Velký Pávek? Pracovní a krášlicí
Velký pátek. Nebo Velký Pávek? Xaver říkal, že včera měl pan prezident svátek. Zelenej mozek. Čtvrtek je prý Zelenej mozek a dnes je Velkej Pávek.
Dnes se nesmí obracet země. Tedy žádná práce na zahrádce. Dnes budu mýt okna. Mimo kuchyně všechna. To si dám.
Žofinka čeká před ložnicí. Zdravím ji. Uprostřed kuchyně mám krabice a pytlíky s velikonočními dekoracemi. Už je sklidím. Lákají tu malou modrou. Vytáhla maličkatou pomlázečku. Zničila mi pentličky.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-03-29-dopoledne-zdobim
Kdepak mám červenou? No jo, s tou hrála fotbal. Snažím se na pomlázku navázat žlutou, zelenou, červenou. Ne, originálně už to nezvládnu. Ježíši, moje veverka od malého ctitele. Míša Š. mi řekl, že jsem krásná jako princezna. Vzhlížel ke mně jak na oltář. Daroval mi tuhle krásnou realistickou veverečku. Žofce se taky líbí. Packou si ji shrábne z poličky. Chodí mi i na mušličky, šnečí ulitky...
26.1. se Žofinka vrátila ze své asi páté životní večerní kratičké toulky pochroumaná. Celý víkend polehávala. 29.1. jsme s ní šli poprvé na veterinu. Bylo zle. Měla jsem starost. Do týdne tříselná kýla. Oboustranná. 26.2. těžká operace. Moc těžká. Kočenka všechno zvládla. I tři týdny v límci. Rekonvalescenci zvládá jako kočka. Dnes si užívala s Mourkem celý den na zahradě. Petroušek natíral prkna na opravu chaloupky. Mourek i Žofinka mu dělali společnost. Aspoň mě v domě nikdo nezlobil u vaření, mytí a krášlení. Žofka je drzá komunikativní provokativní kočka. Do všeho strká čumák. Kdyby byla člověkem, mamka a Iva by jí řekly:
- Ty se jednou zamícháš prasatům do žrádla.
Toho jsem dnes byla ušetřena. Až teď večer kolem mě lítá. Utočí. Mňaucá. Chvilku jsme si hrály. Vyskakovala dva metry dvacet. Teď se na mě zlobí. Nevšímám si ji. Skáče nahoru na gauč. Jde se přitulit. Zas dolů. Jenže to bere přes konferenční stolek. V límci jsem jí to tolerovala, snížila si výšku doskoku na koberec. Teď jí vysvětluji, že na stolečku nemá co pohledávat. Odmlouvá. Chvíli leží na gauči. Chvíli na koberci. Chvíli jde kvílet směrem k ložnici. Vstávám. Celý den nejedla. Večer kousek masa. Nemá se míchat s kapsičkami. Sypu jí maličko granulek. Teď slyším ze tmy, jak někde zní miska. Hraje si s kameny ve vodě? Ruší mě.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-03-29-vcera-mi-prislo-psani
Zdobím okna. Pro sebe. Pro Petrouškovo oko. Pro radost. Pro okolojdoucí z chodníku. Radujeme se z maličkostí. Uklízím u sebe v pracovně. U Petrouška. Vítám niterně jaro. Teď už ano. Loni jsem ještě byla lyžovat. Letos je to jiné. Moc tepla. Moc brzy. Moc divné.
Oběd jednoduchý. Na páru brambory, z trutnovských trhů jitrničky, od Honzíka darované kysané zelí. Jedu se podívat na trhy nahoru do pevnosti. Ve fortně koukám, jestli jsem se nespletla. Asi před třemi lety celý dvůr stánků i uvnitř v kasematech. Tam mají vždycky krásnou výzdobu. Na vrbových větvích kraslice. Tulipánky vsazené v živých větvičkách… Ohniště s poleny prohřívají prostor. Dnes nádvoří prázdné.
Ptám se pracovnice bastionu. Zírá na mě tak nepřátelsky.
