Řemeslo nevymřelo. Elektrikářský koncert, kachličky padají ze zdi

Kolikátého vlastně je? Má mysl je sevřena výměnou kuchyně. Nevím, který je den, kolikátého, hlavně – synchronizovat práce, aby vše klaplo.

Dnes podle diáře se ještě měla vystěhovávat kuchyň. Včera to zvládli. Petroušek se nadřel. Pomáhal, seč mohl. Chjo. Naše obklady se ukázaly jako odchlíplé. Držely je prý skříňky. Spíš bych řekla, držely se silou vůle. Ale vůbec to nebylo vidět. Do poslední chvíle jsme měli krásné obklady. No... Krásné... No! 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-10-netradicni-ranko

Petroušek mě varoval – nevíš, do čeho jdeš. Má hlava v oblacích nedbala. Nemám technické myšlení. On věděl… Varoval – prý: Co kočky? Jak to prožijí! 

Mají si kde hrát. Jsou trošku zmatené. Maličko vykulené. Hodně zvědavé. Projela mi myšlenka, jak asi reagovala zvířata v Lidicích v ten osudný den. Brr! Pořád mi chodí na mysl takové kraviny.

Jdu dožehlit. Ať mi zmizí koš s prádlem. Volá Mijanek. Synoveček. 15.7. 1969 jsme se s mamkou vrátily z LVT. Iva v porodnici.

- Mijanku, často píšu, jak jsem radostí tak křepčila, až jsem šlápla do kbelíku s vodou… Šťastná, že jsem tetou. Víš, tolik let bych pro vás ráda byla Irenkou, ale už vám to nejde přes pusu. Jsem ta vytoužená teta. Já ti včera volala. Neviděla jsem tě u muzea?

- Neviděla. Já jsem se tam otáčel. Mamka totiž jednou týdně jede autobusem k nám.

- Fakt? To je skvělé. Zvládne to? Perfektní. 

- No, a vždycky vystupuje pod náměstím. Já tam čekal. Autobus ani nepřibrzdil. Tak jsem uháněl za ním.  Naštěstí vystoupila u ZAZu. Tak jsem se obracel. A viděl jsem nějaký obličej, jak na mě koukal.

- To jsem byla já. :-) 

Povídáme si u žehlení. Klidný rozhovor.

- Mijanku, že ty už jsi starý dědek? Kolik ti bude?

- Padesát sedm.

- Cože? Tak starý jsi?

Smějeme se. Mně se na tachometru 19.7. otočí kolečko na 70.

- Pamatuješ, jak jsi slavil třicítku, nechala jsem se s tvým dortem u vás vyfotit. 🩷😂

Líčím mu, jak šílím z toho, jak obklady najednou odpadly. Přitom jsme s tím nepočítali. Byly zdravé.

- Teto, my řešíme malé věci a myslíme si, že se hroutí svět.

- Pravda. Tuhle větu si večer poznamenám do počteníčka. To je velká pravda. Ano, jsou to malé věci. A co Radka? Už se srovnala s odchodem maminky? Máte teď víc času na Ivu.

Souhlasím s ním, že odchod maminky nebo blízkého člověk zažívá rok… Jeho slovenská teta Irena odešla  v osmdesáti asi týden před Radčinou maminkou. Zabili ji v nemocnici. 

- Mijanku, denně vidím Irenku, jak jde na autobusovou zastávku. Nechce nikoho otravovat. Něco ji bolí. Jede do dvacet km vzdálené nemocnice. Očekává pomoc. Oni ji zabili. Pokazili infuzi, pak jí odpadalo maso z proleženin. Irenka ji ani nemohla mít doma. Prosím Tě, popožeň Irenku, ať to dá k soudu. Je to zabití. S tím slovem – neúmyslné nebo jak…

- Ono se to řeší v kárném řízení.

- To není satisfakce. Seberou mu plat, a na měsíc zakážou operace. Ne. Ať to dá k soudu.

Mijanek má dnes na mě čas. Jeho větička mě posílila. Vždyť všechno zvládneme. A bude to tu zas vonět novotou. Všechno je, jak má být.

Poledne. Petroušek je tu. Za chvilku přijede Arni. Náš skvělý elektrikář. Humor s ním byl, když tahal dráty po novém domě. Chodil na štaflích. Jak mě trápila má výška, on se trápil tím, že je malý. Ale hodný. Super kluk. Stěžoval si, že když šel po stavbě se štaflemi, volali na něj:

- Arni, jdeš na ty zásuvky?

Je tu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-10-elektrikarsky-koncert

- Arnošte, vzpomeň si, jak to bylo. Je to jen šestnáct sedmnáct let. :-) 

Přivoláváme našeho současného elektrikáře, který nám zprovozní elektroinstalaci světel u linky. Kluci si povídají. Arnošt ukazuje, kde schoval vypojené přívody ke světlům. Radujeme se.

- Arni, já jsem tak ráda, že žiješ.

Odpovídá morbidním humorem.

- No, už to nebude dlouho trvat.

- Nech toho. Jsem tak ráda, že se tě můžeme zeptat. A že sis vzpomněl. Tihle dva (myslím Mirečka a Petrouška) mě zrazovali, ať ti nevolám. Že si přece nemůžeš vzpomenout. Neposlechla jsem je. Tak jsme ta klubka rozmotali. Dík. Moc jsi nám pomohl. 

