A máme v chaloupce dlažbu

Tak asi budeme mít koťata. Hladím Zrzečce bříšečko. Ne, to není napapané, to je plné koťat. To jsou ty její úprky nahoru na šance. Petroušek – naivní pohádkový princ:

- Ale já jsem žádného kocoura neviděl. Tam žádný není.

- Pééétroušku!

- Ne, fakt. Sem kocouři nechodí.

- Když myslíš.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-25-vecer

Pozoruji Žofinku. Šmejdí domem. Hledá si skrýš. To dělaly naše kočenky. Micicinda. Její dcera Kittynka i Zrzenka. Všechny hledaly úkryt.

Žofka se mi uvelebila v košíčku na stole. Dnes stále chodila za tiskárnu. Zase vylezla. Zase se tam vrátila. Chrula se tam. Zas vystrčila hlavu. Pozorovala, co já na to.

Chjo, šedka v nesnázích. Panička s ní. Co si v zimě počneme s koťaty. Venku sníh. Zima. Pořád doma. Budu je co nejdéle držet ve vysokém koši. A tvrdit jim, že to je jejich svět. Jenže co když se narodí zas nějaká zkušená Hvězdářka. Pamatujete? Slepá, slabounká, pořád lezla po stěnách koše nahoru. Mohla jsem ji přesvědčovat, že fakt na konci koše končí svět koček. Opravdu, věř! Svět je jen v koši. Co mi to jen připomíná? Jo, někdo nám tu tvrdí, že je tu jen svět k ledovým stěnám pólů. Nevím proč, ale myslím jen na severní. Ty obrázky toho průlivu do teplých moří… A prý tam o nás vědí. Jen my tam nesmíme. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-25-zofko-potlapalas-prkenko

Kočička mě zas ráno čekala. Malé šedé stvoření. Odvážné, drzé, milé, oprsklé. Mourkův zlatý hřeb dne je žrádlo, žrádlo, žrádlo a moje láska. To mu stačí.

Otevírám dveře do zahrady. Žofie ví, kam letí. Asi jde dát pusu svému amantovi. Stojí o ní ještě? Za chvilenku vtrhla do domu jak vichřice. Šla zkontrolovat koupelnu. Poťapala prkénko i mísu. To jsme tu ještě neměli. Mýt záchod po kočce.

Jdu otevřít chaloupku. Vrata. Dnes bude položena dlažba.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-25-dekujeme-za-hojnost

Jdu loupat jablíčka. Upeču ještě jednou jablečný koláč. Když tak chutnal strejčínkovi, bude chutnat i Lindinu Petrovi.

- Dáš si kafe?

- To bych si dal. Já čekal půl hodiny tady u toho vašeho přejezdu.

Hlavou mi blikne, jak v mém dětství se tu plánoval honosný nadjezd. Ale nějak asi neměli, kdo by jim to narýsoval. Vechtrovna, kde se baba dřela s řetězovými převody závor, zmizela. Než by zdvihla závory, nechala projet pár vlaků. Nedivím se jí. Ale šíleli jsme u sklopených klacků. Obzvlášť, když náš vlak už dávno vjel do nádraží a my očumovali závory. Hezkých pár let jsou závory na světla. Trošku se provoz zrychlil. Asi před třemi čtyřmi lety při opravě kolejí zmodernizovali přejezd. Tak hezky na něm zdvihli asfaltovou bouli, ono to prý jinak nešlo! Nemáš šanci porušit rychlost, protože boule na cestě přes koleje jak skokanský můstek.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-25-dlazba

Nesu kafe, čerstvý chlebíček. Do rána ten křupavý krasavec zvlhnul. Je vláčný, taky dobrý. Čím to asi? Že bych do něj nalila hodně kvásku?

Dlažba se posunuje dál až ke dveřím. 

Den uplynul jak večerní zprávy. Petroušek odjel na zápas. Petrovi dávám večeři. Jdu omrknout dílo. Nesmím na ni vstoupit. Rozevírám dveře dokořán. Tak. A jak dosáhnu na kliku?  Sahám na horní hranu dveří. Přitahuji křídlo. Zamykám. Chválím. Jdu otevřít bránu. 

Jsem sama. Chystám na ráno krabičku svému Petrouškovi.

https://www.youtube.com/watch?v=rj530SssEuI

Bude půlnoc. Nemohu se odtrhnout od krásného léčivého vyprávění. Synchronicita na entou. Od soboty ke mně plynou intenzivním proudem informace. Frekvence a léčení. Dnes na TV Šalingrad vyprávěla Ivanka Stenzlová. Léčení těla od parazitů, čištění od toho, co nás unavuje, zpomaluje, ohrožuje pomocí pár kapek chloritanu sodného a kyseliny chlorovodíkové. Stačí se koupat patnáct minut, aby voda byla nad pupíkem, kdo to nepozře. I tak se vyčistí. Nejprve ale použít pár kapek na deizinfekci vany. Proč tyhle informace?

Jde mi hlavou, proč najednou od února léčím své zuby. Může to být ucpaná lymfa. Krční oblast. Zamyslím se. Teď ne. Popřemýšlím v klidu. Ivanka vysvětluje přípravu MMS, CDS z chloritanu sodného a kyseliny chlorovodíkové. SÚKL pro jistotu hned jako první na svých stránkách ZA- KA-ZU-JE tohle levné a účinné léčení.

A teď poslouchám o tom, co vím. Dva příjmení lidé – žena a muž – vyprávějí o léčivých svících, které si sami sestrojují. Obsahují drahé kameny. Ty jsou na naprogramování. Na svících jsou trojúhelníčky. Tři, šest, devět. Teslova čísla 3 -6 -9. To jsem slyšela v sobotu. Až lidé pochopí tři, šest devět, nastanou změny. Na obrázku ukazují, co všechno svíce dokážou vytáhnout z těla. Svíce je naprogramovaná. Vytáhne bakterie, plísně, koky; vyléčí choroby – alergie, astma… Svíce dodá energii a uzavře místo. Vyléčí ekzém. Umějí léčit neuropatii, ucpaný systém nervů. Necitlovost končetin. Často po vakcinaci a po kovidech. Souvisí to s ucpanou páteří. Odumírání koncových nervů. Astma mohou způsobovat třeba paraziti, zánět středního ucha – co že to nechci slyšet? Kolikrát jsem o svících slyšela. Tyhle jsou jiné... 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-25-podzim-zahrada-zvirata

Jedna. Dnes jsem toho hodně stihla. Sice cibuloviny mají jít do země, když jdou děti do školy, tedy v září. Vzhledem k teplému počasí jsem napíchala do země tulipány. Ve skleníku jsem našla cibulky hyacintů. Některé vyšeptalé. Hodně cibulek narcisů. To by mamka koukala, jak to dítě, které nechtělo být na zahradě, hnusila se mu práce v ní, najednou hrabe, sbírá ořechy, sází, zastřihuje, učí se…

Bylo to tu hezké. Tak už klušu. Ať se tělo zregeneruje.

Dobrou noc!