Chtěla by mě zakousnout. Dcera mé dávné kamarádky. Seděla s Lindou v lavici. Mlčím. Kdyby byla cizí, zpražila
bych ji. Nechci dělat rozbroje. Ale tak nepříjemný ksicht jsem opravdu dlouho
neviděla. Asi jsem urazila otázkou, jestli jsou dnes trhy. Nádvoří prázdné, tak jsem si dovolila vyvést se z pochybností dotazem. Odpověď ve stylu a la seš blbá? Nevidíš za prachárnou stánky? - Ne.
- No jsou tady za prachárnou a v kasematech!
Huba nadmutá. Neumí se usmát. Dává mi vždy při kontaktu najevo, jak jí jsem nesympatická. Jak ji štvu svou přítomností. Brr. Pryč od ní. Rozpustit se. Zneviditelnit. Nechci být agresivní. Míca. Raději mizím. Jdu si to okouknout. Opravdu, za prachárnou pár stánků. Předpokládám, že tuhle pohádku nějaká dobrá duše převypráví. :-) Děkuji srdečně. Usmívám se u toho. Patří to do pohádky. Snad příště nedostanu kousanec.
Stánků málo. Narážím na paní z Jordis. Před dvěma lety jsem byla na přednášce o čokoládě spojenou s degustací v Opočně. Paní je chodící encyklopedie čokolády. Alkalizované odtučněné kakao nekupovat. Beru u ní kakaové boby, drcené – ty mám ráda do horkého mléka, horkou čokoládu, čokoládu s různými příchutěmi, i nemožnými. Myslím tím s houbami, fialky a maliny beru. Bílá není ta z obchodu, i tam jsou kvalitní kakaové boby. Platím. Asi tisíc sto.
- Vy jste mě zachránila. Lidi nekupují.
- Neznají kvalitu. Tak aspoň jsem vám zaplatila nájem.
- A kus auta. Odřela jsem ho.
- Ještě mi dejte tuhle a tuhle.
Nechala jsem tam majlant. Za kvalitu. Nelituji.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-03-29-na-velky-patek-na-hradbach
Nikdy si nenechám ujít krásu procházky po šancích. Asi před třemi čtyřmi lety o masopustu jsem tu byla poprvé. Okouzlena i dnes. Vidím do Krkonošek. Do našich horeček. Jj, jsem trapná. To jsou moje hory. :-) Dle starých kánonů není nic našeho. Ani naše zahrada, náš pozemek. To jen mocní nás donutili vložit si ho do katastru. Abychom z něj mohli – pámbuvíproč – platit daně. Nekřesťanské. Proč?
Jedu domů. Petroušek hrabal stařinu a listí, které spadlo z třešně na podzim. Směje se na mě z terasy.
- Teď jsem si sednul. Do teď jsem dělal. Vidíš? Tři vaky jsem nahrabal.
Jeden jsem nahrabala já, ale to je jedno.
- A já jdu, Petroušku, domýt okna. Ať to mám hotové.
- Oba jsme si dnes mákli, viď?
Vybírám záclony. Vánoční uklízím. On je věší. Za to mu jsem nesmírně vděčná. To je dřina. Včera prohodil:
- Není tu někde Linda? Že by mi šla pomoci?
Narážka na její úkol v paneláku. Jako studentka si měla pověsit v pokojíčku záclonu. Ani náhodou. To bylo! Přece si ji připnu na první a poslední. Pak prostřední. Pak opakuji, dokud nemám záclonu pověšenou. :-) Ne. Linda v domě nemá záclony. Ale zas umí 2x70. Tyhle sterilní byty bez záclon a koberců – to není můj vkus.