Odjíždí. Nic nechce. Jsou hodní lidé. Zapíšu si na pásek do své láhve dobrých lidí a jejich skutků. (Už několik let si několikrát do roka poznamenám na proužek papíru, kdo mě potěšil, kdo byl na mě hodný… Sroluji. Vhodím do láhve… Až bude plná, potěším se. Někdy nepíšu několik měsíců. 3.7. tam mám poznámku o drtičích Bond a jejich ochotě. Dnes do láhve spadne Arni.)

Jedeme s elektrikářem do elektry koupit svítidlo. Aspoň jedno. Další dvě přiobjednají. Super. Základ máme.

A už je tu LP. Přijel mě zachránit. V pondělí přivezou kuchyň. Měl tu být až zítra. Malovat.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-10-obklady-jdou-dolu

Navrhuje, že obklady sundá. Trápil by se s nimi. Souhlasím. 

- Víš, já jsem ti to nechtěl říkat. Ale k nové dlažbě nemůžeš mít staré obklady.

- Takové hezké. Viď, Petroušku, spolu jsme je vybírali…

Smějeme se. Něco jako větičce, že jedu vláčkem do Hradce jen třináct minut.

Návrh, že zbude z dlažby, odmítám. Ne. Dlažba není lesklá. Chci obklady.

Jde s Péťou pracovat. Jemně práší. Rychle vynáším věci z obýváku. V běhu lepíme folie na nábytek. Šmarjá! Co jsem si to vymyslela! To je binec. Itinerář jsme měli dobře promyšlen. Chceš-li pobavit Pána Boha, svěř se mu se svými plány.

Hotovo. V rohu odstranil plíseň. Petroušek vynesl v kbelících suť. Ještě že jsem letos nesázela do kbelíků k domu pod střechu okurky a rajčata. K využití je hodně kbelíků. :-) Všechno je, jak má být.

Radíme se. Smlouváme si zítřek. Péťa bude sloužit. Energetika - jeho láska. My s LP nakoupíme obklady… Bude se s tím paprat do večera. Chtěl jet na sraz motorkářů… Cením jeho ochotu zachránit mě. Hodím ho dnes taky do láhve. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-10-siesta

Sedíme s Petrouškem pod třešní v pozdním sluníčku.

- Obdivuju tě, co ty stihneš za den udělat.

- A ty, Petroušku, taky. Co ses tu nadřel! Děkuji. Ale budeme to mít nové, čisté. 

Péťa chystá kočkám večeři. Usnula jsem pod třešní.

- Spi, spi dál. Odmyl jsem v chaloupce nádobí. 

- Ne. Jdu zalévat.

Zvoní elektrikář  Mireček. Jestli by nám nevadilo, že by si elektřinu předpřipravil.

- Jasně, nevadilo. Jsme rádi. Stojí před brankou. Utíkám mu otevřít.

- Peťuš, jdu ti připravit na ráno svačinku do chatičky.

Nechávám je tvořit. Všechno je přikryto. Stejně budu mýt, čistit, prát, blýskat…

- Mireček odchází, pojď mu to zkouknout. Vrátíš se sem. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-10-simsala-bim-prani-splneno

Mireček to skvěle, výborně vymyslel. Ano, tak jsem si to přála. Původně to bylo:

Budeš tímhle vypínačem rozsvěcet půlku linky. A tímhle druhou půlku. No a tak já to nechci. Vitrínky ano. Ale světla ne.

Mireček předvádí, jak to bude. A bude to tak, jak jsem si to přála. Vitríny zvlášť pravou, levou. Světla sólo. Perfektní. Chválím. 

- Krásně jsi to vymyslel. Přesně tak jsem to chtěla. Děkuji.

Jdu zalévat. Petroušek jede zkontrolovat tu svou kotelnu. Miluje energetiku. Je i v důchodu nadšen prací. Je tu. Pomáhá mi.

Byl to perný den. Vlastně jsem nic nedělala, ale unavená jsem totálně.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-10-smajchlirka-prisla-omrknout

Kočička se přišla podívat. Brečí. Nejsou tu kulisy, na které je zvyklá. Chovám ji. Muchlám ji. Konejším ji. Všechno prošla. Mrukala, prý chce to své, ne šusticí nábytek. Mourek to snáší lépe. Ten se nažere klidně i na střeše domu. Hlavně že je plná miska masa. 

Petroušek mi dal velkou pochvalu. Posílení. Během dne mi hodně pomohlo hm, hm, hm – něco jako ohm. Vibrace.  A přijetí sluneční prány. Nabíjím se i od nohou ze země. Za to všechno velké poděkování. Za pomoc lidí, kteří se dnes o mě starali. Děkuji.

No. Ještě tečka. Dívám se do mailů. Bond, drtiče – ochotný pán mi mimo oficiální mail, že posílají fakturu ble ble ble, napsal osobní dopis:

Pavel

pá 10. 7. 16:05 (před 9 hodinami)

komu: mně

Dobrý den paní Hrobská,

ještě jednou Vám děkuji za objednávku, úhradu a zaslaný štítek.A hlavně moc děkuji za příjemný rozhovor s Vámi.

Pěkný den
Pavel "James" BOND

Tak to mě opravdu moc potěšilo. V duchu taky děkuji. To byl tak moc milý laskavý hovor s dobrým člověkem.

Děkuji s pokorou a láskou, Bonde.

Dobrou noc!