A je to zas za námi
Ohlédnutí. Krásné. Už jen proto, že je páteček. Ale taky proto, že slunce vydrželo i odpoledne. Sice po obloze zas někdo válel sudy, zase se na chvíli zatáhlo, ale OK. Slunce. Přesto - léto vypadá jinak. Shodly jsme se se snaškou, že loni vedro. Ano, ano. Od května jsme se tu vždycky váleli v bazénu. Za poledne jsme si udělali siestičku. Petroušek mi donesl zprávy. To zmizelo. Nechal se zaměstnat. Miluje svou práci. Je loajální. Pořád chodí "na kotelnu". Jako kdyby byl vrchní kotelník. Je nadšeným energetikem. Každý máme svoje. Já jsem zase nadšená důchodkyně. Občas mi dá pochvalu, jak si důchod užívám. Ale já si svůj odpočinek opravdu a silně uvědomuji. Když jste zdraví, neberete léky, nechodíte o holi, hlava i tělo slouží – krásné období života. Má to jednu vadu. Je už poslední.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-06-16_Dopoledne_v_zahrade/
Jdu pozdravit zahradu. Zobkám třešně. Odkrývám skleničky z nočenek. Jednu mi ten odporný hnědý had sežral, než jsem ho včera zabila. Večer je zas přiklopím. Ve skleníku mě vítají obři. Rajčata se šplhají ke stropu. Krásné nebo strašidelné? Adéla.
Jdu obdivovat klematis na plotě. Boží krása. A prokvétá do něj jiný. Růžový. Plnokvětý. Na druhém konci u kompostu mám jednu cuketu a řadu plazivek z modrým neonovým zvonkovým květem.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-06-16_Sykorka/
Odpo přijdou děti na jahůdky. Tak co bych pro ně připravila? Mrňátka asi nebudou chtít grilované masíčko. Hledám nějakou třenou. Ne.
Tady ten kynutý koláč s rebarborou a jahodami. V průběhu tvoření zjišťuji, že to budou koláče. Jsem jak ta Bohdalka ve vaření podle televize. Taky by mi mohli napsat a pokračování za týden. Ale ne. míchám tvaroh. Míchám drobenku. Mezi tím mi krásně kyne těsto. Jdu si nařezat rebarboru. Hezky mi to jde. Ani nevím, jak letí hodiny. První čtyři koláče upečeny. Druhou várku pěti kousků dám na jeden plech. Pro příště - tvaroh z kostky, a ne z kelímku. https://www.youtube.com/watch?v=M65mIHVBmKs
Krájím krůtí prsa. Chystá se k dešti. Jasně. To přejde. Podpaluji uhlíky. Sluníčko je zpátky.
- Mami, jak je u vás?
- Slunce.
- Tady hrozná průtrž. Vezmu si pláštěnku. Natrhám si třešně sobě a Zuzce.
Co jsem se probudila, stále šurdím, jak říká Petroušek. Já tu terasu nikdy nedomyju. Obrovské skleněné plochy… Asi jsem se zpomalila. Víc pozoruji. Méně dělám.
- Už jsou tady!
- Já slyším!
- Jdu je pustit.
Kůzlata přišla na pastvu. Nesou košíček. Směruji je nejprve na lesní jahůdky. Odcházejí na třešeň. Až večer jsem se dozvěděla, že celý košík natrhal malý.
- Já jsem mu jen držel žebřík.
Zábavné pozorovat děti. Rostou jak z vody. Zdokonalují se. Objevují svět. Prostřední už má vtipné poznámky.
- Seš hubená jako prase.
Vybuchli jsme sborem. Dobíráme si ho. Jestli už viděl hubené prase. Cítí se dotčený. Hned chytře odpovídá.
- Tak jako telátko. Mami, že je telátko nejdřív hubené?
Chytrá hlava. Obdivuji vytrvalost. Šikovnost. Děti jsou vychované. Veselé. Poprvé jsem slyšela z pod stromu od naší čtvrťačky vole a ještě jedno… Měla bych mravoučit, kárat. No jo. Zhrubli jsme. Směju se tomu. Co jiného? :-)
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-06-16_Hodovali_jsme/
Linda přijela natrhat si třešně. Ráda jsem. Všichni mají. Přivezla výbornou metýnku z borůvek a jahod. Vyměnily jsme si pečivo. Balím do krabičky mladým. Maso jsem ugrilovala suché. Asi krůtí prsa nebyla v lednici dobře uložena. Neva. Snědlo se. Pohodovali jsme. Odjíždějí.
Moje kopyta jsou zas už k nedomytí. Sprchuji se. Pemzuji. Zas chodím bosa. Celou zimu jsem se snažila nosit své zázračné vložky do bot. Opravdu zázračné. Pocítila jsem zpočátku bolest ramene. Bolest v zádech. Tělo se rovnalo. Boty Hanák. Doporučuji! Paní, která mi ty vložky poslala, mě varovala, hlavně abych nenosila ortopedické se zafixovanou vadou. Měla pravdu. V trávě smím chodit bosa. Ale přebíhám i na dlažbu. Zdá se, jako bych letos měla citlivější chodidla. No nic. Drhnu tlapky. Marně.
