A svět se točil...

Středa. Miluji ji. Nikam nevylézám. Dnes večer - na přednášku o zaniklých řemeslech. Se chystám. Ale...

Budík na půl devátou. V osm mi volal švec. Neslyšela jsem ho. V osm patnáct telefon. Který kůň? Ten můj. Linduška. Ještě zalezu. Ne. Můj sarkofág jsem naklepala před polednem. Nikdy se do postele nevrátím; vždycky si představuji, jak udělám šipku zpátky. Marně. Čtu v messingeru zprávu od ševce. Boty hotovy. Hm, to je ale šikulka. Jak si mě našel. Máme zručné šikovné, hodné, ochotné švícko. Mám ho ráda. Usměvavý. Před víc jak třiceti lety začínal v Josefově v provozovně. Jeho maminka přijímala a vydávala zakázky. Hulila. Milovala jsem ji. Vtipná. Pohotová. Pohodová. Asi nejdřív jsem ji zaregistrovala jako vrátnou v nemocnici. Už nevím. Někdy před rokem tichoučce odešla navždycky. U jejího okna už nezaťukám, aby mi vydala spravené boty. Svět se mění. Odcházejí staří známí.

Začínám až ve třináct. Paní na třináctou si upřesňuje itinerář. Čistím okýnko u kamen. Popelem. Dnes dokonale. Zasypat krmítka. Fotím si sýkorky, stehlíky. Nahrávám si je. Stehlík v kostýmu hranostaje - královský majestát. Některý z Ludvíků... Upéct chleba. Očima rentgenuji hodiny. Ze zbylého kvásku pohankové lívance. Dva banány v hnědé slupce. Mixuji je do těsta. Ještě trošku ovesné mouky. Rychle peču, peču, abych to stihla. Do toho telefony. Třináct pět. Třináct deset. Že by kufrovala? Volám.

- Kde jste se mi zapíchla?

- Až ve tři jsem objednaná. 

- Ve třináct. 

- Jedu!

Popletla třináctou s třetí. Nic se neděje. Medituji. Léčebné kódy. Telefon. Kufruje. Navádím ji. Zvonek. Je tu. Příjemná, mírná, tichá. Dva poukazy. Čistíme pleť, zkoušíme na půli obličeje peeling, masku, všech jedenáct produktů. Nakonec paní určuje, která polovina obličeje zjemnila. V zrcadle vidí ten rozdíl.

Jdeme na výživu. Spočetla jsem navíc jako dárek wellness test kondice. Vysoká nadváha. Vysvětluji. Měřím. Paní vybírá program. Už v prvním telefonu jsme se dohodly. Paní vypráví o svém životě. V sedmatřiceti rakovina plic.

- Co vás tížilo? Proč jste nemohla dýchat?

- Asi manžel. Rychle vzplane.

- Zloba, strach, žárlivost - ničí ledviny.

Paní vypráví o svých profesích. Ptám se, co se jí líbilo nejvíc. Práce v drogerii. Hodná kolegyňka. Mladší, jak dcera. I nadřízená hodná. Deset šťastných let. Plat menší a menší. O rok dřív odešla do důchodu. Zvýšil jí ho rapidně invalidní důchod. - To mi nejde do hlavy. Ale asi to tak je.

- Proč s ním nepromluvíte?

- Když s ním chci mluvit, uteče: -Tohle já nemusím poslouchat.

- Čím se stresujete?

- Vařím pro dceru, jednoho pracovníka a pro něj. Dcera přijíždí na oběd ve dvanáct. Očima zpomaluji hodiny. Bojím se, abych to stihla.

To dobře chápu. Jen já si mohu dovolit to nestihnout. Klidně o hodinu, i dýl.

- Kdy začal být manžel tak zlý?

- Když umřel tchán. Asi deset let. To byl jediný člověk, který na něj platil. Byl klidný, byl to inženýr. Po jeho smrti manželovi připadla krásná vilka.

- Pronajímáte ji?

- Ne, tam on si nazve plno k... - známých.

- Kumpánů. A vy tam sloužíte.

- Jako holka pro všechno. Běž, uvař jim kafe. Nalej jim štamprle. Udělej, přines, odnes...

