Perný den - to natočili Beatles

Otáčím se za dnem. Nebyl tak strašný, jak by se mohlo zdát. Byl jen perný. Náročný. Na jedenáctou čištění kanálků. To nevěstí nic dobrého. Díky doktorce ze soukromé kliniky mám snad zachráněn na poslední chvíli zoubek z pod korunky. Ještě jeden mě čeká. Vyhrožuje mi extrakcí… Uvidíme…

Kočenky ráno čekají, vcelku nedemolují. Teda – Žofinka se už pomaloučku polehoučku aklimatizuje. Není na dvorečku v králíkárně. Nemá tu už maminku a bratříčka. Má tu ale velkého kamaráda – Mourka. Obdivuhodný táta. Cvičí svou malou přítelkyni. Ta na něj stále útočí. On trpělivě udělá pac pac pac, zmasíruje jí bříško. Pustí ji, aby mohla zmizet z jeho drápů. A vyskočit znovu na jeho hřbet.

Melu lískové oříšky. Měla jsem je v pixle po mamince už několik let. Před týdnem jsem je vylouskala. Kam s nimi? Farské řezy. Vyrábím krabičku z kartonu. Vezu paní doktorce a sestřičce. Těším se na ně. Máme se myslím rády. Zdržuje mě deset minut na semaforu. Lékařka už čeká.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-27-dnes

- Dáte mi anestezii?

- Vy nechcete, ale dala bych, pro jistotu.

Usedám v křeči do křesla. Dva kanálky. Ten patrový – palatinální nebole, je změřen...  A vestibulární... V něm bylo místečko, které mě donutil na příkaz:

- Teď se nehýbejte!

...vyletět až k oblakům.

- Hlavu vlevo. Jen maličko. Trošku nahoru. Teď to bude tlačit. Ještě tady. A tady. Uvolněte se. 

Pak už jen poslouchám kavity, nástroj červený, šedý. Čep papírový…

Doktorka i sestřička jsou sehrané duo. Občas cítím v puse čtyři ruce. Mám vyschlo. Přesto mi vyluxují sliny. Cítím, jak ruční pilečkou, drátečkem rozšiřuje kanálky. Čistí. Vyplachuje. Znovu čistí. Znovu cítím savo. Zas bude měřit. A rentgenovat. Pečlivá zdlouhavá filigránská práce.

- Palatinální je 19. Budu počítat s devatenáctkou. A vestibulární je 18.

Představuji si, že mi drátky vedou až k očím.

- Dnes to riskneme. Zaplníme to. Když byl klid.

Souhlasím.

- Je vám dobře?

Jen souhlasně hlesnu. Pomyslím si:

- Raphaeli, kde jsi?

Na neviditelném rameni, jaké bývalo nad křeslem dřív, sedí archanděl. A svítí. Prosvěcuje celou ordinace zeleným světlem. Bojím se míň.

Nekonečně ručně rozšiřuje, piluje. Všechny měkké tkáně musí pryč. Pak slyším tiché bzučení – nějaká frézička. A zase měření. Chjo. Toho se bojím. Pečlivosti třeba. Všechno vyčistit, vydezinfikovat… 

- Leni, máte tam trošku kónický, ne moc, spíš dvojku?

- Mám tu dvojku, zelenou, modrou, žlutou.

- Aha, ale ta je moc malá. Tak raději trojku?

Neumím odhadnout čas. Z batůžku se ozývá tichý zvuk telefonu.

- To je moje nebo paní Hrobské? Aha, to je paní Hrobské.

Vím, je to moje. Odhaduji, že bude asi poledne. Petroušek zapomněl, že dnes ne. Byl vytrvalý.

- Teď ne. Už suším. Prosím papírový cvičný.

Hm. Tak on je papírový cvičný.

Až po všem vidím takové bílé čárky se značkami. Docela tlusté. tak milimetr. To se kanálek takhle musel rozšířit. Obrousit. To jsou prý sušicí – jak to jmenovala? Čepy. Sestřička podává přístroj:

- Máme půjčeno.

- Aha, to asi funguje na stejném principu.

Má na mysli gutaperču? Až u recepce se ptám, jestli je to moravsky prča.

