Začíná se to klubat

Sedm. Budík. Proč mám vstávat? Setina vteřiny… Už vím. V půl deváté u Sika. Vybereme obklady. Dům rozdělen na špinavou část. Oblepenou fóliemi. A na část, kde je relativně čisto, ale bude se taky muset uklidit. Koupelna.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-11-kdy-uz-zas-budeme-snidat-tradicne

Zahrada. Žofie někde brečí. Jde ze strany stromu, kde v budce vykřikují dorůstající ptáčata. Druhá snůška. Na oko se zlobím, jestli si na nich nechtěla pochutnat. Je zmatená. Všechny otvory do domu, kudy chodíme, jsou ucpané, zavřené. Ohřívám si rychle horkou vodičku s citronem. Programuji ji. Frekvence vypíjím s láskou a důvěrou. Nakládám kočinkám na talířky maso. Žofka nechala. Mourkovi změna prostředí a zvyklostí nějak zvlášť nevadí. Hlavně, že je co do huby.

Utíkám do domu. Namalovat. Ustrojit. Ješiši, už jsem měla jet. Do chaloupky mixnout koktejl. Na radu bylinkáře trhám mladý vršek kopřivy. Měl pravdu, jak je mladá, není hnusná. Prý se může jíst i po patnáctém květnu. Jak spěchám, hezky jsem si popálila jazyk. Přimixovávám. Jedu. Za deset minut tam opravdu nedojedu. Vyjíždím. Zubí se na mě Petroušek. Kde se tu vzal? Zrovna jedu pozdě. To mi to zas vlepí, až to budu nejmíň očekávat.

Vyjíždím z města. Volám LP:

- Už jedůůů!

- Jo, jsem v OBI. Kupuji krabice.

Mohla jsem spíš zavolat radostně:

- Už vyjíždím!!

Bylo by to jasnější - že nepřijedu včas. Vaze ukazuje, že tam nebudu v 8:30, ale v 8:52. Kdybych se mohla vznést a přeletět auta před sebou. Jednou ta doba přijde. Vznášecí auta.  Nakonec jsem pár minut před devátou nenápadně vplula do prodejny Siko. Nebudu pozdní příchod rozpatlávat. Máme malo času a ještě se budu omlouvat. Halasím na pozdrav.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-11-vybrat-vzorek

- Tak co, mají tu něco?

- Na čtvrtek.

- Cože?

Vybíráme obklady a shodujeme se na jednom vzorečku.

- Kde ho mají?

- V Opatovicích.

Platím. LP mi říká:

- Hele, voni mají hodně v OBI.

- Tak proč jsme tam nejeli? Takhle se zdržíme.

- Nevadí. Tenhle je hezký.

- Pojedeš tam sám.

Dohodnuto.

- Počkej, něco ti dám. Dáš to do lednice.

Valím oči. Knedlíčková polévka z uzeného. Joj!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-11-ozivly-josefov

Než pojedu domů, nakouknu na Oživlý Josefov. Tak jsem si přála vidět dobovou módní přehlídku! Poslechnout si přednášku. Vidět boj z druhé války. Probíhám okolo stánků. Nebere mě to. Nemám časovou kapacitu. Už se vidím doma. LP se za chvíli bude vracet s obklady. Dnes bez nákupu. Chačapuri jsem si mohla koupit. Potkala jsem paní, co je peče. Nebudu hledat její stánek. Zkrátka dnes nic. 

Dravé ptáky na bidýlkách nerada vidím. Všechny bych je pustila. Upoutaní jako vězni. Vím, majitel se k nim chová hezky. Ale zdá se mně, že nejsou v komfortu.

- Ahóój!

Ješiši, tuhle holčičku miluji. Ukončila úspěšně na jedničky první ročník na ČVUT. Studuje architekturu. Chválím. To není kulturní a sociální ekologie, elektronická kultura (co to je?!) a sémiotika, nebo nejlepší obor genderová studia (už ten název je debilní). Takové nic neříkající a hlavně pro lidstvo nevyužitelné obory jsou jen – dle mě – k devastaci školství.

- Učili jste se o tartarských stavbách?

- Ne, my jsme měli matematiku, fyziku… A budeme to mít ještě dva roky.