TV Šalingrad vysílání skončilo. Dnes oddechové. Renata Bernardi položila otázku, jestli jsme někdy přemýšleli nad tím, proč se nám některá hudba tak líbí. Já ano. Přemýšlím někdy nad dvěma věcmi. Jak je možné, že dřív – v mém dětství, dospívání a mládí mě populární hudba dokázala tak odvázat, dojmout, omámit. Že hudba byla tak zpěvná, tak chytlavá. Hity Golden Kids, Yvonne Přenosilové, Petra Nováka, Matušky, Gotta, Rebels, Synkop 61, Pilarové, Černocha, Suchého a Šlitra, Milušky Voborníkové, Petry Černocké, Olympic, sourozenců Ulrychových, konec konců i Yvety a Milana, Karla Hály, Karla Štědrého… Řada, nekonečná řada poslouchatelných skladeb našich, NAŠICH českých skladatelů – Rytíře, Svobody, Brabce, Jana Hammera ml., Bohuslava Ondráčka, Angelo Michajlova, Ferdinanda Havlíka ze Semaforu.
Vynikající dirigenti téhle doby… Karel Krautgarner, Erik Knirsch, Václav Hybš, Josef Vobruba, Kamil Hála, Karel Vlach – samozřejmě – překulil se do nové doby, ale onikání mu zůstalo.
Hity se sypaly z rádia. Krásné. Divoké i klidné. Rajcovní i poetické.
https://www.youtube.com/watch?v=EQvHnRsd4Z4
Valerie Čižmárová Léta letí – to se mnou hýbe ještě dnes. Nebo Karel Černoch Ona se brání, poetika. Hned vyskočím u písně Správnej džob Karla Černocha. Všechny písničky seriálu Písničky pro Rudolfa III. Studio A – můj oblíbený pořad. Hit, hit, hitparáda.
https://www.youtube.com/watch?v=dIERgzlhA_Q
Věra Špinarová – Domů mířím, venku svítá – to si pusťte. Schválně… Mě to přenáší tam daleko, mnoho desítek let… Snad ani ne na gymnázium, ale na druhý stupeň… Všechny písničky Golden Kids… Plakalo baby – Spálený… Nechoď do kláštera – Ulrychovi…
https://www.youtube.com/watch?v=UKWZxBWRPgA
Yvonne Přenosilová – Tak prázdná. Nebo Boty proti lásce.
Texty písní tvořili vynikající básníci – textaři. Texty vtipné, nosné, mluvící. Textař byl beze sporu básník. Jan Schneider, Pavel Kopta, Pavel Žák, Zdeněk Borovec, Vratislav Blažek – ten je myslím rodák z Náchoda, Jiří Suchý. Petr Rada. Napadá mě Vladimír Dvořák a jeho poetický text Písně pro Kristýnku… Ivo Plicka – ten složil text Paní v černém pro Karla Kahovce. A ten si složil hudbu.
Všechny texty jsem si pamatovala, za dvě tři hraní v rádiu jsem se je naučila.
Takže to je první otázka. Proč byly tak skvělé hity? Myslím - bezkonkurenční textaři, skladatelé, dirigenti, zpěváci. A druhá otázka – dnes už nikdo neumí hit? Jediný, který mě bere, je Mirai Když nemůžeš, přidej víc. To ostatní je pro mě řídký odpad z těla. Zpívánky. Rýmovánky. Trapná slova sesumírovaná jako Božena kolena. Proč už hudba není harmonická?
Renata v pořadu pouštěla ukázky světových autorů. Klasických. Bach – Braniborský koncert. Beatles si vybrali motiv s malou trubkou – pikolou. Bachova melodie je obtištěna ve skladbě Penny Lane. Motiv Bachovy Tocaty a fugy použil M. Oldfield. Prý pozpátku. Obě melodie jsou nepřetržitým tokem osmi not. Stupňují se. Oldfield vynechal rytmus. To jsem vůbec nevěděla. I Stingova píseň Rusové z doby studené války – je inspirována Sergejem Prokofjevem. Vůbec to není k poznání. Kopírovali Čajkovského Symfonie č. 5, Beethovenův koncert, Čajkovského Labutí jezero a další. Právě Symfonie č. 5 je v jednom hitu, který přezpíval Karel Gott z cizího originálu v písni Když milenky pláčou… Napadá mě: Copak oni na západě neuměli něco složit svou hlavou? Museli vykrádat velikány? Autorská práva nehrají roli. Umělci jsou dávno po smrti. Výše jsem si z hlavy vybavila textaře, to jsem si nevzpomněla na všechny, skladatele a jejich autorské skladby. Vyplývá mi z toho: Jsme lepší. Jsme tvořivější. Přemýšlivější. Umíme si udělat sami. Cizí nechceme, své nedáme. :-)
No!
Dobrou noc!
P. S.
Čtu na FB – páteční pohoda ve Štířím dole. Fotečky usměvavých lidí na lavičce, u pivečka…
Píšu:
No, a tohle se nechce. Pěkně držet lidi od lidí, neobjímat se, nezpívat, hubu zakrýt, mozek zatemnit, navodit smutnou náladu a hlavně zákaz vycházení. 🙂 To je fajn, že se lidé neodnaučili družit se, radovat se...
P. S. 2 Aplikace Telegram. Skupina TV Šalingrad. Dnešní zajímavý pořad o hudbě je tam.