2021-12-23 U cíle

Tak jsme došli. Větička z onošeného vtipu. Jak jde slepý s jednookým. Najednou větvička jednookému vypíchne oko.

- Tak jsme došli!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-12-23_Rano/

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-12-23_Lekarensky_dvur

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-12-23_Se_zviraty/

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-12-23_Vanoce_uz_klepou/

Jsem u cíle. Moc a moc jsem si očekávání příchodu užila. Se vším všudy. S vnímáním přírody, počasí, s mytím, uklízením, ometáním, vymetáním, převlékáním, blýskáním, snášením z půdy a vynášením krabic zpátky, probíráním věcí, zbavování se. Pocvičila jsem si kondičku. Rok - celý rok vždycky čekám. Dočkala jsem se. Bude jedna ráno. Mám téměř, jen téměř - na celý den to dá - hotovo. Prve jsem dovařila rybí polévku podle receptu jednoho skvělého člověka. Povedla se. Vařívám ji až na Štědrý den. Jenže vždycky v tenhle večer mám slepené ledovky. To mě čeká zítra. I kapra jsme s Péťou umordovali. Zase jsem nezavolala Martě - ona ho umí skvěle, zcela a dokonale zbavit kostí. Ani loni jsem nezavolala. Tak za rok. Letos jsem v ntb hledala video  s odkosťováním. Někde se začne... Musela bych hledat, jak se to. Ono to není těžké. Ono není vlastně nic těžké. Všechno se splní, jak si přejeme. :-) 

Teď jinam.

Když mě můj manžel podváděl, a já nic netušila, naivní husička, byl na mě zlý. Dej mu pánbu věčnou slávu. Děkuji mockrát za tu lekci. Naučila jsem se, co je zrada, bolest, podvod. Byl na mě zlý. Maminka vždycky odhadla:

- Ten má ženskou.

Bránila jsem ho. Ne, nemá. Švagr hlásil, že viděl našeho Forda Capri, v sedmdesátých letech auto naprosto neobvyklé, parkovat u lesa. Když přijel domů, ptala jsem se, kde byl. No přece v práci.

Dnes jsem počítala, kolik žen letos opustilo své muže. Naši oba nájemnici přišli o partnerky. Holky nezdárné šly hledat štěstí jinde. Jedna už je dokonce těhotná s jiným. Moje známá na kraji léta opustila svého partnera. Zrovna se asi po třech čtyřech letech sestěhovali. Rozchod. Dnes jsem se jí ptala, proč. Byl hodný, ale kam ho postavila, tam ho našla. Zajímá mě, jak se opustí chlap. Já jsem totiž nikdy nemusela chlapa opustit. Ani bych to asi nesvedla. Jsem hnízdící typ. Udržovat hnízdo lásky, snášet do něj, opatrovat ho a opatrovat jeho nájemníky. Další opustila svého muže, jen po mnohaleté mateřské čichla k penězům. Prý - už k tobě nic necítím. Pronesla jsem tehdy:

- Ta má chlapa.

- Ne, to ona by řekla.

- No to určitě. Když nic necítí, tak asi cítí jinde.

Byla jsem zticha. Pozorovala jsem. Novosti dnes:

- Tak si představ, že má chlapa.

Když jsem vyslechla podrobnosti, dodala jsem, že jsem to říkala a že to bude tenhle typ...

- Já jsem si hned na tebe vzpomněl.

Včera na mě vykoukla Taťána a Ondřej Brzobohatí. Táňu jsem učila v prváku na gymplu. Už tehdy byla ze základní školy nositelkou titulu miss mléko. Jestli si to dobře pamatuji. Měla jsem ji ráda. Znala hranice. Na nic si nehrála. Byla krásná, skromná, pracovitá, inteligentní. Z gymnázia jsem odešla. Dva dny zpátky jsem psala o skvělém třívíkendovém školení v Peci a Zlosyni. Večer po školení jsem šla do bazénu. Přes sklo jsem pozorovala miss. Pamatuji si, že jsem zaregistrovala, že Táňa vyhrála. Přes to sklo bez zvuku jí nasadili korunku.

Tehdy jsme jí napsala hezký dopis. Odepsala - moje milovaná paní profesorko. Parafrázuji. Děkuji Vám za to, že jste mě uvedla na střední škole do života. - Dopis mám někde uložen. Táňa nezpychla. Před lety jsem ji sledovala ve star danc. Byla skvělá. Vynikající. Hodně lidí ji pomlouvalo. Podle mě byla lepší než Anička Polívková. Táňa jeden tanec tančila poslepu. Nezvládla bych. Taky se mi moc s Ondřejem líbili v Pevnosti Boyard. Tak sehraní. Tak šikovní. Tak krásní. Nedávno, před čtrnácti dny to mohlo být,  jsem někde četla, že je už připravena na mateřství. A včera jsem byla zklamaná. Smutná. Ještě v létě Ondřej uspořádal po pěti letech manželství obnovení slibu manželského. On jí zanáší. 

