplenduje. Má kožich. Není jí zima. Já mám holou zadel. Teda holé nohy. Mně zima je. Řádná.

- Budu sekat.

- Ješiši. Tak skřítkové, dévové, elementálové – utečte se schovat. Bude tu řev.

- Petroušku, ty mi osekáš pampelišky a chudobky.

Trhám do košíku květy. Do sklenice sedmikrásky. Pomáhá mi.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-04-29-zazraky-prirody

Fotím včely v květech. Sbírají pyl do košíků.

- Peťuš, pocem, divej, ona má nožičky naplněné pylem.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-04-29-jaro

Jdu si vyběhnout. Příroda je nádherná. Krásnější než někteří lidé. Běžím po mostě. Proti mně vleče za ruku takový malý táta dva kluky. Asi tříletého. A ten se drží asi čtyř pětiletého. Už z dálky si pro jistotu zapínám pravou kapsičku u bundy, aby mi do vody nespadla Mp4. Jdou proti mně po celém chodníčku. Někomu chybí mozek. Nebo jen výchova? Ten malý blb rázuje proti mně. On si snad myslí, že mnou projde. Nebo že skočím do řeky. Nebo že ho nějak překročím. Tohle je výchova. Nemám náladu si kazit den edukací trpasličího tatínka. Zastavuji. Čekám, jestli hošíčka trkne. Teprve nyní se mi uklidil z cesty. Bóže! Táta má říci – uhni se. Nebo – Dej pozor. A tak. Ale nic…

Běžím do šancí s takovou vervou, že dnes nahoře ani moc nefuním. Utíkám ke škole. K potoku. Zpátky to beru do kopce a po promče. Stavuji se pro balíček. Došla mi z Číny skleněná těžítka do sklenic na fermentování.

Nesu si kytici zlatého lučního podceňovaného pokladu - pampelišek.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-04-29-bylinkove-lektvary

https://www.youtube.com/watch?v=Todotci9l18

Ladím Bosorku zo stareho mlyna:

🌼 Elixír z púpavových kvetov Kvety čerstvo natrhanej púpavy naplním do uzatvárateľného pohára asi do trištvrte. Zalejem ich 40 % bielym alkoholom asi do polovice. Nechajte v pohári dostatočné miesto, lebo každé tri dni budeme púpavu dopĺňať. Prvý deň zalejem medom až po okraj kvetov a zatvorím. O tri dni otvorím pohár a doplním za hrsť nových čerstvých kvietkov. Zatvorím a o ďalšie tri dni doplním znova za hrsť kvetov. Ak v pohári nemáte miesto, zvoľte väčší pohár. Môžete doplniť aj med a alkohol, ak kvety vytŕčajú nad hladinu. Všetky kvietky musia byť vždy ponorené. Každé tri dni dopĺňam asi 5–6 kvietkov, toto opakujem štyrikrát. Môžete dopĺňať aj viac dní, ale neprekračujte dobu jedného mesiaca. Od prvého dňa do žmýkania by mali prejsť 4 týždne. Dajte pozor, aby boli kvietky čisté a bez chrobáčikov. Tento elixír je lúhovaný za studena a uchováva silu jari a púpavy macerovaním. Vyžmýkam cez gázu a uchovávam v tmavej miestnosti – vydrží do jedného roka. Pije sa v prípade... Tip: Alkohol môžete nahradiť jablčným octom a vyrobíte si tak púpavový oxymel. Postup je rovnaký od tohto bodu.

🍃 Horké kvapky na žalúdok Budeme potrebovať čerstvé púpavové listy, stonky a kvety. Listy nasekám na drobno, pridám nasekané stonky a zopár kvietkov. Na vrch poukladám dlhé stonky do kríža, aby sa kvety nenadnášali, a zalejem bielym alkoholom (ja som použila 52 %). Macerujem na tmavom mieste a po 6 týždňoch precedím cez gázu. Z minulého roka mi zostali tieto horké kvapky – mali by byť hnedej farby, voňať sladko a chutiť veľmi horko. Užívajú sa pri tráviacich ťažkostiach: 13 kvapiek, ktoré sa podržia 13 sekúnd v ústach a prehltnú. Vydržia v tmavej fľaši minimálne do jedného roka.

Upozornění- horký je česky hořký. Pozor ne horký. Třetí – léčivý balzám z kvítků už maceruji týden na sluníčku.

✨ Liečivý balzam z púpavových kvetov Tento recept je trochu pracnejší, lebo potrebujeme iba okvetné lístky – bez zelenej časti. Môžete ju odstrihnúť nožničkami, alebo rukami vytiahnuť lístky zo stonky. Pozor: prsty budete mať zafarbené aj 24 hodín! Koľko kvetov použijete, je na vás, lebo olej sa dáva 1:1. Napríklad: natlačím kvety do odmerky a do tej istej odmerky nalejem olej. Použila som za studena lisovaný slnečnicový olej. Keď som mala 3 plné odmerky kvetov, zaliala som ich 3 odmerkami oleja. Po dvoch premiešam, tretiu už len dolejem. Zakryjem gázou alebo látkou, pretože púpava obsahuje veľa vody. Potrebujeme ju odpariť, preto tento olej macerujem na najslniečnejšom mieste 3 dni. Na noc ho schovám, ráno znova vyložím. Na slnku musí byť aspoň 6 hodín denne, 3 dni po sebe. Potom olej vzduchotesne uzavriem a macerujem 4 týždne na tmavom mieste. (Momentálne ešte macerujem – recept dokončíme o mesiac.) Tak si zatiaľ pripravte tento liečivý púpavový olej.

Ještě nazdobit kváskový chleba. Dárek. Jdeme na kolaudaci bytu ke kamarádce. Zvonek.

- Kdo to je?

- To je Linda.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-04-29-dogratulace

- Máš štěstí. Už jsme měli být mimo domov.

- Já ti jen nesu to, co sis přála. A jedu domů.

Dovezla mi novou džezvičku. Ta původní je denně na plotně zatěžovaná. Na dýnku už je ošuntělá.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-04-29-na-kolaudaci

Máme hodinu zpoždění.

- Teď jsem říkala Jirkovi: Ona si Irena nepřenastavila na hodinkách čas.

- Asi tak nějak. Jé! Ty to tu máš krásné.

Zlikvidovala chodbičku. Zvětšila pokojíček na jídelnu. Udělala panelákový byt vzdušným. Jsem okouzlena. Byt je rozlehlý. Tady žila její maminka Irena. Ach.

Máme bohatý stůl. Povídáme. Svěřuji, že náš nájemníček jde bydlet blíž k své práci.

- Dnes mi volala…

- Ježiši. To nemyslíš vážně. Bacha na ni. Ona umí krásně mluvit. Její máma je takhle široká. A tahle – je nespolehlivá, široká o něco méně. Teď se vdávala… Nevěř jí…

- Tak to díky za info.

- Ale to je intuice, viď? Takhle to máme pořád.

- To je pravda. Pomyslím na tebe, zavoláš.

- Holky, já ráno vstávám!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-04-29-domu

Jdeme domů. Venku ukrutný chlad. Měsíc svítí. Jsme doma. Kočky čekají…

Dobrou noc!