2023-06-30 Poslední den školního roku

Půl dvanácté v noci. Ježiši, před půl hoďkou jsem zapomněla na ATB. Petroušek mě tu baví. Řehotám se. Přerušil mé sledování Vědmy. Jednu scénu si pouštím asi po šesté. Držím ntb na klíně a vracím a vracím...

- Peťuš, vždyť já si to pustím i po sedmé.

- No já koukám, že jsi furt na stejném místě.

Vrátil se před chvíli z rozloučení s kolegou v práci. Mám ráda, když je spokojený, klidný, radostný, uvolněný, omámený životem. :-)

- Petroušku, pouštěl sis´ telegram?

- Nic tam nemám.

- Máš.

- Tak mi to ukaž.

Podává mi telefon. Listuji telegram. Má tam šestiminutové video o důležitosti, nemít mobil u sebe na noc. O uzemnění postele. A to my máme. Nevýhodou je - spát nahý. A na to si dva roky zvykáme. 

- Jak to, že jsem to neviděl?

Neodpovídám na otázku. Odpovídám, na co chci.

- Zkoukni si to, abys věděl, proč spíme na kovových prostěradlech. Jakmile nejsi uzemněn, v těle se rozvíjejí záněty. Proto výrobci vyrábějí boty na tlustých izolačních gumách.

Na chvilku odchází. Probírám se vzpomínkami na FB. Dívám se na Zrzečku před dvěma lety. Věnuje se koťatům. Na dalším obrázku přede dveřmi hoduje naše návštěva, Zrzčin nápadník Mourek. Nápadník, ale ne otec koťat. Jedno rezaté vedle druhého. Micicinda ta zas mívávala černé a černobílé kočičky.

Zas je tady.

- Peťuš, vidíš, už to jsou dva roky.

Ukazuji mu scénu dva roky starou. týden jsem tu lovila myš. Od té doby nejsem jistá otevřenými dveřmi do zahrady. Tehdy ji Zrzka vymraucala. Objevila. Ale věnovala se koťatům. Jednou ráno myš cinkla plíšky od kahánků v technické. A měla jsem ji. vyběhla jsem s krabicí přede dveře. Petroušek se tu zrovna objevil. Něco si vzal. Odcházel. Našla jsem tu příšeru na dně krabice. Vřeštěla jsem tak, že jsem cítila, jak se vznáším na jekotu půl metru nad  zemí. Péťa přiběhl od auta. 

- Co ječíš!

Na ulici nějací lidé překládali cosi za auta do auta. Vylekal je můj řev. Naskákali do aut. Ujeli. Asi nechtěli být svědky vraždy. Péťa se pokoušel to šedé skákající zvíře umlátit žabkou. Ne. Nešlo to. Popadl krabici. Vynesl ji přes cestu na trávník. Aby mohla říci kolegyním z louky, že u nás je to skvělé. Kočka se čtyřmi koťaty a nic.

- No jo, no jo, dva roky.

Bez brýlí prd vidí. Jsem poťouchlice.

- A od čeho dva roky?

- No, dva roky.

- Ale od čeho?

- No tady od toho, co ukazuješ.

- A to je od čeho?

- No já na to nevidím.

Chytil mě amok. Směju se opravdu srdečně. Aby měl ode mě pokoj. Přitaká.

- Peťuš, dva roky od toho dne, co jsem si sama chytila myš.

- No jo, to už jsou dva roky?

- Ale tys´ nevěděl, od čeho dva roky.

- No tak já jsem ti chtěl udělat radost a přikyvoval jsem. To je vždycky dobré kývat.

Nezabili byste ho? Odvádí pozornost.

- Mohla bys mi říci, proč jsou támhle ta dvě kyvadla tak nízko?

Péťa na Střední průmyslové škole v Nováči probíral i mechaniku hodin, hodinové a hodinkové stroje a stroječky. Ve svém povzneseném stavu se klidně splete.

- Peťuš, to nejsou kyvadla, to jsou závaží. Kyvadlo je to, co se houpe doprava a doleva.

- No jo, no jo. Máš pravdu.

Pro něj jogurt jako tvaroh. Červena jako růžová.

- Peťuš, a viděl jsi tu budku?

- No to jsem si prve zkouknul. Ještě že jsem tam dal to bidýlko.

- Ještě že jsem ti řekla, abys tam to bidýlko dal, viď? A abys nevyřezával klacík, šoupnul jsi tam zub od hrábí.

Dobírá si mě. Asi před dvěma měsíci jsem přijela z trhů v Kuksu. Z Bechyně tam jezdí hrnčíř. Koupila jsem u něj nádhernou hliněnou budku. Letos i krmítko. Ptala jsem se ho, proč tam nikdo nebydlí. Hrnčíř mi ukazoval budky od lidí s mláďaty na bidýlku. Poradil nám, abychom na strom vylezli, vyčistili ho. Prý se tam určitě přijdou zahnízdit. Jak dva pitomci jsme koukli neopatrně dovnitř. Mech, chlupy, nějaké vlasy, měkká vystýlka. Péťa obrátil budku vzhůru nohama. Že by už vyvedli mladé? To ne. To je z loňska. 

