A je to
Právě odbilo dvacet tři hodin. Hlava mi padá. Změna času není pro mě. Prý bude už letos naposledy. Ptala jsem se Petrouška, jestli nechají navždycky o hodinu jinak. Ne, prý ne. Prý ten dnešní čas je ten správný. To se mi líbí. Letos tedy naposledy. Konečně!
Letní čas byl poprvé zaváděn v období první světové války. Elektřina byla v té době drahá a nedostatková a když slunce svítilo i později do večera, dosáhlo se významné energetické úspory.
Slyšela jsem, že to prý kdysi vymyslel Hitler. Nevím.
Změna času se děje sice někdy ve dvě v noci, ale přesto vstávám a mozek pořád říká:
- Včera touhle dobou…
Mám o hodinu méně. Strašně to zpomaluje. Máš o hodinu méně, ale den běží se vším všudy a stejně rychle.
Žofie nocovala venku. Mourek, ten hodný, ten tichý, ten gentleman se dnes popletl. Přišel si ještě po tmě mrouknout do ložnice. A kdybychom ho náhodou nezaregistrovali, mrouknul ještě podruhé.
- Jedeš!
Cestou od ložnicového prahu slyším do sna ještě tichoučké mra!
To bych do něj neřekla. Tichá voda…
Už je tu Žofie. Větroplach. Přijde. Hned si řekne, co chce. Nabízím do mističek maso.
Co dnes budu dělat? Žehlit. To už žehlím asi týden pusou. Vsadím tulipánky.
Petroušek přijel.
- Dostanu nějakou svačinku?
Mixuji mu PDM.
Stíhám si pustit videa od Lucky.
Jdu do zahrady. Tady je práce! Tulipánky do země. Trošku vyplet na jaro. Stříhám rybízy. Vůbec nevím, jak se to dělá. Přiměřeně.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-10-27-dalsi-hracky-jdou-do-hrackove-skrine
Na terase mám týden pár krabic s hračkami. Moje koupelnička. Dívám se, co z ní zbylo. Pořád v ní vidím krásnou hračku podporující fantazii. Bílá froté osušenka se někde zatoulala. Holky měly hadříků a hadříků. A šily. Tvořily. Copak to mohu vyhodit? Jé, taky mléčný zoubek. Která z nich si ho tu uložila? Linda mi před týdnem říkala, že modrou botičku k modré měkké krásné panence už nenajdu. Prý jsme ji ztratily na procházce. Ale co když?
Omyté, vysušené, přebrané nesu do hračkové skříně do chatičky.
Ohřívám polévku. Na pánvi brambory a koule ze včerejší masové směsi…
Poslouchám do sluchátek chytré pořady.
Jdeme pod pergolu. Vynáším odsud další poklady.
- Péťo, co to tu je za bordel!
- To jsou plachty.
- Tak já kupuji pořád nové a ty tu máš plachtový čurbes.
Tohle slovo babička používala pro nucený výsek. To už dnešní mladí netuší, co to bylo. Pamatuji, že prodejnička byla tam, kde dnes lidi chodí na kebab. To slovo mi je fuj odporné.
Vytahujeme asi pět obrovských plachet. Rovnám je na trávníku. Hezky balím. Petroušek mi odřezává provázek. Tlustý. Spletený. Svazuji ho na jednom konci. Rozplétám. Mám dvojnásobně dlouhý.
- Prosím tě, proč šetříš? To je z nějakého zboží od Petra.
- Je příliš tlustý.
- Ušetřilas´ pár halířů.
Sice to dělám z ekologického důvodu, ale používám Lindino rčení:
- Halíře tvoří talíře.
Na oko se zlobím. On neumí využít prostor. Když přivezou dřevo, poctivě si hraji se špalky a rovnám je jak puzzle. Směju se mu, že by vysypal kolečko do kóje a měl by plno. Asi čtyři nebo pět plachet balím do úhledných balíčků. Jedna z nich je z pod bazénu. Osudy ostatních neznám. Ale pořád tahá nové a nové. Balíčky plachet pokládám nahoru na špalky, které letos ještě vysychají.
