2023-09-18 Dnes ještě jednou, pro letošek naposledy

Zas bude půlnoc. Připravila jsem si na zítra rozkvas. Chlebíček už je skoro sněden. Zítra upeču jiný. Dnes jdu spát. Nebudu ponocovat. Jsem nějak unavená. Přitom vcelku asi ani nic těžkého nedělám. Víte, čeho jsem si všimla? Asii před čtrnácti dny tu hryzali komáři. No, to není nic význačného. Ti tu žerou, co jsem na světě. V posledních letech obzvlášť. Až do letošního léta jsme si je pěstovali ve vanách s vodou na zalévání. Ale co hlavně kousek od nás teče pod pevností ve zdech sevřené Labíčko. Naše řeka. Pojmenovali ji asi Keltové. Představa, že tu žili, jejich druidové dělali čáry a máry… Keltsky elb značí velká řeka. To asi nemysleli tady u nás. Až asi někde u Hradce. I když - když jsem tam učila na gymnáziu, jeli jsme pod hrad Lítice do kempu. Vypravili jsme se na túru. Někde jsme zakufrovali. Potřebovali jsme se dostat na druhou stranu Orlice. Průtok malý, vody po lýtka. Zavelela jsem k brodění. Prošlapávala jsem mezi kameny řeku jako předvoj. Aby studenti viděli, že to nic není. A bylo. Soustředila jsem se na každý krok. Voda brala rovnováhu. Něco jako když sedíš ve vlaku, na vedlejší koleji odjíždí souprava, ale ty máš pocit, že jste se hnuli vy. Tak přesně to bylo. Proud vody jako by podjížděl nohy. Kdybych se nesoustředila, nohy by mi ujely po směru toku. N00e po kameni, jen pocitem, že voda jede. Tak tedy velká řeka. V dobách mladších, antických se řeka zmiňuje jako Albis, Elbe s významem bílý, čistý, světlý, plavý. A přes tu velkou řeku už jsou ptačí luka. Rodiště těch bzučícich neviditelných torpéd. Tak přes řeku vyběhneš nahoru na promču, a už jsi v místech vedlejšího vstupu do areálu Brutal Assaultu; tady jsem letos jen vystrčila nos z Brutalu, abych okoukla, kde lidé stanují. :-) To už je na šancích nad ptačím parkem. Museli jim v noci pít krev už jen tím, že pouštěli do ucha svůj bzukot. Jsem jak Jirásek, než se dostanu k přehození nohy Jana Žižky přes hřbet koně, dozvím se, jakou měl na hlavě čepici, jakou barvu měla páska přes oko, jakého byl věku, co měl na nohách…

Tak už jsme u cíle. Před čtrnácti dny komáři kousali divně. Udělali díru do kůže. Ano byly to malé bzučící bestie, ale kously tak, že až vyteklo trošku krve. V té době se mi na paži udělala modřina. Měnila barvy, dnes už ztrácí šedou, jde do hnědé. Všimla jsem si, že u modřiny mám starý bodanec. Jestli jsem se neuhodila, modřinu mám od komára. Je to možné?

V čtvrtek jsem si vzpomněla a v pátek znovu na matriku. Hlášení o narození dítěte mám. Mojmír upozorňuje – ano, jste malé děti. Pořád. Proč tam není hlášení o narození člověka. No nic.  Asi před třemi lety jsem hlášení obstarala v archivu KÚ KHK. Nevědomky. Jen jsem se chtěla dostat k hodině mého narození. Moje děti mají čas narození zaznamenán. My staří nikoli. Vím, že někde tady existuje archiv. A tam ležím i s protokolem z porodního sálu. Zas budu muset doběhnout na matriku – jsem si minulý týden říkala. Dnes dopo:

Volá matrika. Máme mladou, zodpovědnou, šikovnou, ochotnou matrikářku. Udivila mě.

- Dobrý den, paní Hrobská. Myslím, že vám udělám radost. Budete mít to, co jste sháněla.

Udělala mi obrovitánskou radost. Nadiktovala, co napsat do Oblastní nemocnice Náchod. Tam jsem se nenarodila. Ale mají mě tam. Tedy tady u nás. To je takový chaos doby. Otevírám počítač. Než začnu smolit žádost, opisovat slova z papírku, napadlo mě zavolat na sekretariát.

- Oblastní nemocnice Náchod. – Ano, spojím.

V telefonu se ozývá energetický příjemný radostný hlas. Zdravím.

- Ještě než řeknu své přání, tak vás pochválím s jakou živostí, radostí, energií se hlásíte. To říkají i mně. Jinak se lidi hlásí pochmurně.

Smích.

- Jste mladá?

- Čtyřicet. Nevím.

- Jste. Já jsem zapomněla poslouchat jméno. Překvapila jste mě sympatickým ohlášením.

Říká mi příjmení.

- Jé. To mám celoživotní kamarádku od školky. Jmenuje se jako vy. Jen křestním Jitka.

