9.5.2025 Osmdesát let od osvobození Rudou armádou

Tak dnes slavnostní den. 80 let od osvobození Československa Rudou armádou. Pro mě premiéra. Kolik kroků jsem ušla od dob, kdy jsem měla naprosto jiné smýšlení. Šablona z domů? Výsledek jakýchsi zkušeností maminky? Přehodnocuji už asi deset let. Kráčím dál, dál, dál, už si myslím, že nic v myšlení nezměním. Ale ne. Pořád s přibývajícími informacemi si skládám nový světový názor. A vůbec si nejsem jistá, jestli ta mozaika je na vždycky. Asi ne. Protože nevím ještě všechno. Vím, že nic nevím.

Ráno mě budí jemňoučké Mourkovo mňa. To mňa je, představte si, podmětem. Jsme zvyklí, že podmět je většinou jen substantivum. A ne. Kterýkoliv slovní druh. Pak taky často zájmeno. No, tedy i citoslovce. Třeba "třídou se ozvalo tichounké áach".

Příklady:

• Podstatné jméno - Dívky se rozeběhly směrem k lesu.
• Přídavné / podstatné jméno - Nemocný chtěl co nejdříve opustit nemocnici. (Zde jde o případ, kdy z přídavného jména Nemocný vzniká zpodstatnělé přídavné jméno, přesněji adjektivní substantivum).
• Zájmeno - My na křivdu nezapomeneme.
• Číslovka - Dva se zúčastnili běžeckého závodu.
• Sloveso - Slyšet operu naživo bylo mým velkým snem.
• Příslovce - Rychle a levně je heslem našeho podniku.
• Částice / podstatné jméno - Její ano zaznělo obřadní síní. (Zde je ano na první pohled jako částice, ale jde o podstatné jméno známé jako substantivizovaná částice).
• Citoslovce - Hlasité žbluňk se ozvalo u rybníka.

Trošku jsem zachrupla. A znovu ten kočičí nesmělý drzoun On se v ložnici bojí. Totiž pro obě kočky je ložnice zakázaný prostor. To už jsme tu měli. Micicinda směla do ložnice; měla vyhrazenou polici. Co, vyhrazenou! Ona si ji prostě zabydlela. Tak to už nechci. Mourek se opovážil třikrát! Dobrá. Vstávám. Pomaloučku. A hele!

- Žofko, odkud jdeš?

Přivřenými dveřmi vychází z mého studia drzá chlupatice. Asi dva tři dny mě cvičí. Pravidelně ji nacházím pohodlně složenou na bílé dece. Počkej, já si tě vyhlídám. Na bílou deku mi skákat nebudeš.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-09-mame-hlad

Dnes se i slečna Žofie žene k misce. Mourek – klasika. Ten by žral furt. Obě divoce hltají.

Než se vzpamatuji, než připiju světu horkou medovou vodičkou, než se namaluji. Než se pokochám zahradou, než si natrhám bylinky do koktejlu. Taky než se poraduji s divokou šelmou Žofií… Bude poledne. Mami, kdybys mohla jen na chvilenku ucítit, jak miluji zahradu, mami, to by s tebou fláklo. Já! Notorický odmítač tohohle ráje. Já, která jsem se ke státnicím chodila s dětmi učit na lavičku u cesty, než bych šla sem, za tebou! Mami, odpusť! Pořád mám v hlavě tvé:

- Přijď, nemusíš tu nic dělat, jen sem přijď!

Mami, dnes bych letěla na křídlech. Kočárek s Lindou v jedné ruce a Denisku na druhé ruce.