- A to je výborné, naučíte se statiku. Asi před šesti lety jsem poslouchala architekta. Povídal, že on ještě na studiích měl statiku dva semestry. Dnes jen jeden. Proto padají domy, zdi, mosty.

- Ale je to hodně náročné. 

To věřím. Jak dlouho ještě?

- Bakalář je na čtyři roky.

- Na čtyři? To je magisterské…

- A pak dál.

- Ano. Bývalý ministr školství Zeman, on už umřel, říkal, že nám tyhle DiS. a Bc. začaly degradovat náš vzdělávací systém. V Americe jdeš na kurz paličkování. A už si můžeš dát do CV, že jsi VŠ vzdělaná. Bakalář není ukončené VŠ vzdělání. Ale kdejaký hejhola si dává titul Bc. před jméno. Je to učeň, ale ne mistr. Je to trapný titul nedodělaného VŠ studia. Styděla bych si ho psát před jméno. 

Povídáme si o našich Kugách. Její ji stojí hodně peněz na opravách… My jsme taky platili za brzdové destičky a nevím co dvacet tisíc. A pak za počítač asi nevím – šestnáct?

Utíkám k autu. Doma stíhám dát na sedačku folii. Sundat v obýváku záclony. Zvonek.

- Ty seš jak drak.

- Otevři bránu.

- Už na to jdu. Ješiši, já mám polévku v kufru.

- Tak do lednice!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-11-mezi-domem-a-zahradou

Začíná anabáze. Kde chci přidat zásuvky. Kolik. Všechny o kousek zdvihá. Tluče, sbíjí. Náš dům se otřásá. Kde by mě napadlo, že výměnu kuchyně a dlažby vezmeme takhle z gruntu. Narychlo volám elektrikáře. Za chvíli je tu. Dává rady. OK. Volám truhláře, jak bude vypadat skříňka vlevo. Kluci furt chtějí obrázek. Copak já vím? S panem Podolským jdeme po sekcích, zapíše rozměry, ale obrázek nikdy nemám. Jen se divím, když přivezou balíky skříněk, co jsem si to poručila. Potřebujeme nechat otvor pro zásuvku u trouby. Ať nemusí být na prodlužce. Spotřebiče mají být zapojeny rovnou do zásuvky. Ano, vyříznou, nechají mezeru.

Celý den se střídá mezi chaloupkou, zahradou, domem. Vařím kafe. Myju nádobí. Znovu vařím kafe. Oběd nechce. Ohřívám jeho polévku. Okurkový salát s rajčaty. Myju nádobí. Tvaroh s meruňkovou marmeládou. Osazuji truhlík, kde mi zdechly macešky. Myju nádobí. Kafe. Karafa s pitím. Poletuji. Pracuji. Kontroluji. Pozoruji. Směju se. Konzultujeme. Vytrváme.

- Trošku jsem vyčistil bazén.

- Jo, já tam vlezu a vyberu listí. Peťuš, voda je pěkně ledová.

Dnes bychom normálně leželi u bazénu. Ráchali se. Báli se smočit, neb jsme zvyklí na teplou vodičku. No, 35°C už letos nezažijeme. To bylo labůžo. Mělo to kaz na kráse. Z obou stran plotu ječely děti. Ach!

- Jdu domů.

- Jeď. Dám ti okurek a rajčata.

- Okurek ještě mám.

- Zítra v půl deváté.

- OK. Vstanu.

Volá Linda. Říkám jí o Stellinčině starosti s Kugou. 

- Mami, já mám známého u Forda.

- To bude drahé.

- Neboj, on ji pošle dál, kde jí to v Pze opraví. Spojím se s ní. 

Ještě jdu vytřít do chaloupky. Připravit Petrouškovi na ráno snídani. Do termosky čaj. Ještě tohle, tohle. Zaléváme skleník konvemi. Zavlažuji zahradu hadicí. 

- Pojď už domů. Já tě obdivuji, jak pracuješ. Co toho naděláš.

- Ani se mi nezdá. Jen se naběhám, protože domem to nejde. Ale žíly se mi nezkrátí. Všechno dobře skončí. :-)

Dobrou noc!