Prve jsem odsílala jeden děkovný dopis. Právě o půlnoci. Kouzlo nechtěného. :-) Jak jsem bloumala, zas na mě vykoukl článek. Znovu jsem četla tentokrát v jiném plátku Tánino - Já jsem o tom nevěděla. Psali tam, že na Slavících byli oba. Každý zvlášť. Jí doprovázel Špaček. Netýká se mě to. Přesto podraz prožívám. Hodně lidí se rozchází. Jenže před dvěma lety bylo řečeno, že rozchody budou z důvodu, že jeden se zastavil a druhý stoupá výš. Kam šli ti utíkající? Jako že jsou na své duchovní cestě dál?! Rovnám si to v hlavě. Nic mi po tom není. Ireno, nemysli na to. Soucítím s Táňou. Zůstala obyčejnou holkou, ač ji pozval na večeři Richard Gere. Ještě před týdnem měla sny, plánovala... Kde se stal zádrhel? Naznačil jí to její kamarád hvězdář Robert Policar? Přehlédl to v horoskopu?

Co já? Usmívám se. Nic mě netrápí. Dělám si, co chci. Vybírám si lidi, s nimiž budu hovořit. Plánuji si den. Muchlám se s kočkami. Mourek a Zrzečka dnes byli s Kitty na blízko. Kitty si pravděpodobně zvykla. Už jen zasyčela, zaprskla, hýkla. Ale není zalezlá v nejzazším koutě domu. Pohybovala se stále okolo nás v kuchyni a obýváku. Dokonce si skenovala stromeček. Mikeška. Ten její ocásek vypadá na fotkách jak šavlička. Ladovská kočka.

A venku nasněžilo. Maličko. Není to ladovská zima, ale jsou to bílé Vánoce. Dnes jsem za vrátky našla obálku: Hrobští. V ní vánoční cédo. Náš soused podnikatel už mi jedno dal. Zpíval tam písničku s Evou - Bojanovskou za svobodna. :-)  No, s Pilarovou. Dnes mi udělal radost druhým cédem. Pustila jsem si. Zpívá krásně. Pletu si buket a buklet. Přeháním. Vždycky si musím říci - buklet je kytka. Tedy vůně vína. Čtu - v Alžbětínské serenádě Boni pueri. Kdysi před čtyřiceti lety jsem učila s Helou Vyroubalovou. Dej jí pánbu věčnou slávu. Měla mě ráda. A já ji. Skvělá logopedka. Naučila mluvit během dvou tří měsíců i pařez. U Hely jsem se potkala s tatínkem sbormistra Boni pueri. Vyslechla jsem příběh o pomoci v nouzi...Vyhazovy z práce nebyly nic neobvyklého. Asi před patnácti lety jsem se seznámila se sbormistrem Boni pueri. Nesmírně milý, vzdělaný, ochotný člověk. Klidně by nám přijel se sborem zazpívat do školy. To mě okouzlilo. Ta ochota, ta lehkost - všechno jde. Když zpívali operu Brundibár v našem divadle, pozval mě i s dětmi. Terezínská dětská... Pak jsem složila fci ředitelky, školu jsem naprosto opustila. Bez slz, výčitek, strachu. S Péťou jde všechno lehoučce. Zůstala jsem doma s mamkou. A dnes :-)  čtu ten buket. Dětský sbor ZUŠ Rokycany a naši hradečtí Hodní hoši. Hledám v telefonu, jestli tam ještě mám kontakt na pana sbormistra. Mám. Vytáčím. Někdy bych ho zastihla v Japonsku na turné. Dnes se ozvalo:

- Dobrý večer, Ireno!

Tak to mě dostalo. Jak já i on mě nevymazal. Hezky jsme si popovídali. Dnes jsme měla hodně a hodně hezkých srdečných telefonních hovorů. Díky všem za ně. Vzkázek. Schválně, jestli bude pochopen. Zítra mám v plánu poslat po Péťovi jedno malé překvapení za zaparkování krůtičky. :-) Snad udělám radost pravidelné čtenářce.

Petroušek jde do Kolbenky. Musím mu nasypat ještě zobání do krabičky. Pro dnešek drby stačily.

Svět je krásný. Tvoříme si ho sami. Chci být svobodný. Tak buď. Ale musíš zdvihnout hlavu, narovnat se, nadechnout se a zařvat: Jsem lev! Můžeš klidně zařvat: Jsem orel! Určitě nebude vadit, když oznámíš světu, že jsi vlk! Dnes jsem se v obchodě fotila se zvířaty. Bílý bécan - béééé, se mi vůbec nelíbil. Byl hebký, bílý, měkký. Raději medvědího chlupáče.  

Krásné Vánočky!

Dobrou noc!