2023-02-22 Péťa má narozeniny, my máme přání jediný...
Dnes se před 65 lety vydral na svět klučíček. Jmenoval se Josífek. Za ním se nečekaně vyklubal ještě jeden tvoreček. Zase klučíček. Dvojčátka, maminko! A jaké jméno dáme tomu druhému? Mrkli do kalendáře. Kdo dnes slaví? Petr a Pavel. Tak se bude jmenovat Petr. A byl tady. Hup na svět. Nečekán. Překvapil ho. Jako svět. Překvapil rodiče, staršího bratříčka. Vyrostl můj zázrak. Vždycky jsme slavili všichni pospolu. Maminka přinesla dary. Snažila se být originální. V pevnostním knihkupectví, to totiž ještě fungovalo, si nechala poradit. Vždycky přinesla nějakou drahou velkou sportovní knihu. Nátělníky. Ponožky. Svetry. Mamka měla Péťu moc ráda. On jí byl nápomocen, kdykoli potřebovala. Občas i něco doplatil, aniž by věděla. Když dláždila dvoreček, bylo potřeba dlažbu udusat žábou. Cvaky, cvak. Ani netušila, že žábu zaplatil. Iva přijíždívala se svým pejskem. Deniska s rodinou. Všem pomáhal. Všichni ho chodili oslavovat. Zvala jsem rodiny jeho dětí. Bylo nás hodně u stolu.
Když jsem se vdávala poprvé, začali na vedlejší zahradě stavět Hrobští. Starší Petrouškův bratr. Mamku mi hlídali. Mamka zas dokoukla na jejich dům, když odjeli. Usmívám se. Když odjeli 4.7. 1989 do Bulharska, přišel Petroušek zalévat... To jsem už psala xkrát. Ráda na to vzpomínám. Když maminka odešla z domova, Ivě se k nám s pejskem chtělo méně a méně. Mám fotečky, kdy maminka bydlela u nás. Už ztrácela paměť. Měla starost, že pro Petrouška nic nemá. Uklidňovala jsem ji, že to vůbec nevadí. Rodina má držet při sobě. Lidé, kteří se k sobě rodí. Když nevyřeší to, co mají, čeká je to příště. Cítím, že mě taky čeká něco příště. Ale kvůli tomu se nepřetrhnu. Uvidíme, jestli budu v příštím životě tak hodná, jak v tomhle. Samochtějícímu se prý křivda neděje - říkával prý Petrouškův tatínek. Rodina se rozrostla, rozdělila. Mám je všechny stejně ráda. Ráda je potkám. Mohu je navštívit. Od pohřbu maminky sestra rozdělila rod na její a mou rodinu. Jak to chce ona. Doba nese názorové rozdělení. Nemám potřebu někomu vysvětlovat to, co vím. Totiž Včely neztrácejí čas, aby vysvětlovaly mouchám, že květy jsou lepší než hovno. Nepotřebuji vnucovat názory na roušky, píchání jedů, útoky na lidi, vojenský teror, existenci 5G, ohrožení života cvrččí stravou. To si každý musí zpracovat sám. Byly doby, kdy jsem se vnucovala. Ale už jsem velká holka. Udělám krok já. A teď je řada na tobě. A chovej se ke mně s úctou. Přijímej mě. Jinak nazdar.
- Peťuš, Lindě nejde už třetí den internet. Už jí letí z Ameriky zařízení...
Ví, jak mě dostane:
- Už aby tady všude bylo 5 G.
Vždycky mě překvapí přesným zásahem. Přesně vnímá, jak 5 G kolí lidi, zvířata, přírodu. Nikdy o tom nemluvíme. Jen zmíním vojenské zbraně, o kterých nemáme ani tuchy.
- No Péťo!
Řehtá se. Má radost. Dostal mě. :-)
Je noc. Poslouchám o besedě lidí v Petřvaldě. V čele sálu sedí řada generálů. Vojenští potentáti si myslí, že proti nim sedí stádo pitomců. Jenže dostávají otázky na tělo. Proč nevyužijí starý vojenský prostor s vlečkou. Prý o něm nevědí. Aha. Tak znovu. Podruhé říkají, že je to soukromá fa. OK. Proč znehodnocují letištěm Mošnov jejich majetky. Popraskané domy, prach, hluk. Prý naopak, cena jejich pozemků vzroste. Zvýší se pracovní příležitosti. Jeden pán říká:
- Pustím vám kousek své zahrady, postavte si tam barák a užijte si to bydlet u letiště.
Plešatá hlava u mikrofonu zas hledá, jak lidi obelstít. Sál se bouří. Cítím, že jsem při lidech. Stoupá ve mně agresivita. Armáda! Prolhaná! My jsme tady žili s armádou v souhře, v míru. Ale to byly jiné časy. K čemu ji máme, když veškerou výzbroj vyvezeme? Nechápu, co tam chtějí stavět. Prý nejdelší ranvej u nás. Nebo vojenská ranvej? Musela bych si to pustit znovu. 1 hodina, 18.
https://www.facebook.com/ktvlive.zpravodajstvi/videos/3445538862427250
V sále převládají ženy. Muži výborně argumentují. Potentáti očividně lžou. Klidně. Do očí. Čárka - hotovo. Budeme si tu dělat, co chceme. Jeden pán hovoří o americké základně, jak si Američani dělají co chtějí na Slovensku. Beztrestní...