No, mami, je fakt, že tu nestál dům. Nebyla tu voda. S chaloupkou hýbaly myši. Nebylo tu kde se pořádně posadit. Mami, to zas na rovinu, to chápeš, ne? Ale rostla tu nádherná tráva. Kopretiny, pryskyřniky, jetel, kominíčky. A co starostí jsi měla – kdo to pokosí a laskavě si nasuší pro králíky… Mamko, to se dnes dělá jinak. Pokosíš, zahodíš na kompost. Hrůza. Ale jednou! Jednou bude mít Linda krávu. Určitě i slepice. Letos začíná s včelami. Tak u ní seno bude potřebné.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-09-ranni-zahrada

Jo, mami! Kvetou ti konvalinky. Ty jediné si dovoluji trhat. A modrou chrpu. Jinak tu nervu nic. Jen se kochám. Narcisky a tulipány už odkvetly. Irisky – takové modré, maličké, a kosatce od tebe  různých barev, pivoňky – taky po tobě – vše jde do květu. Ale svoje kytky netrhám. Kupuji. 

Volám LP, jestli by přivezl od Milčiny krávy mléko. Má malého býčka. A dnes nebo zítra začíná dojit pro nás, pro lidi.

- Ne, jedu od Poděbrad. Za hodinku jsem u vás.

- Aha, tak to já rychle jedu na nákup.

U mě rychle je hodina, než se vybabřu.

Volá Petroušek.

- Jsi ještě doma?

- Jsem.

- Tak za tři minuty přijede Petr odemkni mu.

Jasně. Odemknu. A pak pojedu.

Volá Linda.

- Mami? Stavím se u vás se šunkami. Jedu do Světí.

- A mám pro tebe máslo. Jedu na nákup.

- Mamko, tak se stavím až zpátky. Nebo mami, než ty se vybabřeš, počkej na mě.

Zvonek. Že by už LP?

- Máte tu dobírku.

- Za kolik?

- 4223.

- Ne, nic jsem si neobjednala.

Jdu ven. Ptám se, odkud.

- Lenovo.

- Ješiši, tak to jo. To je můj ntb.

Před měsícem přestalo psát i. Pak a. Pak závorka. Prý – dáme vám anglickou klávesnici s polepy. Ne, ne. Já si mastím ruce, písmenka bych měla po rukách.

- Ale to můře trvat i tři měsíce. Musíme ji sehnat.

- Počkám. Nevadí.

Průběžně jsem byla s nákupčím ve spojení. V reklamaci by mi dali českou hned. Ale po záruce – jen anglickou. Ani nedali vědět. Platím.

- Ještě vám vrátím sedm korun.

- Ne, to máte za tu radost, kterou jste mi udělal.

Hoch se hezky usmál. Uctivě poděkoval. 

Už je tu LP.

- Chceš kafe?

- Ne. zatím ne. vím, co mám dělat. Klidně jeď.

Vyjíždím před dům. Mezi ním a Lindou je ticho. Nedorozumění, malé přešlapy, jako třeba několikrát lehkovážně odemčený dům s vysokou pojistkou. Jako pozvánka pro cizí... Pohozené klíče od čtyřkolky kdekoli okolo domu. Linda koupila. Klíčky přece hlídám jak oko v hlavě. Klíče od domu přes noc venku v autě… Omylem zamčená Linda. Popletl si klíče. Omylem zablokovaná garáž čtyřkolkou. Malé pře… Stokrát nic umořilo vola.

Už je tu Linda. Předáváme si věci. Já nejprve na hřbitov. Nákup až pak. Linda do Světí pro sadbu.

Na hřbitově – jé, to bylo bezvadné. Jednak jsem pěkně ometla hrob. Všechno rozsvítila. Zalila květináče. Dnes poprvé v životě půjdu poděkovat na vojenský hřbitov. Teprve mi to pořádně docvaklo. Vedle k hrobu přišli manželé.

- Joj, to jsem se vás lekla.

Paní vtipná odpověď:

- No, já když se podívám do zrcadla, tak se vám ani nedivím.

Vyzvídám, kdo jsou. V hrobě odpočívá paní, která mě asi dvacet let masírovala. Měla u sebe lékařku, která mě napravovala.

- Já jsem bratr.

- Aha.

- A vás si pamatuji. Já jsem s vaší maminkou chodil do třídy. Jste jí podobná.

- Ó, ne. To bude jinak. Já jsem ta mladší. Irena. Říkali mi Renko. A Iva je má starší sestra.

- Ano, Iva. Já jsem měl v padesátých letech zánět ledvin. Byl jsem rok nemocný.

