A je nás o jednoho víc :-)

Tak jsem myslela, že je nás o jednoho víc. Jenže je noc a ten přibyvší není. Černý kožich se ztratil v temnu noci.

Ráno jsem se dospala. Dostatečně. Černá Kitty už byla v zahradě. Někde. Kočičí gang ji prý vyděsil. Schovala se do kůlny. A od té doby není. Celý den jsme ji volali, vábili, čekali, jestli ji hlad přinutí. Ne.

- Dokud je Mour a Zrzka venku, Kitty nepřijde.

Kočky jsme zavřeli. Linda oddalovala svůj odjezd. Stále jsme ji zdržovali. Vydrž. Přijde. Před týdnem se ukázala za pět minut šest. Neukázala se. Není. Pražská kočička, kotě naší ztracené Micicindy. V Pze lehávala na teplé dlažbě. V posteli měla svůj ručník. Na něm si hovívala. Byla jsem ráda, že stará kočičí dáma zvládá přítomnost našich číčounů. Spletla jsem se.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-11-07_Jablecna_bomba_s_mascarpone/

- Ten dort se ti povedl. Jen jsem se bála ho nakrojit.

- Já jsem tady kolem toho taky chodil. Říkal jsem si:

                                                                             - No jestli ten vzor malovala až do rána, to se toho nesmím dotknout. Až pak jsem uviděl tu šablonu.

Rozkrajuji. Nabízím. Chutná. Ale Lindin byl lepší. Ta iluze ananasu. Mám ho taky dobrý, jenže už se neumím omámit, že jablečná žlutá vrstva není ananas.

Vařím ráda? Neumím odpovědět. Včera jsem vykrájela koš jablíček. Beru misku s nimi. Tvořím knedlíky. Pokládám je na páru. Výhodou je, že pára neroztrhá těsto u nedovřených, nedolepených. Jak to položíš, tak to z páry vyndáš. Vybírám další košík jablek. Přebírám. Chválím je. A děkuji. Ve třech bednách nad sebou pár shnilých. Že by mou chválou a vzdáváním díků? Letos je budu hodně chválit, uvidím, jestli hnilobné procesy klesnou.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-11-07_Konvalinky_v_pristim_roce_-/1514823529

Odpoledne přijuchají Honzík s vnučinkou. Jdu jen tak v tričku a bosa narychlo zasadit konvalinkové puky. Začíná jemně pršet. Petroušek mi krásně vytýčil roh konvalinkového políčka. Byl ustřelený. V příštím roce bude políčko rovné.  Konvalinám stačí neúrodná půda. Možná jsem to zvrzla. Nasypala jsem jim do předkopané rýhy trochu fermentovaného hnoje. Mám přistavené kolečko s úrodnou půdou. Přihazuji. Udusávám. Pozoruji zahradu. Skoro všechno listí shozeno. Ještě nasadit meruňku. Uklidit ubrusy se stolů. Shrábnout zbytky listí. Pro letošek v zahradě končíme.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-11-07_Kren/

Křen. Všude. Dva připravené. Dva v košíku ještě v igelitu. Jeden v dřezu - zaschlý. Namočen. Loupu další koš jablíček.

Už jsou tu. Poslouchám o škole. O kamarádkách. O plavání. Mám donést papír. Od minula si tu zapomněla čtyři krásné tužky. Nesu kostičkovaný. Hrajeme piškvorky. Jestlipak budu umět vyhrát? Povedlo se. Dlouho jsem je nehrála. Malé šachy. Chystat si políčka na příležitost.

Namlela jsem do první várky s křenem a jablky i mrkev. Do druhé dvě. Vypadá to i chutná skvěle. Linda odjíždí. Budeme shánět nové kotě?

- Co když se Kitty vypravila ku Pze? Ten kočičí gang čekal u zamřížovaného okýnka u kůlny. Děsil ji.

Všichni odešli. Sklenice naplněny.

Peťuš, kde asi kočička je. Zvyklá na svůj standard. Má své zvyky. Rozvaluje se u Lindy. A teď - sama. Ve tmě. V zimě.

Noc. Poslouchám své pořady. TV Šalingrad. Jedenáct. Nedá mi to. Jdu pohladit Moura na terasu. Nechávám mu pootevřené dveře. Ať mu tam jde teplo. Zahloubám se do ntb. Slyším křoupání.

- Moure! Jedeš!