Včera jsem byla na – jak jinak – perfektní přednášce Přátelské posezení s pí Konvalinkovou. Téma obchod a trhy. Už v prvobytně pospolné společnosti lidé mezi sebou obchodovali s přebytky. Soused sousedovi. Výměna za něco, co neměli. Dobytek, nadbytek úrody, děti – dcery a syny, aby mezi sebou nebojovali. To byl základ prvních trhů. My Slované jsme prý cestovali tak jednou za život. K příbuzným. Ale obchodovali jsme permanentně. Po řece. Cesty ještě nebyly prošlapané. Řeka byla nejbezpečnější. Lidé neuměli plavat. Neorientovali se podle map. Nacházeli vesnice – první obchody. Do lidských enkláv s hradbami začali dovážet pravidelně zboží. Tradice prvních trhů. Výročních, na svátky, církevní trhy dané církví… Už tenkrát podvodníci – nabízeli třeba zkažené zboží, pod míru… Za to přísné tresty. Tažení za koněm přes město, namáčení v koších, vystavováni na pranýři. Za Karla IV. tu panoval bezpečný obchod. Vyměňovalo se zboží mezi městem a vesnicí. Poutníci, studenti, návštěvníci navracející se z cest. Mladí lidé – kavalírské cesty – na zkušenou. Benátky, Janov, Berlín - mladí se vraceli se zkušenostmi. Spolupráce se zahraničím. Formani zemští a formané světáci. Jezdili za hranice. Vozili zboží do přístavů. Orientální exkluzivní zboží. Zemští formani cestou do Benátek, Janova – přecházeli náročnou cestu přes Alpy. Z Benátek přiváželi luxusní zboží pro královský dvůr a vysoké šlechtice. Přípravy na cestu – vezli zboží, o nějž byl zájem. Med, vosk, kožešiny, kovy jako měď nebo cín. Na bytelných vozech své zboží vyměňovali za to cizokrajné. Pomeranče, citrony, hedvábí, šperky, kožešiny, hodnotné zboží jako zrcadla, sklo z ostrova Muráno, první hodiny ve středověku. Nejvzácnější surovinou – koření. Pepř, vanilka, šafrán, badyán, kmín. Opatrně se objevovalo v naší kuchyni. Nejvzácnější byl pepř. Velmi ceněn. Pytlík pepře měl cenu malého domku.
Formani ukládali do velkých beden přišroubovaných k vozu. Přikryté nepromokavou plachtou, převázáno provazy. Za jeden den 25 – 30 km po prošlapaných cestách. Do podvečera nutno v zájezdním hostinci. Nebylo bezpečno. Lapkové kradli, zabíjeli. Při západu slunce – střecha nad hlavou. Kováři se postarali o koně. Opravili výstroj. Náklad byl v bezpečí. Z Phy do Benátek – asi tisíc km. Když se rozhodli ke zkrácení cesty po moři – ušetřili si až osmdesát km na lodi. Ale nebyli ochotni platit hříšné peníze. Cesta trvala čtyři až šest neděl. Přestávky v zájezdních hospodách. Tam se setkávali s vracejícími se. ti jim dávali rady, kde je sráz, taky jim psali vzkazy na kameny – tady měj dobře zabržděno. Formani se seznamovali, co se kde děje – výměna know how. V nebezpečných cestách jelo pět až šest normanských vozů s doprovodem vysloužilých vojáků. Doprovodili je z lesa do bezpečí. Formani byli žádaní. Znali cestu, uměli řeči, prodat zboží. Využívali místa – ochrana majetku, hlavně peněz. Mnichov, Bolzáno – banky. Na základě úpisu. Kavalírské cesty mladých a formanů – zaplatili v Pze. Dostali dlužní úpis s potvrzením, že si mohou někde peníze vybrat. Druhá část směnečného papíru uložena u toho, kdo peníze půjčoval – to byli lichváři. Rodiče složili kauci, na cestě bylo vyplaceno. Kdo nechtěl tyhle částky platit, najímal si přes les žebráky. Jemu dávali ty peníze; ten jim to přes les přenesl. Čekal na ně na smluveném místě. Peníze jim předal.
Lichva byla dovolena jen židovskému obyvatelstvu. Nikdo jiný nesměl lichvu provozovat. Židi měli jen pět možností obživy.
- Podomní obchodník
- Vetešník – hadry, kosti, kůže
- Řezník – zabíjel košer
- Hospoda – vařilo se košer. Nesmělo přijít dohromady krev a mléko. Tedy svíčková bez smetany. Židovské ženy měly hrnec na maso, hrnec na mléko.
O lichvářích příště.
Dobrou noc!