- Co by se stalo, kdybyste řekla, že odcházíte?

- Je na pár dnů pokoj. A pak se vše vrátí do stejných kolejí.

- Už jste uvolněná? Přijela jste vyjukaná. V sevření.

- Já jsem totiž dnes byla na masáži. Myslela jsem, že jedu na třetí.

 - Nic se neděje. Buďte v klidu. A když s ním promluvíte znovu...

- Tak uteče do toho svého domu. Prý mě poslouchat nebude.

Paní se stará o koně. Patnáct let neměnili ceny.

- Děláte služku. Komu patří peníze?

- On to drží. Nechce mi dát.

- Takže dřete na něj zadarmo.

- Budeme zdražovat.

- To už jste měli mít dávno od prvního.

Když manžel uteče, po týdnu se vrátí. Paní se stydí; co prý si lidé pomyslí.

- Vůbec nic si nepomyslí. Vy jste nic nevyvedla. Jste hezká. Jen s velkou nadváhou.

Podle dotazníčku hodnotí svůj život jako stresující. Důchodkyně? Stresující? Vypráví. Dolévám sebevědomí.

- Jsem pyšná na to, že jsem vydupala kotlíkovou dotaci.

- No to jste hodně šikovná.

- To si nedovedete představit, co po nás chtěli. A já jsem to všechno dokázala.

- Vy dokážete v životě i další věci.

- Ale já nechci přijít o rodinu.

- O koho? Děti máte. Dceru v Anglii. Druhou tady. Velká vnoučata. Mohou chodit jako chodí. Jak o ně chcete přijít? Nechápu. Budou stále vaše.

- A ony to vidí. Jak on se chová.

Dávám paní na infolinku. Ukazuji ji, kde si otevře kurz výživy a správného stravovaní. Předpokládám, že bude přemýšlet o svém otroctví. Hůř už jí být nemůže. Strávila tu tři hodiny. Neztratila jsem čas. Odjížděla jiná, než přijela. Uvidíme zítra.

Mohla jsem stihnout krásně besedu o zaniklých řemeslech v knihovně. Jo, mohla. Jen jsem si vzpomněla v devatenáct. Měla jsem v hlavě její osud. Zapomněla jsem na sebe. 

- Ale já jsem se tě ptal, jestli někam pojedeš. Nechal jsem ti auto venku.

Petroušek mi dočepoval tu vodu, jak se na ní jezdí. Nikdy jsem netankovala. Neumím, nevím, nechci vědět. Bojím se té hadice. Určitě bych to u pumpy sakum prdum postříkala. A taky bych se dozvěděla určitě, kolik to stojí. A to já nevím. Nemusím to tím pádem řešit. Blahá nevědomost. 

Linduška volá. Ráno vyzvídala o dvojím druhu potravin. Jak v těle funguje glukózovo-fruktózový sirup. Kvůli tomu mě vzbudila.

- No, on se okamžitě přemění na tuk. Ten se neusadí v těle, ve svalech, na zadku. Okamžitě si zaleze do jater a tvrdne je. Lidi dnes umírají na tvrdnutí jater nejen chlastem; i touhle zvráceností. Pepsi cola asi před dvěma lety s velkou slávou v Čechách začala sladit cukrem...

- A zdroje?

- Lékařské tréningy světových es Herbalife. Svobodný vysílač - asi. Profesorka Strunecká.

- Tak to nemohu uvést jako zdroj.

Večer volá. 

- Mami dvojí druh potravin v EU. Víš, na koho chtějí hodit nekvalitu? Na prodejce!

- Ten s tím nemá co společného. Nakupuje v dobré víře z nabídky. Výrobce má být potrestán.

- No, dostane likvidační pokutu, pokud bude prodávat nekvalitu. A své peníze si  vysoudí na výrobci!

