Když tě omámí příroda, zapomeneš na divadlo :-)

Ráno. Brzy. Sedm - mám čas. Začínáme v devět. Budík. Půl osmé. Brzy. Mám čas. Do devíti. Za minutu devět. Ty vorle! Skáču rovnýma nohama. Otevírám počítač. V běhu se strojím... Asi hodinku píšu jak zběsilá. Před lety právě v hotelu Atlantis u Brněnské přehrady, odkud on-line sleduji kolegy, jsme se učili tvořit příspěvky na FB. Na něm mám nadosmrti zakázanou reklamu od ledna loňského roku. Netuším za co. Vůbec nevím, co jsem Zukrblikovi provedla. Přesto si poznámky o FB zapisuji. Včera jsem se naučila Tik tok. No - naučila. Stáhla si ho. Další médium - Instagram. K němu mě dovedla kadeřnice, ale začala jsem ho trošku ovládat loni v srpnu na školení v Tereziánském dvoře v Hradci. Bláho, tolik médií! Jdou mi panenky okolo hlavy. Co všechno neznám! Co je mi všechno neznámé! Včera jsem si na Tik tok dala první dvě videa. Tam se točí dle mě přiblblé krátké nezajímavé rádoby vtipné připitomělé kratičké scénky. Reakce docela příznivé. Hm. Hodně lajků. Že bych to měla dostatečně blbé? Ne, zkostnatělé, takové spíš na FB. Nestihnu dát všem srdíčko. Je toho moc. Víc než na FB. Dnes dávám další dvě videa.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-20_Tik_tok/1528849574

Jedno - že jsem tu nová, neumím, neznám, že jsem 66 letá babka. Překvapivě hodně hezkých ohlasů.

Paní, pokračujte.

Jste skvělá příjemná paní. Je tu hodně zlých lidí povětšinou.

Už teď jste mi sympatická.

Jste dobrá bábi, pokračujte. Určitě se postupem času - konec mi utekl. Asi zdokonalíte. Nebo zdomácníte. Nebo...

Nejste stará.

Jste tu vítaná, paní!

Jste super.

Vypadáte na čtyřicet. Víc bych vám nehádal.

Uf! Jsem měla obavy. Jako - zmizni, nepřekážej a něco horšího. :-) 

Přenesla jsem se na terasu. Sluníčko. Jsem sama doma. Píšu. Skrýnuju. Super.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-20_Po_skoleni_lehky_obidek/

Petroušek je tu. Akorát jsme skončili. Americké brambory od včera. Sobě dva tři kousíčky, kousíček krůtího řízečku, hodně křenu, čínského zelí a sklenici sektu. Mám před sebou ještě hýbáníčko. Ireno! Koukám na vzpomínky z loňska. Otevíralo se jaro. Mourek tu otiperoval. Dnes ráno Zrzka i Mourek vběhli na snídani. Koukám, dívám. Nevěřím očím. V zahradě sedí přesná kopie Mourka. Dívám se znovu. Otevírám francouzské okno. Není to Mourek! Zdrhnul. Náš Mourek se - co jiného? Láduje u misky.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-20_Mourek_loni,_jeste_na_navsteve

- Peťuš, na chvilenku si lehnu.

Budí mě o půl čtvrté. Jako že jdeme na tu procházku. V mžiku jsem zas mrtvá. Skoro za hodinku se probírám. To už odpočívá zas on.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-20_Chces_nechces_-_jdu_se_hybat_do_zimy/

Vyrážím do posledního slunce. Kudy? Do chrámu přírody. Tam pod nebeskou klenbu. Tam - jak si připadám jako vesmírné nic. Jako tečka. Tam, odkud je vidět do Krkonošek. A taky na naše město. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-20_Tik_tok/1528849574

Točím teda to video na Tik tok. Patnáct sekund. Snaž se. Proti slunci nevidím na časomíru. Neva. Uveřejnit? Ano! Děj se vůle boží.

U Kimberly stojí stíny tří lidí. Zkřehlí jak rampouši. Pár aut vjíždí na parkoviště. 

- Na co čekáte?

Ptám se těch ztuhlých. Jdou na noční. Kouří ještě před směnou. Dvanáct hodin budou otroci hákovat. Od šesti do šesti. Ale prý to mají senzační. Tři noční a pak tři dny volna. No to jsem z toho celá vedle. Oni se těší na tři dny volna. Dobrá psychologie. Makej, dři, stárni, nechávej mi tu zdraví a vždycky po heroickém výkonu, kdy ve dne spíš, nic si nezařídíš, protože večer se už zas chystáš, tak po tom všem se těš! Tři dny volna! A proč ne čtyři - za ty noční! Chápu. Mají práci. Peníze na hypotéky, na dovolenou - to už teď asi nee, na studia dětí, na jídlo, na nájem, na energie... Však on stát ty prachy z nich vydojí.

Klušu do kopce. Kousek vedle mě stoupá do kopce mladá paní s adolescentem. Bude šest. Že by si šli něco kupit k prachárně? Ne, nahoře si rozložili deku. Přišli na západ slunce. Točím boží kopuli. Je to fakt kopule? Jak to je? na modelech to ukazují jako poklop na sýr... Na obzoru slyším děsný jekot. Kola. Kola. Jako děti. Nebo dospělí? Ne, děti. Ječí jak zvíře. Vracejí se. Hrajou hru? Loučím se s paní. Nemusím tu být. Sestupuji. Děti na kolách jedou tryskem sem. Slyším, jak vykřikují, že tam je chlap. Mířil na ně zbraní a ukázal jim velký nůž. Prý psychopat. Křičel na ně, že je zabije. Ten ryk, jako když zabíjí prase, to byl jeho. Volám:

- Ty víš, co je psychopat?

- Jo, byl vedle sebe. Chtěl nás zabít.

Chvíli s dětmi povídáme. Vyzvídám, kde bydlí, kam chodí do školy. Ten jeden si nemůže vybavit adresu. Mladá paní mu říká:

- Je to víc než divné, že nevíš, kde bydlíš.

- Ne, to já vím, ale ta adresa je k nezapamatování.

Divné. Odcházím. Spouštím se zas dolů do civilizace. Už druhý den je mi ukázán obrázek jiného světa. Takový neznám. Jde tu o děti! 

Stavuji se koupit něco na zub kočkám. Kitty dnes několikrát přišla odvážně ze své nory u mě v pracovně najíst se a na záchůdek. Mour jí jednou chtěl ochutnat z misky. Dala mu jasně jednoznačně a rázně najevo, že nemá ráda, když jí někdo strká čumák do talíře.

Po jídle se vždycky šla vyrajtovat na rohožku. Musela stres setřást. Vybít.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-20_Kdyz_te_vyslou_na_zahajeni_Expo_22_do_Dubaje/

Linda už je v Dubaji. Je to tam prý tak přes moc moderní, že to není až lidské. Mají o tři hodiny víc. Poslala fotky z letu. Zázrak - ta technika. Můžeš mluvit zadarmo s celým světem. Ukazuji jí Kitty. Zrovna se posilňuje u misky.

V devět jsem si vzpomněla!

- Péťo, tys´ mi nepřipomněl, že jdu do divadla!

- Tys´ měla divadlo?

- Včera jsem tě prosila.

Ani jsem ho nechtěla moc vidět. Myslím, že jsem to viděla jako film. Terezka Kostková s maminkou Carmen. Mohl to být zážitek.  No, tak jsem jednou zapomněla. No.

Jdu spát. Zítra bych nechtěla zaspat.

Dobrou noc!