- Peťuš, zvaž mě na decimálce.
Pokládá závaží na řetízkovou plošinku. Násobíme deseti. Proto decimálka. Skvělý vynález. Maminka na ni vážila lidem jablíčka. Jsem ráda, že funguje. Že ji Péťa bezohledným zatěžováním vážicí plošinky nezničil.
Pod pergolkou se nám uvolnilo. Vytáhli jsme čtyři židle, které jsme koupili s Ivkou ke kuchyňskému stolu. Možná nám je někdo daroval. Z roku 1975.
- A ještě vyndej tři z mamčiny kuchyně.
- Koníčku, jsou tu jen dvě.
- A kde je ta třetí? Tak dvě.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-10-27-maminciny-zidle-tak-z-roku-46-a-me-z-roku-75
Židle jsme měli doma, co jsem na světě. Maminka je asi měla do výbavy. Jednou jsem jako malá tří čtyřletá holčička, lezla po zemi a zkoušela jsem si hlavičku vsunout mezi trnož a sedátko. Podívala jsem se, jak to vypadá pod deskou židle. Hlavu jsem otočila. Už to zpátky nešlo. Začala jsem zoufale brečet. Pamatuji, jak maminka přisedla, vzala mou hlavičku do dlaně. Otočila mě do polohy, aby šla vyndat. Všechny věci, předměty, relikvie mají svůj příběh. Vzpomínku.
Ještě odsud pár věcí vezmu. Některé vyhodím. Uvidím.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-10-27-obed-na-zahrade
- Peťuš! Oběd!
Diví se, že jíme venku. Má hlad. Neprotestuje.
Pak už celé odpoledne až do tmy věnuji práci v chatičce. Svinuji textilní běhounek, který nám tu chytře LP nechal, aby nepoškodil příliš novou dřevěnou podlahu. Loni tu byla půlmetrová díra do země. Skříň se stále přesunovala. Jak to dokázal? Najednou je ve výklenku. Právě teď mají hračky noční mejdan. Skoro všechny se zas sešly pospolu. Teď tam nejdu, vyrušila bych je z reje. Veselí se. Radují. Ve skříni jim hraje tichá hudba. Povídají si, co zažily za rok odloučení. Do toho hýká koník s koníkem. Oni umějí mluvit řečí. Jejich ržání je přirozenost. Miminka v zabalovačkách taky umějí mluvit. Dětskou řečí. Zkrátka ve skříni to žije. Všechno oživlo. I ta nejposlednější kostička juchá, že přežila.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-10-27-motyl
Našla jsem tam motýla. Byl to stále ten, který se tam usadil v době návštěvy Lucky. Vynesla jsem ho do listí. Snad tam přežije. Ten jediný na nočním mejdanu chybí. Hračky by ho rušily v usínání.
Stříkám zaprášené židle hadicí. Utírám z nich pavučiny. Osušuji bílou gázovinou. Je hned šedá. Nesu je k chatičce.
Zametám jemný prach z broušení kamenů za kamny. Nekonečné hromádky prachu z podlahy luxuji starým vysavačem. Koupili jsme ho mamince k narozeninám. Ach, jak se tehdy bránila oslavě. Nabízeli jsme různé typy oslav. U nás, u Ivy, v hospodě, u mamky – že všechno obstaráme. Ne. Nechtěla ani slyšet. Copak už asi měla v hlavě… Co cítila?
Tenhle maminčin vysavač jsme s Lindou použily při výměně oken u maminky. Tam jsme ho poněkud zničily. Jo, vlastně když nám nájemníci zablešili dům. Ó, vysavač luxoval. Deratizér dům odblešil. Lukáš už se chtěl nastěhovat. Ješiš. A teď vysavač dostal na frak totálně. Skončil. Děkujeme, kluku červený. Už máš modrého náhradníka. Další věc po mamince zmizí. Tak jako její lavičky a stoleček. Sloužily třicet let. Možná víc.