Až doma si studuji, co to znamená:

7. Plnění kořenových kanálků
V poslední fázi endodontického ošetření se opracované kořenové kanálky vysuší papírovými čepy a plní se:
A.U nekomplikovaných stavů se plní definivně - některou z níže popsaných metod (metoda laterální kondenzace gutaperčových čepů a pryskyřičného sealeru - např. AH Plus patří celosvětově mezi nejpoužívanější, v řadě moderních ordinací se dnes věnují také metodě 3D plnění nahřátou gutaperčou)
B.U komplikovanějších stavů se v první fázi plní desinfekčním materiálem většinou na bázi hydroxidu vápenatého a teprve v další návštěvě po určité době (několik týdnů) se plní kanálky definitivně.

- Vidíte, je tam jednička.

Baví se o nějaké tekuté hmotě, která je lepší, která víc vyhovuje.

To je věda – zachránit zoubek. Čtu si postup.

https://www.zuby.cz/a/iv-endodonticke-osetreni

Copak postup. Ale praxe! Znát všechny ty modré, růžové, bílé nástroje. Vědět, znát, umět. 

- Chcete odpalovat jeden nebo pak oba najednou.

- Oba najednou.

- Ještě prosím… Jsem se zamyslela.

Doktorka je pečlivá. Křehoulinká. Éterická. Ale sílu na zatlačení do kanálků má. Tak asi konečně hotovo. Mám si vypláchnout všechny roztoky. Vždyť ona byla tak šikovná, že mi žádný na jazyk neukápl. Vždycky měla čtvereček. Blahořečím. Jsem tak vděčná. Vidíte? Korunky! Někdo si dává dokonce můstky – dva zuby na odpis. Moje státní zubařka tři roky ani vrt. Skandální. O jednu korunku a zub jsem přišla v únoru. O jeden jsem málem přišla v březnu – konečně mám zaplněno. Pokračování v říjnu. A jedna korunka mi straší – doufám!! Doufám!!! Spoléhám!!

U placení se usmívejte. Už mě zoubek přišel na pěknou sumičku. A ještě není konec. Dnes prý aulin. Necítím ho. Cítím v něm tep. Před týdnem v sobotu ještě tlačil. Ve Špindlu jsem se rozhodovala – oteklá tvář. Túra nebo zubař?

Ano. Divná letadla v našem vzdušném prostoru. Nikdo o nich nic neví. Neví? Změnila slunce v temno. Lehce kapká. 

- Petroušku, já jsem byla u zubaře.

- Já jsem zapomněl. A dobré?

- Nevadí. Asi ano. Nemohla jsem to vzít.

Linda ráno přivezla pytel sena. Odpoledne vystýláme Žofince boudičku. Mé přání – kdyby se naučili oba – Mourek i Žofinka – nocovat tam. Žofka už nakukovala. Mourek taky.

- Viděl jsem parte dvou pětačtyřicátníků.

- Cože? Zemřeli náhle, co?

- Jo a jeden pětapadesátník. Pamatuješ, jak nám tu dělali linoleum?

- Pamatuji.

- Tak jel z Libřic do Smržova. Po své straně na motorce. Proti němu v protisměru předjíždělo auto. Dotklo se ho zrcátkem. Letěl daleko. Na místě mrtvý.

- Cože?!

- Takový hodný chlap!

- Zbyla po něm fa. Dům...

Nemohu tyhle zprávy dobře přijmout. Člověk, který nám tu vydláždil a obložil dům před čtrnácti dny umřel. Mladý. Vychoval cizího kluka. Myslím, že mu přítelkyně odešla? Nevím už. Staral se myslím i o svého? Nepamatuji. Měl rakovinu oka. Chápu, nechtěl vidět svět. Jo, Válku, tak to je. Teď se dozvídám, že i ten, který náš dům pokryl linoleem, není mezi námi. Byl hodný. Slušný. Nestačí "náhlá úmrtí" z kočko. Ještě náhlé úmrtí z motorky. Jak je teď nešťastný řidič... Těžké energie.                                                                                                                                                                                                                                      Poslouchám Zdeňka Kedroutka, Mariana Fillu, Lusi Cintuli… Tam se promele zpráv, videí. V poslední hodině na videu od Zdeňka – zajímavá informace. Včera jsem zaslechla, že Obamův kuchař je mrtvý. Prý aby neprozradil, že vařil lidské maso. Hohó! To by ještě mělo zůstat utajeno. To bude fejk. Konspirace! Teď se krájí kolečka salámu k legalizaci pedoušů. A dnes se dozvídám, co kuchařů je mrtvých. Od Clintonových, z královské rodiny… Že by se pořádaly ty rituály? Ne. To jsou výmysly. Stanley Kubrick se upsal na patnáct let, že bude držet jazyk za zuby o natáčení přistání na Měsíci v Nevadské poušti. Ke konci života si pustil trošku pusu ze špagátu. Nepřežil premiéru svého posledního filmu. Myslím Spalující touha? Nicole Kidmanová mu volala. Varoval ji, aby nejezdila, že co si stačí kýchnut, jsou mrtví. Ano, zemřel ve spánku. Infarkt. To oni mají, tyhle zbraně.

