A to je ta krááasná zeemě...

Otevírám oko. Cítím, že Petroušek nakukuje.

- Už jsi vzhůru... Linduška žehlí.

O, slastná první zpráva dne. Tak dnes se zbavím žehlicího prkna. Lezu. Hromady vyžehleného. Roznáším je do skříní. Znovu se vrší další... Děkuji za pomoc. MOC.

-Ty ráda žehlíš?

_ :-) U vysokého prkna. Ty máš nízké.

Tak rychle nabalit mamince. Vyžehlené neodbarvené octem vydesinfikované měkké ručníky. Halenku s třemi srdíčky. Skleničku s tvarohem s jahodami. Skleničku s jogurtem s malinami. Termosku s bezinkovou šťávou. Meruňky. Nektarinky. Na dně skleničky na ochutnávku višňovou marmeládku s jahodami, balíček tří nebo čtyř kaštanů... Přichází další tropický den. (Nahnaný H.A.R.P. - viz níže.)

Jedu. Nos obplétají střídající se vůně. Každá mi něco asociuje. Jé, ještě mě políbila vůně lipového květu. Neodkvetl všechen? Dětství. Běž, natrhej. Střídá vůně divočinky. Aha - tak to je rybník - vysoké kopřivy, vodní rostliny, takové vysoké růžovo-fialkové květy, bahno rybníka. Řeka, voní mi stejně jako kdysi rybník. Další vůně. Seno. To jsou prázdniny. Pozoruji osečený břeh. Nezahlédnu nad hladinou chlapici? Touhle dobou už kvete.  Měla bych se vypravit ke Smiřícím... Někdy se mi k nosu zanese přes pole vůně oběda :-)  Jé, milovaná vůně - kravský hnůj. Miluji. Spodní podtón - základ drahých parfémů. Nasávám všechny možnosti z plných plic. Kopeček a protivlna nahoru. Brzdím. Krávy. Blízko mě! Soustředím se na ně. Div nespadnu. Zapomněla jsem, že mám kolo s rámem. Na poslední chvíli vypletu nohu, přehodím přes sedlo. Jdu fotit. Klid. Mír. Pohoda. Oddanost proudu života. Telátka. Mámy s nalitými vemínky. Býci. Pomalá chůze. Některé kusy se občerstvují u cisterny s vodou. Stádo se ubírá přes louku do stínku k lesíku.

Jedu na střední kolečko. Včera Péťa líčil Lindě:

Představ si, na sběrňáku jsme sháněl smýkač. Povídali, že to se nedá rozbít. - Ale dá. Moje žena to umí. :-)Jak se jí to povedlo, to by mě zajímalo, jak to dokázala..

Mě taky. Nevím. Jsem naprogramovaná. Na levé řidítko se nesmím prý ani podívat. Tam už nic nezkouším. Na pravé ruce přehazuji. Čeká mě totiž malý kopeček od loděnice do vesnice. Letos jsem nezahlédla sojku. Vždycky jich je tu plno. Křičí. Letos zatím ani jedna. 

Lidi klimbají před obědem v jídelně. Beru mamku. Ven. Příjemno. Na terase už pan Martin vyvezl pár lidí s lehátky.

- Pane Martine, děkuji vám za všechny, které jste vystrčil aspoň před obědem na vzduch.

Usmívá se. Je nesmírně ochotný, udělající. Slouží s láskou. Stejně jako kmenové déle sloužící pečovatelky... Přivezl paní na lehátku. Podloženou složenou přikrývkou. Paní je vyděšená.

- Bolí Vás na zádech?

- Bolí.

- Položíme víc hlavu?

Paní očividně není ráda.

- Chcete do postýlky?

- Do postýlky.

Jedou do postýlky. Aspoň chvilenku se nabila sluncem.

Simonka. Ptá se nové paní, jestli je spokojená.

- Jsem. Moc.

- Můžete spát, číst, jídlo vám donesou, vyperou.

- No, jsem opravdu spokojená.

Slova hladí po duši.

- Mami, seš šťastná?

Není. Není doma. Nemůže ven. Chybí jí svoboda pohybu. Jen za mou návštěvu jde dvakrát na záchod. Irenka to v pátek krásně vychytala. Ostatní to třeba ani nezpozorují, že odvodňující léky pracují. Že je potřeba stále se klienta ptát, zda nepotřebuje... 

