2022-04-14 Na Zelený čtvrtek

14.04.2022

Zelený čtvrtek. Probouzím se na budík před devátou. Strašně jsem se lekla. Já zaspala! Půl jedenácté. Ne. Neblbni. Budík - jsi načasovaná. V deset bych měla sedět v křesle u Eriky. Pračka se záclonami. Vymáchat ještě jednou růčo fůčo. Ven na šňůru je nenesu. Určitě zas přivezou paletku cihel na stavbu a budou řezat a prášit a šetřit si práci, aby jím déle vydržela. Do přivezení další palety. 😂😊😂Ono o cihlu prý dnes horko těžko zavadíš. Barák to bude jako kráva. Na slunce neuvidíme. Lidská hloupost a bezohlednost je bezmezná. A to spějeme do 5D. Pokládám záclony na sušák. Telefon. Kdo mě prohání? Linda.

- Mami, vstávej, máš být v deset u Eriky.

Holčička naše. Hlídá nás oba. Už pomoc potřebujeme.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-14_Prazska_navsteva_ma_v_kalhotech._Tak_rada_by_sla_do_zahrady._Jenze_tam_jsou_dva_trhaci

Točím a fotím snídani. Vybrala jsem banán a jahodu. Zelený čtvrtek. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-14_snidane_-

Mohla jsem dát mátu s čokoládou. Stylově. Tvořím video. Ireno, rychle, rychle. V deset vyjíždím. To asi nestihnu být v deset u Eriky. Přemístění mi trvá pětadvacet minut.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-14_Quinci

- Eri, v autě mám ještě starý čas.

- Aha, takže jsi přijela o hodinu dřív.

- No, jen o půl. :--) Zrovna tenhle čas se mi zjevil ráno po probuzení. Vyděsila jsem se, že jsem zaspala. A ono se mi jen ukázalo, v kolik sem přijedu. :-) 

Gratuluji ji k svátku. Nesu jí dary. Miluji její trpělivost se mnou. Linda volá.

- Tak mami, gumy mám přehozené, ale Z. ti posílá klíček. Prý jsi vevnitř ovládání rozdrtila. Tak nový a nebo odemykat mechanicky.

- Nový.

- Ale Péťa nesouhlasí.

- Aha. On neví, co je obíhat auto s nákupem, když dírka do zámku je jen u jedněch dveří. Odpoledne bude souhlasit. Koupíme auto. To bude - teď ne. No, tak koupíme nové ovládání. Vyjde to levněji.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-14_Na_Polsko/

Od Eri svištím na Polsko. No, svištím. Nesvištím. Kolona začíná za Skalicí. Jedu druhým pruhem. Předjíždím co to dá. Jsem jediná, která jede. Náklaďáky stojí. Chudáci řidiči. Šílenost. Na Vysokově se chci vmáčknout do kolony. Copak, kamion by mě pustil. Ale osobák ne. Předjíždí mě do protisměru auto. Aha. Odbočuje. Vyrážím  za ním. Už, už před Náchodem mě pouští do kolony. Asi čtyřicet minut popojíždíme. Jen občas. Víc stojíme. Hned na kraji odbočuji a jedu svou svižnou trasou. Za chvíli mě staví zákaz vjezdu. Neva. Přejíždím závory a vracím se do kolony. Ujela jsem jí. Myslíte, že mě někdo pustí? Musím se cpát.

- Mami, kde seš?

- Já už jsem u nádraží.

- Tak to já se obrátím, a jedu za tebou. Užiju si to s Tebou.

Vím od ní, že na tržišti mají macešky za deset, stromečky za sto pade, dvě stě... Jsou levní. Tak absolvuji nekonečnou cestu.

- To mě nedojedeš, tam je kolona.

Až večer se jí ptám, jak mě zvládla tak rychle přes Náchod dojet. Jela už domů, ale včas odbočila a prosmýkla se mou cestou, kterou nerada jezdí. V Polsku se sjíždíme.

- Veď mě k Lidlu na parkoviště.

Beru koš a tašku a vracíme se pár metrů na tržnici.

- Mohu platit v korunách?

- Tady je prodloužená Česká republika...