Odbíhám na chvilenku na TV Šalingrad. Gábinka Pajurková z cukrárny v HK. Hovoří o živém člověku. Netušila jsem, že se do toho pustím taky. Moje maminka zaplula do přístavu porodnice. Její šíf vyložil náklad. Zvážili ho, změřili, odeslali údaje na patřičná místa. Dostalo to r. č. Začalo se s tím kšeftit na NY burze. V sedmi letech se šífeček ztratil na moři. Prohlášen za mrtvého. Kdepak by asi mohla v socialismu v roce 63 jít maminka na národní výbor, nebo že by na veřejnou bezpečnost? oznámit, že její dítě se neztratilo na moři? Její dítě se oživuje nyní. Živý člověk neplatí státu úplatky… Chce to sílu, vytrvalost učení. Mnoho lidí se vyšklebuje. Jen se šklebte. Když poprvé ukázali auto, lidi se smáli. Jak to může jet? Musíte zapřáhnout koně. Netušili, že ti koně jsou už zapřaženi pod kapotou.

Ještě mi někdo poslal knihya:

V ČESKÉ REPUBLICE PRÁVĚ SKRYTĚ ZAČALA DALŠÍ FÁZE VELKÉHO RESETU – VELKÉ VYVLASTŇOVÁNÍ NEMOVITOSTÍ

9.5.2023 / ADMIN

Po celé České Republice lidé hlásí, že musí doplácet i statisíce korun za elektřinu a vytápění. Energetické společnosti říkají, že vám ochotně sestaví splátkový kalendář, abyste dlužnou částku mohly uhradit po částech. To však není řešení pokud se situace bude opakovat další rok. Nakonec lidem nezbyde nic jiného, než své nemovitosti prodat pod cenou, protože vlastnění nemovitosti se stává dluhem. "Co se to vlastně děje," ptají se lidé!

Jsou případy, kdy energetické společnosti chtějí zaplatit po svých klientech doplatek ve výši 50 000 Kč jako se to stalo jedné 80leté paní. Když si starší paní nechala nedoplatek ověřit a spočítat, tak ji naopak ještě vraceli 1 900 Kč. Případ byl medializován, takže společnost ustoupila. V mnoha případech i když podáte reklamaci, tak musíte zaplatit v termínu, jinak vás odpojí od energií. Energetické společnosti testují, jestli se klient nechá napálit, a když se klient brání, tak tato společnost řekne "sorry jako udělali jsme chybu". Zajímavé je, že se tyto "chyby" dějí deseti tisícům lidí po celé České Republice.

To ještě není konec. Pokud nemáš v pořádku list vlastnictví, 1.1. přechází tvá nemovitost na stát. takhle se krade. Hezky legálně. Co domů přijde o vlastníka s nynější velkorysým dotačním podvodem – oprav dům po babičce. To víš, že jo. lidi platí hypotéky, energie, naberou si ještě dotační zátěž…

https://knihya.cz/dr-mercola-rockefellerovi-pripravovali-prevzeti-sveta-jiz-od-19-stoleti/

To jsou věci. A stádo bečí dál. Hlavně chlast, slevy, dovolené…

No. To je každého věc. Půl druhé. Zjevil se tu Mourek. Je konec idyly. Spící Žofky nad mou hlavou. Otravuje, otravuje, honí a trápí Mourečka. Zlobí ho. On ji morduje. Packou jí dává najevo Nechej už toho. Nenechá. I já už se ježím – nechej toho! Ne. Piští tu myš. Slyším zvuky hraček. Mourek by už dávno ležel vedle mě. Je navlhlý zvenku. Copak ho ta malá demoliční příšera nechá? Jo, zase s ní uhodil o zem. Třikrát ho sundala z gauče.

Jdu se podívat…. No teda! Moje kartičky smíchané, rozházené! Vnímá! Schovala se. Má štěstí! Jdu do koupelny. Tady se zhasíná a spí!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-27-drza

Snad už dá pokoj. Pro dnešek.

Dobrou noc! :-)