100 let provázení v našem podzemí
A je za námi. Můj oblíbený. Kousek ho propršelo, kousek na něj svítilo i sluníčko. Páteček.
Myju si vlasy. Kočeny chtějí jíst.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-06-05-jdeme-do-dne
Na desátou přijde nová nájemnice podepsat smlouvu. Mám od včerejší pedikúry vypnuté zvonění na telefonu. Pošťák přivezl filtry. Hele, u branky stojí pan Podolský. Truhlář.
- Vy nebjerete telefon.
- Beru.
No, koukám, neberu. Zmeškaný hovor. Rychle přeměřujeme skříňky. Nepamatuji se, co jsem si naporoučela do kuchyně. Nemám soustředěnost, venku už stojí nájemnice. Ještě si detaily dohodneme. Prý měním rozměry. :-)
Bránila jsem se, abych do bytu nevzala cikány. Už jsem tam měla jednu takovou rodinu. Platili, všechno v pořádku. Po vrácení kauce jsem zjistila, že mi natřel vanu barvou. Slupovala se. Kauce už byla vrácena… Během měsíce volalo mraky lidí. Různých. Stavby silnic – to určitě. Ukrajinka – ne. Dnes naposledy paní z nedaleké vesnice… Já si vybrala tuhle holku. Uvidím.
Procházíme smlouvu, doplňujeme, co je třeba.
- A dáte mi to do desek?
- Dám.
- A sešijete mi to?
- Sešiju.
- Já vám jsem tak vděčná, že jste mi dala příležitost.
Dala. Věřím jí. Tetelí se štěstím. Z jednoho minipokojíčku s miminkem a partnerem jde do slunného bytu se zasklenou lodžií.
- Volalo mnoho lidí! Ještě prve, to už jste stáli před domem.
Měla zlou zkušenost. Pán jí slíbil byt, zklamal ji. Vrátil jí kauci. Nedovedu si představit její smutek. Před čtrnácti dny jsem se byla podívat, jak bydlí. Dobře. Tak tedy ano. Těší mě její radost.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-06-05-doba-vitaminu-prisla
Letos si hodně užívám zeleniny a ovoce. Experimentuji s nimi. Zkouším kvasit, objevila jsem pelyněk.
Měla jsem jiný program. Jet na stáčení medu. Ale prší. To se do včel nesmí.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-06-05-jeste-jednou-sto-let-provazeni
Běžím do pevnosti. Do Dolíku. Místa mých školních her. Sto let provázení v pevnosti. Zas se škrábu do svého krpálu. Vlhká půda. Nebezpečný terén. Zvládla jsem. V Dolíku nikdo. Aha, do Bastionu. Právě tam začíná krátké představení o provázení. Obdivuji, co ochotníci a pracovníci Bastionu pro lidi chystají. Představení ještě večer zopakují.
Na nádvoří přehlídka starých aut. Pod stanem muzea si lidi mohou zkusit lepit na krabičky mušličky. Hlavní sortiment fy Wenke a synové…
Jde se krájet dort. Dort kniha. Právě vyšla. Dort opravdu vypadá jako kniha. Hm, to jsou vymoženosti. Hoch, který vždy hraje Masopusta je dnes v rakousko-uherské uniformě. Oslovuje mě příjmením. Jsem z toho trošku nervózní. Vždycky se ptám, jak vědí, kdo jsem. Prý jsem známá. No, tak to teda nevím…
- Vy jste naše fanynka. Proto vás znám.
Dostávám kousek na talířek. Nebe v hubě. Večer se mi hlásí paní, že je to dílo její dcery Zuzky. Vynikající. Vzhledem i chutí.
Sedám si na lavičku ke stolu. Povídáme si s paní.
- Vy jste učitelka?
- Ano. Je to vidět?
- Já taky. My se nezapřeme. Akorát já už jsem v tom binci nemohla vydržet, dvě kolegyně umřely, dvě šly do důchodu. Jezdím s divadlem pro školy.
Vyměňujeme si názory. Zve mě na večer na koncert do HK. Má dva lístky… Prý mě odveze domů. Ne. To nemohu přijmout. Pasu po knize, kterou ona dostala. Jdu k informacím. Nakonec jsem si v pokladně koupila vstupenku na prohlídku podzemí. Už jsem tam nebyla možná deset let. Průvodce v rakousko-uherské uniformě se osvědčil jako vtipný a informovaný… Vstupujeme do podzemí v místech, kde se konají trhy. Kus putujeme, podle střílen poznávám, že jsme v Dolíku. Orientuji se. Teď jdeme k padacímu mostu. A teď jsme pod rytířem. Osvěžuji si, že stavba pevnosti – to je zázrak – trvala sedm let. Ten most v Pze jim trval pět let, cena se zdvojnásobila a ještě tam nesmějí auta. Chodby jsou stavěny pro malé lidi. dokonce minér nesměl mít víc jak 150 cm. Chodeb tu máme asi okolo 40 km. Snad 300 milionů šancovek. Jedna váží 12 kilo.
Spokojenost nejvyšší. Výklad je úplně jiný. Zážitkový. To už není provázení pana Pánka, pana Sehnoutky… Mimochodem, dnes na něj vyplulo, že se vlastně v podzemkách bál a chodil jen po trase. Nikdy nešel jinam… Ve skupině s námi jdou dva Siciliáni. Češka jim tlumočila. A polští asi manželé. Naši lidi – nic.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-06-05-jeste-jednou-sto-let-provazeni
Ještě se vracím zpátky z Dolíku do Bastionu na představení Sto let provázení. Líbí se mi. Hezky shrnuli, jak to tu začínalo. Pamatuji pana Pánka a pana Sehnoutku. Jeho paní opravovala punčochy… Bydleli v domě u paní Štraubové. K té maminka nosívala prádlo na mandl.
Na FB jsem si poznamenala:
Dnes jsem šla nakouknout do Dolíku. Oslava ke stu letům provádění v pevnosti. Velice se mi tam líbilo. Tolik lidí si pro návštěvníky připravilo vystoupení, zábavu, dílničku - to mělo muzeum, líbilo se mi zdobení krabičky mušličkami. Byla jsem nadšená. Po mnoha letech jsem šla do podzemí. Překvapená nádherným výkladem. Rakouský oficír měl hodně znalostí, byl vtipný, dopřál nám zážitky ve tmě, byl vstřícný, výklad měl velice hezky vypointovaný. Tleskám a děkuji všem bezejmenným lidem, které ani neznám a kteří se snažili. Taky jsem ochutnala kousek dortu knihy... Moc dobrý. Domácí. Jedinou vadu to mělo. Málo lidí. Škoda. Nezájem bolí. Přijeli kluci ze Sicílie, taky Polští hosté... Děkuji a tleskám všem, kteří pro nás diváky a účastníky všechno moc hezky připravili. Bravo!! Pracujete pro druhé!! Vzděláváte nás. Zažila jsem velice příjemnou atmosféru. Děkuji, děkuji, děkuji.
Telefon vybitý. Běžím domů. Petroušek už mě čeká. Žofka chytila pěknou myš. Stává se z ní myšařka.
Pomáhám Petrouškovi v pingpongové administrativě. Ráda. On mi pomáhá taky.
Večer. Do koktejlu nám mixuji trošku pelyňku.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-06-05-doma
Nazdobím dort. Po půlnoci ještě sběhnu okouknout bramborové natě a kytky.
Ireno, zas už je půl třetí.
Dobrou noc!