- Tak, Péťo, my jsme někomu vysypali bydlení.

Za dva měsíce už tam čiřikají mláďata.

Odkud jsem dnes začala žití? V sedm ATB. Šup zpátky do peřin. Za okny slyším zvuky kovového žebříku. Otevírám okno.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-06-30_Rano/

- Petroušku, tys´  mě vzbudil. Viděls´, jak mi kvete tady ta kytka?

- Viděl. Co má květů! To víš, než ty se vyspíš, mám obejitou zahradu. Já ti to kontroluji.

- To zasadila Linda v den maminčina pohřbu. Pořád, že ji musím zalévat zespoda. Kytce se to nelíbilo. Zalévám ji svrchu, a podívej! Zvykla si na mě. Já si ještě lehnu.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-06-30_Dalsi_skolni_rok_konci/

Vtom mi kmitlo hlavou. Ne. Nelehneš. Končí první hodina. Za chvíli tu bude vysvědčení. A fakt. Jak jsem si pomyslila, tak se stalo. Snaška přivedla děti. Prostřední je ve školce. Malá samé jedničky. Už je to velká holka. Nejmenší roste taky jak z vody. Nesu na stůl jahody. Petroušek jde pro pětistovku. Jdu taky. Ať si něco koupí hezkého.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-06-30_Visnovy/

Chutnám višňový džem ze včera. Povedl se. Má rubínovou barvu. A v ložnici koukám, divám, v pítku se cachtají dva ptáčci. Ale rozkošně. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-06-30_Tohle_dnes_viselo_nad_hlavou

Odcházejí. Obloha divná. Takové zvláštní strašidelné naladění nebe. Po obědě se ometám, hotovím, chystám k česání červeného rybízu. Pé´ta vidí, jak to protahuji. 

- Nechoď tam, začíná pršet.

- Já počkám. Dnes to očešu.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-06-30_Zahradou/

Jdu pozdravit do skleníku. Vyštipuji. Trhám pár okurek. Beru štokrle, jdu česat rybíz. Jiné roky jsem byla ráda, že mi to očeše Linda nebo Petroušek. Letos si to užívám. Včera černý rybíz. Dnes červený.  Na podzim jsem pohnojila a ostříhala keře. Omlazení jim pomohlo. Máme krásné velké plody. Jeden keř žlutého nechávám. Většinou na něj zapomenu. Letos si dám pozor, abych ho zpracovala do bublaniny.

Petroušek odchází.

- Peťuš, hezky si to užij! Dobře se bav!

Jana Peterková se šarmem rozebírá blbost Jury flastence. Řehotám se. Už i já si pamatuji data a letopočty odstoupení Havla, nesrovnalosti s důvěrou vládě, s nezvolením… Zrovna jako na potvoru zvláštní  Dubčekova nehoda v poslední fázi rozpadu federace. Puč.

Sedím v keřích pod třešní. Nad hlavou mi něco ječí. To jsou mláďata. To bylo slyšet ze staré budky před měsícem vzadu v zahradě. Sýkorky. Zaměřuji pozornost. Fakt. Jsou tam mladí. Ale staré vůbec nevidím.  Snad někde čekají, až odprýsknu.

Šedý den. S hezkým obsahem. Není to oxymorón?

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-06-30_Dnes_ukazkovy/

Zadělat na chlebíček. Kvásek se od rána rozkvasil. Peču kvasnicový, ale kvasnic ujídám a přidávám čtvrtlitru kvásku. Měním recept. Náhodou jsem odhadla vodu. Těsto kvalitní. Nádherně vykynulo. Překlápím ho z kulaté ošatky na papír. Vlažím slanou vodou.

Jdu se dívat na FB. Za chvilenku pípá trouba. Dnes se chválím. Chlebíček vyběhl. Po dokonalém vychladnutí kousililínek zkouším s máslem, okurkou a rajčátky. Nebe v hubě. 

Vysílá Pavel. Libor. TV Šalingrad. Pouštím si Vědmu. Péťa přišel…

Všem lidem krásné léto! Déšť radosti, štěstí, sluníčko energie, odpočinek, dobrodružství, bláznovství, koupání v přírodě.

Pohádkové prázdniny s blízkými v bezpečí!

Dobrou noc!

P. S. 

A neblbněte. Všechno se dá řešit. Vždycky se najde pomocná ruka!! Tohle mě zasáhlo...

https://www.novinky.cz/clanek/krimi-zena-skocila-s-detmi-do-macochy-vsichni-jsou-po-smrti-40436534