Ona ví, co chci. Nemusím blekotat o odborném pracovišti v Okružní čp…

- Já tam pošlu posla. On to zjistí.

- Já tam prý někde ležím v krabici… Povídala mi paní před zlovidem. Prý ví, kde mě má hledat.

- No, já mám dva archiváře pro Broumovsko, Jaroměř, Náchod, psychiatrii Nové Město… Tak já ho tam vyšlu. On vás najde. A jestli vám jde jen o hodinu, já vám ji zavolám.

- Fakt? To je radostné sdělení.

Diktuji r. č.

A chcete taky rodné jméno? Vlastně nechcete. Protože mě poznáte podle r. č.

Děkuji za rozhovor. Zavírám dokument v počítači. Jsem neskonale vděčná za dvě milé inteligentní pracovnice. Za dvě ženské bytosti na svém místě. Naše matrikářka – čekali byste, že bude hledat, jak se věci mají? Kde najít hodinu narození u starších ročníků? Moje dcery i já jsme v archivu na KHK. Ale můj čas je na listu z porodního sálu v archivu naší bývalé nemocnice tady u nás. Jenže já jsem se tu nenarodila. Chápete tu detektivní práci? A je to. Hurá!

Dopoledne u práce poslouchám Mojmíra. Ještě před rokem mě iritoval. Doba dozrála. Jeho odkrývání zkreslených významů slov mě hodně zajímá. Doba i já jsme dozrály.

Poslechy o našem jazyce, o všech věcech, které se hnuly nyní s ledy živého člověka, UCC, OPPT, slovanství… si zaznamenávám. Je toho moc. Hltám to:

14.9. Mojmír – provolání do zahraničí obrázkové písmo

https://www.youtube.com/watch?v=d6kqVXbk1qc

Drahotuše 16.9.2023

https://www.youtube.com/watch?v=Mf0E8gzMGQI

David Neméth 17.9.2023

https://www.facebook.com/irena.simicovabischofova

Asi to nikoho nebude zajímat. Ale co kdyby… U práce jako poslech…

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-09-18-poprve-se-naposledy-dnes-koupu-v-zari

Jdu se naposledy smočit. Šup! Žádné otužování. Ponořit. V ruce držím mobil na důkaz. Odkládám mobil. Jdu tam znovu. A znovu. A ještě jednou. Hotovo. Pro letošek stačilo. Překonala jsem sama sebe. Voda 22-23°C. Není to tak strašné, když tam jdeš znovu a znovu. Dokázala jsem to. Poprvé v životě jsem se smočila venku v září. Taky jsem dozrála. Jak když jsem od jazykovědy, jazyka mateřského dolezla k vlastenectví, k živému člověku, UCC, přirozenému právu, znovu k jazyku, k významům jeho slov. Sháním Blackův právnický slovník I, II. To jsou přeměny.

Poslouchám Pavla Zítka. Minulý týden poukázal na neplatné, neidentické symboly na budově Okresního soudu v Chomutově. Dvě budovy sto metrů od sebe. Na každé ve státním znaku s jinými zvířaty; hlavně se neshodují se vzory na stránkách Ministerstva vnitra. Je to firma. Bohužel na Úřadu vlády, na Senátu, na ministerstvech, na krajských úřadech, na PČR, na bankovkách- jsou tam 4 zvířata, ale ne podle vzoru. Dokonce někde chybí zcela a úplně šachovnice. Pavel je vtipný. Místo orla by prý mohl být sup. Místo druhého by mohla být třeba straka. Místo lva by se hodila hyena a místo druhého lva kojot. Takový abgrejdovaný, aktualizovaný znak, který by splňoval parametry naší doby.

FB skýtá hodně zajímavostí. Když si vytřídíš přátele, probereš je, necháš si ty, kteří souzní s tebou, můžeš tam chodit na zajímavou četbu. Loni 29. květen 2022 mi unikla zajímavost.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-09-18-lev

Jako první odmítl autorská práva, byl odpůrcem státního systému a byl exkomunikován za odmítnutí náboženských autorit. Odmítl Nobelovu cenu, nenáviděl peníze a postavil se na stranu rolníků. Nikdo ho takhle neznal.

Jmenuje se LEV NIKOLAJEVIČ TOLSTOJ.

✧

- Člověk by měl být vždy šťastný, pokud štěstí končí, podívejte se, kde jste udělali chybu.

- Nejde o to vědět mnoho, ale vědět to nejnutnější ze všeho, co lze poznat.

- Lidé jsou často hrdí na čistotu svého svědomí jen proto, že mají krátkou paměť.

- Bez lásky je život jednodušší. Ale bez ní nemá smysl.

- Nemám všechno, co miluji. Ale miluji všechno, co mám.

Dnes se lidé před třemi lety loučili s Jiřím Menclem v Rudolfinu. A začítám se do dnešního dne roku 2018:

Maminka právě vstává. Libuška dnes zastupuje na 2. patře. Za rok důchod. Doufám, že bude sloužit dál. Svou práci bere jako poslání.