Bomba. Administrativní, parkovací zóny. Centrum pro kuchyň... Armáda podléhá stavebnímu řízení. Mohu vás ujistit, že by toto armádní logistické centrum pro vás vyprovokovalo nějakou větší hlukovou zátěž. Když to porovnáte s Amazonem, je to úplně někde jinde. Toto logistické centrum bude nejklidnější logistické centrum, které tady funguje. Když se zamyslíte, kolik vozidel jezdí denně do Carga...
Odvádějí pozornost k Amazonu, který bude opravdu hlučný.
Sál hřmí opovržlivým smíchem.
Ireno, vrať se.
Jsme ve věku, kdy máme všechno. Nic nepotřebujeme. Máme všeho dostatek. Co bych mu asi tak... Přemýšlím.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-02-22_Jdeme_do_dne/
Nejprve snídaně. Zajímavé. Místo po zoubku je klidné. Nemám oteklou tvář. Nic nebolí. Zvláštní.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-02-22_Dopoledne/
Mám pro Petrouška maličkosti. Vyrobím mu nepečený dort. Jdu do toho. Poledne. Volá. Odpovídám jednoslovně. Soustředím se, abych šlehala a tvořila správně. Tvořím mu na Tik Toku video. Petroušek. Takové požehnání pro mě. Zajímavé, tak moc ho miluji obdivuji, přijímám. Přesto někdy bych ho zahlavila. :-) Někdy spěchám, lítám domem. On si chodí stále svou rozvážnou chůzí. Rozčiluje mě.
- Mohl bys zrychlit? Zdržuješ.
Utne mě:
- Máš chodit včas!
Umí mě pěkně rozčertit. A taky rozesmát. A uklidnit mysl.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-02-22_Jaro/
Dort hotov. Jedu se podívat po městě, kde bych našla nějaké překvapení, dar, něco pro radost. Překvapena jsem sama. V obrovských továrních halách prodávají Vietnamci. Jeden na patro. Jdete prostorem. Hadry, hadry, hadry. Odporné hnusné šeredné nekvalitní. Nasekány hromady v regálech. Jdu do další bývalé naší továrny. ZAZ. Nic. Nic. Nic. Jedu domů. Auto už stojí před domem.
- Tys´ mně udělala dort? Já jsem se ho zatím bál dotknout.
- To je pro tebe. Petroušku, všechno nejlepší! Hodně zdraví. Děkuji za všechno.
- To necháme na víkend.
- Prosím tě, je tvůj. Udělám jiný. To by zestárnul.
Sedáme. Chutnáme. Chvilka povídání. Těšíme se spolu. Běžím si po své práci. V půl šesté klušu do knihovny na něco. Zapomněla jsem na co. Ještě rychle vytírám okolo kamen.
- Peťuš?
- No?
- Tobě je dnes už 66?
- Copak na to vypadám? Je mi 65.
- Fakt, jo? Se mi nechtělo to dopočítávat. Ty mě štveš. Vypadáš mladě.
Dobíráme se vzájemně.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-02-22_Lovkyne/
- Vem si foťák a pojď ven.
Na smrku zlodějka Zrzka. Prý seděla venku na ulici na chodníčku. Zblejskla v koruně smrku hrdlici. Jak blesk skočila na sloupek a hned do koruny.
- Zrzi, co tam děláš?
- Mra!
Zpívám si spokojeně okolo kamen.
- Ruty tutyýý...
- Zas už tě to bere?
Vždycky mě dostane. Ty jeho kecy.
- Ježíši, Péťo, půl šesté. Jedu.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-02-22_Mile_povidani_o_bylinkach/
Aha, jedu na bylinky. Hezké povídání. Všechno znám. Umím tinktury, masti. Znám, na co jsou bylinky. Recept na víno na srdce:
- Nemá tam být toho vína víc?
- Takhle to vařila babička dědovi. To je podle Váni.
- No jo, ale tolik kořenů petržele?
Paní vedle mě říká:
- Má tam psané stonky.
- Aha. Ale říkala kořeny.
Paní za mnou:
- Musíte poslouchat, říkala kořeny.
- No právě. Já to slyšela. Tolik kořenů petržele v deci vína a tří set gramech medu?
Paní bylinkářka se spojuje se svou babičkou. Dobírá se toho, jak to má být. Opravdu stonky. A opravdu vína litr. No jo, studuj, studuj, na nic nesahej. Ale mám postřeh.
Je tu velmi příjemná atmosféra. Paní nám ukazuje, jak se dělají masti. Sádlo a trošku včelího vosku ve vodní lázni. Dává nám ochutnat vývar z bobkového listu na klouby. Není to odporné. Jen tam cítíš to chybějící králičí maso. :-) Vývar bez masa.
Bude osm. Musíme končit. Vedoucí nám fotí recepty. Líbilo.
- Peťuš, to bylo bezvadné.
- Dojel jsem pro mlíko. Abys měla co pít.
Ve džbánku mám ještě na zítra. Ale s pokorou děkuji.
Krásný den. Teď budeme pět měsíců od sebe jen rok. Až mi v červenci naskočí 67, zas už to budou dva roky. :-)
Dobrou noc!