- A ležel jste ve vojenské nemocnici?

- Ano, můj tatínek byl u armády. A já jsem po roce k Ivě propadl.

- Jo, pamatuji si na pana P. Ano, byl voják. 

Náš hovor plyne jak voda v Labi. Nádherný rozhovor. Ťuk, ťuk. Ťukáme na struny vzpomínek. Vzpomínám na jeho maminku.

- Oni koupili dům od Hejcamanů.

- Pamatuji na starého pána. Já jsem do vedlejší opuštěné zahrady chodila krást třešně. A pan Hejcman večer přišel se svou kólií vykouřit si viržinko na lavičku. Já na tom stromě musela být jako pěna. Čekala jsem, až zajde.

- Já si pamatuji, že jeho syn sloužil na hranici a postřelili mu psa. Byl vycvičený. Hejcmanovi se měli odstěhovat. Ale pořád nic. Tak paní Hejcmanová řekla, že se sestěhuje do dvou místností, aby naši mohli začít s přestavbou. Já jsem tam chodil na brigádu rodičům. A ten pes mi stále za zadkem cenil zuby a pořád jsem slyšel jeho vrrr. No. A pak se odstěhovali. Povídám:

- Mami, vy jste koupili dům i s tím vlkodlakem?

A pes, to byste nevěřila, za dva měsíce byl náš. A paní Hejcmanová se asi za dva tři měsíce přijela podívat. Já byl na dvoře. A říkám, ať jde dál. A ona opřená o plot povídala:

- Když se tak na ni koukám, tak to já dál nejdu. Ona cení zuby. :-)

Hovor nebral konce. Ano, dnes slavíme Den osvobození. Odjakživa.

- Zapal ještě tamtu lampu.

- Už nemám kahánek.

- Tak počkejte, já vám dám. A vy mi za to vezmete konev k vodovodu. Já totiž jdu dnes poprvé v životě položit kytku ke hrobu rudoarmějců. Jak já to nesnášela. 7. listopadu stepovat buď Na Špici u mohyly nebo tady u hrobu. Víte, že nám Rudoarmějce odvezli na rekonstrukci a už je v lapidáriu? Normální lidé chtějí mír. A přes rozdílné názory se tolerují.

Pan P. mně přitaká. Jsem obohacena. Potěšena, že jsem je poznala.

Volá Linda.

- Mami, kde seš?

- Já jsem ještě na hřbitově.

- Tak já za tebou přijedu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-09-pevnostni-hrbitov-ma-laska-a-jednou-me-uloziste

Když o tom tak přemýšlím, Linda se ještě nenaučila chodit na rituální místa. Tam, kde se ukládala těla do země. Nebo popel… A dnes? Přichází, když se loučím s lidmi od vedlejšího hrobu. Já už se sunu k vojenskému hřbitovu. Linduška obhlíží hrob své milované babičky. Dědu neznala. Ale vidí ho ve mně. Jsem jeho fyzická podoba.

- Lindi, kam tu kytku položíme. Já bych jí dala tady k hrobu rudoarmějců.

- Mami, dáme ji támhle k Suškinovu památníku.

- Tak jo.

- Mami, jdu sehnat nějakou vázu, sklenici. Dáme kytkám vodu.

Nese krásnou těžkou zpoza našeho hrobu.

- Ty ses zbláznila! To tam mám na léto na kytky; je to nekácivé.

Odbíhá. Přináší náhradu. Musíme do nádob nasypat spoustu kamínků, aby vítr nedělal škodu.

- Tady je bojar, to je minulost Rusi. Tady je Matka Rus – to je přítomnost. A tady ty děti na knize si v ní čtou budoucnost.

Fotím Sněžku na obzoru. A v Krkonoších je vidět mapa republiky. Jižní svah Studniční. Jediné místo, kde se sníh drží až do července, srpna. A je tam prý naváto v zimě okolo jedenácti metrů. Teď to bude odtávat do podzimu.

Zastavuji se u mohylky rudoarmějců. Předčítám v ruštině, kdo tam leží. Děkuji vám!

 Tak jedeme domů.