Smějeme se. Poláci jsou obchodníci. Linda mě vede ke stánku, kde mají trošku levněji. Obsluhuje tam UK. No, OK.

Jedu zpátky. Nechápu. Na Jiráskově gymnáziu, státní budově, vlaje jakási žlutočerná vlajka. Co to znamená? Proč je na české státní škole cizí vlajka? Kdo to podporuje? Kdo to financuje? Proč? Nechápu. Proč tam nevisí naše? Postrádám naši státní vlajku třeba na budově soudu.

Zelený čtvrtek. Něco zeleného do sebe. A bude to špenátová polévka. Stavuji se v obchodě, kde mají toho divného oblastního. Zdraví mě prodavač, kterému přibyly na výplatnici tisíce!!!, ale ostatním nee. Prý změny k lepšímu ano, ale zrovna dnes je naštval.

- A komunikujete?

- Komunikujeme. Ale je to marné.

 Vtom se tu z prodejny ukáže chlápek s otetovanýma rukama.

- Nejste náhodou pan oblastní?

- Já se jmenuji M. Ano.

I já se představuji.

Ptám se prodavačky, kam zmizely krabice s barevnými konvicemi, mixéry...

- Jsou v regále.

- Aha. Ale já jsem si tu koupila zelenkavou a mám ji zatím v technické.

- A proč jste si ji koupila?

Nahrála mně. Aby pan oblastní slyšel.

- No protože jste to tu měli jako reklamu. Nachytali jste mě. Zkrátka jsem si tu konvici koupila jen proto, že tu byla vystavená. To mi tu chybí!

- Pane, je třeba navázat komunikační řetízek. A neurážet se, když vám řeknou i něco nepříjemného.

Má zaražené ruce v kapsách až po lokte.

- Ale já umím s lidmi komunikovat!

- No, právě že neumíte, protože máte ruce v kapsách a to je nevycválanost prvního řádu.

Otáčím se od něj. Už s ním nemíním hovořit. Zmizel v prodejně. Chlapče, tohle se mi nelíbilo. Mami, nejsem mstivka. Jen udělám koncovku. To nás učí ve firmě.

Vařím špenátovou. Ale ne krémovou. Podle receptu chytrého hrnce bych měla rozšmelcovat na kusy nejen špenát, ale i brambory. Špenátu nechávám lístečky, ať je co kousat. Přidávám skleničku hub. Skvělá.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-14_Kocky_se_kockuji%2C_otrok_sazi/

Sázím, okopávám zeleninový záhonek. Vykopávám meduňku. Jestlipak se na Zelený čtvrtek smí obracet půda? a v některý den se nesmí prát. Nastuduji. 

Klušu do paneláku ukázat byt. Slečna studuje zubařinu. Byt se líbí. Vracím se pěšky domů. Jen se převléknu do zahradnického. Telefon.

- Jsem už u domu.

Popletla jsem si hodinu. Pět, šest... To je fuk. :-) Uklidňuji ho.

- Jsem tam za deset minut!

Šikovný kluk. O byt moc stojí. Uvidíme. Vracím se domů. Fotím počmárané nebe. Sázím, kopu, hnojím.

Kočky se kočkují. Linda přináší do zahrady v náručí Kitty. Mourek si jí nevšímá. Kittka se bojí a uhání ke vchodu. Nakonec cvrkot na zahradě sleduje z trámu stání.

Petroušek se vrátil ze stadionu. Linda pohnojila rododendrony. Péťa zalil zasazený šnytlík. Souhra. Sázím, co se do mě vejde. Zítra už má být zpátky chladno. Dokud je pažitka malá, protrhávám ji od trávy... Petrželka zatím nic moc. Ale libečku se konečně u nás zalíbilo. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-14_Hravy_Mour/

Dnes nebzdím. Prý nemusím. Je tu dvaadvacet. Topím si žebříkem v koupelně. Půl druhé. Otevřené okno. Teplo vypadá jinak. Měla jsem zabzdít. :-) Slyším z venku šumění deště. Tiché kapkání. Aspoň se zalije zahrádka. :-)

Bylo to hezké na světě...

Dobrou noc!