- Simonko, neměla bys mamce sundat košilku?

- No já nevím. Neumím to odhandout, zas abys neříkala.

- Chápu, nenosíš. Zkus se vžít do nás, co nosíme :-) 

- To nedovedu.

- Víš ve vedrech košilky nenosíme. Ale v noci neumím spát nepřikrytá. I ve vedrech. Ale jen v lehké košili...

- Mamce jsem našla takový lehký přehoz.

Snaží se; opravdu svědomitá.

- Simonko, poraď mi, co mám udělat, aby mi nezmršili tady ty dva ručníky a halenku. Mám fixy. Vy jste tady taky mívávali nesmyvatelné fixy, lepicí pásku, čtvrtky... Teď tu nic máte. 

Bezradná Simonka krčí rameny. Neví, jak ochránit majetek.

Teď tu mají NIC. Nemají papíry nemají pastelky, nemají nůžky na vystřihování. Ale na nástěnce mají formálně rozpis jakoby "kroužků" - chytré ručičky, cvičení nevím s kým... Je to jen na nástěnce pro kontrolu. 

Ve skříni byl v pátek - nemohu to nazvat jinak - bordel. BORDEL!! Nepřehledný binec. Bez ladu a skladu naházeny komínky orvaných cizích mně neznámých ručníků, halenky zimní - kde jsou asi letní!!! - chybějící šatové letní lehké savé zástěry (vše rozkradeno), původně krásný kostýmek - dnes jen sukně a k tomu orvaná halena s jiným odstínem. Původně tu chvíli byly haleny dvě. Orvaná tmavší a ta mamčina, s nevytrhanými oky... Zbyla jen ta šereda. Nalepený seznam oblečení je už měsíc servaný. Taky k čemu? Sepsat majetek po rozkradení je úsměvné. Potěmkinova vesnice. Zastupující pečovatelé neumějí číst, nerespektují, neznají dohody,  nemají tuchy o rodině, o původním povolání klienta, taky k čemu, že jo? Nečtou - taky jak, když neumějí. Právě ty Simonky, Irenky, Kamilky, Petronilky pak mají těžkou práci. Jak mají udržet pořádek u plotny, když se tu střídají kuchaři s různými zvyky. Sporák a  náčiní je neumyté...

Dvě paní nevědí, že smějí obědvat na terase. Přisouvám stoleček před ně. Přistrkuji mamku. Dnes jsme luštění zahodily. Nešlo. Dozvídám se, že moje drahá sestra se na ni včera prach sprostě vykašlala. Je to vidět. Mamce chybí stimulace. Kdyby ta královna (tak maminka hovořila, aby se vyhnula označení hospodářským zvířetem, abych neurazila, že?) aspoň dala vědět. Na obrátku bych sem sfrnkla. V její odpovědi na otázku štěstí se pak skrývají tahle malá utrpeníčka.

Paní nová a paní, která bývala asi nádherná oduševnělá dáma, jestli nebyla všeobecnou lékařkou, nevím, zda věřit, ale proč ne, si povídají o mně.

- To je krásná paní.

- No a jak miluje maminku.

I ony mají své milované. Jen zapomínají, že za nimi jezdí. - Přichází Jaruška. Dotýká se jich. Hladoví po kontaktu. Mám taky ráda dotyky. Kdykoli mě Jaruška hladí po vlasech, zavřu oči, tečou mi slzy. Nevím, co to je. (Za poruchu :-) ) Miluji dotyky, objímání, kontakt. Jaruška si spokojeně sedá. Pohladila, nasytila se.

Mamka taky trpí nedostatkem tělesného kontaktu.  A to jí dennodenně hladím, pusinkuji. Dnes přivolala Simonku.

- Potřebujete na záchod?

- Ne, jen tu buďte.

Držela ji za ruku. JO, deficit sociální komunikace - to je to, co pan ředitel nezná. Robotizace. Automatizace. Odcitlivění. Znecitlivění. Aspoň kdyby jim sem koupil robota Hladila. Jezdil by po lidech, mrkal  na na ně, hladil je.

- Maminko, jedu servírovat Petrouškovi, jo? Vy tu hezky seďte, nikoho nevolejte, nezapomněli na Vás.

Paní všeobecná děkovně:

- Ještě že jste nám to řekla, to my bychom myslely, že na nás zapomněli. Oni nás totiž ráno odstrčili. A co kdybychom potřebovaly na záchod?