To by ale korporace musely do Čech vozit, kvalitu. NWO v praxi. A propos. Víš, že si lidi nic nezreklamují? Budou o tom rozhodovat zástupci korporací. Ti přeci nic nevezmou zpátky. Reklamace budou pasé. Taky se chystá zákaz pěstování plodin na zahrádce. Doma si nevypěstuješ ani ředkvičku. - Jo, to by se ti občánku líbilo! Opovaž se si zasadit rajče, brambory. NWO jak bič. Proč nemohou rovnou pokutovat autora - výrobce?! Zas likvidace lidí. Drobných venkovských prodejců... 

Pouštím si nějakou stanici. Poutá mou pozornost. Zastavuji se; běží klip Pink Floyd. Another Brick In The Wall.

Asi před dvěma třemi lety jsem poslouchala pořad o Stanley Cubrickovi. Kdysi pro Američany natočil přistání na Měsíci. Kdyby to nevyšlo. Možná tam ani nebyli. Ale to nechci rozebírat. Mluvili tam o tom, že nesměl nikdy promluvit. Ale mohl točit do alelujá. Poslouchala jsem o filmu Osvícení. Vůbec bych mu nerozuměla. Vůbec! Objevují se tam dvojčata. Dvě holčičky s mašlemi na copáncích. Prý opakují: 

- Pojď, si s námi hrát! Pojď si s námi hrát!

(Předobraz WTC v roce 1980?!) Jj, když zakládali Světové obchodní centrum, jeho osud byl už znám. Předpřipraveny detaily stavby. V tom filmu je mraky obrazů z budoucnosti. Symboly. O filmu bych prohlásila - bez přípravy a znalosti - že je to blbost. Nedávno jsem si pouštěla Vesmírnou Odysseu z roku 68... Vypovídající... Podle Clarkovy povídky. Tehdy se začala historie WTC. Cubrick si pouštěl víc a víc pusu ze špagátu. Až natočil v roce 1999 mysteriózní drama Spalující touha s Tomem Cruisem. O iluminátských rituálech... Zašel za hranici mlčení. Premiéry se nedožil. Hned na kraji března 99 zemřel... Moc ukázal. Říkali, že i Pink Floydi se dostali k tajemstvím světa, o nichž nesměli nikdy mluvit, psát, zpívat, točit. A právě tenhle videoklip mi asociuje NWO. Naládovat, natlačit, sešrotovat děti do masového strojku. Rozšvihat je na cimpr campr. Udělat z nich beztvarou poslušnou hmotu. NWO... Zlověstně pochodující kladívka - v červených kalhotách v černých holínkách... Asociuje mi to fašouny. 

https://www.youtube.com/watch?v=HrxX9TBj2zY


Dopoledne jsem se ponořila do negazpráv. Poslouchala jsem výpověď bankéře. Zvali ho do satanských kostelů na satanské rituály. Bral to jako zábavu. Nahé ženy. Jednou ho pozvali na rituál se zabitím dítěte. Neudělal to. Následně ho mučili. Aby je nikdy neprozradil.

https://gloria.tv/post/hTH27REEsVqH3dw7BoKRwE6eJ?fbclid=IwAR0R4WO_5K_lNSfOxYWnpYgBE06LxyAZdattd4Zwyx1FODLgdKypCEWEsBQ

Vskočila jsem asi do 24. minuty... Vím, a přece nevěřím.

Taky to má hoch za sebou. Nalezen mrtvý.


https://newspunch.com/dutch-banker-illuminati-dead/?fbclid=IwAR14FdbbQdSwOAwlsfrYSmhR6UxtMs68GEFNNYrVK8xRXywPv0FZXskcqCA

Nechala jsem se vtáhnout do hnoje.

Do 20.2.2016 tyto lékaře zavraždili proto, že zkoumali a našli důkazy o tom, že vakcíny, které vstřikují do našich nevinných dětí, způsobují současnou epidemii rakovinových a autistických onemocnění. Jejich foto:
Zdroje: 

wearechange.org/doctors-discove... (zde i foto lékařů)

Jak z toho ven! Normálně. Vezměte knihu. Jděte klidně spát. Všechno je v pořádku. Ráno nasypte ptákům. Obejměte děti. Své protějšky. Řekněte jim dvě slova.

Já to dnes udělala:

- Peťůůůůš, MIJUJU TĚ!

Jsem šťastná.

Dobrou noc!