A když je moc veselo, přijde smutno

Jdu spát. Jsem uondaná.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-14-radost-po-probuzeni

Ráno radost. Pohled z okna na hodující ptáky. Už jsou veselí. Pominuly mrazy. Dnes bude na nule. Žofka nesmí do ložnice, ale umí vycítit situaci, kdy vyskočí na okno a jakoby nic pozoruje lovčím zrakem potencionální oběti. Dělá u toho zvuky.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-14-ke-krmitkum

Přípitek na lidi. Stále mám v srdci bezpodmínečnou lásku. Všem lidem. Zítra zúžím. Vyčlením jisté debily. Ti ať si připíjejí na sebe sami. Nemají tuchy o duchovnu, o úctě ke stáří. Na zdar, voe!

Našlapuji sněhem. Je jak vatička. Včera měl krustu. Ale dnes je to úplně jiné našlápnutí.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-14-kontrola

Žofie se nezapře. Má občasné své rituály. Momentálně mi kontroluje, jestli jsem dobře spláchla.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-14-made-in-china-lidl

Strojím se. Hledám předek u legín podle potištěného rantlu. Čtu Made in China. Crivit. To je Lidl. Akorát Made in China je daleko levnější i s leteckou dopravou.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-14-zazitek-v-lukach

Běžím do luk. Poledne. Zvoní zvony. Petroušek.

- Nejezdi. Je to těžké.

Měla bych ho poslechnout. Jenže nevědomost… Nějak jsem vypojila intuici. Vládne naivita. Nadšení z bílé.

- Petroušku, není to těžké. Jede se krásně.

Sjíždím dolů. Hned u mostu vidím prasečí bezdůvodné vyrytí kruhu v zemi. Tady někdo jen tak řádil. Podjíždím most na velkou louku. Bože! Všude uklízejí břehy. A tady? Ješiši! Tady široké pneumatiky hrnuly větve z prořezu do břehu řeky. Nebezpečné. Až přijde velká voda, vezme větve, ucpe pilíře mostu. Volám na TSM. To není pro ně. Zažila jsem náraz. Jednak – je to odborně prořezané. Ale to já nehlásím. Hlásím ničení přírody, břehů… Ing. z životního prostředí řekl, že je to správné. Bude to sloužit pro okus zvěře. Já se hnala okolo velké louky, já to doběhla za deset minut zbytečně? Navíc abych byla zastrašována? Úplně mokrá. Vychladla jsem po půl hodině. Tak takhle je to. Každý dobrý skutek – po zásluze potrestán. Chtěla jsem pořádek na březích. Kdo to bude uklízet?  Ne. Už nikdy. I kdyby tam někdo vysypal valník eternitu. Ne, nechce se to. Ani se nešli podívat. Nechtěli moje fotky. Jim to bylo jedno. Takhle si tu žijeme.

Běžím malou loukou. Ještě jsem chtěla jednu. Ale vychladla jsem po půlhodinovém vyhrožování. Brečím. Tečou mi slzy jak hrachy. Utíkám domů. Do bezpečí. Celá se chvěju. Kopec mám v nohách raz dva tři. Sama se divím, co je v člověku energie, když potřebuje do bezpečí domova. Ještě i teď mi kapou slzy do počítače. Teče mi z nosu. Bože, setkání s mocí. Arogancí moci. Ach, já se tak bála. Třásla jsem se až do večera. 

Žehlení. Nerada žehlím. Je třeba nahodit náladu. Hotovo. Petoruškovi nápoje na zápas. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-14-v-knihovne

Večer mě Petroušek vzal do knihovny na přednášku o Schwarzenbercích. Kastelán ratibořického zámku krásně vypráví. Kde se vzali, jak přišli do Čech. Jak rostla jejich síla, majetek. Když byla povstání v neúrodě 1775, jejich panství se to netýkalo. Byli prý k poddaným laskaví. Žili většinou krátce, třeba jen padesát let. Hodně bezdětní. Jeden zdědil velké panství po bezdětné tetě Arnoštce. Takhle to narůstalo. A jeden se dobře naučil česky. A jeden uměl plynně hovořit pěti jazyky. Zastávali vysoké fce komořích a nejvyšších komoří, nejvyšší štolba – to byl jako ministr dopravy. Sloužili na císařském dvoře. Fce nebyly placené. Naopak přikládali. To jako že to stálo peníze. Jednoho omylem zastřelil císař na lovu. Druhý den umřel, ale ještě vzkázal císaři pomalu oslavnou řeč… Prý až přijde do nebe, přimluví se za císaře. Ta jistota příchodu... Císař se postaral o pozůstalé… Hezké vyprávění. Cestou domů jsem capkala sněhem. Blízko domu jsem přešla na šikmý chodník. To bylo divení. Ledovatka. Po cestě jelo kolo. Jak jsem našlápla na dlažbu, vyskočila jsem, vypískla, žuchla sebou. Cyklista se díval a jel dál. Lidi, takhle se to dělá. Já bych jako naivní charita seskočila a utíkala se zeptat, jestli je ten na chodníku v pořádku, jestli nepotřebuje pomoci. Ne. Jel dál. Nic se mi nestalo. Jen jsem se divila. To už bylo dnes druhé třesknutí. Druhá výbojná energie.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-14-tri-obaly

Běžím do chatičky. Ze zvyku bosa. Je to moc a moc příjemné. Sníh je jako když šlapu do mechu.

Rozbaluji balíček z Číny. Brýle na počítačové světlo. A děrované na cvičení očí. Ve třech obalech. Tři obaly!! Krásný kulatý metr s obrázky pivoněk. Ve třech obalech. Napadá mě, co odpadu si sem navezeme z šesti nebo kolika letadel zásilek denně. Proč to nevyrábíme my? Proč to nemohu koupit tady? Proč tu nejsou vychytávky do kuchyně? Proč je to, pokud bych něco sehnala, u nás tak drahé? Kolečko na krájení brambor za šest korun!

Petroušek je na zápase.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-14-zdrave

Ráno jsem si rozkvasila kvásek. Myslím, že se tomu říká rozkvas. Na ošatku sázím bochník. Odkrojila jsem z něj tři bulky. 

Včera v noci jsem si z videa přepsala koláč bez mouky. Použila jsem část rýžové, část kokosové. Jinak sekané ovoce, ořechy, mleté vločky. Nechala jsem otevřenou skříňku. Přerovnala jsem misky, podnosy. Skleněná miska seděla bezepčně na cvakám uzávěru. Najednou třísk! Rozskočila se po celé kuchyni. Třetí třesknutí. Tři energetické výboje. Co to bylo za znamení…

Chlebíček moc dobrý. Ze tří dalamánku dva pro Petrouška ke svačině. Ta zdravá buchta je převýborná. Jenže jsem do ní sáhla brzo. Zítra po ztuhnutí by byl obrázek daleko lepší.

Konec. Zvonec. Poučena.

Dobrou noc!