- Neodstrčili, starají se tu o vás ukázkově. Jsou hodné.

- No, a já zrovna potřebuju.

Vezu mamku ještě na záchod. Z terasy se ozývá důrazné haló, haló. Že by je mamka nakazila tím svým zakazovaným haló? Přisouvám mamku ke stolu.

Vyhovuje vám, že můžete jíst na vzduchu? Nevolejte, jdu jim říci, aby servírovali na terasu. Oni o vás vědí.

Děkují. Loučím se. U kukaně vše hlásím. Ano, už tři lidé halóují.

Kolo. Domů. Zastavuji pod kvetoucí lípou. Ostatní už mají na květech bobulky. Labe téměř stojí. Léto, klid, pohoda. Cyklisté. Bruslaři. Mír.

Rychle cuketu, mrkev, řepu, celer, brambory na páru. Péťa je stále při chuti. Jak malý čapík v záchranné stanici v Jaroměři. 

- Mami, ten v Jaroměřské záchranné stanici prý je v bazénku. Dostává ryby. Hltá je. Až ti tři vyletí, vrátí ho na hnízdo.

Při hledání fotek malého nemocného jsem našla páteční rvačku o rybu :-) Tam je vidět vlasec...

https://www.youtube.com/watch?v=gEqskNctEH4&feature=youtu.be&fbclid=IwAR3kgNQvAxK8PydgloGyCLHCiTzXkVaZKUX1DKvR3q3S-kfzr6QbOz6Bmrshttps://www.youtube.com/watch?v=gEqskNctEH4&feature=youtu.be&fbclid=IwAR3kgNQvAxK8PydgloGyCLHCiTzXkVaZKUX1DKvR3q3S-kfzr6QbOz6Bmrs

Linduška odjíždí. Neobědvala. Aspoň snědla tvaroh s jahodami. Vedro. Nemá hlad. Petroušek má hlad vždycky. Na talíři hledá mašo. Nenachází. Lehký oběd. Přemisťuje se do pracovny. Já na lehátko. Ladím Míru Zelenku a jeho pondělní pořad Všechno je jinak... Perličky na začátku pořadu ještě vnímám... V mžiku spím.

Odkaz od Lindy:

‎Lucie Řičařová‎ pro Čapí hnízdo v BohuslavicíchVčera v 20:52

Zasílám slíbené foto čápěte z Bohuslavic. A ráno jsem mu letěla nachytat ryby.🐳 Takže, má se zatím dobře. Je čilý a brouzdá si ve svém bazéně. Je to pořádný jedlík, vždy jsem mu dala cca 5-7 ks rybek a za 10 minut vyluxováno. Tak dostal další a zas vyluxováno. A zas a zas😛 Což je skvělé a dobré znamení. Zda už vyšlo ven olůvko, nevím, neviděla jsem ho. Na to spíš odpoví další RTG, pokud se někomu z ošetřovatelů nepodaří ho objevit v trusu.
Netvrdím, že má vyhráno, ale jeho dosavadní chovaní a apetit je velmi pozitivní.
Čápům zdar😊
Lucka, pomocník záchranné stanice.

Bazén. I Petroušek leze. Modř na obloze není jadranské nebe. Šmolka na obloze vypadá, jako kdyby někdo namočil štětec do černé; vymyl, zamíchal. Dopoledne dvakrát duněli. Nejprve nad hlavou;  v tichu odpoledne vysoko, vysoko nad oblaky. Jen cvičené ucho postřehlo. A za tři čtyři hodiny bílé hliníkové řasy hyzdí nebeskou klenbu. Musí být nasprejováno, aby se mohly vyrobit tropy:

https://orgo-net.blogspot.com/2019/06/pekelne-vedro-je-umele-subtropicky-jet.html?fbclid=IwAR1nvsohG4EOjo1iviOCEmdFD6eZFiaHfwWys8XU56I5psArO_0X2Pz02rA

Prožili jsme horký krásný klidný den v souznění. Ó, díky za něj. Díky za chladivou trávu, stín stromů,  za květiny, za ježky, slepýše, ptáky; za višně, jahody, jahůdky, černý a červený rybíz právě teď. Za další plody a hojnost ve dnech příštích... 

Dobrou noc! :-)