Pomaloučku čistím podlahu. Otírám prach z kovové sítě na gauči. Nekonečně mnoho pavoučích kokonů. Hotovo. Pořádně znovu vytřít zametenou novou krásnou podlahu. Poslechli jsme LP. Nelakovat. Chodit po ní. Tak, jak to měli naši předci.
Na drátěnku gauče pokládám noviny. Na ně deku. Na ně krásnou matraci, kterou jsme vyřadili. Sloužila asi pět let. Tady bude ještě potřebná. Tady si záda kazit nebudeme.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-10-27-hotovo
- Peťuš, stůl dáme doprostřed. Dones mi prosím tě polena.
Vyrovnávám je do vykované přihrádky.
- Ještě mi dones.
- Kam to dáš?
- Do koše, z něhož se vytáhlo ucho. Bude sloužit tady. Peťuš, prosím tě, svítí jen boční fotobuňka.
- Ale zvečera to ještě svítilo.
- Hm.
Umyto. Přináším z domů roli papíru. Čistič skel. Slaměné peršingy. Ukládám vše ke kamnům. V kuchyni jen vytírám. Tam zas až příště.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-10-27-krasny-hadr-na-podlahu-z-plusu
Takže dvě handřičky na nádobí. Dvě role. Dvě čistidla na kamnová okénka. A dva hadry na podlahu. Vytahuji svěží krásný. Ješiš. Ten je fakt pěkňoučký. Kde jsem ho koupila? Aha. V Plusu.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Plus_(obchodn%C3%AD_%C5%99et%C4%9Bzec)
Prvním zahraničním řetězcem supermarketů v Česku byla Mana, jejíž první prodejna byla otevřena 6. června 1991 v Jihlavě.[1] V roce 1992 na český trh kromě supermarketů Billa a Delvita vstoupily také první diskontní řetězce Plus a Norma.
Datum založení
5. srpna 1991
Datum zániku
1. června 2009
Na konci 90. let začaly v Česku vznikat první hypermarkety. Nejstarším hypermarketem v Česku je Globus v Brně, otevřený v listopadu 1996.[2] V roce 1997 následoval první hypermarket Interspar, v dalším roce potom Kaufland, Hypernova, Tesco a Carrefour. Posledním velkým řetězcem s potravinami, který vstoupil na český trh, se v roce 2003 stal Lidl. V následujících letech naopak řada řetězců podnikání v Česku ukončila, například Julius Meinl nebo již zmiňované řetězce Carrefour, Delvita a Plus.
Ano, takhle to bylo.
Voláme LP.
- Cos nám to koupil za šunt?
LP vtipně odpovídá.
- Dal jsem tam vypínač, kdyby se koupila nová halogenová lampa. Tak teď si pište, abych to nemusel za čtrnáct dnů zas opakovat.
Chytil mě záchvat smíchu.
- Aha, tak to jsem asi omylem vypnul já.
- Peťuš, poprvé přiznáváš, že jsi něco pokazil. Tak já se tam jdu mrknout.
Jdeme oba. Ano, omylem vypínač na fotobuńku vypnut. Už to funguje! LP schválně ten na rozsvěcení v chaloupce koupil trošku širší. Hned točím naši radost. :-) Odesílám LP. Dva staroši. Co jim stačí k radosti. :-)
Chatičko, přeju ti, abys v sobě stále nesla genia loci, myslím tím tatínkova ducha. Postavil tě z prkýnek a latěk starého párkařského krámku – dle slov maminky. - A taky maminčina ducha. Protože ta tě skoro celý produktivní věk využívala. Ať v chatce nacházíme klid a odpočinek bez internetu a rušivých elementů. Teploučko z kamen ať nás, spíš mě, hřeje při četbě knih. Ať slouží nám a dalším potomkům, kteří přijdou, až my tu nebudeme. Ať je stále v našem rodovém držení, a to ať se děje, co se děje! Dali jsme do ní finance, práci, energii, tvůrčí elán, posleství a lásku.
Dobrou noc!