Nejede. Sedí u granulí a vyžírá Zrzce misku. Až když vstanu, hne se. Ví, kam utéct. Za chvíli totéž. A za chvíli zas. Uraženě čeká u dveří do zahrady. Když ho pustím, vyděsí Kitty. Rozevírám dveře. Vybíhám bosa do zahrady. Zatahuji za sebou síť. Rozsvěcí se fotobuňka. Volám na Kitty. Je tu někde? Má se chodit v noci, aby se slyšelo, kdyby kočička někde brečela. Naslouchám. Otáčím se k domu. Proti mně cválá malý černý minikoníček. Je to Kitty? Zatáhla jsem síť? Není to zas Mour? Než šel Péťa na kuťě, volal, abych zavolala Kitty. Ve tmě seděly svítící oči před vchodem. Jenže - majitelem byl Mour. Tentokrát je to Kitty! Už už jsem ji chtěla chytit. Bála jsem se jí. Elegantně mě oběhla do tmy k chatě. Dojdu si do domu pro misku a lžičku. Nalákám ji. Odtahuji síť. Mour ve střehu. Zrzka se vzbudila:

- Co se děje? Co se děje? Něco se rozdává?

- Zalezte oba! 

Jdu cinkat do tmy. Nic. Hlavní věc - žije. Nešla do Phy. Vracím se do domu. Volám. Otáčím se. Ve světle za sítí načuhuje černá silueta. Odtahuji znovu síť. Vábím ji na misku s masem. Už ji mám skoro skoro v terase. Jen zatáhnout síť. Mour hupsnul z křesílka. Baloun! Nenatáhli byste mu jednu? Po večeři šel třikrát vykrást misky a ještě by si dal nabídkovou pro Kitty. Zdrhla. Rafla jsem Moura. Šup na křesílko!

- Budeš teď tady sedět!

Utíkám okolo domu. Jenže - nezatáhla jsem síť. Ten kočičí nenažranec se mi motá ve tmě pod nohama. Myslí, že volám na něj. Následuje mě poctivě co krok. Diví se, že nabízím, ale nezastavuji.

- Jsem tu! Kam běžíš s tou nabídkou? Tady jseéém.

- Vypal! Kittýý. Pojď! Náá. Zmiz!

Protichůdné výkřiky. Dooběhnu celý dům. Mour za mnou. Jsme zpátky na zadní terase. Slyším Péťu. Asi jsem ho probudila.

- Pojď, Kitty, pojď!

- Peťuš? Je tu Kitty?

Přitaká.

- Kudy přišla?

- Dveřmi.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-11-07_Hudry_hudry/

Uháním rychle zavřít do zahrady, na terasu. I Moura. Zaparkoval se na křesílku. Kitty - černá čára ke mně do pracovny. Vábím ji. Podbízivě nechávám misku s kapsičkou na dlažbě před pracovnou. Jdu pro bonbony. Sedí na židli. Milostivě a hltavě louská bonbonky. Stále přes sklo civí na terasu. Mour ji znervózňuje. Zatahuji žaluzii. Ještě nabízím. Dotahuji žaluzii. Beru misku z dlažby. Hltá. A nadává. Ale teda nechtěla bych rozumět! Snáším její huhlání do misky. Uklidňuji ji. Myslím, že jsem zaslechla - chátra jedna mizerná... Nevím přesně. Nakukuje do chodby.

- Neboj. Zrzka spí. Neboj se.

Seskočila. Čára do Péťovy pracovny.

Hodinka vzrušení. A zklidnění. Zpráva Lindě.

Tak je nás fakt o jednoho víc. Co já si tu s třemi kočkami počnu! Už jsme plánovali, jak nové koťátko spřátelíme s Mourem i Zrzkou. A jak se kočičí gang rozroste. Tak nic. 

Dnes to je sedm let, co jsem večeřela s nositelem Nobelovy ceny dr. Ignarrem. Velký zážitek. Bylo nás okolo třiceti. Vystupovali jsme po schodech Libeňského zámečku. Na schodech nás vítal laureát Nobelovy ceny dr. Luis Ignarro. Ke každému pronesl zdvořilostní větu. V zámečku hrál tlumeně klavír. Kulaté stoly s bílými tulipány. U každého jedna židle volná. Na tu přisedal náš zítřejší školitel. Skvělá večeře, na dezertu znak Herbalife. Pro mě nezapomenutelný zážitek.

Dnes - nezapomenutelný zážitek - Kitty.

Dobrou noc!