Vjíždím do vrat. Linda se jde napít.

Tak přeci jenom nám označkuješ linku.

Řehtáme se. Vždycky, ale vždycky se u nás napije vodičky.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-09-priprava-na-pampeliskovy-balzam-a-krem

Tři dny jsme na sluníčku nechávala stát pampeliškové lístečky z květů na sluníčku. Aby se odpařila voda. Teď na čtyři týdny do studena nechat macerovat.

Během dne nádherná přehlídka v Moskvě. Ale fakt – překrásná prezentace armády mnoha států. Náš Fico jako význačný host. Teda náš! Slovenský. No jo, někdo drandí na motorce, přijímá zrovna v době osvobození Rudou armádou prapodivné existence s uprášeným frňákem, někdo jedná s čínským prezidentem, s ruskou hlavou… Každý to má jinak. Akorát my na tom proděláme. Tak mi běží myšlenka:

- Takový názor jsem slyšela: Museli jsme po americkém bombardování znovu budovat průmysl, všechno zničené odklidit, postavit nové. Stavělo se nově nejen co nám Američané po Jaltské konferenci zničili; do toho přehrady, školy, domy zřícené po bombardování, zdravotní střediska... A někdo to musel zaplatit. Kdo? No jako vždy. Lidé. Proto měnová reforma. Dnes nám berou peníze jinak. Inflací, daněmi, zvyšováním cen, snižováním důchodů, zvyšováním odchodu do důchodu. Vždycky to z lidí vydrápnou. Akorát dnes to dělají sice holovatě, ale elegantně. Žádná měnová reforma. Okradou nás jinak.

Na videu vidím obrovskou devítku přes celé Rudé náměstí. Rudou. Chundelatou od balonků. Ty se najednou všechny naráz zdvihly k nebi. Krása. Rusko už není země zemljanek, bídy, chudoby. Kam se za ním hrabeme. My chudí bratři. S rozkopanou Phou. Vydrancovaným průmyslem, zničeným zemědělstvím. Kde je naše soběstačnost!

https://www.youtube.com/watch?v=8CiE_zunwKI

"Rusko není agresor – prohlásil 2.2.2024 Mezinárodní trestní soud v Haagu na podnět Ukrajiny, aby bylo Rusko z hlediska mezinárodního práva vyhlášené za agresora, který napadl Ukrajinu. Podala tento podnět k Mezinárodnímu soudnímu dvoru v Haagu. Tento rozsudek a soud je z mezinárodního hlediska braný jako soud OSN, zamítl tuto žádost. Zamítnul prohlásit Rusko za agresora toho konfliktu. Takže tři roky konfliktu je asi něco úplně jiné. Pořád: Rusko napadlo. S Ruskem se nevyjednává. Tedy – zamysleme se nad podstatou. Z hlediska mezinárodního práva jako nejvyšší soudní instance, a ne někde v Rusku, ale z evropského hlediska, Nejvyšší mezinárodní trestní soudní dvůr na podnět Ukrajiny, aby bylo Rusko vyhlášeno za agresora, který to tam napadl, tak tento soud zamítl tuto žádost, tuto stížnost, že Rusko v tomto konfliktu NENÍ AGRESOR. Zkusme přijmout tedy jiný koncept, dle kterého všichni věřili v opak. A včera vyjela snad umělá zpráva, která zasáhla veřejné mínění, Trump řekl, že do mírových jednání vůbec nepřizvou zástupce Ukrajiny. Nepřizvou tam zástupce Evropy…"

Hezky to pán, který se zajímá o jehnědy, jak chutnají, o zrníčka, vysvětluje.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-09-vecer-v-zahrade

Večer. Petroušek mi drží štafle. trhám si konečně výhonky smrku. Zima, jak v psinci. Procházím se zahradou. Jdu dozadu. ¨Tam si češu smrkové výhonky ze země. Žofka s Mourkem okolo mě. Flétny všech kosů dnes notují. Boží ráj. A já ho neviděla. Mami, už ho vnímám. Delší dobu. Jen jsem to pocítila pozdě. 

Tak dobrou noc!