Maminka přejde celý pokoj s opěrou vozíku. Je vidět, že tu s ní chodí, cvičí, nacvičují chůzi s chodítkem. Sedáme na terasu. Luštíme. Pochutnává si na jablečném koláči, na švestkách, na moštu.

- Mami, jezevčík, to nevíme, viď?

- Dakl.

- Co to je?

- Jezevčík.

- Hm, to jsem v životě neslyšela. Spletená na čtyři.

- Vitá.

Mamka je ve formě. Luštíme druhou křížovku. Padla na mě únava. Vpletu svou ruku do její hebounké tlapky.

- Mamko, nechej mě chvilku vedle tebe spát.

Minutku. Z dálky slyším remcání:

- Tak tys za mnou přišla a teď tu spíš.

Nereaguji. Propadám se do spánku. Zase z dálky protesty... Nevím – pět, deset minut jsem si pochrupla. To je fajn. Ještě mohu. U maminky. Ještě chvíli si povídáme. Zdvihám kotvy. Zas zítra. Jedu po stezce. Letos tu nekřičí sojky. Kde jsou? Potkala jsem krásnou černou veverku. Ani jsme se nepokoušela zastavit. Nechala by mě vytáhnout telefon a pak by zdrhla. Zastavuji u krav. Sbíhám ze stezky ke kravám. Mír. Klid. Pohoda. Oddání se životu. Situaci. Vždycky vůdce stáda zabulí – búúúú a ostatní se pomalu plácají nastoleným směrem. Jako lidé, jako lidé. Jdeme všichni sborem, za tím prvním volem. Poslouchám nějaký pořad Soukupa na Barrandově.

Globální firmy – optimalizace daní. Skandální – ČR – krmelec korporacím. Henkel – na daních dal 59 milionů korun... Co Fa, Glis kur, Persilů atd. výrobků se tu prodalo!! A oni nám tu nechají jen 59 milionů na daních. Hanba, vejžírkové! Zrovna tak Unilever (neměla jsem tušení, že se mraky firem schovávají pod touto značkou) - Savo, Rexona, Dove, Hellmanns, Knorr.... Unilever tu ročně nechá 34 milionů korun na daních... To nestačí ani na čištění životního prostředí od těchto jedů.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-09-18-dnes-se-renovace-hnula

Dnes přišel na rekonstrukci Lindin Petr. Sám. Ale hnul s prací víc, než kdyby tu měl s sebou studenty. Je nesmírně poctivý, šikovný, činorodý, přemýšlivý. Okno a dveře budou. Děkujeme.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-09-18-koncime

Petroušek vypouštěl bazén. Kdo ví, třeba ještě zítra bych našla chuť a odvahu. Jdu žehlit. Pod sebe si zapaluji vonné tyčinky.Mně voní. Komárům ne. Občas mrknu dozadu za dům na Petrouška, jestli nepotřebuje pomoci. Až ke konci. Držím bazén, aby vybíral kbelíky vody. Tak. Zkusíme obrátit dnem vzhůru. Oplachujeme ho zespodu. Zítra vysušíme vnitřek.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-09-18-klientka-mi-prinesla

Klientka si přijela pro jídlo. Zítra uděláme velkou objednávku.

- Že tys' na mě myslela dnes okolo poledne.

- No, myslela; ale neměla jsem čas. Jela jsem na oběd.

Ona je jedna z těch, s nimiž jsem propojená energeticky. Odjíždí.

Jdu rychle připravit do domu sýrovo česnekovou pomazánku. Krájím chlebíček. Občas kouknu do FB:

Patrik Svoboda:

Jednoduchá otázka zní

Jsou podle Vás a podle stále platného zákona 424/1991 paragraf 5 politické strany a hnutí oddělené od státu a nevykonávají funkce státních orgánů?

ANO/NE ????

https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1991-424

§ 5

(1) Strany a hnutí jsou odděleny od státu. Nesmějí vykonávat funkce státních orgánů ani tyto orgány nahrazovat. Nesmějí řídit státní orgány ani ukládat povinnosti osobám, které nejsou jejich členy.

(2) Strany a hnutí nesmějí být ozbrojeny a nesmějí zřizovat ozbrojené složky.

(3) Strany a hnutí mohou být organizovány zásadně na územním principu. Zakládat a organizovat činnost stran a hnutí na pracovištích nebo v případech stanovených zvláštními zákony2) je nepřípustné.

Petr jede unavený domů. Můj Petroušek pro mléko do kravína. Já mám vyžehleno. Sháním kočinely. Tma.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-09-18

Absurdistán neskončil. Trvá!

Lidi, to bylo tady dnes krásno! Utvořila jsem si pěknou realitu. Dostala jsem pro radost od klientky nádherný violinkový vřes. A smočila jsem se v bazénu - to je pro mě výkon.  Raduji se. Jdu spát. 

Dobrou noc!